 | Poota 
18.05.2022 17:40
Bydliště: Praha
|
| Hledání Grálu - pokračování
Takže se podíváme na silové pole Jangové a jeho ex-trony, tedy na elektřinu, kterou lidstvo objevovalo postupně. V počátcích se jako "statický" náboj získávala třením izolantu a jako "proud" z chemických článků. Praktické užívání elektřiny pro svícení a pohon motorů umožnilo až používání dynam jako zdroje stejnosměrného proudu. Další pokrok přinesl až Tesla, který prosadil jako modernější zdroj proudu alternátor, který dodával střídavý třífázový proud. Jeho výhodou bylo vytváření rotujícího magnetického pole a také snadná změna napětí prostřednictvím transformátoru. Až sem je všechno celkem jednoduché a fyzika to docela výstižně popisuje s tím, že místo ex-tronů používá elektrony.
Výhody střídavého proudu odstavily rozvodné sítě pro stejnosměrný proud na druhou kolej a nástup nových usměrňovačů je prakticky zlikvidoval, protože stejnosměrný proud nutný třeba pro baterie se dal pohodlně získat usměrněním proudu střídavého. Celý svět na vysokonapěťová dynama tedy zapomněl, ovšem kromě samotného Tesly, který jim vlastně tento konec přivodil. Jak vyplývá z jeho patentů a jak také sám naznačuje ve svých výročních zprávách, tak on jediný pro většinu svých nových pokusů používal jako zdroj proudu stejnosměrná dynama.
Tento fakt většině replikátorů zcela uniká, a ti kterým to neušlo, používají proud usměrněný a vyhlazený. Při podrobnějším a pečlivějším studiu se dá objevit, že Tesla zkoušel stejnosměrný proud přerušovat a to původně zřejmě proto, aby se dal také transformovat. Pro přerušování se v té době běžně používalo tzv. Wágnerovo kladívko, které se dodnes používá pro elektromechanické domovní zvonky, bzučáky a klaksony. Tesla zřejmě jako jediný rozeznal rozdíl mezi stálým a přerušovaným proudem a také si všimnul, že ten rozdíl se zvětšuje se stoupající rychlostí přerušování. Když dosáhl hranice možností elektromechanického přerušování, věnoval se vývoji mechanických přerušovačů poháněných motoricky. Během této doby zjistil, že vlastnosti přerušovaného či pulzního proudu se postupně mění se stoupající frekvencí. Problémy s opalováním kontaktů a tvorba oblouku mezi nimi i v olejové lázni ho nakonec dovedly až k jiskřišti a dokonce magneticky zhášenému, pro které bylo nutné vysoké napětí.
Používaný pulzní proud měl pochopitelně nějaký kmitočet a každému kmitočtu odpovídá i nějaká délka "vlny", takže do hry vstupují i délky vodičů a harmonické kmitočty - i jejich důležitost Tesla vícekrát zmiňoval. Pulzní charakter protékajícího proudu si také vynutil použití ploché cívky, u které je každý další závit směrem ke středu vždy kratší než ten předchozí - u válcové cívky se stejně dlouhými závity by byl fázový posun kmitů mezi závity konstantní.
Pro pulzní proud uvádí Tesla vlastnosti rozdílné od těch, které má "běžná" elektřina, například vedení vnějším povrchem vodiče, transformace napětí poměrem vnějších ploch vodičů, průchod a odevzdání výkonu pouze do elektrického odporu vodiče v závislosti na jeho velikosti ve smyslu "čím větší odpor tím větší výkon", přičemž vodičem bez odporu neprochází žádný proud.
V současné době už je zřejmě možné docílit proudu obdobného charakteru jinými prostředky - například celkem libovolného napětí je možné docílit transformováním střídavého proudu. Libovolného nebo konkrétního kmitočtu můžeme docílit výkonovým oscilátorem a pulzace s pulzy oddělenými dostatečně širokými mezerami můžeme docílit usměrněním, ovšem nikoli usměrňovacím dvojčinným můstkem, ale pouze jednoduchým usměrňovačem který propouští pouze liché půlvlny. |
|
Podpořte chod fóra 