 | Poota 
31.03.2016 01:10
Bydliště: Praha
|
| Námět?
Převzato:
"Rozžhavená plotna, to mne přivedlo k dalšímu patologickému nápadu, starému jak Metuzalém: Termočlánky. Kdysi jsem četl v ruském časopise o tzv. partyzánském kotlíku, a viděl jeho nákres. Zděsilo mne, že na jakémsi azbestovém kruhu bylo serioparalelně zapojeno asi 1600 termočlánků. Uprostřed hořel nějaký čadivý naftový plamen, a dovedlo to napájet radiostanici se spotřebou asi 5W, kterou i s "generátorem" unesl jeden člověk. Jak daleko, to se tam neříkalo....
Bejčácký termočlánek mám doma třeba v rozdělané staré endérácké plynové karmě. Slouží to tam jako hlídač plamene. Je to tlustá kulička na dvoumilimetrových drátech, připojená na cívku se silným měděným drátem. Když se to nahřeje plamenem, aktivuje se elektromagnet, který drží přitažený plynový ventil.Pokud plamen zhasne, asi po deseti sekundách elektromagnet odpadne, a plyn se uzavře.Když to vyzkoušíme prakticky, budeme nadšeni obrovskou silou elektromagnetu...
Odřízl jsem sadisticky vinutí cívky, a připojil termočlánek na 20 A multimetr. Bohužel, i když byl termočlánek dočervena, dávalo to jen asi dva ampéry při napětí asi padesát milivoltů. Jaké však bylo překvapení, když jsem k měření proudu použil o polovinu kratší a několikrát silnější přívody. I při jen silném ohřátí proud vylétl z rozsahu. Přinesl jsem ze sklepa starý stoampérový "magazín" s černou dýhovanou dřevěnou bedničkou, sklíčkem, a vepředu bočníkem "jak kráva".Před lety jsem ho chtěl vyhodit, a teď jsem byl rád, že jsem ho mohl poprvé smysluplně použít.
K mému překvapení, pokud jsem dal jako přívody 4mm reproduktorové kabely s minimální délkou, když byl termočlánek mírně rudý, šel i stoampérový přístroj prudce "za roh".....Nakonec jsem z kabelu udělal ještě improvizovaný bočník, nastavil výchylku na čtvrtinu rozsahu, a nakonec zjistil při padesáti milivoltech proud asi 165A /plus minus kosinus/.....to je bratru, skoro sedum watů výkonu. Pokud si tedy vezmu pět takových termočlánků, a dostatečně je rozžhavím, a dovedu trensformovat 5O mV, 160 A na něco rozumějšího, mám v podstatě "zadara" proudový zdroj o výkonu okolo dvaceti watů, tedy totéž jako parní stroj s dynamem, jenže bez páry a mechanicky se pohybujících součástí.....
Co se týče praktické konstrukce měniče tak malého napětí a tak velkého proudu, je nutno vzít v úvahu, že použijeme li na konstrukci ve výkonové sekci dráty pod čtyři milimetry, a budeme se je ještě pokoušet pájet například běžnou cínovou pájkou, budeme se jen divit, že nedosahujeme prakticky žádných výsledků. "Fety" například IFRZ 44 jsou naprosto geniální spínače, sepnutý stav je okolo několika miliohmů, ovšem i milimetr silný Cu drát je pro ně "odporem". Další zrada je v tom, že mají kapacity "gate" proti zemi dohromady asi 1O0 nF.Další obtíž je ta, že na sepnutí potřebují asi dvanáct voltů. Ve vzorku měniče je tedy prozatím takzvaná " polarizační baterie", která je nutná na nastartování měniče. Startování Gate se provádí ze dvou monočlánků R4 - 1,5V speciálním dalším tranzistorovým měničem, který, jakmile rozběhne měnič hlavní, není třeba, a odpojí se.Transformátor hlavního měniče je feritový, zhotovený s pěti na sobě umístěných "televizních VN jader". Jeho budicí vinutí je zhotoveno z měděného pásku 5 x 2 mm.Kmitočet cizího buzení je asi čtyřicet kilohertzů, jako usměrňovače jsou použity prozatím výkonové Sotkyho diody, které však silně snižují výslednou účinnost měniče.
Již první pokusy se sestavením naprosto triviálního dvojčinného měniče se 2 x 3 paralelními "fety" IFRZ 44 / zvolil jsem je z toho důvodu, že v popelnici se válela stará pentiová PC deska, a na ní bylo asi šest kusů této součástky/, ukazuje, že tato cesta, tj. Náhradní malý termoelektrický zdroj o výkonu asi dvacet watů s cenou pod dvěstě korun za cenu nových součástek, je nejen schůdná, ale i dokořán otevřená." |
|
Podpořte chod fóra 