 | Energy1 
02.06.2024 11:53
|
|  Karel 124 napsal(a): Asi nezbyde, než sestoupit z teoretického Olympu a pár cívek si navinout. Jádra budou rozhodující. |
Je to tak. Neříkám, že programy jsou k zahození, naopak, při správně zadaných hodnotách dokážou dobře simulovat podobu, tvar a intenzitu mag. siločar v dané oblasti jader. Ale když v reálu zhotovíš elektromagnet, tak je vše jinak. Záleží na utahování a preciznosti závitů, jestli nejsou mezi závity malé mezery nebo se dokonce nekříží. Vzdálenost vinutí od jádra dané nosnou kostřičkou, proklady jednotlivých vrstev, odstávání vinutí při čtvercovém nebo obdélníkovém průřezu jádra, plocha vinutí vzhledem k jádru, v případě ocelokřemíku má velký vliv provedení laminace, zda je jemná nebo hrubá, orientace legování křemíku a průřez jádra. Jak vidíš, je spousta proměnných, které ti tak nějak proplavou mezi prsty a spočítaný výsledek na základě programu je úplně zcestný. Největší vliv na výslednou magnetizaci má právě preciznost návinu vinutí na jádru a to záleží na samotném tvůrci, jak se mu to povede. Taky bych vyzdvihl fakt, že vinutí na čtvercovém či obdélníkovém průřezu jádra skutečně odstává a to i tehdy, pokud se zaoblí hrany kostřičky/jádra. Toto odstátí vytvoří mezi jádrem a vinutím vzduchovou mezeru, která výrazně oslabí mag. pole. Když jsem motal elektromagnety na první model Figuery, hotové kusy jsem formoval v lisu, aby vinutí dokonale přilehlo k jádru. U druhé generace Figuery jsem tento problém eliminoval kruhovým profilem jader, tam vinutí dokonale kopíruje jádro a je potřeba i méně vinutí, vzhledem k ploše jádra. Upřednostňuji tedy praxi před teorií, protože v reálu je vždy všechno jinak, než na papíru. |
|
Podpořte chod fóra 