 | Poota 
29.04.2022 17:12
Bydliště: Praha
|
| Hledání Grálu - pokračování
Takže když už by nám měly být celkem jasné pojmy in-tron a ex-tron, tak se můžeme trochu posunout dál.
In-trony můžeme nejsnadněji ovládat prostřednictvím trvalé orientace dipólových krystalů feromagnetických kovů, tedy hlavně permanentními magnety. Na to se běžně používají už hotové magnety a někdy i elektromagnety, které mají výhodu v tom, že se dá jejich "síla" či orientace ovládat a měnit změnou elektrického proudu. Zatím to není zcela běžně používané, ale prostřednictvím magnetů lze vytvářet i různé magnetické "obvody", a to dokonce i s jejich větvením nebo slučováním. Na větší vzdálenosti lze také proud in-tronů vést pomocí zmagnetovaných železných drátů, které není nutné nijak izolovat, protože si in-trony vlastně z okolí snaží "nacucávat". U "proudu" in-tronů je potřeba rozlišovat orientaci podle "severního" a "jižního" pólu.
K ex-tronům bude pro začátek nejvhodnější se chovat stejně jako k elektřině, což znamená jejich vedení kovovými vodiči s izolací na povrchu, protože ex-trony mají tendenci vodič opouštět při každém dotyku s prostředím o nižším napětí. Je potřeba si také uvědomit, že ex-trony nejsou totéž co elektřina reprezentovaná jako proudění elektronů, z čehož plyne hlavně to, že bude potřeba vzít do úvahy zřejmě i značnou část toho, co se prezentuje jako vlastnosti třeba "éteřiny" nebo Teslovy "zářivé energie" a také možnost jejich "jednodrátového" vedení.
Když už jsem sice ve zcela jiném smyslu nadhodil možnost vedení "jedním drátem", tak se samozřejmě nabízí otázka, jestli by bylo možné vést jedním a tímtéž železným a izolovaným drátem najednou a společně in-trony i ex-trony. Samozřejmě zkusit by se to mohlo, ale zcela teoreticky by to jít nemělo, protože prostým spojením in-tronu s ex-tronem vznikne element Éteru, který se navenek nijak neprojevuje. Takže tudy asi cesta nevede.
Nicméně myšlenka sloučení in-tronu s ex-tronem se zase až tak úplně scestnou nejeví. Naopak cesta vyřešení vzájemného spojení protikladů už se osvědčila a několikrát dala docela zajímavé výsledky.
Zatím jsme došli k tomu, že si in-tron i ex-tron můžeme představit jako "kuličku" energie, která má uprostřed "nulový" pasivní střed (pasivní konec dipólu) a někde na obvodu "aktivní" bod (aktivní konec dipólu).
Když vezmeme in-tron a na jeho střed přiložíme střed ex-tronu, tak se jejich aktivní konce dipólů okamžitě přitáhnou, takže se spojí - tím se navzájem eliminují a obě "kuličky" energie "zmizí" protože vznikne bod Éteru. Takže tudy ne.
Protentokrát tedy vezmeme jiný in-tron a na jeho střed přiložíme aktivní bod ex-tronu tak, aby střed ex-tronu přišel zase na aktivní bod in-tronu. Bezva, takhle to teoreticky vychází a mohlo by to tedy fungovat i prakticky - jenže copak nám to vzniklo? Inu, podle všech nejrůznějších definic nejspíš orgon. No a aby nám to na předchozí hezky navazovalo, tak "ať je to ten nebo ten, nazveme ho or-tronem". |
|
Podpořte chod fóra 