 | Poota 
13.09.2015 22:28
Bydliště: Praha
|
| UF3
Zmínil jsem kdesi letmo, že jsem přes dovolenou byl obdařen nápady na ještě asi osm variant. Jednu z nich jsem, nejspíš pro její jednoduchost a eleganci, vybral k realizaci, čímž se stala třetí variantou. Takže tím se proláklo, že varianty budou číslované podle pořadí realizace a nikoli podle příbuznosti konstrukce.
UF2 mě sice plně uspokojila, ale přece jenom jsem měl dojem, že by bylo vhodné nějak zjednodušit výrobu držáku. Zkusil jsem to tedy opravdu radikálně, takže výroba držáku pro UF3 je zcela prosta jakýchkoli problémů, protože držák odpadá, tedy u UF3 vůbec není. Současně tím odpadla nutnost pevného dielektrika, které nahrazuje izolace drátu. Symetrické napájení obou větví zůstalo zachováno, ovšem s tím rozdílem, že větve nejsou napájeny nad okem, ale na koncích spirál, které tak nahrazují držák. Proud vzduchu již nepostupuje kolem celého spořiče od jednoho konce k druhému, ale jaksi odprostředka, tedy nabíhá na předěl mezi jádrem a spirálami, a od něj postupuje současně ke koncům spirál a také kolem jádra k oku. Rotace proudícího vzduchu se dociluje pomocí poměrně strmých spirál. Popis asi nedává dost přesnou představu, ale z obrázku by to mělo být každému jasné.
Výhody:
jediným potřebným materiálem je izolovaný měděný drát, na spořič dlouhý 25 cm s vnitřním průměrem pouzdra 4,5 cm je potřeba necelých 1,5 m drátu. Proti předchozím verzím je zde mnohem menší omezování průtoku vzduchu.
Nevýhody: nic mě nenapadá
Výroba:
ohnout drát v polovině kolem kulatiny o průměru asi 10 mm, zkroutit dostatečně dlouhé levotočivé jádro, rozvětvit a naohýbat vnější, opět levotočivé spirály tak, aby zvenku kryly jádro, jejich konce pak vytvarovat podle hrdla, na kterém budou přidržovány. Spořič zavést do pouzdra a i s pouzdrem navléct na hrdlo. Konce drátů jsou volné, k ničemu se nepřipojují.
Zkušenosti:
zatím jsou jen letmé, ale zdá se, že přírůstek výkonu je ještě nepatrně vyšší, motor jde ochotně do otáček a svou ochotu již před maximem neztrácí, dá se snadno i přetáčet. Při sešlápnutí pedálu ochotně akceleruje na novou rychlost, odpovídající sešlápnutí pedálu. Po dosažení této rychlosti je možné pedál vracet někdy až o čtvrtinu zdvihu, aniž by rychlost klesala - teprve s dalším povolováním pedálu se začíná rychlost snižovat.
Předpokládám, že by bylo možné docílit i přímého snížení spotřeby mírným ochuzením směsi a zvětšením předstihu, pochopitelně s kontrolou výkonu na brzdě, což je ovšem mimo moje možnosti. U motorů s elektronickým řízením bohatosti směsi a případně i předstihu tedy může být úspora patrnější, než u Trabanta.
Nikde nedochází k přímému styku proudícího vzduchu s kovem vodiče, což by mohlo být určitou indicií při hledání principu, na kterém tento spořič vlastně funguje.
 | 
UF3
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 