 | Hana 
07.07.2022 10:47
|
| Pafixa napsal: O něčem podobném je spousta filmů, třeba ten, jak na horách uvězní sněhová bouře skupinku turistů a jak to celé pak probíhá až do šťastného konce. To téma je velmi vděčné protože je lidsky přirozené. Nepřirozené je pokud se jeden živáček bojí druhého a ještě proti němu bojuje.
Ono je něco jiného koukat na film a něco jiného to prožít na vlastní kůži. To se člověk o sobě hodně dozví, jak reaguje (nevědomé programy) a když si to zvědomí, může pomalu pracovat na „přeprogramování“.
A pak tu zmiňuješ strach. V té Bosně v zájezdu byla jedna paní (asi tak 60 let), velice mírná, klidná, skautka. Stala se tam taková situace, kdy jsme byli v areálu Ravne a tam byl takový velký keramický lotosový květ. Já jsem s sebou měla pár kamínků z Blaníka s tím, že je intuitivně někde tam položím (je to taková moje „práce“, vesmír mě asi používá jako „pošťáka“ pro propojování různých míst :D ). No a prostě mě napadlo jeden kamínek z Blaníka vložit do toho lotosu. Přihlíželo tomu asi 10 spoluzájezdníků. Pak se přivalily dvě nejagresivnější členky zájezdu, a ten kamínek našli a hned ho odsud chtěli odnést (nevěděli, že je z Blaníka, nebyli u toho, když jsem to říkala). Ta paní skautka začala křičet, ať ho tam nechají. Pak za mnou přišla a říkala, že to pro ní byla veliká lekce. Nikdy se totiž neuměla veřejně ozvat a divila se sama sobě, že tak najednou křičela a hájila, že tam ten kámen musí zůstat. Pro sebe i pro ostatní vyvodila, že se musíme přestat bát, že se musíme ozvat, hájit si svá práva (ona to ještě spojila hájit si svá práva jako Češi, slované). Pro mě zase bylo poučení, že někdo takto na sobě pracuje a analyzuje každou maličkost.
I tady na Omforu se mi poslední dobou zdá, že někteří raději nepíší svůj názor, protože se bojí, že je ostatní budou napadat. Je to tak ale v celé společnosti. A asi je teď nosné se naučit spolu mluvit, porozumět si, vyříkat si, jak kdo co myslí apod. Psal o tom i Had. |
|
Podpořte chod fóra 