 | Poota 
12.02.2023 13:28
Bydliště: Praha
|
| Při čtení různých "ezo" textů můžeme mít potíž s chápáním jejich smyslu.
V počátcích mého procitání jsem se vrhnul celý natěšený na Blavatskou - a jaké bylo mé překvapení, když jsem při nejlepší vůli nedokázal pochopit smysl toho co napsala. Dobrá, není každý den posvícení a tak jsem se věnoval "čtivějším" autorům jako třeba Lobsang Rampa, Muldašev, Norbekov, Sitchin, Melchizedek a dalším, kteří už jsou i ve zdejší Čítárně. A taky jsem se znova podíval na tu Blavatskou - a tentokrát jsem z téhož textu měl dokonalé jasno o čem ta její kniha je.
Jejím smyslem totiž není sdělit čtenáři to, co autorka napsala, ale naopak jenom to, co nenapsala.
Tohle tvrzení zní paradoxně, ale to je v pořádku, protože to taky paradox je.
Jak paradox vypadá a jak ho rozeznáme?
U textu se to dá nejsnáze definovat tak, že v daném odstavci schází poslední věta a nebo v německé větě poslední slovo. Tím pádem daný text má nějakou informační hodnotu jenom pro toho, kdo se v dané problematice orientuje natolik, že si tu scházející část dokáže domyslet.
Paradox, i když z jiného důvodu se může vyskytovat i v materialistickém vědeckém výzkumu, pokud se praktickým pokusem dosahuje výsledku, který odporuje dosud odhaleným a ověřeným fyzikálním zákonům.
Momentálně se na stanici NOE na pokračování vysílá pořad "Pod lampou o zázracích fyziky", ve kterém se prezentuje postupný vývoj kvantové teorie. Je to sice ve slovenštině a značně rozvláčné, nicméně velice poučné, protože se probírá přínos jednotlivých věhlasných fyziků. Zajímavé je, že snad každého pokroku v postupném vývoji se dosáhlo hlavně tehdy, když "něco" ve výsledcích porušovalo zákony, což se zpravidla řešilo definováním nového paradoxu. V tomto kontextu je tedy paradox "cosi, co prokazatelně existuje, i když to fyzika nepřipouští"!
Jinak řečeno, každý takovýto paradox signalizuje, že "je to jinak" než jsme si mysleli. |
|
Podpořte chod fóra 