 | Poota 
06.02.2016 12:07
Bydliště: Praha
|
| Můj vlastní směr
Pokusím se předhodit některé svoje raději jenom soukromé úvahy na toto téma.
Tak nějak z předchozího pro mě vyplývá, že máme tendenci "málo dýchat" či přesněji řečeno využívat jenom zlomek kapacity svých plic - a to po většinu svého života. Proč tomu tak je, je nad slunce jasné - prostě pro náš způsob života jsou naše plíce předimenzované. Jejich plnou kapacitu využijeme jenom málokdy, typicky třeba při dobíhání tramvaje.
Běžně nevyužívaná část plic je údajně zaneřáděná nejrůznějším odpadem, čemuž bych byl ochoten i věřit. Jenže - když zkusíme "provětrávat" pokud možno celé svoje plíce intenzivnějším dýcháním, tak brzy zjistíme příznaky tzv. "otravy kyslíkem". Pokud současně s intenzivním dýcháním taky běžíme, tak se příznaky nedostaví, nejspíš proto, že "přebytečný" kyslík spotřebovávají svaly. Jedinou chybu to má v tom, že běh je pro nás dost náročný - na prostor, energii i čas.
Při našem způsobu života by to chtělo "běhat" pokud možno v sedě na židli a to nejlépe ještě při nějaké silně prospěšné činnosti jakou je například sledování televize nebo trápení počítače.
Určitou možností, jak toho docílit, mi připadá drastické omezení podílu kyslíku v dýchaném vzduchu - tím by nemuselo docházet k "otravě kyslíkem" ani při intenzivním dýchání bez jakékoli současné fyzické námahy.
Velice snadno by se toho dalo docílit dýcháním vysokého podílu tzv. refluxu neboli už námi vydýchaného vzduchu, což jak trenažér tak i sifon také používají, takže nějak škodlivé to určitě není. Ostatně dýchání refluxu v podobě dýchání do mikroténového sáčku se úspěšně používá u astmatických záchvatů.
Potřeba dalšího nádechu není řízena v závislosti na nedostatku kyslíku, ale na přebytku kysličníku uhličitého. Pokud tedy budeme dýchat vzduch s menším podílem kyslíku a větším podílem kysličníku uhličitého, budeme mít "potřebu" dýchat rychleji a intenzivněji, takže se budou plíce lépe "provětrávat", což je právě to, čeho chci docílit.
Další nejspíš nutnou složkou je určitý "odpor" kladený našemu dýchání, čehož se dociluje dýcháním přes otvor o průměru kolem šesti milimetrů.
Takže se mi to už začíná pomalu ale jistě skládat a už stačí jenom dodat, že kysličník uhličitý je těžší než vzduch - a je celkem jasno. Pokud se do plastové láhve zasune dýchací hadice a omezí se nasávání čerstvého vzduchu shora, tak je vhodné zařízení hotové.
Výchozí lahev má šroubovací uzávěr neobyčejně vhodný pro plastovou hadici o vnějším průměru 13 mm, jako vstupní otvory slouží 4 otvory o průměru 3mm, hadice nedosahuje až úplně na dno.
Zkušenosti se nejspíš nějaké dostaví, pochopitelně až časem 
 | 
Výchozí polotovar
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Hotové dýchadlo s detailem špuntu
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
