 | Crabat 
10.09.2024 17:29
Bydliště: Krušné hory
|
| Ne, takto jednoduše to skutečně nefunguje. Je nutné nejprve pochopit souvislosti. Nad čím začnu přemýšlet, to stahuji z prostoru ve formě egregorů. Je jen zdáním a iluzí, že tohle jsou prostě mé myšlenky. Vůbec nejsou jenom mé, jsou zkrátka lidské. Všechno, co kdy bylo člověkem myšleno se prostě ukládá do jakýchsi databází a jakmile se nad něčím soustředíme, už si to začínáme stahovat do své mysli. Rozvíjíme to, porovnáváme skrze asociace s jinými poznatky, vyhodnocujeme a snažíme se dopídit nějakého hlubšího významu. Pak třeba musíme onen proces přerušit, jelikož nás povinnost volá někam jinam. Ale druhý den nebo ještě večer se k oné myšlence vracíme. A najednou překvapeně koukáme, co všechno se na nás z prostoru valí. Jaké úžasné asociace, které nás předtím vůbec nenapadly, najednou vstupují do naší mysli, ani se nestačíme divit. K čemu tedy mezitím došlo?.. Když to tu předtím nebylo a najednou je?.. Nu, ten prvotní egregor (intensivní myšlenka, představa), který jsme ráno kupříkladu začali tvořit, se mezitím totiž pohyboval. Někdo si ho stáhl, nechal se jím inspirovat, přičemž k němu doplňoval vlastní nápady, obrazy, vlastní projekce. Takže to, co na nás nyní vyskočilo, jsou jeho inspirace vyvolané našimi představami. A takhle si všechny ty naše nápady předáváme navzájem, ani netušíme, kolik lidí zároveň na nich pracuje, neomezené prostorem, tudíž když mě něco bleskne myslí, támhle jistý subjekt u protinožců má současně úplně stejný nápad, stejnou ideu a nikdy nezjistíme u koho byla dřív, kdo z nás je tedy jejím původcem, jelikož to vlastně proběhlo zároveň. Vyvstala u obou z nás ve stejný okamžik. Ovšem jen v tom případě, pokud jsme byli stejně naladěni. Jinak každý z nás ten svůj egregor vede někam jinam. Rozcházejí se, oddělují od sebe, takže nyní už je ta imaginace jen naše?.. Ale houby. Mezitím se do ní vměstnal někdo jiný a už si uháníme společně po stejné ose do další konfrontace, která může nastat v příští vteřině anebo až třeba za rok. Tak myšlenky nás všech lidí se ovlivňují navzájem. Takže říci "já jsem vymyslel, já vypracoval" je pěkná blbost, nemám totiž ani zdání, kolik myslí zároveň na tomhle výsledku pracovalo.
Už začínáš tušit, kam tohle celé vede?.. Na co myslím, jaká představa se ve mně vytvoří, takový egregor si stáhnu k sobě. A ten mě začne ovlivňovat. Jak ho budu rozvíjet, přidruží se k němu další a další inspirace stejně nebo podobně naladěných subjektů, přičemž já vůbec netuším, že tohle už nejsou mé představy a nemají se mnou vůbec nic společného, teď jsou zkrátka tady a já je buďto ovládnu a převedu jinam anebo někdo jiný ovládne mou mysl a začne ji formátovat do svých vlastních představ. Kolikrát se potom divíme, jak nás podobná pitomost nebo dokonce zvrácenost mohla napadnout, vždyť my takoví vůbec nejsme, nikdy jsme takoví nebyli, ale ouha, v tom okamžiku to v nás probíhalo. No a někdy podle toho přesvědčení i jednáme. Ovšem takový čin nebo projev už nám potom nikdo neodpáře a budeme s tím muset žít. A o tomhle já tady mluvil. Tak si to dej do souvislostí. |
|
Podpořte chod fóra 