 | fana 
23.11.2023 19:46
Bydliště: uprostřed
|
| Dík za doplnění dat. Jak jsem zmiňoval úvahy o 100V, 1A, 100W, 15kW, dál jsem nepokračoval, naznačovalo to pravděpodobnost 100W motoru na části „G“.
I jádra protože geometrie, vlastní severní pól to má daleko k vlastnímu jižnímu, víc siločar po delší dráhu směřuje „rovně ven“ v ose jádra, za mezerou je ještě „podrží“ materiál sekundárního jádra.
Laminace ubírá hmotu, plochu jádra, ocelokřemík má třeba 95-97%, I jádro z cca 0,028 mm pásků 1K101 může mít pod 90% , takže tam je o 10% materiálu méně, nemagnetické mezery = ztráta magnetismu, FeNi nezaplatím :)
Sekundár podléhá střídavé magnetizací až od sekundárního (odebíraného) proudu. Když odhadnu, tak třeba 200 závitů z 4 mm drátu s AC proudem 30A dovede dávat jádru asi „za uši“. A potřebujeme , aby materiál podržel současně NN z primárů a ještě ukočíroval ten sekundární proud a nesaturoval.
Permendur v sekundáru chápu, zejména pro tvůj, Energy1, směr „výkon / velikost“. Mě by ku radosti stačilo 1,5 až 2x. A tady je potíž, že hledat na papíře malé zařízení je ošemetné a každý centimetr navíc je „potenciál jako kráva“, s prominutím.
Rotace, hmm, jako amatér nevidím rotaci mag.pole v I jádře, vidím siločáry letící jádrem axiálně (rovnoběžně s osou jádra), které se při srážce NN rozvinou radiálně do vějíře v užším pásmu než bez srážky (a hledají své S), všechny jsou osově symetrické. Když dvě NN stojí proti sobě, tak předchozí věta. Když jejich „srážkou“ začneme posouvat, tak jedno N klesá a postrkuje elektrony jedním směrem, druhé N stoupá a postrkuje elektrony stejným směrem jako to klesající, tomu asi říkají ta „superpozice“? A postrkují ty elektrony v závitech cívky sekundáru. To je to "řezání".
MM myslím mluvil o rotaci elektrického pole, které vzniká při pohybu magnetického pole kolem cívky. Myslíte tou rotací to? To jsou ty pravidla pravé nebo jaké ruky, to nikdy nevím správně. Stejnosměrný proud vymyslel sabotér, plus a mínus, chápete co to obyčejným lidem dělá za problémy? Prostě se to mag a ele mezi sebou nějak točí :)
Generated Voltage from Changing Magnetic Field (gsu.edu) http://hyperphysics.phy-astr.gsu.edu/hbase/magnetic/emfchb.html#c4
Energy1: Co mě trochu vrtá hlavou, je to, že momentálně věřím, že na „výkon“ primárů má větší vliv štíhlost jádra (délka : průměru) než materiál. Tedy na vytvoření B[T]. Potom tam jsou vlastnosti, které mají asi vliv na ztráty magnetismem. Úzká hysterezní smyčka, i když se položí a prodlouží do vysokých A/m, tak bude stále trochu dynamičtější než široká. Je znatelně lepší materiál s nižší remanencí? Má znatelný vliv koercivita? (samá otázka) Ale na to bych si odpověděl jedině výměnou jader ve funkčním zařízení :)
Kam až se budí primáry? Když se použije materiál se saturací 1,6T , tak výpočet ukáže B uprostřed jádra, a na okraji cívky je B/2 podle teorie. Co když budeme zvedat proud, bude se nasycenost 1,6T šířit od středu k okraji? Co se stane s velikostí B na okraji?
Kdyby byla vyšší, tak protlačíme za mezeru víc. Jak moc „ždímeme jádro“? No ono vytvořit i těch 1,6T nebude legrando.
Pokusím se sem vložit nějaké přiblížení jak počítám velikost primárního elektromagnetu. Třeba to pomůže pomoci vašim pokusům nebo mě může někdo pomoci korigovat pohled na věc. Možná jsem na tu velikost až pesimisticky opatrný a stačí „kratší“? |
|
Podpořte chod fóra 