 | Hana 
10.09.2022 18:47
|
| VIII. Pomocníci ze zvířecí říše
A jednou se jí zdál sen. Ale sen se může stát skutečností, myslíme-li si, že je to skutečnost, a skutečnost se může stát snem, vnímáme-li ji jako sen.
V tom snu se před ní náhle objevila zahradní branka ovinutá pomněnkami. Prošla brankou a vstoupila na louku, ze všech stran obklopenou hustým lesem. Rozhlédla se po louce a všimla si, že na levé straně je tůňka a na pravé straně silný listnatý strom. Jen ji napadlo, že tam chybí zvířata, a z toho hustého lesa se vynořila černá puma. Ale pak se stáhla do pozadí a na tom listnatém stromě se objevil sup. Chtěla zvířeti něco nabídnout k snědku, ale nevěděla, čím má nakrmit supa, zabít nějaké jiné zvíře se jí nechtělo. Až potom jí to došlo. Sup chtěl její tělo, které trhal na kousky a živil se jím. A tak viděla, jak umřela. Zvláštní bylo, že jí to nijak nevadilo ani nebylo líto, přišlo jí to jako přirozený potravinový řetězec. A viděla, že ten sup jen zpracoval její tělo, duch mohl jít dál. Pak se z nočního lesa zase objevila černá puma, oči jí zářily ze tmy a zvala ji, ať s ní běží tou tmou do hloubi lesa. Ve skutečnosti ale bylo světlo, i když byla noc a les temný. Běžely spolu a puma říkala, že v tom nočním lese se bude postupně dozvídat skryté informace. Už toho ale na ni bylo až dost, a tak se chtěla vrátit na louku, kde listnatý strom zatím uschl a sup byl pryč. Pak se zase brankou vrátila zpátky a probudila se.
Ten sen si živě pamatovala, ale jelikož se jí už dlouho nic nezdálo, začala zkoumat, co jí vlastně chtěl říct. A náhodně si přečetla článek o zvířatech síly, jež člověk vidí jakýmsi vnitřním zrakem nebo pociťuje jejich sílu a která jsou jeho spojenci, průvodci a inspirací k nalezení vlastní síly, ke hlubokému spojení se svou duší, se svou životní cestou.
A jelikož jí v hlavě vrtal hlavně ten uschlý strom, zkusila si znovu vybavit tu branku s pomněnkami – a ono to šlo a zkusila se znovu dostat na tu louku – a ono to zase šlo. Přivolala pumu a zeptala se jí, jak je to s tím stromem, a ona ji naložila na svůj hřbet a pelášily na Velký Blaník k menhiru Přítel poblíž Veřejové skály, a u něj uviděla stát ten uschlý strom. Představila si, jak je znovu živý, jak si vítr pohrává s jeho listy, jak v jeho korunách zpívají ptáci, a hned bylo u menhiru veseleji. A ten menhir se pak pro ni stal opravdovým Přítelem a rádcem, tak jako pro každého, kdo o jeho pomoc stojí.
Když se pak s pumou vrátila na louku, viděla, že místo uschlého stromu tam stál krásný, živý, veliký buk. Ale také si všimla, že nedaleko tůňky leží další puma, a sice plavá. Přijala je tedy obě dvě, plavou cítila po své levici a černou po své pravici.
„A snad se postupně vytříbí, proč to tak je a která se mnou zůstane,“ řekla si.
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
12.09.2022 11:14 Editace moderátorem. |
|
Podpořte chod fóra 