 | Poota 
24.03.2016 09:57
Bydliště: Praha
|
| Nakousli jsem tu zajímavý problém kolem odcházení z tohoto slzavého údolí.
Dovolil bych si to vztáhnout k fyzické funkčnosti našeho těla, které budu srovnávat pro názornost třeba s automobilem.
Dokud obě tyto schránky fungují bez závad, tak není žádný důvod k jejich sešrotování. Časem se pochopitelně začnou objevovat drobné zdravotní problémy související s opotřebováním provozem - sjeté gumy, výměna žárovek, nové svíčky, brýle, chřipka atp. Kvůli takovýmhle prkotinám se auta a ani těla ještě nemáme důvod zbavovat a pokud bychom se tím chtěli vyhnout jejich řešení, byl by to vyložený nerozum a nebo zbabělost. Ať už se jedná o ponechání auta v příkopu a nebo kulku do hlavy.
Pak se dostaví závažné problémy, které další chod vylučují - prasklá hlava válců, zadřený motor, nefunkční ledviny nebo srdce, prostě věci kvůli kterým už stojí zato uvažovat, jestli je rozumnější provoz ukončit a nebo se pustit do náročných oprav, aby se ten konec ještě o trochu oddálil.
Velkoryse pomíjím dostupnost náhradních dílů, která to může vyřešit i bez našeho rozhodnutí.
Stejně jako můžeme naslouchat svému tělu a tak se dozvědět, co vlastně chce - tak můžeme i my svému tělu sdělovat, co si přejeme my. Jestli máme dojem, že jsme toho už tady udělali dost, máme tedy "splněno" a tudíž můžeme a chceme to ukončit - a nebo jestli tu ještě chceme a můžeme pro sebe nebo pro jiné něco udělat.
Věřím tomu, že to naše námi dosavad těžce zkoušené tělo bude naše rozhodnutí respektovat a zařídí se podle něj v rámci svých možností. V tomhle případě rozhodnutí dobrovolně skončit nemusí být ani nerozumné a ani zbabělé, tudíž bych ho nehodnotil jako sebevraždu. |
|
Podpořte chod fóra 