 | Adam 
30.11.2020 13:37
Bydliště: Praha
|
| Štěstí
Narazil jsem někde na tvrzení / nadpis:
Štěstí nikdy nedosáhneme tím, že ho budeme nahánět
Asociovalo mi to nějaké myšlenky, které jsem k tomu někomu poslal - snažil jsem se to vzít pokud možno hopem a stručně:
Když jsem začal vnímat daleko víc, do hloubky, do šířky, když jsem posiloval upřímné vnímání všeho kolem, i sebe a svých "chyb", když jsem začal ještě víc vnímat komplexnost a "velikost" všeho kolem a třeba
i naopak pomíjivost tolika věcí (včetně své vlastní existence), když se člověk nadchne třeba i z pohledu
na strom nebo na semínko pampelišky, ... když to zkrátím ... zhruba takovéto věci mě přivedly do zvláštního klidového režimu. A často se přistihuji, že se jen tak "bezdůvodně" usmívám. Když jsem si ten úsměv začal víc uvědomovat, začal jsem o tom mluvit jako o nefalšovaném stabilním štěstí. Které mi připadá daleko hlubší a opravdovější, než když mi něco vyvolá ten chvilkový běžný a známý pocit(!) štěstí... |
|
Podpořte chod fóra 