 | Hana 
10.09.2022 18:39
|
| VII. Nové pojetí světa
A jak Libuška začala naslouchat přírodě, tak příroda k ní začala promlouvat. Úplně přirozeně, tak, jak ona dokázala porozumět, protože byla přírodou a příroda byla jí – vše bylo – je – jednotou. Protože všechno, co člověk dělá, se odráží v přírodě, a všechno, co dělá příroda, se odráží v člověku. A přijala to s pocitem odpovědnosti, pokory, vděku a souznění. A pochopila, že příroda se nikdy nebude učit od člověka, ale člověk se musí učit od ní.
Ale jak říci lidem, že návrat k přírodě je vlastně obrovským krokem vpřed? Těm lidem, kteří si myslí, že jsou přírodě nadřazení, mohou ji vlastnit, a dokonce vedou nekonečné spory o jakési majetkové právo, že ji mohou do nekonečna drancovat, těm lidem, kteří vidí pokrok pouze ve vývoji vědy a techniky, kteří se zabývají umělou inteligencí? Ach, tak to bolelo, když viděla, jak narušený vztah člověka k přírodě působí na duši.
Moc dobře věděla, vždyť mezi lidmi žila, a někteří ji občas považovali tak trochu za blázna, že uznání mystické podstaty přírody nerezonuje s racionálním, vědeckým názorem na svět. „Jak paradoxní, že dosud dosti těch vědců přijímá mystickou podstatu náboženství,“ pomyslela si.
Na jedné straně lidé zažívali stále se zrychlující technologický pokrok a na druhé straně ničení přírodních základů života. Ale viděla a měla radost, že zájem lidí se opět vracel k přírodě. Jako by společnost kolísala mezi dvěma póly – biologickým a logickým, vnímaným a teoretickým, mezi mystikou a vědou –, jako by se měl nalézt střed. Cesta do budoucnosti a nové pojetí světa tedy zřejmě spočívá ve splývání, v syntéze přírodních věd a duchovně orientovaného vědění, jinak to ani snad být nemůže. A to byl její odrazový můstek. Až z fyziků se stanou mystici, zasnila se.
Také jasně cítila, jako by se jí tak nějak vyrovnávaly obě mozkové hemisféry. Levé hemisféře se připisují především funkce jako analytické myšlení, matematicko-logické schopnosti, řečové schopnosti, vědecké uvažování, psaní, počítání, motorické reakce, pojem o čase atd. Zatímco pravá hemisféra hostí funkce jako celostní myšlení, intuice, sluchové vjemy, představivost, tvořivost, hudba a umění či denní snění.
A jako vždy, opět se sklonila před genialitou Blanických učitelů. Jak oni se dokáží naladit na člověka, jak oni mu dokáží předávat tak, aby pochopil… Sama několik let strávila ve výchovně vzdělávacím systému, její kolegové byli učitelé. Opravdu všichni byli učitelé, nebo jen zaměstnanci pracující ve školství? A ten systém jako někoho vzdělával a vychovával? Nebo jen z lidí dělal otroky – čeho a koho a proč? Byla tomu systému na obtíž, ale právě tam se naučila bránit, získala mimikry chameleona a obličej hráče pokeru. Jenže ta obrana proti systému spotřebovala veškerou její energii, už nezbývalo na to, aby se tvůrčím způsobem rozvíjela. Na vlastní kůži zažila, jak ten systém formuje, či spíše deformuje, lidi, nejen tedy děti, ale i dospělé.
Systém všechno živé ničí,
sám život se mu příčí,
je totiž nepředvídatelný,
nepolapitelný,
bez okovů…
Všech, a ničí?
Člověk živý nevejde se do úředních kolonek.
Šiml moci jak nafouklý balonek
vypouští svůj vztek,
šíří strach…
Ach,
z toho strachu totiž žije,
nemá vlastní melodie.
Ale měla jistotu platu státního zaměstnance. A ten strach z nejistoty ji v systému tolik let držel. A ten strach držel i jejího manžela, kterého se bála, toho jeho vzteku. Jenže byl jediný, kdo si troufnul si ji vzít, chlapci si na ni většinou netroufali. A tak mu, drakovi, sršícímu síru, stále ustupovala a ustupovala… až ale přišel bod, kdy si řekla: „A dost!“ Každý se musí naučit vydržet sám se sebou, jinak přece nemůže od nikoho chtít, aby s ním vydržel. Proto dosti lidí neustále potřebuje a vyhledává společnost ostatních lidí či nějakou vnější zábavu, protože je jim se sebou samými možná i nepříjemně. Ó, jak je někdy jiné to, co má člověk v sobě, a to, co prezentuje světu! Ale vše musí stejně na světlo, aby to bylo buď spáleno, nebo přežilo. Jak si vlastně někdo někoho může vzít? Cožpak je člověk majetek?
Až jí došlo, že jediná jistota člověka je v nejistotě, a nechala se jí vést zákrutami života.
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
12.09.2022 11:14 Editace moderátorem. |
|
Podpořte chod fóra 