 | fana 
28.07.2023 21:54
Bydliště: uprostřed
|
| Zajímavé, dík. MM píše o max vzdálenosti promítání magnetického pole primárem, z toho tak nějak lze dopátrat poměr délky jader. Průměr sekundárního jádra mě zatím napadá tak na rozměr výšky vinutí primárů. Nenapadá mě proč by mělo být větší? A taky, aby vinutí primáru nemohlo indukovat do sekundárního jádra. Sekundární jádro prodlužuje magnetický obvod primáru, přes mezeru, a drží magnetický tok pohromadě co nejdéle až k nárazu N – N, kdy se siločáry rozvinou do vějíře. Hmm, prostě něco zvolím a pak uvidím.
Jako laik, jsem to bral asi takto R-odpor, C za usměrňovač do zdroje a (R),L,C do výhybky k reprákům, toš asi toliko. Ale to, že je induktor vlastně jako kondenzátor, který uchovává „kapacitu energie“, a s výrobou velkých kondenzátorů „šel do ústraní“, to jsou pro mě prostě novinky.
Když jsem si začal „hrát“ se vzorečkama, tak mě po několika dnech na tom něco nesedělo. I to v příspěvku dříve je tím ustřelené. Říkám si, někde mě lítají desetinný tečky možná i dvě. No a včera narazím na slova, „že výpočty v učebnicích“ na solenoidy moc nesedí, že se mohou lišit až v řádu. Solenoid je „nejotevřenější“ magnetický obvod, tak prý proto.
Možná kdyby pán znal omforum, tak již tuší "proč" :)
Citace:
"Znění mýtu bychom mohli zformulovat zhruba takto: Indukce uprostřed feromagnetického jádra solenoidu závisí především na permeabilitě jeho materiálu, a vůbec ne nebo v zanedbatelné míře na jeho štíhlosti."
,,,,,
"Historie tohoto mýtu je dlouhá a pozoruhodná. Je známo, že problematikou interakce vnějšího magnetického pole a vybuzeného pole ve feromagnetiku se zabýval již Maxwell ve svém slavném pojednání [12]. Analyticky vyřešil případ rotačního elipsoidu v homogenním magnetickém poli. Odvodil vztah pro demagnetizační faktor, veličiny nezbytné pro výpočet Hd. Pro průmyslové použití však bylo potřebnější znát demagnetizační faktor pro válcový tvar jádra. Analytické řešení nebylo možné, a proto se je mnoho badatelů pokoušelo stanovit na základě měření uskutečněných na vzorcích v laboratoři. První použitelné výsledky v tabelární a grafické formě byly publikovány ve dvacátých letech minulého století (viz [11] str. 47) a poslední asi v jeho polovině. Velmi dobře je tato problematika souhrnně popsaná v [10]. Proto je těžko pochopitelné, proč v době vydání výše kritizovaných učebnic, kdy podklady pro správný výpočet již byly k dispozici, došlo k tak velké jejich dezinterpretaci." ,,,,
Nalezení 3 článků (českých), mi to trochu osvětlilo a vrátilo naději se možná přiblížit "i na papíře" blíže k / do množiny "tak by to mohlo fungovat".
Myšlenky z těch článků jsou: upřesňující výpočet ampérzávitů ku mag.indukci v jádře, vliv permeability jádra, a taky to, že solenoid „sklopí“ hysterezní křivku jádra a tím se s tím dá pracovat, tedy tak to aspoň chápu. Nejvíc to je právě vidět u permalloy, tu úzkou sklopí do „řiditelných“ A/m, ale i u FeSi konečně vycházejí uvěřitelnější čísla.
Tak si pokračuji v bádání :) |
|
Podpořte chod fóra 