 | Píďalka 
22.01.2024 22:48
Bydliště: ČR
|
|  Energy1 napsal(a): Vše je dostatečně popsáno v patentech Figuery a Buforna, zbytek je tady na tomto fórum. Odkud myslíš, že jsem se princip dozvěděl já? Myslíš že od těch hňupů z YouTube nebo od Marathonmana který neví která bije? Stačí... |
No dobrá. Tak taky trochu praxe. Každý elektromagnet, tedy DC, po spojení nabíhá s relativně velikým proudem, než se ustálí na maximu své kapacity a daleko menším udržovacím proudu. Tento proces trvá řekněme u magnetické montážní vrtačky cca 2-3 vteřiny. Po vypnutí téhož elektromagnetu to opět trvá cca 2-3 vteřiny, než ho je člověk schopen odtrhnout od šíny. Takže 0.5 - 0.3 Hz. Pokud se podíváte na transformaci pulsního DC, tedy opět stejnosměrného proudu, zjistíte, že s bídou přetransformujete pár potrhaných vršků (%) poloviny (obvykle značené jako horní) sinusoidy.
Tenhle domělý, "vylepšený" "Figuera"? No, radši bych se držel jen těch původních patentů a nečetl příliš mezi řádky.
Ty patenty tvrdí, že to běhá i na AC, tedy na střídavý proud. Jenže, kde ho v té době brát, když se ještě v Evropě, natož na Kanárech, ještě nerozkolébalo Teslovo AC a jelo se na Edisonův stejnosměrný DC, že? No a když se nad tím Figuerovým přepínačem jeden zamyslí, můžte si doladit, že šlo o obdobu reostatu, který byl po jedné straně vinut mezi minimmem a maximem levotočivě a po druhé pravotočivě, čím z nej lezlo AC, takže vznikl jakýsi "transformátor" z DC na AC.
 Píďalka. |
|
Podpořte chod fóra 