 | Hana 
10.09.2022 18:20
|
| V. Úvahy nad světem
A také se začala dovzdělávat, především v dějepise, který ji nikdy nebavil, a jelikož tedy vlastně prošel jen tak kolem ní, mezery byly velké. Proč ji vlastně ten dějepis nikdy ve škole nebavil, když je tak zajímavé vědět, jak jsme se vyvinuli, odkud jsme přišli, jaké vlivy nás utvářely, a když je tak důležité znát naše chyby z minulosti, abychom se z nich mohli poučit, a když stejně jen o kousek popotáhneme tu káru, kterou táhli naši rodiče, prarodiče a praprarodiče a kterou dál potáhnou naše děti, vnuci a pravnuci?
A přepadl ji velký smutek. Jaký to vlastně svět zanecháme našim dětem?
Když se podívala na přírodu, byla už téměř zničená. A byla tak vyprahlá... Jako by člověk nevěděl, že je její součástí, že maminka Země o něj s bezbřehou a bezpodmínečnou láskou pečuje, dává mu vše, co potřebuje.
Kdo si vlastně ten člověk myslel, že je? A to nevěděl, proč Zemi chybí vláha? Ó, jak byl ten člověk citově vyprahlý, namísto citlivý byl přecitlivělý, nebo naopak hrubý! A tehdy v té střední Evropě už přecivilizovaný, zhýčkaný rádoby sociálním zřízením, neochotný čelit problémům a bolístkám, závislý na chemických preparátech všeho druhu, snad už i neschopný nést odpovědnost sám za sebe opravdu byl.
Když se podívala na společnost, byla rozdělená. Jako by lidé nevěděli, že jsou jedno, že všichni jsou lidé, jako by to obyčejné lidství nebylo nic. A tak proti sobě stály a vzájemně se napadaly různé skupiny, tehdy konkrétně Pražská kavárna, Zemanova lůza, havloidi, vítači migrantů, nacionalisté, eurohujeři a další a další jen myšlenkové smutné propletence vzniklé z oddělenosti.
A to ještě nestačilo, začali proti sobě dokonce stát mladí a staří. Vůbec se nerespektovali, nedokázali se vzájemně pochopit, propast mezi nimi byla obrovská. Mnoho starých lidí jako by jen zestárlo, a léty nezmoudřelo. A ti mladí prý byli tak zkažení. Libuška však měla možnost se jim mockrát dívat do očí, a v těch očí viděla ráj, ten ztracený ráj, odkud na svět vypadli. Napadlo vůbec někoho, že ty dušičky jen nasály a věrně kopírovaly prostředí a společnost, do níž se narodily? Rodina a její soudržnost brala za své. Ale zároveň se rodily tak nádherné děti, tolik krásných duší přicházelo na svět. Ustojí ten tlak na ně se valící, nebo je ta společnost semele? Uvidí svoji dvojpólovost a možnost volby, kdo k cestě těžší vykročí?
Blázne, byl jsi ředitelem světa,
už po tobě neštěkne ani pes,
po tvé slávě je veta…
Kde jsi dnes?
Nedáváš-li světu lásku,
jak chceš úctu mladých pásků?
Snad alespoň lítost nad starcem bláznivým
zbyla vnukům tvým.
Když se podívala na ekonomiku té společnosti, viděla, že se žije na dluh, na dluh příštích generací. Lidé sobecky mysleli jen na své blaho, a to viděli v konzumu více a více věcí a zážitků. Lidé již nebyli tvůrci, ale spotřebitelé, byli otroci nadnárodních společností a jejich nenasytné ziskuchtivosti za každou cenu. To těm lidem nedošlo, že ty dluhy někdo bude muset splatit? To ti lidé neviděli, jak člověka křiví sociální dávky a dotace?
Když se podívala na kulturu té společnosti, jako by ta národní mizela, válcovaná globalistickými tendencemi. Vždyť přece opravdový život se zakládá na mnohosti v jednotě a nedá se unifikovat na monokulturu. Vždyť je tu k dispozici tolik cest. Když se podívala na filosofii či vědu, jako by již byla jen hledáním citací a z toho vzniklých mnoha deformací, jako by již nevedla k poznávání či sebepoznávání. A na politiku té společnosti se raději už dívat ani nechtěla. Čím dál více lidí cítilo beznaděj a začalo se strašit válkou nebo velikou přírodní katastrofou.
Ale ten smutek trval jen krátkou chvíli, jak na ni dolehla všudypřítomná manipulace a masáž davu. Ano, podlehnout a nechat se zastrašit bylo tak jednoduché. A přehodit odpovědnost na někoho jiného a jen si stále dokola stěžovat či u piva vést chytré řeči ještě jednodušší. Proto to pivo v Čechách bylo v restauracích levnější než nealko nápoje. Aby lidé v těch hospodách vysedávali, rozumovali, a tím se plně vyčerpali, a druhý den se zas dotrmáceli do otrockého a mnohdy zbytečného zaměstnání, které je dobilo. A pak už ani nešli do té hospody a jen se svalili na kanape před televizi, kde běžely nekonečné seriály a reklamy, a byli rádi, že už po nich nikdo nic nechce.
Jenže také viděla, a to moc dobře, jak čím dál víc lidí těmto tendencím odolává, často byla svědkem jejich až neskutečné práce na sobě, skutečného objevování, což z nich činilo příklady pro ostatní. Ač jim z mnoha stran byly házeny pověstné klacky pod nohy, obdivuhodně šli dál. A zase měla radost. A poznala i mnoho lidí a skupin lidí, kteří se snažili o návrat k původní kultuře, k pochopení svých kořenů, kteří znovuobjevovali „lidské“ hodnoty.
Jak ráda žila na této části povrchu zemského těla v srdci Evropy! A uvěřila, že český národ zvládne lekce, které ho čekají – lekce lidskosti, člověčenství, bezpodmínečné lásky a duchovního probuzení. A jako by cítila odevšad velikou pomoc.
A jak to bylo s tím dějepisem a se zaznamenáním historie tohoto národa? Nebylo vše jinak? A kdo měl zájem o její zahlazení? Kdo byla ta žába sedící na prameni? Východní poznávání hovořilo o přepsání historie vítězi, a dokonce o antidatování o tisíc let, o zničení velké říše, kde bylo srdce lidí tím hlavním tématem celé společnosti, kde zlaté tele vládnout nemohlo a dosud nevládne.
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
12.09.2022 11:13 Editace moderátorem. |
|
Podpořte chod fóra 