 | Poota 
01.05.2021 16:53
Bydliště: Praha
|
| No tak dobře...
Když se podíváme na to, jaký "život" má pitná voda ještě před tím, než si ji doma pustíme z kohoutku, tak zjistíme že je to opravdu "nic moc". Jsou to pořád jenom většinou rovné trubky, ve kterých se pohybuje kupředu jenom tak "krok sun krok", prostě nuda všech nud.
Tohle trápilo už Viktora Schaubergera, který vymyslel té vodě aspoň nějaké rozveselení. Realizoval to tak, že do stěny měděné trubky zvenku vmačkával důlky seřazené do spirály, kterými tu vodu uvnitř rozrotoval do šroubovice. Což považuji za výborný nápad, který lze vylepšit jenom tím, že za první šroubovicí bude kus trubky hladký a za ním bude následovat další šroubovice, tentokrát ale druhým směrem, což se dá opakovat i několikrát.
Stejný systém jsem zkoušel s plastovou hadicí, která měla střídající se šikmé průřezy, kterými byly dovnitř zavedené plechové lopatky. I tento systém se osvědčil, ale nevýhodou zůstalo to, že k revitalizaci vody byla nutná určitá délka potrubí, nejlépe několik metrů.
Pro použití v jakémkoli vodovodním systému je potřeba zařízení v podobě co nejkompaktnější škatulky, která se dá vložit do potrubí v místě nějakého jeho spoje. Právě tohle zadání splňuje ten Grandnerův revitalizátor. Za předpokladu že pracuje také na principu rozpohybování protékající vody je jasné, že se v něm bude voda pohybovat v nějaké kombinaci nejméně dvou spirál, takže se jedná jenom o problém kombinace geometrického řešení a jeho technologické realizace. |
|
Podpořte chod fóra 