 | Crabat 
11.09.2024 02:27
Bydliště: Krušné hory
|
|  Had napsal(a): K tomu egu: |
Nejlépe princip ega vysvětluje Pataňdžali. Všechno, co vnímáme, předstupuje před naši "schopnost rozlišovací" neboli Buddhi. Ta nazírá na situaci, děj, projev a vyhodnocuje jeho kvalitu. Pokud se jí něco nelíbí, třeba jen část obrazu, co vidí, dává pokyn rozumu (Manasu), aby jí vypracoval jiné řešení. Rozum je jakýsi počítač v nás, do nějž se ukládají všechna data, která jsme poznali a naučili se s nimi pracovat. Vyhodnotí tedy zadaný úkol a zpětně jej odesílá k Buddhi pro další posouzení. Takto spolu ony dvě veličiny uvnitř nás spolu-pracují do optimálního výsledku. Tolik v případě ideálního stavu.
Bohužel nic není ideální. Aby příroda na této planetě vůbec mohla vzniknout, bylo nutné do každé živé bytosti vnést základní kódy. Ten první je, že každý tvor se musí postarat sám o svoji bezpečnost a udržet se za každou cenu při životě. Druhý kód vyjadřuje rozmnožení a tím udržení vlastního druhu atd. Pro tento případ je důležitý onen první kód, neboť na něm pro vyspělejší bytost, která už má schopnost abstraktního uvažování (tudíž člověka), povstává tzv. myslí tvořená osobnost, tedy naše jáství, ego, čili Ahamkara. Ahamkara probleskne na rozhraní mezi Buddhi (schopností rozlišovací) a Manasem (rozumem). V okamžiku, kdy Buddhi chce zadat nějaký úkol našemu rozumu, Ahamkara vykřikne, já, já, já tu instrukci do Manasu předám. Ale neučiní tak. Namísto toho zadání pozmění ve smyslu získat pro nás pocit štěstí. Neboť o to jde našemu jáství především, abychom byli šťastni. Rozum toto pozměněné zadání vyhodnotí a odesílá zpátky Buddhi. Schopnost rozlišovací na to hledí a nestačí se divit. Výsledek je totiž horší než předchozí. Buddhi ovšem neví, že zadání bylo pozměněno.
Naskýtá se tedy otázka: Jak je možné, když to s námi Ahamkara myslí tak dobře a chce pro nás jenom to nejryzejší štěstí, jak je tedy možné, že štěstí naopak ztrácíme a nejsme schopni se nikam posunout?.. Protože štěstí k nám vždy přichází skrze smysly, nemůže se jinak projevit. Proto ho Ahamkara odesílá zpátky ke smyslům a jako jeho zdroj vyhodnocuje smyslovou reakci. Ovšem štěstí není smyslového charakteru. Nepovstává skrze smysly, jenom si ho skrze smysly uvědomujeme, pokud nás navštíví. Na tomto nepochopení situace vzniká veškeré lidské utrpení. Čím více se naše ego snaží zásobit nás štěstím, tím více ho ztrácíme a vzdalujem se od něj. Tohle vyhodnocení situace by okamžitě rozpoznalo Buddhi, jenomže k němu se onen problém vůbec nedostane. Všechno totiž pohltí jáství. Neustále zadává nějaké programy a podprogramy do našeho computeru Manasu a vůbec nedovolí, aby rozum konečně zpracoval ty správné údaje pocházející od Buddhi.
Proto žijeme v nevědomosti. A nedokážeme se z ní vymanit, čím více budeme chtít. |
|
Podpořte chod fóra 