 | Hana 
01.11.2022 09:54
|
| Jednota
Dnes, v krásné datum 1.11. si dovolím sdílet úryvek z pojednání O.M.Aivanhova:
Dualita není ničím jiným než projevem jednoty.
Číslo 1 je prvním a jediným číslem. Je třeba pochopit, že existuje pouze číslo 1. A co představují čísla 2, 3, 4 … Části čísla 1. Libovolně rozdělujeme1 na 2, 3, 4, 5, 6… částí a každé toto rozdělení je reprezentováno jako nové číslo, i když je jen odlišným pohledem na číslo 1, fragment čísla 1.
Co je tedy číslo 2? Polarizované číslo 1. Podívejme se na magnet: je polarizovaný, není však rozdělený, je to číslo 1 a tím zůstává. Nikde není číslo 2 odděleno od čísla 1. Jakýkoliv předmět… dokonce i člověk má dva kraje, dva póly, zůstává však stále jedním.
A co číslo 3? To jsou dva póly, které zůstaly spojené a působí jeden na druhý, aby vytvořily bytost či předmět, který je číslem 3, avšak číslo 3 není rovněž oddělené.
Možná si stále myslíte, že každé číslo má vlastní existenci, že je číslo 1, poté čísla 2, 3, což znamená, že se všechna čísla nacházejí na stejné úrovni jako číslo 1. Nikoliv, existuje pouze číslo 1: je Otcem, příčinou, původem všeho. Všechna ostatní čísla jsou jeho aspekty, vícenásobná rozdělení čísla 1, které je všechna obsahuje. Je nemožné vystoupit z Boha, z čísla 1.
Tato filozofie byla vždy vyučována v chrámech a ve starodávných mystériích. Avšak ostatním lidem byly pro zábavu dávány malé hračky: byli ponecháni tomu, čemu chtěli věřit.
Také je třeba studovat lidskou bytost z pohledu jednoty. I když je rozdělená na dvě části: duše a tělo, individualita a personalita, vnitřek a vnějšek, horní a spodní číst těla, duch a hmota, emisivní a absorbující, konkávní a konvexní, muž a žena, dobro a zlo, nebe a peklo, zůstává stále jedním.
Můžeme ji rovněž rozdělit na tři části: hlava, trup a údy, nebo hlava, plíce a žaludek, je však pořád jedním. Alchymisté ji rozdělují na 4, theosofové na 7, jiní ještě na 9 či 12 částí, ale je stále jedním. Kdo má tedy pravdu? Všichni, ať rozdělují člověka na tolik částí, na kolik chtějí, vždy bude jedním.
Pracujte tedy s jedničkou, neboť neexistuje ani dvojka ani trojka. I když člověka s jeho orgány, nervy, cévami, buňkami a atomy buněk rozdělíte na nekonečno, nevystoupíte z něj, tedy z Jednoty. Je to právě Jednota, která je zajímavá. Když rozdělíte člověka, znetvoříte ho, umrtvíte ho, rozložíte ho, pokud ho však uvidíte vždy v jeho jednotě, uchováte mu jeho život a sílu.
Číslo 1, to je harmonie, plnost, nesmrtelnost, zatímco ostatní čísla přinášejí rozklad.
Číslo 2, to je válka, antagonismus, dobro a zlo, den a noc.
Číslo 3 je na čas usmiřuje, je to syn, který říká: „Tati, mami, nehádejte se:…“ a aba dva je políbí. Díky lásce ke svému dítěti se spolu usmíří, i když si pořád vyměňují názory.
Potom přijde dívka, číslo 4, a opět propukne válka, protože matka upřednostňuje svého syna a otec svou dceru. A diskuse začnou opět a nikdy nemají konce…
Pouze v čísle 1 se nachází mír. Proto se máme naučit překonat dobro a zlo. Samotné dobro nestačí, protože se mu doposud nepodařilo vyřešit problém zla a stále je proti němu ve válce, bez vítězství. A zlu se také nedaří porazit dobro, pálí ho, týrá a bije ho, avšak dobro se zrodí vždy znovu, roste a všude se rozšiřuje, neboť i dobro je odolné. S dobrem a zlem tedy nic nezmůžeme, je třeba být nad nimi. Dokud člověk staví dobro proti zlu, stojí sám proti sobě a mučí sám sebe až k úplnému zničení. Co může dělat bytost, která se sebou stále bojuje. Mír a harmonie přijdou jen tehdy, když vytvoříme jednotu a vše půjde stejným směrem.
Ostatně, ve starodávných chrámech Zasvěcenci hlásali pouze tuto filozofii jednoty. Teprve později se objevila dualita: např. v náboženství Peršanů či v křesťanství, které představuje Ďábla jako protivníka Boha. Bůh nemá protivníka, nemůže ho mít. My možná máme protivníky, protože jsme nevědomí a neustále překračujeme zákony, ne však Bůh.
Nad dualitou, polaritou je číslo 1. Jiná čísla existují samostatně jen v třídění, analýzách, schématech, ale ve skutečnosti je vše obsaženo v čísle 1. |
|
Podpořte chod fóra 