 | Adam 
14.06.2016 23:30
Bydliště: Praha
|
| (6) Vodítka do Tichého oceánu a ke ztracené zemi Mu
Některé indicie, na které jsme narazili v předchozích dílech, nás při hledání pracivilizace nenápadně směrují do nekonečných vod Tichého oceánu. A těch indicií je nakonec ještě o něco víc.
Velikonoční ostrov neměří na délku více jak 24 kilometrů, ale jak je malý a do velké míry pustý, o to složitější otázky vyvolává. Po ostrově je roztroušeno více jak 300 soch Moai, nacházíme zde také drobné ukázky záhadného přesného tvarování kamenných bloků, stejně jako v dalších místech "stavitelské linie" (Velikonoční ostrov, Cusco + Machu Picchu, Gíza atd.). Zároveň zde však nalézáme prakticky jen moderní zástavbu a kromě hřbitova, který zřejmě ani nebude příliš starý, nenalézáme téměř žádné zbytky po dávném obyvatelstvu ostrova. Přitom se tvrdí, že ostrov obyvatelstvem doslova kypěl; ostrov míval hustý palmový porost, který byl prakticky kompletně vykácen. Lidé zde měli vyspělou infrastrukturu, vytvářeli zmíněné sochy Moai, měli vlastní náboženství a disponovali vlastním písmem Rongorongo, ale třeba po domech těchto lidí jsou jen minimální památky. Možná, že by to všechno bylo o něco lépe vysvětlitelné, kdyby ostrov byl původně mnohem větší a díky nějakým geologickým změnám by se až později částečně potopil a tím i zmenšil do dnešní známé podoby. 24 kilometrů na délku, to skutečně není mnoho na to, aby se zde mohla natolik rozvinout nějaká kultura.
Další podivnost tkví v tom, že sochy Moai mívají ve skutečnosti poměrně dlouhé tělo, ale většina z něj se nachází zasypána v zemi a viditelné bývají pouze hlavy. Na těle soch bývají velmi četné rytiny, což mi osobně dost komplikuje představu, že by zanoření soch do země bylo nějakým způsobem záměrné. Na dlouhé zimní večery si tedy ponechávám rozjímání nad tím, jestli nějaké geologické změny nemohly sochy zahrnout zeminou až dodatečně.
Historikové stále více tíhnou k předpokladu, že kultura ostrova Rapa Nui (Velikonoční ostrov) souvisí s ostatními ostrovními kulturami nitra Tichého oceánu, tedy s Polynésany. Do jisté míry to dává smysl, jelikož Polynésané občas podnikali dlouhé cesty po oceánu na vorech. A třeba zeměpisně Velikonoční ostrov do Polynésie plně patří. Je však velmi zajímavé, že jedno z hlavních božstev hluboké polynéské mytologie je jakási "první bytost mužského pohlaví" jménem Tiki. Tato mytologie zasahuje až k Novému Zélandu, ke kultuře Maorů. Zajímavé je na tom to, že Tiki je jedno ze jmen (nebo část jména) klíčové božské bytosti peruánských (a celkově předinckých) kultur – Apu Kon Tiki Viracochy. Podobně smýšlel také norský mořeplavec, experimentální archeolog a antropolog Thor Heyerdahl. Tomu se díky jeho skutečným návštěvám Polynésie zřejmě povedlo (kromě shody ve jménu) objevit ještě další (přesněji nespecifikované) spojení mezi Tikim a Viracochou.
A pokud si vzpomeneme na zmínku o jedné z legend, Viracocha po druhém pokusu stvoření lidstva odešel z území dnešního Peru a Bolívie kamsi do Tichého oceánu. Velmi se tedy nabízí otázka, jestli mocný Viracocha nepocházel z nějaké země v Tichém oceánu a případně zda tato země (třeba díky různým geologickým vlivům) není z velké části ztracena pod hladinou oceánu.
Už déle než století trvají spekulace o tom, že před stovkami tisíc let (nebo před miliony lety) existovaly za naší planetě pevniny a kontinenty, které se dnes již nacházejí pod hladinou moře. Takové teorie jsou možná velmi pádné, protože jiným způsobem zřejmě nelze vysvětlit rozšíření některé fauny a flory, které by se jinak muselo odehrát přes otevřené moře, což je (ve většině případů) prakticky nemožné. Především pro oblast Indického oceánu vznikly teorie o ztracené zemi pojmenované Lemurie (kvůli záhadnému rozšíření lemurů). Jedná-li se však o více jak stovky tisíc let nazpět, takové teorie nám v hledání pracivilizace zatím zřejmě moc nepomohou.
Britský inženýr, vynálezce a spisovatel James Churchward byl však přesvědčený o tom, že v Tichém oceánu existoval kontinent, který zmizel poměrně nedávno – zhruba v roce 11.000 př.n.l. Dnes po něm prý zbylo jen pár polynéských ostrůvků (včetně Velikonočního ostrova). Churchward nazýval tento kontinent Mu a předpokládal, že se do hlubin Pacifiku zanořil kvůli geologickým změnám doprovázeným silným zemětřesením. Teorie o zmizelém pacifickém kontinentu jako první rozvíjel Augustus Le Plongeon, který svého času vedl vlastní výzkum mayských rozvalin a pokoušel se o překlady prastarých spisů těchto středoamerických kultur. Le Plongeon tvrdil, že mayské kultury založili přeživší obyvatelé ztraceného kontinentu v Tichém oceánu.
Může být však velmi těžké tyto teorie o kontinentu pohlceném Pacifikem podpořit, pokud víme, že v současné době se hloubka Tichého oceánu povětšinou pohybuje v rozsahu 3.000 – 6.000 metrů. Dokonce ve vzdálenosti jen několika kilometrů od břehů polynéských ostrovů bývá hloubka oceánu už 1000 metrů a více. Pevnina Mu by se tedy musela propadnout o několik kilometrů.
Narazil jsem však ještě na další zajímavé souvislosti, které by mohly teorie o jakési zemi Mu podpořit. Pokud kontinent Mu dle některých teorií vyplňoval velkou část Tichého oceánu a sahal až k Číně, mám silnou tendenci zmínit, že „mu“ je současně jeden z pěti základních prvků prastarého čínského učení wu-sing. Samozřejmě, může to být jen náhodná shoda. Můžeme však natrefit na zajímavější shody, pokud se vrátíme k některým předinckým kulturám do Peru. Existují tvrzení, že kultura dnes nazývaná jako Močikové, se původně jmenovala Muchic [mučik], což můžeme přeložit jako "dědicové Mu". A další předci Inků – kultura Chimu [čimu] – nese ve svém názvu "přišli z Mu".
Když si uvědomíme, na kolik vodítek jsme zde vlastně narazili, Řím by se možná měl třást strachy, že přijde o svou roli v jednom známem pořekadlu. Při hledání pracivilizace bychom totiž možná mohli začít říkat: „Všechny cesty vedou do Mu.“
 | 
Mu
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 