 | Hana 
09.07.2022 12:46
|
| Poota napsal: …Vezměme si pro příklad nějakou celkem libovolnou Objektivní Skutečnost, kterou může být třeba barevný trojrozměrný předmět či cokoli jiného. Tuto skutečnost bychom mohli poznat úplně a přesně jenom tehdy, kdybychom měli vyvinuté všechny smysly….
Toto celkem pochopila. Někde jsem četla takový příběh: Mistr dal žákovi úkol, ať pozoruje strom a pak o něm něco napíše. Žák tedy pozoroval strom a napsal pak o něm mnoho stránek – jek vypadá, voní….přidal i srovnání s jinými stromy, které znal,… Mistr nebyl spokojen a poslal žáka znovu pozorovat strom. Žákovi to bylo divné, když vyplodil tolik stránek o stromu a dal si při tom tolik záležet, aby zachytil každou maličkost včetně okolí stromu a svých dojmů. Ale šel pozorovat ten strom znovu, tentokrát se zdržel déle a následně o něm napsal jednu stránku, hlavně o míze, která jím proudí a koloběhu života stromu. Pak ji donesl mistrovi, ten stránku roztrhal a poslal žáka ke stromu znovu. To už bylo žákovi divné, ale rozhodl se přijít na kloub tomu, proč se mistr tak zachoval. Sednul si pod strom s tím, že tam bude tak dlouho, dokud na to nepřijde. Po nějaké době za ním k tomu stromu zašel mistr sám a ptal se ho, proč nedonesl nějaké psaní o stromu. Žák odpověděl, že přišel na to, že aby mohl strom pořádně poznat, stal se sám tím stromem a teď už jej zná a neví, proč by o něm měl psát. Mistr na to potichu odešel usmívaje se pod vousy. |
|
Podpořte chod fóra 