 | Píďalka 
10.05.2022 22:36
Bydliště: ČR
|
| Není.
Skalární pole je pitomost, která nezná směr. Tím pádem nemá šanci cokoliv sdělovat, ani informaci ani energii. Nemá se jak a kam šířit. Je to stejně nic neříkající termín jako jeho na sta synonym.
Torzní pole naopak směr(y) zná, a je jich těžko představitelné hafo. Zná i dynamické šíření vlnění několika principy po své struktuře a zná i dynamická proudění toků (éteru), která jsou základem jeho existence a funkčnosti nejen na podčásticové úrovni, jak ji chápe, či spíše nechce chápat dneší "pokročilá" fyzikomatika, ale i na intergalaktické a hvězdné až po planetární. Ta proudění éteru tvoří to, co jakýsi Ajnštajn nazval tkanivem prostoru, aniž měl byť i jen mlhavé tušení, o co skutečně jde. Jenom něco takového potřeboval, termínus technikus odlišný od jiných, berličku bez dalšího objasnění, aby mu matematické představy odcizené druhým alespoň nějak fungovaly. V podstatě to je jen další termín pro slovo éter, který však zdaleka není jen vesmírným rybníkem nějakých částiček dle originálních představ, ale neskutečně komplexní soustavou křižujících se toků částic éteru plynoucích po vlnitých drahách, řekněme elektrických proudění dle dnešního chápání dnes přiznávané teoretické částicové reality.
No a to Kozyrevovo slovo "torzní" (krutné) vyjadřuje skutečnost, že ta proudění probíhají po spirálových, takže prostorově třírozměrných drahách, stejně jako vodní víry nebo tornáda atp., což jsou opět jevy elektrické, vytvářející mechanická víření a opačně, mohou to být i mechanicky vytvořená proudění, řekněme tepelnou konvekcí ovzduší, nebo propadem vody do výpustě, která způsobují jevy elektrické včetně gravitačně a mechanicky neobvyklých. To torzní pole je souhrnem jednotlivých toků, které mají krutný moment a jeho vlastnosti se lokálně i značě liší. Ona gravitace, jak měřena dle své schopnosti přitahovat, je jen výsledný vektor mnoha-směrového vzájemného působení a lomů (podobně jako u lomu světla) jejích toků, tedy toků částic éteru, ať již těch nejjednodušších na podčásticové úrovní až po sdružené gigatoky intergalaktických elektrických (Birkelandových) proudů a jejich vzájemného směrového i energetického ovlivňování.
Ještě snad zbývá dodat, že okamžité předávání ať již energie, nebo informace, tedy předání nekonečnou rychlostí (oproti Ajnštajnově limitující rychlosti světla) na jakoukoliv vzdálenost spočívá ve změně energetického stavu toku(ů), které se chovají jako struny. S nabývající energií se jejich stav mění náhle a po celé délce, v harmonických závislostech geometrických řad, i když to je řekněme z Alfa Centauri na Zem. V malém je to Bohrova matika změny stavu elektronu, tedy jeho poněkud zastaralá idea změn oběžné atomové dráhy a vůbec představa elektronů. Nikdy nedošel na to, že struktura atomu není planetární, ale strunová. (Mimo jiné, ta strunová také odhaluje, co jsu to strukturálně quarky, odvozené od vzorců tříštění takzvaných atomových částic v superakcelerátorech a proč neexistují samostatně) Orbitální skok elektronu se nekoná. Konají se jen změny vlnových délek téměř zacyklovaných drah toků éteru v rámci atomu. Zde mimo jiné spočívá i úžasné úložiště tkzv. latentní energie uvolňované kondenzující vodní parou ve skutečnosti všemi parami všech látek. Ta vlnová délka a s ní celý energetický stav takového toku se mění po celé jeho délce najednou a je jedno, jak je takový tok dlouhý, jestli jenom cykluje v rámci atomu, nebo spojuje atom rtuti v New Yorku s atomem rtuti v Praze. Zde také dlí okamžité předávání informací telepatií a léčení na dálku atd. Vše je těmito toky propojené a vše takto souvisí se vším. No a to není ani pověstná špička ledovce.
 Píďalka |
|
Podpořte chod fóra 