 | Apas 
14.09.2015 13:35
Bydliště: Sev. Morava
|
| Vlastně je to všechno kvůli potřebě lásky.
Naše nemilé emoce vznikly v dětství, zásluhou osob, na jejichž mínění nám záleželo především - t. j. rodičů. Z lásky k nim jsme se vždycky snažili rozhodovat tak, aby nás měli rádi, abychom se jim líbili a oni byli s námi spokojeni. Rozhodovali jsme se k jejich obrazu. Bohužel, jejich obraz o tom, co je správné, odpovídal představám jejich rodičů, založených zase na obrazu jejich rodičů…Když jsme se nerozhodli k jejich spokojenosti, následovaly jejich pro nás nemilé reakce, což způsobilo, že jsme se cítili vinni a nehodni jejich lásky. A protože jsme byli „zlí“, přestali jsme mít rádi sami sebe. To z potřeby nejprve jejich lásky a později z potřeby lásky dalších lidí, na jejichž lásce a uznání nám záleží, jsme se rozhodovali (a rozhodujeme) ne tak, jak je pro nás nejlepší, ale tak, jak jsme si mysleli (jak si myslíme), že je správné z jejich hlediska. Proto ta špatná rozhodnutí v životě, která nás učinila (a činí) nenaplněnými či dokonce nešťastnými. Náš smysl pro správná rozhodnutí pro nás samotné je bohužel překryt potřebami lidí nám blízkých, na jejich mínění nám záleží (partneři, sousedé..), jejichž potřeby vycházejí z obrazu správnosti zase jejich rodičů a prarodičů  …
Naše štěstí závisí na tom, poznat, kdy je naše rozhodnutí "správné" . 
|
|
Podpořte chod fóra 