| Poota 25.03.2023 14:27 Bydliště: Praha
|
| Zkusím to vzít tak trochu popořádku a začnu u zajímavého obrázku na kterém je zdrojem "statické" elektřiny Wimshurstův generátor. Získaná elektřina se shromažďuje ve dvou kondenzátorech. Velikost jejich náboje reguluje jiskřiště a transformátorem se získává použitelné napětí proudu.
Vypadá to velice jednoduše, ale to je jenom zdání.
Už na první pohled je jasné, že je to zjednodušené schéma principu Testatiky.
U ní je ten Wimshurst vylepšen tím, že funguje zároveň i jako elektrostatický motor, takže tím je docíleno samoběžnosti.
Jiskřiště má taky dvě funkce, kromě nastavení napětí je ještě zdrojem pulzací, které zdánlivě jenom umožňují transformování. Ve skutečnosti jsou probíhající děje složitější a je jisté, že toto schéma záměrně není přesné.
Ony kondenzátory jsou ve formě Leydenských lahví a kromě hromadění elektrostatického náboje zároveň transformují studenou elektřinu na elektřinu horkou, která se dá běžně transformovat.
Předpokládám, že ve schématu je mezi jiskřištěm a kondenzátory vynechán ještě jeden "speciální" transformátor ve stylu Teslovy cívky. Jeho primární i sekundární cívky by nejspíš měly být vinuté odporovým drátem. Přitom to primární vinutí je zdrojem pulzů, které iniciují v sekundárním vinutí nasávání studené elektřiny z okolního prostoru.
Teprve tato elektřina se v kondenzátoru transformuje na horkou pro běžný snižovací transformátor.
Z toho ovšem vyplývá, že dva kondenzátory tam nejsou "symetricky", ale využité "postupně", každý v jiné fázi procesu.
První stupeň s prvním kondenzátorem a jiskřištěm je jenom zdrojem pulzů pro primární cívku generátoru studené elektřiny.
Druhý stupeň začíná sekundárním vinutím (kterých může být větší počet!) a pokračuje druhým kondenzátorem k transformátoru horké elektřiny a případně i k usměrňovači.
Místo výrazu "studená elektřina" se může dosazovat i "mluno"!
|
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra) Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|