Začínám poznámkami, anžto by z odborného článku, jak jsem ho našel v angličtině, asi byla většina lidí tumpachová.
NEDÁVNÝ VÝVOJ SMĚREM K VODÍKOVÉMU LÉKAŘSTVÍ
MOŽNOSTI MOLEKULÁRNÍHO VODÍKU PRO PREVENTIVNÍ A LÉČEBNÉ POUŽITÍ
Autor: Shigeo Ohta:
Oddělení Biochemie a Buněčné Biologie, Ústav Vývoje a Věd Stárnutí, Vysoké Lékařské Učení Japonsko
Úvodní poznámky SDK
A) Z tohoto překladu jsem vynechal většinu teoretických zdůvodňování a to z těchto důvodů:
Zahrnují spousty odborných a povětšinou pouze teoretických a neprokazatelných termínů, jinými slovy technobloábolení, které bych musel nejenom nějak dohledávat, ale také ještě vysvětlovat. To by jednak vzalo hrůzu času a jako naprosto zmateční a nevysvětlující to namísto vysvětlení mlží. Za důležité považuji empirické výsledky a na ty jsem se pokud možno soustředil.
Možná je krkolomný překlad do angličtiny, ze kterého jsem vycházel, nebo je krkolomná japonská angličtina autora, ale nejspíše byl krkolomný i pisatel, který ďábelsky polepil celkem málo zjištěných faktů, ačkoliv důležitých, mnoha teoriemi, doměnkami a opatrnostmi, evidentně proto, aby jeho papír prošel profesionální cenzurou publikatele.Teorie jsem vyňál a opatrnosti jsem pokrátil jak jen to šlo, ale vše nešlo, protože by se rozpadly návaznosti. Je tedy na čtenáři si samotný článek dopřebrat.
Teorie je prošpikovaná “elektronovými řetězci” cestujícími bar kde po těle a podobnými berličkami vypůjčenými z fyziky, motá se zde dohromady oxidace s genetikou, s hydroxyly a dohady. Například už z to, že někdo prohlásí stárnutí za moderní nemoc, mi zní velmi podivně, protože to by znamenalo, že v dobách nemoderních lidé touto “nemocí” netrpěli, tudíž že buďto umírali v rozpuku svých 90ti+ let, aniž se na nich stárnutí nějak projevilo, nebo mřeli mládi a neporozumněni. Nicméně, obsažená empirická informace o působení vodíku na naše zdraví je podle mne velice přínosná, jinak bych tuhle věc ani nečetl, nemluvě o překládání.
B) Prakticky veškeré pokusy na zvířatech jsou prováděny za pomoci takzvaných modelů nemocí. Pokusník u zvířete vyvolá buďto mechanicky, ale převážně chemicky příznaky více méně totožné s příznaky nějaké lidské nemoci a pak zkoumá, jaké řešení s těmito příznaky pohne a kam. Nejde tedy o zkoumámí skutečných nemocí a jejich příčin, ale o zkoumání odstraňování příznaků podobných těm, které vyvolává skutečná člověčí nemoc. Tímto nám nabízí zásadně příznakové řešení nemocí a nikoliv příčinné. V tomto případě je to ale do značné míry přijatelná metoda, protože problém se zaobírá imunní funkcí našeho organismu, která je v důsledku zodpovědná za veškeré léčení a případné vyléčení čehokoliv. Proto taky použitelný vodík v mnoha případech vyřeší velmi širokou škálu onemocnění a především chronických, i když svede “zázraky” i s některými akutními.
C) Článkem vás bude pronásledovat termín Ischemia reperfusion:
Wikipedie: “ischemia-reperfusion je poškození tkání způsobené poté, kdy se obnoví krevní oběh ve tkáních, které byly vystaveny nedostatku kyslíku a tím normálního okysličování. Během nedostatku prokrvení, například při srdečním infarktu za trombózou, je tkáň ochuzená o kyslík a výživu a obnova krevního oběhu způsobí podmínky, při kterých vzniká zánět a oxidační poškození vyvoláním oxidačního stresu, spíše než obnovením normální funkce”.
Zde je dobré se podívat, co se při tromboze děje. Řekněme, že krevní sraženina ucpe cévu v srdečním svalu, která se dále větví. Díky nedostatku kyslíku počínají do několika minut odumírat buňky tkáně svalu za trombozou normálně zásobované touto větví. Poté, kdy imunní systém odstranil trombozu převážně její oxidací peroxidem vodíku H2O2, produkovným bílými krvinkami, a obnovuje se krevní oběh postiženou oblastí svalu, již odumřelo vysoké procento buněk srdečního svalu. Chcíply. To nemluvě o buňkách, které událost sotva přežívají a jsou také na chcípnutí. Ty pak nedělají to, co orgán vyžaduje, a jsou pro jeho funkci sotva použitelné. Škoda je tím větší, čím byla větší ucpaná céva a čím déle trombóza trvala, než ji makrofágy rozleptaly, zblajzly a odtáhly do odpadu. Po obnově krevního oběhu v zasažené oblasti pak nutně dochází k tomu, že imunní systém se soustředí především na odstraňování mrtvé tkáně a nefunkční buňky tkáně a při tom, či poté, nějakým způsobem na zaflikování toho, co musel odstranit, což je povětšinou záměna ztracené tkáně za kolagenovou jizvovinu.
Tvrzení, že k poškození došlo díky obnovení krevního oběhu a oxidačnímu stresu, je stejně duchaplné, jako tvrzení, že záchranářské a úklidové čety zničily ves poté, co ji zavalila lavina. K poškození došlo udušením díky nedostatku kyslíku a následovný zánět po obnově oběhu je přirozenou imunní reakcí, kdy především makrofágy ničí, rozebírají a odstraňují mrtvoly a těžce raněné, kteří produkují toxiny a které proto i dorazí. V podstatě musí poškozené buňky rozbít, či alespoň uvolnit od sebe a oddělit od zdravých buněk a zde se uplatňuje H2O2.
Zde je dobré si připomenout, že při trombózách se včasné poskytnutí peroxidu vodíku H2O2 do žíly setkává s vynikajícími klinickými výsledky právě proto, že H2O2 při včasném podání jednak rozpouští trombozy stejnou chemikálií, jakou to dělá většina bílých krvinek, a jednak dodává dostatek kyslíku do tkání za trombózou, která je zřídka kdy stoprocentním špuntem. Tím dojde k zamezení, nebo alespoň velmi významnému omezení odumírání tkání, tudíž umožní pacientovi I velmi masivní mrtvici přežít a to bez následného odumření momentálně nedokysličené tkáně a bez rozsáhlého, následného zajizvení orgánu a s tím souvisejících následků.
Radikál OH je v podstatě voda H2O ochuzená o jednu molekulu vodíku. To znamená, že během dušení nedokysličených tkání z nich cosi vodík krade, http://www.omforum.cz/p.php?idx=2306 a to cosi je nejspíše deoxidující kysličník dusitý N2O, který se nejspíše částečně mění na NO a na čpavek NH3 uvolňováním monoatomického, reaktivního dusíku. Pokud bude někdo podávat po infarktu, či trombotické mrtvici jakékoliv antioxidanty, které neutralizují H2O2 na vodu odebráním molekuly kyslíku, nutně ztíží práci makrofágů při odstraňování jak trombózy, tak i mrtvých a nefunkčních buněk. Se skupinami OH ale neudělají antioxidanty nic a jenom stojí imunnímu systému v cestě. Tím se pouze prodlouží celý process a oprava vezme vetší úsilí stejně jako počet chemických a biochemických reakcí. Dodání vodíku naopak evidentně odstraňuje pouze vznikající radikál OH, který s dodaným vodíkem reaguje na vodu H2O, čímž brání druhotnému ničení už tak poškozených buněk tkáně a navíc z nich OH uvolňuje. S oxidanty typu H2O2 však vodík neudělá nic a přesně o tomto hovoří i výsledky pokusů v následujícím článku. Je ale nutno ho číst velice pozorně.
D) Celá následující “odborná” práce tvrdošíjně označuje vodík za antioxidant, což je naprostý blábol. To vyplývá i ze samotného článku pokud si člověk všímá. Je třeba to vzít na vědomí a nenechat se zaslepit steronásobným opakováním téhož nesmyslu.
E) (•OH) Vyjadřuje hydroxylovou skupinu vázanou na nějakou další sloučeninu, kterou představuje puntík. Pokud je tato skupina vázána na prvky a jednoduché sloučeniny, jde o hydroxidy. Běžně se tvrdí, že buňky potřebují kyslík na dýchání. Jenže, co je to dýchání? Jakou formu kyslíku? Buňky potřebují kyslík na to, aby ho použily na chemické reakce slučování kyslíku a uhlíku na CO2 a mnoho dalších funkcí. Jde především o výrobu energie, ať již elektrické, nebo tepelné, ale také o imunní procesy ničení bakterií, virů a plísní. Za tělesné teploty a tlaku je při chemických reakcích plynný kyslík O2 na nic a ani se v těle v této formě prakticky nevyskytuje. Proces dýchání je procesem okysličování a jedině zdémonizované oxidační radikály, zde nazývané ROS, především NO2 a eventuelně i H2O2, jsou schopny reaktivní kyslík na spalování za danných fyziologických podmínek dodávat, i když za stavu nedostatku ho dodá i kysličník dusnatý NO a kysličník dusný N2O.
Skupina OH, ač silně reaktivní v chemických reakcích, touží po vodíku a nic neoxiduje, pokud se nerozpadne na monoatomické O a H během reakce s čímsi. Okysličení skupiny OH je možné pouze teoreticky a nemůže být okysličovadlem zahrnutým mezi oxidační radikály, který by způsoboval nějaký domnělý oxidační stress. Stress, který OH způsobuje, je hydroxylový a více méně pasivní. Proto jsou také všechny redukční látky, antioxidanty, které odebírají sloučenině kyslík, na hydroxylovou skupinu OH krátké, zatímco vodík ji hydrátuje a lehce neutralizuje na vodu, aniž se dotkl H2O2 a dalších důležitých reaktivních oxidantů. Tyto oxidanty skutečně dokážou být v přemíře problém, například když někdo vyžahne sklenici 35% peroxidu, nebo si podýchá koncentrovaného NO2 z průmyslových procesů a napáchá si v plicích kyselinu dusičnou, avšak ne v koncentracích a množství, se kterými se setkáváme v organismu a která si organizmus dovede velice dobře hlídat a hospodařit s nimi.
Z jiné literatury vyplývá, a zmiňuje se i tento článek, že hydroxylová skupina OH se ve tkáních ionicky vyvazuje na kde co a kritickým faktem je, že OH hromadně obsazuje buněčné a mitochondrické receptory, což jsou pozice na buňečných, organelových a mitochondrických obalech, sloužící k transportaci živin přes buněčné membrány. Pokud jsou receptory skupinou OH obsazené, doprava přes jejich membrány je omezena přímo úměrně k počtu obsazených receptorů. To vede k otravě buňky, k jejímu onemocnění, přidušení, k produkci toxinů a eventuelně k jejímu zničení, ať již tkzv. apoptozou zevnitř, nebo zvenčí imunním systémem, ale jenom pokud se buňka nevymkne regulaci systému a nepřejde na samostatnou, parazitickou funkci , kterou běžně nazýváme rakovina. Otto Warburg za tohle dostal před skoro sto lety Nobela a právem, a dnes je z toho guláš.
Z tohoto titulu je naprosto nesmyslné, že autor a očividně celé vědecké odborné názvosloví tvrdohlavě označuje hydroxylový stress oxidačním stresem a vodík antioxidantem. Skupina OH evidentně v poškozených tkáních vzniká díky nedostatku volného, a ještě spíše agresivního vodíku v organismu, zatímco dostatek vodíku v organism hydroxylovou skupinu OH vyreaguje na vodu a tím take uvolňuje buněčné a mitochondrické receptory a umožnuje “ucpaným” buňkám a jejich ucpaným vnitřním organelám, včetně mitochondrie, obnovení plné látkové výměny.
F) (•O2) - Vyjadřuje nestabilní kysličníky, tedy kysličníky povětšinou prvků, ale i sloučenin, všeobecně vyjádřených puntíkem, s vysokým koeficientem reaktivity, které jsou právem považovány za agresivní oxidanty. Jenže bez těchto agresivních oxidantů bychom si nepodýchali. http://omforum.cz/forum.php?t=91
2
2
Píďalka 09.11.2015 21:20 Bydliště: ČR
1379
446
1788
ABSTRAKT:
Vytrvalý oxidační stres je jednou z hlavních příčin většiny civilizačních nemocí, rakoviny a procesu stárnutí. Akutní oxidační stres přímo zaviňuje poškozování tkání. Přes všechnu klinickou důležitost oxidačních škod měly antioxidanty poněkud omezenou léčebnou účinnost. Předkládáme, že molekulární vodík H2 je možné použít jako nový antioxidant při prevenci i léčbě. H2 má mnoho výhod : rychle proniká tkáně i buňky, je dostatečně neagresivní a ani nenarušuje redukční procesy, ani nemá vliv na Reaktivní Oxidační Sloučeniny (ROS), které mají signalizační funkci. Proto by konzumace vodíku měla mít minimální postranní účinky. Existuje několik metod jak dopravit H2 do organismu. Lze ho inhalovat, pít ho rozpuštěný ve vodě (vodíková voda), koupat se ve vodíkové vodě, přijímat vodík rozpuštěný ve fyziologickém roztoku (slaná voda) žilní injekcí, kapat tento roztok do očí a zvýšením střevní produkce vodíku střevními bakteriemi.
Od první publikace v časopise Nature Medicine v 2007 byly biologické účinky H2 potvrzeny publikacemi o více než 38 chorobách, jednak jejich fiziologických stavů a jednak klinických testů, vydanými předními biologickými a lékařskými časopisy, a několik skupin se začalo zabývat klinickými studiemi. Navíc, H2 prokazuje nejen svůj vliv proti oxidačnímu stresu, ale také mnoho protizánětlivých a protialergických účinků.
(pokračování)
1
0
Píďalka 09.11.2015 21:21 Bydliště: ČR
1379
446
1788
1. ÚVOD
Oxidační stres vzniká ze silného oxidačního potenciálu přebytečných, vysoce reaktivních okysličujících sloučenin ROS. Akutní stres vzniká v mnoha situacích, včetně ischemia reperfusion. Chronický oxidační stres je všeobecně přijímán jako příčina většiny moderních nemocí, rakoviny a stárnutí, avšak mnoho antioxidantů se nejenom projevilo být neúčinnými v prevenci rakoviny, srdečních infarktů a kornatění tepen, ale naopak, zjistilo se, že zvyšují úmrtnost. Proto je nutné, abychom si byli velice dobře vědomi postranních účinků současných antioxidantů při vývoji nových a efektivních. Zjistili jsme, že vodík H2 hraje svou roli jako nový antioxidant. Má své výhody oproti jiným antioxidantům a bez jejich postranních účinků. Navíc má vynikající schopnost pronikat biomembránami včetně buněčných i vnitrobuněčných obalů. Uvádíme zde přehled pokroku směrem k léčebnému a preventivnímu využití vodíku v široké škále aplikací.
(pokračování)
0
3
Píďalka 09.11.2015 21:31 Bydliště: ČR
1379
446
1788
2. ROS - JEDNA ZE ZÁKLADNÍCH PŘÍČIN AKUTNÍCH A CHRONICKÝCH OCHOŘENÍ.
2.1. Chronický Oxidační Stres
ROS jsou naším tělem produkovány neustále, například díky fyzické námaze, kouření, ultrafialovému světlu a znečištěnému vzduchu, stárnutí, fyzickému a psychickému stresu atp. V každém aerobickém organismu vznikají ROS během dýchání, při kterém je konzumován kyslík. Většina superoxidačních anionických radikálů •O2 - vzniká v mitochondrii únikem elektronů z elektronového řetězce výměny. Superoxid dismutase se mění na peroxid vodíku H2O2, který je metabolizován glutathione peroxidasou, nebo katalasou, za vzniku vody H2O. Z peroxidu vodíku vzniká Fentonovou, nebo Weisovou reakcí za přítomnosti kovů, například Fe2+ a Cu+ vysoce reaktivní radikál •OH a proto manipulace genů podmíněná antioxidačním procesem prodloužila životnost, nebo zabránila chorobám. ROS vznikají pod podmínkou přílišného membránového potenciálu. Ve skutečnosti, oddělující se bílkoviny tento potenciál kontrolují a potlačují produkci ROS. Tento process následovně potlačuje cukrovku. Mitochindrický aldehyd hydrogenáze 2 (ALDH2) ochraňuje před oxidačním stresem neutralizací cytotoxických (jedovatých buňkám) aldehydů. Díky tomu (ALDH2) ochraňuje před stařeckou senilitou způsobenou jejich akumulací. Tyto aldehydy však paradoxně stimulují systémy chránící před oxidačním stresem, takže poškození tkání oxidačním stresem provokuje činnost ochraných systemů.
2.2. Akutní Oxidační Stres
Infarkty, mrtvice, záněty, transplantace, těžká cvičení, zastavení pooperačního krvácení a daší způsobují Ischemia reperfusion a akutní oxidační stres uvolňující H2O2 čímž vznikají •O2 a •OH radikály, které naruší elektrický potenciál mitochondrických obalů a vedou k otoku a eventuelně i k prasknutí mitochondrického obalu. Mnoho pokusů o omezení produkce oxidačních radikálů a tím rozsahu škod tkání poskytnutím antioxidantů, mělo za výsledek protichůdný efekt. Většina neblahých výsledků v případech pomrtvičních stavů je přisuzována skupině •OH, která je v porovnání s H2O2 a •O2 - podstatně agresivnější, zatímco paradoxně H2O2 a •O2 – jsou kritickými signalizačními složkami při ustanovení tolerance Oxidačního Stresu (OS). Proto musí být cytotoxické (jedovaté buňkám) radikály jako je •OH neutralizovány, aniž by kompromitovaly zásadní biologické activity jiných ROS včetně NO•.
0
1
Píďalka 09.11.2015 21:36 Bydliště: ČR
1379
446
1788
3. CHARACTERISTKA MOLECULÁRNÍHO VODÍKU
Zjistili jsme, že vodík funguje jako jemný, ale efektivní antioxidant. Vodík H2 je bezbarvý, velmi hořlavý diatomický plyn bez zápachu a bez chutě. Zemská atmosféra obsahuje méně než 1 část vodíku v milónu. Vodík je za normální teploty relativně nereaktivní a za nepřítomnosti katalyzátorů se chová jako inertní plyn. Za běžných teplot nereaguje s většinou sloučenin ani s kyslíkem. Je hořlavý až při teplotě vyšší než 527°C a s kyslíkem exploduje rychlou řetězovou reakcí jenom v mezích oběmového poměru 4 - 75%. H2 je rozpustný ve vodě do 0.8mM (1.6ppm) za atmosferického tlaku a rychle proniká skleněné a plastikové stěny nádob, zatímco hliníkové nádoby jsou schopny ho udržet hodně dlouho.
0
1
Píďalka 09.11.2015 21:56 Bydliště: ČR
1379
446
1788
4. NEUTRALIZACE HYDROXYLOVÝCH RADIKÁLŮ V BUNĚČNÝCH KULTURÁCH
4.1. Vodík neutralizuje •OH, ale ne •O2-, H2O2 a NO
Vodík byl rozpuštěn v biologické kultuře buďto pod vysokým tlakem, nebo jednoduše probubláním plynem. Medium kultury bylo také nasyceno O2- v poměru 8 H2 : 2 O2. Obsah vodíku, kyslíku a pH byly sledovány specifickými elektrodami. Buněčná kultura byla ošetřena mitochondriálním dýchacím inhibitorem antimycinem za účelem vyvolání nadbytečné produkce radikálů •O2, načež došlo k jejich rychlé přeměně na H2O2 a poté na •OH-. Dodání antimycinu ve skutečnosti způsobilo zvýšení hladin •OH- a H2O2 v buňkách, avšak vodík rozpuštěný v kultuře neovlivnil jejich hladinu. H2 navíc také nezměnil stálou buněčnou hladinu NO. Na druhé straně, jak indikoval signál z H2 elektrody, vodík velice snížil hladinu •OH, a to specielně v oblasti buněčného jádra.
H2 zabránilo poklesu elektrického potenciálu mitochondriální membrány, což naznačuje, že H2 ochránilo membránu před účinky •OH. Zárověň H2 zabránilo poklesu hladiny ATP (enzym adenosine triphosphate) syntetizovaného v mitochondrii. Skutečnost, že H2 ochránilo mitochondrie a jádrovou DNA, poskytla důkaz, že vodík proniknul většinu membrán a prostoupil do organel. Vodík tím následovně ochránil buněčnou kulturu před oxidačním stresem OS (ve skutečnosti opět a znovu hydroxylovým stresem).
4.2. Další účinky prokázané na kulturových systémech.
Vodík rozpuštěný v mediu kultury sluchových vláknitých buněk je ochránil před volnými radikály a poukazuje na snížení •OH, posuzováno podle snížení HPF fluorescence ve vstupní tkáni. •OH způsobuje převážnou většinu škod ve tkáních po ionizovacím ozáření (rentgen a radioaktivní ozáření, týká se i spálenin, což je o tomtéž). H2 vykázal ochrannou schopnost proti poškození vyvolaným tvrdým zářením v buněčných kulturách a u myší. Je známo, že kosmické záření dokáže poškozovat DNA a tuky ve spojitosti s následným zvýšením oxidačního stresu, což je jeden z hlavních problémů spojených s cestami do vesmíru. Lze očekávat, že vesmírná aktivita se bude v budoucnu zvyšovat a proto je nutno odhadnout riziko a předejít OS u astronautů dříve, než se klinicky projeví. Schoenfeld a spol spekulovali, že podávání vodíku astronautům, ať už dechem, nebo pitím vodikové vody, by eventuelně mohlo být novou metodou preventivní strategie proti chorobě vyvolané ozářením.
Ošetření vodíkem opakovaně prodloužilo životaschopnost kmenových buněk kostní dřeně ve zkumavce a zachovalo jejich schopnost diferenciace (schopnost se dále vyvíjet na jiné buňky, především různých tkání – metamorfovat). Tyto buňky jsou slibným lékařským přístupem v oboru regenerativní medicíny. Je třeba je množit mimo tělo, avšak tento postup způsobuje jejich degeneraci, jednak ztrátu schopnosti se množit a jednak se dále vyvíjet (prakticky dospívat a specializovat se) na buňky různých tkání. Oxidační stres je jedním z hlavních důvodů tohoto problému. (Autor si měl přečíst 40 let starou práci 1985 Roberta O Beckera “Body Electric”, který s tím neměl problém. Jenže to byla relativně lacinka léčení a kompletní regenerace, kterou by díky jeho výzkumu dokázal kdejaký hejhula, snad pokud by nešlo o vnitřní orgány a kdo ví jak u nich.)
0
2
Píďalka 09.11.2015 22:18 Bydliště: ČR
1379
446
1788
5. VÝHODY VODÍKU
5.1. Rychlý průnik
H2 má jako antioxidant několik výhod, například rychle proniká všemi tkáněmi a pronikne do cytosolu (vnitrobuněčná plasma). Vysoké oxidační poškození je hlavním faktorem, protože process dýchání mitochondrie je zdrojem •OH- a H2O2. Nicméně, přes klinickou důležitost mitochondriálního oxidačního poškozování se antioxidanty nedožily valného úspěchu. Možná je to pro to, že je mitochondrie vybíravě neabsorbuje. Vodík se do jádra mitochondrie dostane a mitochondrie, která chrání jádrovou DNA a její působení, poukazuje na preventivní schopnosti vodíku u nemocí způsobených životním stylem, u rakovin a u stárnutí. Navíc, vodík také proniká mozkovou bariérou, zatímco většina antioxidantů toto nedokáže. Sledování koncentrací vodíku v různých tkáních dokazuje, že jde o difúzi plynu (více méně pronikání jedné látky druhou jako sítem).
5.2. Přímo nepotlačuje funkci důležitých ROS
Přes jejich cytototoxický (jedovatý buňkám) efekt, nízké koncentrace ROS, jako jsou •O2- a H2O2 jsou signální molekuly regulující apoptosu (úmrtí buněk), množení buněk a jejich další vývoj (diferenciaci). Jak jsme se již zmínili, nedávné studie poukazují na fakt, že přebytek antioxidantů zvyšuje úmrtnost a výskyt rakovin, protože pravděpodobně mohou narušovat nějaký fiziologický obranný mechanismus. Za vyšších koncentrací se H2O2 přičiní procesem myeloperoxidasa o tvorbu kyseliny chlorné, sloužící obraně proti bakteriálním nákazám. Navíc, další radikál NO funguje coby neurotransmitter (zastralé, ortodoxní, spekulativní blouznění o přenosu informačního signálu ze zakončení nervu do buňky přes nevodivou mezeru. R.O.Becker vyzkoumal, že jde o přenos elektrické kapacity signálu) zodpovědný za rozšiřování cév. Vzhledem k tomu, že H2 redukuje •OH, ale nemá vliv na •O2 -, H2O2 a NO, si dovolujeme navrhnout, že postranní účinky vodíku ve tkáních jsou minimální v porovnání s jinými antioxidanty.
5.3. Vodík není jedovatý ani při vyšších koncentracích.
Očekává se, že několik lékařských plynů poskytne efektivní lékařskou pomoc , ať už preventivní, nebo léčebnou, a to přesto, že většina hydrofilních (vice méně vodou rozpustných) sloučenin je zadržena buněčnými obaly a jinými membránami a nemůže proniknout do buněčné plasmy (cytosole), zatímco většina hydrofobních (vice méně rozpustných v tucích) sloučenin nemůže těmito membránami proniknout bez pomoci specifických přepravných látek. Vodík toto vše dokáže bez pomoci sám a pronikne jak do cytosolu, tak do organel (všeobecný výraz, více méně buňka v buňce, orgán buňky, jako je například mitochondrie) v buňce.
Buňky PC12 na médiu nasyceném H2 (0.6 mM) a O2 (0.24 mM) byly po dobu jednoho dne vystaveny oxidačnímu stresu, vyvolanému antimycinem A (10 μg/mL) (antibiotikum z rodiny streptomycinů). Byly zaznamenány dva ukazatele oxidačního stresu. Výsledky poukázaly na to, že H2 pronikne k buněčnému jádru a mitiochondrii a ochrání je před prudkou jedovatostí. Během posledních desetiletí se inhalace léčebných plynů dožila široké pozornosti a velice se rozšířily naše znalosti plynných molekul, včetně působení NO (kysličník dusnatý) CO (kysličník uhelnatý) a H2S (sirovodík), o kterých je známo, že hrají velikou úlohu v biologických systémech.
V předklinických pokusech s onemocněními, včetně potrombotických (Ischemia reperfusion) poškození , se projevila inhalace CO a H2S jako prospěšná většině životně důležitých orgánů. Specielně NO již bylo povoleno jako terapeutická látka v klinické praxi. Přirozená jedovatost těchto plynů však musí být nejdříve pořádně probádána a vzata v úvahu při léčebné strategii. NO navíc podporuje OS reakce s •O2- , při kterých se produkuje vysoce okysličující peroxynitrite (NO + •O2 - ONOO–). Není známo, zda lze dosáhnout lokálního nasycení tkání v terapeutické koncentraci CO a H2S, aniž byla do plic doručena jejich jedovatá dávka.
Naproti tomu má vodík H2 mnoho výhod díky své nejedovatosti a to i za vysoké koncentrace. Navíc už pro něj existují bezpečnostní normy pro dýchání za vysokých koncentrací díky jeho použití při potápění do velikých hloubek. Zde je používán ve směsích, které zabraňují kesonové nemoci a dekompresním potížím včetně plynové trombozy použitím směsi Hydreliox v poměru H2-49%, He-50% a O2-1%, která také zabraňuje dusíkové narkóze při potápění. (Zaprvé nezabraňuje, ale omezuje, stejně jako mnoho jiných směsí, které jsou specifické pro různé hloubky a délky potopení a které se chovají hodně rozmarně. Za druhé se “dusíková” narkóza svými příznaky do detailu shoduje s narkózou rajským plynem N2O)
1
2
Píďalka 09.11.2015 22:37 Bydliště: ČR
1379
446
1788
6. METODY POŽITÍ VODÍKU
6.1. Inhalace plynného vodíku
Inhalace je jednoduchá technika. Vodík může být doručen běžným ventilátorem a maskou, nebo nosní kanulou. Díky tomu, že inhalace je rychlejší metodou, může být úspěšná při OS. Neovlivňuje krevní tlak, což při IV (intravenous- do žíly- kapačka) může být problém u srdečních infarktů. Není u něj riziko exploze ani se vzduchem, ani s kyslíkem, pokud je jeho koncentrace menší než 4%, avšak musí se dodržovat bezpečnostní procedury.
Krysy inhalovaly směs vodíku a kysličníku dusnatého NO spolu s O2 a N2. Inhalace vodíku ve skutečnosti zvýšila přítomnost vodíku v cévním systému v závislosti na dodaném množství, zatímco žilní systém vždy vykazoval menší koncentraci než cévní. Tento rozdíl musel být nezbytně absorbován tkáněmi.(nejspíše ano, ale nemusel. Vodík totiž z těla neustále uniká difuzí do atmosféry)
6.2. Přímá demonstrace rychlé difúze vodíku
Plyny dokážou pronikat různými látkami a velice pravidelně je sytit. Termín “Biologický Plyn” předpokládá, že plyn proniká biologickými membránami a působí vícero mechanismy. Vodík je toho zářným a dobře doloženým příkladem.
6.3. Efektivní ochrana potrombotického (Ischemia reperfusion) zranění u krys
Vodík byl aplikován krysám s vyvolanou mozkovou mrtvicí střední mozkové tepny. Den po této události se poranění změnšilo v závislosti na dávkách vodíku. Během dalšího týdne se rozdíl mezi ošetřenými krysami a neošetřenými prohloubil a ošetřené navíc začaly přibírat na váze a celkově se jejich stav zlepšoval rychleji. Z toho plyne, že vodík nejenom omezil původní poranění tkání, ale i jeho postup. Vodík také poznatelně snížil několik ukazatelů OS (oxidačního stresu).
Inhalace vodíku byla také aplikována na srdeční infarkt (u krys). Inhalace jasně potlačila odumírání tkáně v závislosti na dávkování. Pro porovnání, helium nic takového nevykázalo, což potvrzuje specifické účinky vodíku. Testy byly posuzovány měřením hladiny oxidačního stresu a rozsahu postižení tkání orgánu. Dýcháni H2 v podkritickém zápalném množství 2% podstatně snížilo oxidační stres a rozsah škod, aniž by mělo negativní vliv na krevní oběh.
6.5. Ochranné účinky při transplantacích
Inhalace vodíku významně snížila závažnost střevních a plicních transplantačních zranění a zabránila zánětu darovaného orgánu. Tyto zranění z nedostatku krevního okysličení (Ischemia reperfusion) často proceduru komplikují nedostatkem životnosti orgánu, jeho zánětem a odmítnutím orgánu. Ošetření vodíkem také podstatně vylepšilo trávení a činnost hladkého svalstva po bethanechtolu. Oxidace tukových složek trasplantátu byla značně potlačena a vykázala značnou antioxidační účinnost vodíku v transplantovaných plicích. Vystavení 2% inhalovaného vodíku podstatně zablokovalo produkci několika zánětlivých látek, snížilo buněčnou úmrtnost vyvoláním tvorby protiapoptických molekul Bcel lymphoma-2 a Bcel (lymphoma-velmi veliká) (což je podle Wiki a dalších rakovinný process, ale alepoň z R.O. Beckera vyplývá, že o rakovinný proces jít nemusí.?).
Potrombotické zranění (odumírání tkání díky nedostatku kyslíku- Ischemia reperfusion) u krys bylo omezeno inhalací H2, nebo CO, nebo obou. Kombinovaná terapie vodíkem a kysličníkem uhelnatým vykázala vyšší terapeutickou cenu jak antioxidačním působením tak protizánětlivým a může se stát klinicky prospěšnou metodou při srdečních infarktech. Vdechovaný vodík efektivně snížil zánětlivou komplikaci zranění plic způsobeného použitím dýchacího zařízení, jak lokálně, tak systémově, jak svými antioxidačními vlastnostmi, tak protizánětlivým a protiapoptickým působením.
6.6. Ochranné působení při infekcích a protizánětlivé působení.
Infekce a hromadné selhání orgánů je hlavní příčinou smrti těžce nemocných pacientů. Inhalace vodíku velice snížila úmrtnost a zvýšila zachování funkcí orgánů u septických myší s protrženým, zauzleným střevem, redukcí hladin brzkých i pozdních zánětlivých cytokinů v krevní plasmě a tkáních (cytokiny jsou prý více méně hormony podporující zánětlivost). Bylo zkoumáno vodíkové oštření 2% H2, které vykázalo omezení poškození orgánů, sníženou hladinu oxidačních látek a zvýšenou aktivitu antioxidačního enzymu spolu s redukcí cytokinů.
6.7. Různé další práce uvádějí :
vodíková terapie redukuje odumírání při porodních zraněních u myší.
vodík zredukoval akutní krvácivé změny lokální trombotické události vyvolané hyperglycemií (vysoký cukr) u krys.
Vodík ochraňuje nervy a zachovává mozko-krevní reaktivitu v přidušených novorozených prasatech.
Vodík má příznivý antioxidační vliv na traumatická zranění mozku u krys díky snížení OS.
Vodík má příznivý antioxidační vliv na páteřní traumatické zranění u králíků.
Vodík chrání vstupní vlasové buňky sluchového ústrojí před volnými radikály.
(pokračování)
0
2
Píďalka 09.11.2015 22:56 Bydliště: ČR
1379
446
1788
7. ÚSTNÍ PODÁVÁNÍ VODÍKOVÉ VODY.
7.1. Pití vodíkové vody
Denní inhalace vodíku nemusí být praktická, ačkoliv její účinky jsou podstatně rychlejší a v akutních případech velmi důležité. Jako prevence je pití vodíkové vody příhodnější. Pití vodíkové vody je přenosnou záležitostí a aplikace pitím je naprosto přirozená a bezpečná. Vodík lze rozpustit za běžného tlaku a teploty až do 0.8 mM. Pití vodíkové vody mělo kupodivu nemenší efekt než jeho dýchání. Vodíkovou vodu lze připravit několika způsoby, včetně rozpuštění vodíku ve vodě pod vysokým tlakem, elektrolýzou vody a reakcí kovového hořčíku s vodou. Rozpouštění vodíku pod vysokým tlakem je také použitelné s jinými rozpouštědly.
Po vypití vodíkové vody krysami byl vodík zjištěn v krvi. Dále pak byl vodík sledován elektrodami v játrech, kde se shromažďoval, což ukazuje, že ústní podání i malých množství může po chvilce ulevit a zlepšit stav pacienta. Další laboratorní pokusy potvrdily, že vodík má sklon se přidružovat k polymerům, glykogenu a škrobům.
7.2. Předejití poklesu chápání.
Dlouhodobé fyzické znemožnění pohybu vyvolalo u myší zvýšení oxidačního stresu v mozku a snížilo učenlivost a paměť. Pití vodíkové vody kolik hrdlo ráčí potlačilo zvýšení OS a stejně tak zabránilo vzniku potíží při učení a nebyla ovlivněna paměť. Fyzickým omezením pohybu byl také potlačen nervový nárůst v dentate gyrusu v hippocampusu (dohledejte si, složitost) a vodík tomuto potlačení opět předešel, i když mechanismus působení vodíku na neurogenezi není zřejmý. Každopádně trvalé pití vodíkové vody omezilo oxidační stres v mozku a předešlo poklesu chápání a paměti.
7.3. Preventivní a therapeutický efekt na Parkinsonovu chorobu
Ztráta mitochondrické funkčnosti a přidružený OS jsou hlavními příčinami ztrát dopaminergických buněk (produkujících dopamine) v substantia nigra (tmává mozková tkáň ve středu mozku) při Parkinsonově chorobě. Vodík byl podáván před, nebo po stereostatické operaci nigrostriatální degenerace vyvolané u krys 6-hydroxidopaminem simulujícím Parkinsonovu chorobu. Vodík předešel jak vývinu, tak pokračování nigrostriatální degenerace. Je tedy pravděpodobné, že vodíková voda by zabránila, nebo zastavila vývoj Parkinsonovy choroby. Pití vodíkové vody tento process opakovalo při podobném pokusu, kdy byl stejný problém vyvolán MPTP (1- methyl-4-phenyl-1,2,3,6-tetrahydropyridine)
7.4. Prevence kornatění tepen
Oxidační stres je také součástí sklerozy tepen. Nicméně žádné klinické studie s dietními antioxidanty neprokázaly podstatný úspěch v prevenci sklerotických onemocnění tepen. Pití vodíkové vody jak libo snížilo OS aorty a zabránilo arteroskleroze v apolipoprotein E knockout myši (laboratorní myši s geneticky vyvolaným nedostatkem apolipoproteinu E) Proto je pravděpodobné, že pití vodíkové vody by mohlo zabránit arteroskleroze spíše než jiné antioxidanty.
7.5. Zlepšení metabolického syndromu
Zvýšený OS má při obesitě vliv na metabolický syndrom. Dlouhodobé pití vodíkové vody významně kontrolovalo tuky a tělesnou váhu beze změn ve výživě a stravovacím a picím režimu. Navíc se snížila hladina glukozy v krevní plasmě, stejně jako hladina insulinu a triglyceridů (složité cukry), což je u hyperglycemie (cukrovka) stejný efekt jaký má omezení přísunu potravy. Mechanistická studie odhalila, že se posílilo genetické vyjádření (předávání informace z DNA pro výrobu bílkovin v mitochondrii) krevního hormonu, stejně jako faktoru nárůstu fibroblastů 21 (FGF21), který by měl zvýraznit spotřebu mastných kyselin a glukózy. Pití vodíkové vody vskutku stimulovalo metabolismus energie, jak je měřena spotřebou kyslíku a vylučováním CO2 při dýchání. Tyto výsledky napovídají, že vodíková voda by mohla pomoci při obesitě, cukrovce a metabolickém syndromu.
Cisplatin je široce používaným proti rakovinným přípravkem na mnoho druhů nádorů. Nicméně, jeho aplikace je omezena nephrotoxicitou (otrava ledvin), která může mít za příčinu oxidační stres OS. Inhalace vodíku 1%, stejně jako pití vodíkové vody snížilo úmrtnost a ztráty na váze způsobené cisplatinem a zmírnilo jeho jedovatost vůči ledvinám. Pití vodíkové vody zlepšilo diferenciaci spolu se snížením úmrtnosti ledvinových buněk. Přes tuto aktivitu H2 nesnížilo účinnost cisplatinu proti rakovinným kulturám a proti nádorům u myší. Z tohoto důvodu, ať už plynný vodík, nebo vodíková voda, by mohly zlepšit kvalitu života pacientů prodělávajících si chemoterapii. Tento jev byl potvrzen ještě další skupinou.
7.7. Proti alergické reakce
Na myších bylo demonstrováno, že pití vodíkové vody může zmírnit akutní alergickou reakci.
7.8. Působení při transplantacích
ROS přispívá k vývoji interstitial fibrozy (mezibuněčné jizvení) a tubulární atrofii (degenerace močovodů) kterou vidíme při chronické allograft nephropatii (konečné stadium selhání ledvin a transplantovaných ledvin z příčin neznámých). Nakaova skupina testovala efekt vodíkové vody na krysách s transplantovanými ledvinami. Pití vodíkové vody zlepšilo funkci ledvin a zpomalilo postup choroby, snížilo oxidativní poškození, produkci zánětlivých látek a celkově prodloužilo životnost. Proto je vodíková voda velmi dobrým antioxidantem a protizánětlivou látkou.
7.9. Různé - bylo ukázáno, že pití vodíkové vody:
zabraňuje tvorbě superoxidů ve vzorcích mozkové tkáně u knockout myší ochuzených o vitamín C
zmírňuje ztrátu sluchu způsobenou hlukem u morčat
zmírnilo problémy s chápáním a paměltí u uměle stárnutých myší
poukázalo na možné účinky ochrany srdeční činnosti po ozáření
(pokračování)
0
5
Píďalka 10.11.2015 11:02 Bydliště: ČR
1379
446
1788
8. METODY ADMINISTRACE VODÍKOVÉHO FYZIOLOGICKÉHO ROZTOKU
8.1. Výhody injekcí vodíku
Ačkoliv ústní užívání je bezpené a šikovné, vodík má sklon z vody unikat a nějaké množství se ztratí v žaludku a ve střevech. Tím je ztížena kontrola koncentrace a dávkování. Podání injekcí by tento problém mohlo řešit. (Z textu vyplývá, že jde o uměle vytvořený problém, jelikož účinnost dávkování nelze ani odhadnout, neřkuli ustanovit)
8.2. působení vodíkového roztoku na různé nemoce
Sunova skupina podala peritoneal (do břišní dutiny) injekcí fiziologického roztoku s H2 zvířatům s různými vyvolanými chorobami s velikým úspěchem. Proto má tato metoda velikou naději klinicky léčit i skutečné choroby. Například tato injekce prokázala schopnost ochraňovat nervy u přidušených (cerebral palsy), novorozených krys (u kterých začalo docházet k odumírání tkání, podobně jako k tomu dochází u infarktů, mozkové obrny – trombotických událostí - Ischemia reperfusion) Navíc byla metoda testována na myších s Alzheimerovou chorobou uměle vyvolanou injekcí peptidu do mozku. Metoda snížila hladinu OS a prudkost zánětu a předešla ztrátě paměti a motorických funkcí. Tato a další skupiny demonstrovaly účinky této metody na mnoha nemocech vyvolaných u zvířat.
0
2
Píďalka 10.11.2015 11:07 Bydliště: ČR
1379
446
1788
9. METODA PŘÍMÉ ABSORBCE VODÍKU
9.1. Zlepšení glaukomy
Byl připraven fyziologický roztok s rozpuštěným vodíkem použitý jako oční kapky. Při akutní glaucomy, což je přechodný zvýšený tlak v oční bulvě způsobující znatelné ztenčení sítnice díky nedokysličení tkáně (Ischemia reperfusion) zprostředkované tvorbou reaktivních oxidů. Přímá aplikace kapek obsahujících H2 do očí zmírnila toto poškození vyvolané u krys. Pokud byly kapky do očí dodávané neustále do očního vzorku mimo tělo, hladina H2 v něm narůstala a hladina •OH naopak klesala během retinal (sítnice) ischemia-reperfusion. Vodík v kapkách snížil počet umrtnostně a oxidačně stresovaných, sledovaných buněk den po ischemia-reperfusion události a omezilo ztenčování sítnice spolu s aktivací Müller glia, astrocytů a microglie 7 dní po události a umožnilo, že sítnice nabyla >70% původní tloušťky.
Navíc jsme vyvinuli oční kapky s rozpuštěným vodíkem k přímé aplikaci na sítnici a sledovali jsme průběh jehlovými sensory vodíku procházejícími rohovkou očním vzorkem mimo tělo krysy. Vodík byl schopen proniknout při aplikaci fyziologického roztoku obohaceného vodíkem. Pokud byly kapky aplikovány průběžně, zhruba 70% vodíku bylo zjištěno na očním povrchu. Dvě minuty od počátku aplikace začal obsah vodíku v oku narůstat a dosáhl maxima po 15ti minutách, kdy jeho obsah v oku dosáhl 20% obsahu v kapkách. Maximální obsah v oku tím dosáhl zhruba třetinu obsahu vodíku na povrchu oka.
9.2. Vodíková koupel
Vodík proniká pokožkou snadno a proniká do celého těla krevním oběhem. Proto je teplá koupel ve vodě obohacené vodíkem metodou pro denní použití, specielně v Japonsku. Vodík se rozšíří po celém těle během deseti minut, alespoň jak bylo vyvozeno úsudkem z měření obsahu vodíku v dechu (nepublikované výsledky).
(pokračování)
0
3
Píďalka 10.11.2015 11:15 Bydliště: ČR
1379
446
1788
10. Zvýšení produkce vodíku ve střevě
10.1. Produkce vodíku střevními bakteriemi
Ostatní léčebné plyny, CO, NO a H2S jsou produkovány přirozenými tělesnými enzymatickými systémy. Lékárenský průmysl tyto systémy a jejich znalost využívá k vývoji vnějších zdrojů těchto plynů. Savci postrádají enzymy na vlastní tvorbu vodíku. Místo toho je v lidech vodík přirozeně produkován ve střevech kvašením nestrávených uhlovodíků symbiotickou střevní flórou. Vodík je pak roznášen krevní cirkulací a odchází povětšinou dechem. Z toho důvodu je metoda měření obsahu vodíku v dechu používána na zjišťování špatného trávení uhlovodíků. Nicméně, existuje několik studií produkce vodíku v trávícím ústrojí ve spojitosti s jeho antioxidačními vlastnostmi.
10.2. Jsou glucosidové inhibitory (látky potlačující štěpení cukrů) nepřímými antioxidanty?
Glukosidase (štěpení cukrů) inhibitory jsou farmaceutickými prostředky, které specielně redukují zvýšení cukrů po jídle ztížením trávení disacharidů (jako je sacharoza, maltoza a laktoza) takže druhotně vstřebávání glukozy. Velká epidemiologická studie prokázala úspěšnost léčení pacientů se sníženou tolerancí glukozy glukosidy.
Podávání inhibitoru bylo spojeno se snížením rizika vyvinu cukrovky o 25%, snížením rizika vývinu vysokého tlaku o 34% a snížení procenta mrtvicových událostí o 49%. Co víc, porovnávací analýza sedmi dlouhodobých studií naznačila, že acarbose (inhibitor - droga na cukrovku 2) snížila procento srdečních infraktů pacientů s cukrovkou typ2. Něco takového nebylo pozorováno u pacientů s cukrovkou2, kdy byla zvýšená hladina cukrů kontrolována insulinem a glibenclamidem. Acarbose, která je glukosidovým inhibitorem, značně zvýšila produkci vodíku u dobrovolníků. Proto předkládáme domněnku, že vodík produkovaný ve střevech bakteriemi je unikátním antioxidantem, který zabraňuje srdečním mrtvicím.
10.3. Protizánětlivé působení střevní flóry produkcí vodíku
Escherichia coli dokáže produkovat pozoruhodné množství vodíku katalýzou. Kawai a spol zkoumal, zda-li může mít vodík, uvolňovaný střevní flórou, vliv na žloutenku vyvolanou conkavalinem v myších. Doplnění střevní flóry bakterií E. coli, produkující vodík, snížilo zánětlivost jater vyvolanou concavalinem, ale nestalo se tak při doplnění mutantní, hydrogenase-nedostatečnou E.coli. Tyto výsledky naznačují, že vodík uvolňovaný střevní flórou dokáže potlačit zánětlivost. Vodík také potlačuje zánětlivost tlustého střeva vyvolanou dextran sodium sulfatátem.
10.4. Různé
Dietní turmenik vyvolal bakteriální produkci vodíku ve střevním traktu.
Lactuloza (nestravitelný umělý cukr) se projevila jako nepřímý antioxidant potlačující záněty střev
(pokračování)
0
2
Píďalka 10.11.2015 11:18 Bydliště: ČR
1379
446
1788
11. KLINICKÉ TESTY
Několik skupin začalo klinické testy. Ty ukázaly, že pití vodíkové vody snížilo ukazatele OS u pacientů s cukrovkou 2 a u pacientů se sklonem k metabolickému syndromu (stadium, předcházející cukrovku Mellitus 2, kornatění tepen a trombotických mrtvic). Hemodialýza s použitím vodíku podstatně snížila plasma monocyte chemoattractant protein 1 (látka která má negativní vliv na vývoj kornatění tepen) a myeloperoxidase (enzym produkovaný některými bílými krvinkami, specielně neutrophyly, které zastupují největší procento bílých krvinek v krvi).
(pokračování).
0
2
Píďalka 10.11.2015 11:21 Bydliště: ČR
1379
446
1788
12. ZÁVĚREM
V naší první zprávě (2007) jsme poukázali na to, že vodík silně reaguje s kyslíkovými a dusíkatými látkami včetně •OH a ONOO– mimo buňky. Vodík chránil buňky v kulturách proti OS, avšak novější poznatky ukazují, že vázání OH vodíkem není jedinným vysvětlením prospěšných vlastností vodíku. Pití vodíkové vody jak u pokusných zvířat, tak u lidí, a to i ve velice malých dávkách, vykázalo výsledky, které se nedají vysvětlit pouhým odstraňováním radikálu OH, protože saturace těla je velice nízká a tělo se •OH velice rychle zbavuje.
Nedávno jsme ukázali, že vodík může být akumulován jaterním glykogenem (velmi komplexní cukr), což napovídá, že vodík se může shromažďovat v některých tkáních. Je však nepravděpodobné, že tak malé množství je zodpovědné za tolik funkcí. Navíc, množství pozřené vodíkové vody často nemá vliv na rozsah výsledků. Střevní flora produkuje zhruba 1 litr vodíku denně, zatímco množství obsažené ve vodě je méně než 50 ml. Nicméně dodávání vodíkové vody je nepochybně účinné.
Mnoho dalších otázek vodíkové terapie zůstává nezodpovězeno spolu s molekulárními mechanismy, které stojí za jeho neobvyklou účinností. Prvotní molekulární cíl H2 je stále neznámý. Ačkoliv vodík reguluje různé genetické procesy při tvorbě a fosforylaci (fosfátování) bílkovin, zůstává zatajeno, jestli je tato regulace důsledkem, nebo příčinou vlivu při OS. Další otázkou je, jakou hraje vodík roli v komplexu antioxidace, protizánětlivosti a protialergických účinků. Z toho důvodu by vodík neměl být v tomto momentě posuzován pro jeho vnější účinky.
(pokračování)
0
2
Píďalka 10.11.2015 11:45 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Závěrečné poznámky SDK:
Vzhledem k tomu, že plyný vodík má vysokou schopnost difuze při nízké rozpustnosti, dávkování vodíkovou vodou, plynem, či injekcí a jeho relativní účinnost bude vždy záležet především na momentální produkci a spotřebě těla. Obsah střev nutně při trávení hydroxylovou skupinu OH bude tvořit také a vodík hned spotřebovávat. Žádné přesné dávkování se tudíž nikdy konat nemůže, ale také nelze předávkovat viz níže.
Soudě z účinků potapěčských dýchacích směsí, kdy je vodík do těla hnán nejen až v koncentraci 49% dýchací směsi, ale i pod realtivně vysokým tlakem mnoha atmosfér, přebytek vodíku nemůže být žádný zvláštní problem.
Přímé odstraňování OH vodíkem je sice jedna strana mince, ale uvolňování buněčných a organelových receptorů je druhá strana mince. Samozřejmě, že pouze odstraňování OH právě produkovaného ischemia-reperfusion nevystihuje celou funkčnost dodávání H2, jak se podivuje autor. Dochází zároveň k čištění starých blokování, k podpoře buněčné, látkové výměny a tím uvolňování vlastních zdrojů hojení.
Od časného mládí, počínaje plastikovým kojením, pokračujíc konzervovanou dětskou výživou, pišingrama a ovocem nadupanými chemikáliemi i antibiotiky a očkováním nekonče, máme naprosto nepřirozené složení střevní flóry a trpíme jak v rukách potravinového velkoprůmyslu, tak i v rukou zdravotnictckého průmyslu, jen o málo méně než zmiňované laboratorní krysy.
Usuzujíce z toho, jak rychle je cítit v plicích (cca 5 minut) 30 kapek 35% H2O2 po vypití ve sklenici vody na lačno, vypadá okamžité podání sklenice vody byť i se 40 kapkami H2O2 a možná i víc, jako nejrozumnější první pomoc v případě trombotické události (mrtvice a infarkty), kterou je možno poskytnout bez zvláštního vybavení a dovednosti. Je zde sice problém s momentálním obsahem žaludku, protože H2O2 okysličí především obsah žaludku, ale pokud se první sklenice do 5 minut neprojeví, dá se podat druhá. Jde o kritickou, mezní situaci. Jinak další metodou první pomoci je prý i podání vrchovaté lžičky cayanského pepře rozmíchaného ve sklenici vody. Roztahuje cévy a navyšuje buněčný, elektrický potenciál a tím nejspíše i rozhání krevní trombozy díky navýšení potenciálu krvinek i ostatních krevních částic. Toto vychází nikoliv z teorií, ale z praktických výsledků lidí, kteří to použili.
Praktické zkušenosti s účinky vodíkové vody, ověřované především klinickými výsledky, jasně napovídají, že není vodík jako vodík a že jeho účinky nesmírně záleží na jeho molekulárním elektrickém potenciálu, zvaném Redoxní Potenciál RP. Jde o funkci podobnou hodnotě pH, ale týká se potenciálu okysličování. RP vodíku lze nabudovat mnoha způsoby a záleží už i na tom, jak vodík vzniká. Ačkoliv všechny vodíkové vody a vodíky mají do nějaké míry schopnost pomoci při kdejakých zdravotních potížích, jejich účinnost nezáleží až tak moc na množství, jak se zmiňujue i článek, ale hlavně na RP. Proto není jedno, kde si člověk pořídí vodíkovou vodu a je jen málo dodavatelů (vím jen o jednom), kteří ji jsou schopni nejen vyrábět ve velice účinné kvalitě, ale také ji balit, aby účinnost ztrácela dostatečně pomalu a byla tím prakticky použitelná.
Další příklady zvýšení molekulárních potenciálů v těle jsou pití “živé vody”, používání Godzily, pití vody nabité na Van DeGraaf generátoru a přímé nabití generátorem, zapování magnetickými zappery, zapování elektrickými zappery, přikládání nabitých elektretů (dielektrik) s přirozeně negativním nábojem (teflon je zatím nejúčinnější), zapnutí elektrickým ohradníkem a další metody. Mnoho účinků je však kombinovaných a výsledky se liší.
Pokud by někdo někde vydoloval další literaturu na téma, obsahující empirické výsledky, dejte mi vědět.
Píďalka
4
3
Píďalka 10.11.2015 11:48 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Jinak je vlákno otevřeno komukoliv a lze sem přispět další literaturou, či odkazy i přímo.
Zahrnují spousty odborných a povětšinou pouze teoretických a neprokazatelných termínů, jinými slovy technobloábolení, které bych musel nejenom nějak dohledávat, ale také ještě vysvětlovat. To by jednak vzalo hrůzu času a jako naprosto zmateční a nevysvětlující to namísto vysvětlení mlží. Za důležité považuji empirické výsledky a na ty jsem se pokud možno soustředil. 
Možná je krkolomný překlad do angličtiny, ze kterého jsem vycházel, nebo je krkolomná japonská angličtina autora, ale nejspíše byl krkolomný i pisatel, který ďábelsky polepil celkem málo zjištěných faktů, ačkoliv důležitých, mnoha teoriemi, doměnkami a opatrnostmi, evidentně proto, aby jeho papír prošel profesionální cenzurou publikatele.Teorie jsem vyňál a opatrnosti jsem pokrátil jak jen to šlo, ale vše nešlo, protože by se rozpadly návaznosti. Je tedy na čtenáři si samotný článek dopřebrat. 
Teorie je prošpikovaná “elektronovými řetězci” cestujícími bar kde po těle a podobnými berličkami vypůjčenými z fyziky, motá se zde dohromady oxidace s genetikou, s hydroxyly a dohady. Například už z to, že někdo prohlásí stárnutí za moderní nemoc, mi zní velmi podivně, protože to by znamenalo, že v dobách nemoderních lidé touto “nemocí” netrpěli, tudíž že buďto umírali v rozpuku svých 90ti+ let, aniž se na nich stárnutí nějak projevilo, nebo mřeli mládi a neporozumněni. Nicméně, obsažená empirická informace o působení vodíku na naše zdraví je podle mne velice přínosná, jinak bych tuhle věc ani nečetl, nemluvě o překládání. 
Zde je dobré se podívat, co se při tromboze děje. Řekněme, že krevní sraženina ucpe cévu v srdečním svalu, která se dále větví. Díky nedostatku kyslíku počínají do několika minut odumírat buňky tkáně svalu za trombozou normálně zásobované touto větví. Poté, kdy imunní systém odstranil trombozu převážně její oxidací peroxidem vodíku H2O2, produkovným bílými krvinkami, a obnovuje se krevní oběh postiženou oblastí svalu, již odumřelo vysoké procento buněk srdečního svalu. Chcíply. To nemluvě o buňkách, které událost sotva přežívají a jsou také na chcípnutí. Ty pak nedělají to, co orgán vyžaduje, a jsou pro jeho funkci sotva použitelné. Škoda je tím větší, čím byla větší ucpaná céva a čím déle trombóza trvala, než ji makrofágy rozleptaly, zblajzly a odtáhly do odpadu. Po obnově krevního oběhu v zasažené oblasti pak nutně dochází k tomu, že imunní systém se soustředí především na odstraňování mrtvé tkáně a nefunkční buňky tkáně a při tom, či poté, nějakým způsobem na zaflikování toho, co musel odstranit, což je povětšinou záměna ztracené tkáně za kolagenovou jizvovinu. 
Tvrzení, že k poškození došlo díky obnovení krevního oběhu a oxidačnímu stresu, je stejně duchaplné, jako tvrzení, že záchranářské a úklidové čety zničily ves poté, co ji zavalila lavina. K poškození došlo udušením díky nedostatku kyslíku a následovný zánět po obnově oběhu je přirozenou imunní reakcí, kdy především makrofágy ničí, rozebírají a odstraňují mrtvoly a těžce raněné, kteří produkují toxiny a které proto i dorazí. V podstatě musí poškozené buňky rozbít, či alespoň uvolnit od sebe a oddělit od zdravých buněk a zde se uplatňuje H2O2. 
Zde je dobré si připomenout, že při trombózách se včasné poskytnutí peroxidu vodíku H2O2 do žíly setkává s vynikajícími klinickými výsledky právě proto, že H2O2 při včasném podání jednak rozpouští trombozy stejnou chemikálií, jakou to dělá většina bílých krvinek, a jednak dodává dostatek kyslíku do tkání za trombózou, která je zřídka kdy stoprocentním špuntem. Tím dojde k zamezení, nebo alespoň velmi významnému omezení odumírání tkání, tudíž umožní pacientovi I velmi masivní mrtvici přežít a to bez následného odumření momentálně nedokysličené tkáně a bez rozsáhlého, následného zajizvení orgánu a s tím souvisejících následků. 
Radikál OH je v podstatě voda H2O ochuzená o jednu molekulu vodíku. To znamená, že během dušení nedokysličených tkání z nich cosi vodík krade, 
Skupina OH, ač silně reaktivní v chemických reakcích, touží po vodíku a nic neoxiduje, pokud se nerozpadne na monoatomické O a H během reakce s čímsi. Okysličení skupiny OH je možné pouze teoreticky a nemůže být okysličovadlem zahrnutým mezi oxidační radikály, který by způsoboval nějaký domnělý oxidační stress. Stress, který OH způsobuje, je hydroxylový a více méně pasivní. Proto jsou také všechny redukční látky, antioxidanty, které odebírají sloučenině kyslík, na hydroxylovou skupinu OH krátké, zatímco vodík ji hydrátuje a lehce neutralizuje na vodu, aniž se dotkl H2O2 a dalších důležitých reaktivních oxidantů. Tyto oxidanty skutečně dokážou být v přemíře problém, například když někdo vyžahne sklenici 35% peroxidu, nebo si podýchá koncentrovaného NO2 z průmyslových procesů a napáchá si v plicích kyselinu dusičnou, avšak ne v koncentracích a množství, se kterými se setkáváme v organismu a která si organizmus dovede velice dobře hlídat a hospodařit s nimi. 
Z tohoto titulu je naprosto nesmyslné, že autor a očividně celé vědecké odborné názvosloví tvrdohlavě označuje hydroxylový stress oxidačním stresem a vodík antioxidantem. Skupina OH evidentně v poškozených tkáních vzniká díky nedostatku volného, a ještě spíše agresivního vodíku v organismu, zatímco dostatek vodíku v organism hydroxylovou skupinu OH vyreaguje na vodu a tím take uvolňuje buněčné a mitochondrické receptory a umožnuje “ucpaným” buňkám a jejich ucpaným vnitřním organelám, včetně mitochondrie, obnovení plné látkové výměny. 
vodíková terapie redukuje odumírání při porodních zraněních u myší. 
Podpořte chod fóra 