 | kacíř stromy nekácí 
27.12.2024 18:44
|
| Zdravím vás. Po průzkumu tohoto fóra jsem nenašel žádné vhodné existující vlákno, kde bych se mohl vypsat ze svých úvah. Stejně tak jsem doposud nenašel žádné vhodné místo v tom reálném životě, kde bych své úvahy a postřehy mohl říci nahlas, abych byl slyšen a pokud možno pochopen. Prožil jsem období v korporátních společnostech, období v komunitách, neziskovce i období prasete v žitě a vzápětí jako bezdomovec a nyní prožívám opět život řádného občana v mladém produktivním věku, ale... ještě více neklidného, že něco není v pořádku. To něco vnímám denně, intenzivně a snažím se nepropadat závěru, že mám jen na nose nevhodné brýle. Nemohu si pomoci, ale denně mě provází pocit, že si pod sebou řežeme jako společnost větev a tento pocit mě denně žene, abych se o tom začal vyjadřovat. Ale paradoxně nevím, kde se vyjádřit a jak to uchopit a to je právě jádro toho problému, který denně vnímám.
Kam se všichni poděli ? Jsme zapletení do sítí. Do sítí internetu, do sociálních sítí... Jsme iluzorně socializování, zatímco se paralelně prohlubuje naše reálná osamělost a oddělenost. Nemohu si nevšimnout, jak se vytrácí schopnost vzájemně cizích lidí spontánně komunikovat, oslovovat se či budovat z nuly skutečné sociální sítě- ty bez internetu a dále se organizovat. Spontanita se stává strašákem při pohybu veřejným prostorem, na níž nedokážeme reagovat a ochranou jsou nám svítící displaye mobilů, sluchátka na uších, nevšímavý výraz či status nalepený na čele hlásící ,,nerušit-provozuju individuální aktivitu,, . Sílí ve mě dojem, že veřejný prostor se stává více a více jen dálnicí pro přesun těl z jednoho uzavřeného bodu do bodu druhého. Mohl by to reflektovat i strmý nárust individuální dopravy, ačkoliv statistických pohnutek k volbě takové dopravy je spousta.
Úmyslně nejsem registrován na sociálních sítích a tak prožívám tuto odloučenost o to intenzivněji. Připadám si, jako bych nebyl. Rozhodně nejsem introvert, chtěl bych diskutovat s lidmi na toto téma, na jakékoliv témata, na volná témata, ale nenacházím příležitosti. Veřejně pořádané akce často ctí nedotknutelnost naší bubliny a zvou nás na pasivní zúčastněnost s minimálním ,,rizikem,, že budeme z bubliny vytržení. Pozoruju, jak se ztrácí schopnost vést dynamické rozhovory, hluboké i povrchní. O to více cítím v mezilidské interakci strach, nedůvěru či předpojatost. Zdá se mi, že naše společnost ztrácí jakousi integritu a rozpadá se na jednotlivce; jednotlivce sycené dojmem soběstačnosti. Přitom mnoho z nás v sobě nosí spoustu zajímavých, inspirativních či přelomových teorií a dovedností, ale ubývá příležitostí, kde se mohou všichni tito lidé navzájem reálně obohacovat, konfrontovat a dál se na živo propojovat. Tuhle roli stále více přebírá internet, což nás jako společnost kastruje a oslabuje. Vzdáváme se tak té synergie nezbytné pro realizaci velkých myšlenek přesahujících naší individualitu, synergie vznikající ze skutečného vzájemného propojování.
Představme si, že bychom měli možnost v dosahu bydliště každého z nás navštěvovat živá diskuzní fóra, na otevřená i zaměřená témata, nekomerční, bezplatná, pro kohokoliv a dostatečně avízovaná, aby o jejich existenci měli lidé veřejné povědomí. Místa, kde bychom se mohli reálně vyjadřovat o všem, co si v sobě neseme a kde bychom měli pocit, že někoho inspirujeme, zajímáme nebo kde sami čerpáme inspiraci. Představme si, že by tato místa napomáhla vzniku iniciativ a tím prostoru pro realizaci svých nápadů. Taková místa by nám mohla lépe pomáhat držet se v nadhledu, když upadáme do tunelového vnímání vlivem denních stereotypů a stereotypních sociomů, kterých jsme (povinně) účastni.
Záměrně jsem tyto řádky sepsal s jistým nádechem frustrace a naivity, neboť není v mých silách jedním tahem pera vypsat zde v souvislostech vše, co denně vnímám a své vize z toho vyplývající. Pojďme tyto mé úvodní řádky vzít jako pozvánku do prostoru volného, třeba i nekonzistentního vyjádření; s vizí, že se nám podaří z chaosu vytvořit přeci jenom nějakou života schopnou a reprodukce schopnou konstrukci, z masa a kostí, nikoliv jen z jediček a nul ;)
Vždyť duchovno je a mělo by být všedním životem kolem nás, ne jen hobby nedělního odpoledne či návštěvou ezo akce. Jaké si to vytvoříme, takové to budeme mít. Buďme lidmi, ne uživateli. |
|
Podpořte chod fóra 