 | Antena 
23.09.2024 14:34
|
| Ahoj
stále přemýšlím nad elektronickou verzí figuery, ale udělat to tak aby to "nebolelo"
V příloze je základní zapojení Figuery - zapojeni1.pdf. Pomocné (externí) indukčnosti jsou navinuty na trafu s uzavřeným magnetickým tokem, třeba z důvodu minimalizace ztrát.
Zatím to bude co nejjednodušší s jednou sadou sestav primárosekundáru.
Pod sedmi sestavami primárosekundárů, si pro začátek představme jeden levý primár L1L, sekundár a pravý primár L1R, primáry jsou jedním koncem uzemněny, spojeny s mínus polem , v tomto případě baterie (v praxi tam bude zdroj 315VDC), druhý konec cívek je bod A nebo B.
tranzistor T9 (dva tranzitrory T9 "antiparalelně", jeden pro jeden směr a druhý pro druhý směr), který propojuje neuzemněné konce primárů tj body A B, v případě rekuperace primárů - tam použity nejsou.
Popíši svou představu zapojení zjednodušené elektronické verze figuery.
Podle mě je takové zapojení co popíšu hodně novátorské, a tento dlouhý příspěvek stejně nikdo nepřečte a když přečte tak nad tím odmítne přemýšlet, takže neva když si trochu pustím hubu, aspoň budu mít levného figueru...Ano sinusovka ve figuerovi se dá generovat pomocí komutátoru, připínám pořád větší a větší indukčnost, na obrázku je 13 indukčností, ale v reálu je jich tam třeba 200+. Výhoda mechanického řešení je, že ostatní odbočky na pomocné indukčnosti jsou odpojeny. Kdyby tam byli spínače, jakože mosfetové spínače nebo FETy, byly by tyto spínače neustále namáhány napětím co se vyskytuje v pomocné indukčnosti v jednotlivých odbočkách, nastalo by rušení a špičky a nevím co, to je pravda.
Napadlo mě následující. V klasických spínaných zdrojích třeba v zapojení full bridge se používají fety nebo mosfety a k nim paralelně rychlé rekuperační diody, které vracejí energii po rozepnutí cívky zpět do zdroje. Důležité říct, že jde v případě figuery o N-mosfet, drain je připojen k + polu zdroje 315VDC a source je zapojen k pomocné (externí) indukčnosti (v mém případe source jde přes 1 nebo 2 shotkyho diody seriově a teprve pomocná indukčnost)... Při postupné připínání externí indukčnosti kdy sepne T1, pak sepne T2 a T1 rozepne, sepne T3 a rozepne T2 sepne T4 rozepne T3 a tak dále (až sepne T100 a rozepne T99, a zase zpět), nenastane žádná demagnetizace cívky, energie se nebude vracet do zdroje 315VDC (nejsou potřeba rychlé demagnetizační diody), protože se figuera nikdy neodepne od napájení, pouze když sepne T2 a T1 rozepne, sepne T3 - v tento moment cívky L5 a L6 se uvedou na potenciál konce cívky L4 blíže k tranzistoru T2, vzniká něco jako zkrat cívky, ten se bude snažit nějak vybít a to jsou ty ztráty o kterých píše energy, že když se propojí 2 lamely tak se 2 sousední lamely vyzkratují. Nevím co by mohli udělat polovodiče, ale napadla mě následující věc. Vložil bych do cesty Fetu seriově jednu nebo 2 šotkyho diody aby energii tohoto zkratu nepouštěli do zdroje 315VDC aby byly v propustném směru pro napájení, ale v nepropustném směru pro jakýkoliv pulz co by náhodou chtěl jít zpět z externí indukčnosti do zdroje 315V. Bylo by to zapojeno tak aby zdroj 315VDC pouze napájel figueru nikoliv aby něco pouštěl z figuery zpět do zdroje 315VDC. Toto je jediné místo kdy nevím jak by se to chovalo, ale dá se to vyzkoušet na modelu, možná bude chtít dát na šotky velký chladič a tím se to vyřeší...Takže bych měl 100 fetů 200 šotek a vesele bych spínat v překryvném módu a energie "zkratů" by se mařila na šotkách, jakože jinak u komutátoru se maří na uhlících komutátoru.
Jenom bych upozornil, že i v případě komutátoru, když tam vznikají zkraty na lamelách tak přece to není optimální sinus, je to takový kostrbatý sinus, ale křemíkovým plechům kvůli větší časové konstantě je to asi jedno a magnetický tok v jádře je pěkný sinusový.
Ano 100 výkonových prvků to je darda, ale kdo šetří a má hluboko do kapsy nemá funkčního figueru.
Můj návrh spočívá v použití, pouze třeba 20ti mosfetů při 20-ti odbočkách externí indukčnosti, při "překryvném oscilačním" přepínání.
To znamená sepne T1, pak sepne T2 a T1 rozepne, sepne opět T1 a rozepne T2 a zase sepne T2 a T1 rozepne a tak třeba 10 krát a pak sepne T2 rozepne T1 a sepne T3 rozepne T2 a sepne T2 s rozepne T3 a zase sepne T3 a rozepne T2 a zase 10x, a zase to spíná na pomezí T3 a T4 třeba zase 10x a pak T4 a T5...Tímto způsobem se totiž také dá generovat sinus, musí se spínat dostatečně rychle, tak aby se do jádra primáru přenesl jenom sinusový magnetický tok. Pokud zuby na sinusovce proudu budou dostatečně jemné tak by to mohlo být v pohodě. Možná budou vznikat hysterezní ztráty, tak se budou muset použít plechy na 20kHz nevím, to teď nedokáži relevantně říct...
Jenom chci říct, že oscilační spínání jsem ověřoval v simulačním programu elektrických obvodů https://www.falstad.com/circuit/index.html (nahrajte si do simulátoru soubor fig17.txt) a relativně to tu sinusovku vytvářelo, pouze ten levý průběh, v simulaci je to bez překryvů...
Neříkám, že to tak musí fungovat, jenom přemýšlím jak to co nejvíce zjednodušit a vyrobit tak, aby to nestálo 300k, ale jenom 30k.
A.
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra) |
|
|
Podpořte chod fóra 