 | Adam 
13.12.2015 14:38
Bydliště: Praha
|
| Sluneční soustava a nepřirozené oběžné dráhy
Vznik naší sluneční soustavy (nebo všeobecně vznik solárních systémů ve vesmíru), to je zřejmě téma na hodně dlouhé zimní večery. V souvislosti s tímto tématem mě však velmi zaráží jedna konkrétní věc, a sice tvar oběžných drah jednotlivých planet.
Dle zákonitostí astrofyziky a konkrétně dynamiky vesmírných těles totiž předpokládám, že ať už je proces vzniku té soustavy téměř jakýkoliv a je-li ten proces zcela přirozený, ve výsledku by oběžné dráhy vzniklé v té soustavě měly mít výrazně větší excentricitu (mělo by se na první pohled jednat o výrazné elipsy). Třeba v naší soustavě jsou však oběžné dráhy planet charakteristické velmi malou excentricitou. Až na dráhu Merkuru nebo trpasličí planety Pluto by se dalo říci, že se oběžné dráhy v našem systému podobají spíše kružnicím než elipsám (mají velmi malou excentricitu). Vnímám to jako velmi nepřirozený podivný výsledek formování sluneční soustavy.
Aby se oběžné těleso (např. planeta) pohybovalo po dráze podobné kružnici, musí být taková situace velmi specificky "vyladěna". Obrazně a s nadsázkou to trochu nabádá k představě, že "někdo" umístil danou planetu v určité vzdálenosti od Slunce a cvrnknul do ní tak, aby se správnou (jakoby předem vypočítanou) rychlostí uvedla do oběžného pohybu, který bude připomínat kružnici. Pokud by tam taková "promyšlenost" chyběla, velmi pravděpodobně by se oběžné dráhy utvořily v podobě dosti protáhlých elips, a to by mohlo znamenat zřejmě problémy s klimatem na takové planetě (extrémní hodnoty teplot v průběhu roku).
Z této podivnosti o excentricitě oběžných drah pak vyplývá jedna zajímavá věc. Pokud by se sluneční soustavy tvořily tím způsobem, který nazývám přirozeným (oběžné dráhy by byly dosti "zmáčknuté" elipsy s velkou excentricitou), nakonec by se soustava dotvořila do takové podoby, že by kolem centrálního tělesa (Slunce) obíhala po výrazně eliptické dráze jen jedna planeta, méně pravděpodobně dvě planety a nebo zcela výjimečně planety tři. Ale nikoliv například sedm, osm či devět. (Původní vyšší počet by se zredukoval tím, jak by se planety navzájem srážely, či se blízkým průletem vyhodily ze stabilních oběžných drah). Ale v takové sluneční soustavě, kde jsou oběžné dráhy téměř jako kružnice, tam si lze dovolit planet více...
Jeden z příkladů, který kromě jiného ukazuje, že výsledkem přirozených pohybových dějů ve vesmíru bývá typická elipsa s vyšší hodnotou excentricity, sem přikládám z jiného svého příspěvku ( http://www.omforum.cz/p.php?idx=2642 ) v podobě jedné z mnoha simulací, které jsem před časem v rámci rozšíření svých obzorů o vesmírné dynamice provedl.
 | 
Simulace shlukování oblaku malých vesmírných těles
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 