 | Poota 
30.09.2022 17:23
Bydliště: Praha
|
| Tak se rovnou zkusím pustit do toho odhalování 
Jaké tedy máme k dispozici energie?
No tak použitelnou vlastně jenom jedinou a tou je gravitace, která sice není kdovíjak silná, ale zato je "zadarmo" a navíc působí trvale.
Atmosférický tlak a teplota vzduchu a vody sice budou také hrát jistou roli, ale "napřímo" s nimi srkač, alespoň podle mých představ, nepracuje.
Začnu nasávací trubkou, která má na svém dolním a tedy vstupním konci zpětný ventil. Právě ten je pro mě jistou nápovědou, protože je otevřený jenom v době, kdy se do srkače voda nasává, to znamená v době, kdy zařízení pracuje proti zemské přitažlivosti. Jakmile ustane nasávání, tak se zpětný ventil uzavře a gravitace se v nasávací trubce přestane uplatňovat a tudíž ji není nutné nějakou silou překonávat.
Z předešlého lze s jistotou dojít k závěru, že srkač nenasává trvale, ale přerušovaně v určitých pulzech. To je velice důležité zjištění, protože z něj následně vyplývá, že energii pro nasávání není potřeba dodávat trvale a zároveň i to, že pohyb vody bude mít dynamický charakter. To dále znamená, že na srkač není možné aplikovat poznatky ze sifonu-násosky a ani z kladky, protože to jsou "stroje" pracující kontinuálně.
Nasávací trubka nahoře vyúsťuje do vzdušníku, který plní několik funkcí.
Především ukončuje množství nasávané vody a odděluje ho od začátku "pracovní" vody. Zároveň umožňuje přechod "nasávané" vody do vody "pracovní", ale ne naopak, takže funguje i jako "usměrňovač". Zároveň objem vzduchu v tomto vzdušníku funguje svojí pružností jako pružina v tomto případě "tažná". Je obdivuhodné kolik toho vlastně stihne dělat docela prostá bublina vzduchu!
Pokračování příště  |
|
Podpořte chod fóra 