 | Hana 
20.09.2022 11:01
|
| XIV. Vstup do jiné dimenze
Za Knížetem chodívala kolem Veřejové skály, o které se vyprávělo, že je vchodem do hory a skrze ni prý vyjede vojsko blanických rytířů. S pověstí o vojsku, které v hoře v jakémsi hibernovaném spánku spí a vyrazí do boje, až bude českým zemím nejhůře, přišel kdysi sedlák a samozvaný prorok Mikuláš z Vlásenice u Pelhřimova. Podle něj to vojsko, které kdysi po lítém boji zmizelo v hoře, vedl Zdeněk ze Zásmuk. Nebo jakýsi mlhou zastřený Stojmír? To až Alois Jirásek v nověji zpracované pověsti ve svém obrozeneckém zápalu dosadil do čela blanických rytířů svatého Václava, knížete a patrona té země české. A kdo jej vlastně do té role předurčil? Nebyl spíše jeho bratr Boleslav zakladatel české státností? Kdo měl zájem tak závojem zahalit české dějiny a vymyslel tu bratrovraždu? A kdo vlastně byla babička obou bratrů svatá Ludmila? A jak to bylo s její vraždou?
Jak se ty dějiny stále znovu a znovu podle potřeby přepisovaly!
Z literatury dále zjistila, že blaničtí rytíři zřejmě měli více pluků, protože podobné pověsti o vojsku spících bojovníků se vyprávěly i o jiných místech v Čechách, například o Oškobrhu u Poděbrad, o Kunětické hoře u Pardubic, o šumavském Boubíně, o moravském Hostýnu a rovněž o vyšehradské skále v Praze, kde prý jim velí sama kněžna Libuše. A nejen v Čechách, ale pověsti se vyskytovaly v celém keltském světě, takže prapůvod lze připsat zřejmě právě jim.
Název Blaník mohl být pozůstatek keltského boha boje Belena. Ale spíše se jí líbilo keltské označení Blaniac, znamenající světlý, bílý, čistý, průzračný. Bylo ale obtížné odlišit, co v té české kotlině bylo přínosem slovanským či germánským a co bylo zděděno po Keltech, kteří také nepřicházeli do liduprázdné krajiny a přijímali podněty od místního obyvatelstva.
Vzpomněla si na starou keltskou legendu o hlavě hrdiny Brana, Havrana, která byla pohřbena v nitru Bílé hory, aby tam navěky střežila bezpečnost Bílého ostrova Albionu, neboli Británie. Bílá souvisela se skutečnou bílou barvou křídových útesů a současně s bytostmi zvanými bílí, albi, elfi. Tito elfové měli svá království ukrytá v dutých horách. Mohl do nich někdy vstoupit i smrtelník, ať už nedopatřením, nebo jako odvážný hrdina, který přicházel žádat bytosti z jiného světa o pomoc. Ačkoliv byli elfové nevyzpytatelní, měli jistý smysl pro spravedlnost a ve skutečně závažných případech pomoc neodmítli, což si však nechali zaplatit cenou nejvyšší. Když se někomu podařilo fyzicky se vrátit z duté hory, zanechal v ní už navěky část své duše.
A z hory se občas ozývaly zvláštní zvuky. Že by mytická kněžna Libuše měla nějakou souvislost s Ginevrou? Proč ji to napadlo?
A co když v hoře neprodlévali rytíři, ale ti druidové, kteří si kdysi tu nenápadnou skalku vybrali, aby tam dobrovolně odešli? A že by se zase po mnoha a mnoha letech vrátili? Nebo tam byli stále, ale jejich hlasu nebylo dopřáno sluchu?
Kdysi se prý v blízkosti Veřejové skály, jejíž název vlastně znamená veřej, zárubeň, futro, ocitla dívka, kterou neznámý muž požádal, aby šla do hory uklidit. Dívka tedy šla a v úžasu spatřila mohutné klenuté stropy, ustájené koně a pospávající vojáky. Poklidila, jak slíbila, a skálou opět vyšla z hory ven. Při návratu do vesnice se jí lidé ptali, kde celou dobu byla. Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že za tu chvíli, co poklízela, venku uběhl celý rok. Dívka za tři dny zemřela. Od těch dob se vyprávělo, že v Blaníku běží čas mnohem rychleji a den tady znamená rok uvnitř hory. Nebo se také vyprávělo o kováři, který měl v Blaníku okovat koně a jako odměnu dostal pytel smetí, který však měl otevřít až doma. Kovář pytel vysypal nedočkavě hned, jak vystoupil ze skály, našel však jen hromadu smetí. Doma, kde ho již rok oplakávali jako nezvěstného, našel na dně pytle tři zlaťáky. Rychle se ke skále vrátil, ale našel jen smetí. Kolovala i historka o dvou dětech, které se ztratily v blízkosti Blaníku a několik dní byly nezvěstné. Když se vrátily domů, líčily ustaraným rodičům, že se najednou ocitly v podzemí, kde si hrály se skřítky a vílami. I ony měly dojem, že byly venku pár hodin. V jeden čas se historky množily takovým tempem, že katolická církev zakázala jejich šíření a pátrání na Blaníku.
I usedla žába na pramen a ucpala díru pro utajené tajemství.
Existovala zde tedy zvláštní energetická anomálie, umožňující fyzický přechod do jiné dimenze. Individualita každého člověka, jeho společenská orientace, duchovní vyspělost a myšlenkové bohatství však způsobovaly rozdílnost ve vnímání jednotlivých prožitků a jejich zasazení do dějového rámce.
I nacisti a jejich tajná společnost Thule se o Veřejovou skálu zajímali. Uchvátila je zejména idea, že Němci jsou vlastně potomci rasy mimořádně vyspělých Árijců, kteří prý pocházeli z Tibetu, z podzemní říše Agartha. Nemilosrdná a krutá druhá světová válka, která stála životy desítky milionů lidí, se vedla nejenom na souši, ve vzduchu, na moři a pod mořem, ale tuto válku vedli také mágové, okultisté, svobodní zednáři a další tajné společnosti, jako i skupina Annabe, která měla hlavně s pomocí archeologie a antropologie dokázat nadřazenost takzvané nordické rasy.
Ale i v novější době bylo občas tu a tam slyšet o člověku, kterého prý našli na Blaníku v bezvědomí a museli ho křísit. Ale každý takový prý zarytě mlčel. Nebo zas nejeden syn viděl záři nad Blaníkem bezprostředně po smrti svého podblanického otce.
A o horu se zajímali též mnozí ufologové, neboť prý nad ní byla pozorována tajemná světla, pohybující se objekty či světelný paprsek, směřující kamsi do nebes.
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 