 | Píďalka 
03.05.2021 18:36
Bydliště: ČR
|
| Destilační (horká) perkolace
Potřeby:
a) Nádoba s děrovanou vložkou (sítem), které pasuje do nádoby s tím, že mezi dnem nádoby a spodkem vložky zůstává alespoň pár centimetrů na použitou tekutinu.
b) Poklice:
b1) Pokud perkolujeme v podmínkách nad 5°C, je vhodná i nerez mísa, či miska, větší než je průměr nádoby, ale s plochou částí (dnem) asi tak o třetinu menším, než je průměr nádoby, aby kondenzát kapal na několika místech na sušinu. Do mísy nalejeme chladnou vodu, či dáme led. Zde je třeba přihlédnout k tomu, co perkolujeme čím a jak dlouho, stejně jako k okolní teplotě. Do nějakých 10°C se větší mísa s vodou stačí ochlazovat okolním vzduchem a odparem. Nad 10 už může být nutné do vody zavést nějakou chladící spirálu.
b2) Pokud perkolujeme pod 5°C, stačí nádobu zakrýt mírně sprohýbaným alobalem, ale tak, aby kondenzující kapalina opět skrápěla sušinu a netekla kolem hrnce na topení, tedy nejspíše vařič. Pod 5°C se už alobalová poklička uchladí okolním vzduchem. Je to tedy pokud možno zábava spíše na zimu.
c) Zdroj tepla, pokud možno elektrický vařič, který lze stáhnout na velice nízkou tepelnou hodnotu použitelnou k udržování odparu použité tekutiny. Je třeba udržovat jen mírný odpar. Běžné "historické" vařiče a dvouvařiče fungují docela fajn.
d) Vhodná kapalina, hádám, že většinou voda, nebo líh, ale lze použít i jiná rozpouštědla. Tento bod je docela důležitý. Není rozpouštědlo jako rozpouštědlo a dobrá informovanost je základ dobrých výsledků. Snažíme-li se vyperkolovat vodou rozpustné látky, tak samozřejmě použijeme vodu. U různých olejnatých a dalších, vodou nerozpustných látek je třeba volit rozpoštědlo, podle několika kritérií. Základním je, že rozpouštědlo samo o sobě nejedovaté. Pokud někdo použije například isoprylalkohol, je to hňup, protože ten je relativně dost jedovatý, stejně jako methylalkohol.
Výhoda této metody je, pokud je použitelná vzhledem k tepelné snášenlivosti perkolovaných sušin, dokonalé vymytí sušiny při velmi nízké spotřebě kapaliny. Budeme-li mluvit například o lihu, odpařovaný líh kondenzuje na poklici a prokapává sušinou. Pod sítem, v lihu, se postupně soustředí vymývané složky, ale odpařuje se jenom líh, takže sušinu promývá pořád jen čistý líh zatímco narůstá koncentrace výluhu v lihu pod sítem. Čím je přísun tepla nižší (ale nad bodem varu kapaliny) tím je proces sice delší, ale tím méně lihu uniká do vzduchu a není třeba moc často kontrolovat, kolik ho v nádobě je.
!!! Pokud z nádoby očividně unikají výpary, je proces naprosto zbytečně horký a je třeba ubrat teplotu !!! I při netěsnostech je proces v jeho okolí cítit jen velmi málo.
Začínáme tím, že sušinu pomalu skrápíme pracovní kapalinou až začne protékat do hrnce. Přilejeme ještě trochu, aby bylo dno hrnce přikryté tak 1-2 cm kapaliny. To proto, že nevíme, kolik pracovní kapaliny sušina pojme a my nějakou kapalinu potřebujeme v hrnci. Poté vše přiklopíme, můžeme do začátku i "přitopit", než se sestava rozumně ohřeje a pak to necháme na mírné teplotě odpařovat a prokapávat.
Naschvál neudávám žádné velikosti, protože danné potřeby je budou regulovat. Na větší množství se osvědčí hrnec s děrovanou vložkou na špagety, zatímco na malá už to může být jen plechový hrnek s upraveným cedníčkem. To už je na každém, kdo by si to chtěl vyzkoušet a používat.
!!! Pokud z nádoby očividně unikají výpary, je proces naprosto zbytečně horký a je třeba ubrat teplotu !!! I při netěsnostech je proces v jeho okolí cítit jen velmi málo.
!!! Nemusím snad podotýkat, že horká perkolace hořlavými kapalinami nepatří do místností, byť i dobře větraných !!!
!!! Nelze používat plastové vybavení, jenom kovové !!!
Ahoj, Píďalka.
P.S. No a je samozřejmě že tvořivosti se meze nekladou. |
|
Podpořte chod fóra 