Saxána 19.01.2024 21:49 Bydliště: Kašperské Hory - Kavrlík
22
0
27
Zahrada mlčenlivých.
Co zůstalo po začarovaném domě
já nosím neustále v sobě
a souzním s tichými duchy
v zahradě mlčenlivých,
snad,že nemůžou mluvit i když....
snad,že se bojí
a dál v nebetyčné apatičnosti tu stojí.
Nový domov poskytuje jim kaplička,
snad,že při bourání začarovaného domu
těm duchům ukápla i slzička,
vědí,že v zahradě mlčenlivých
budou zase žít lidé v nových roubenkách
a ti duchové pozorujíc je
proplétající se ve starých stromkách
co vykáceny nebyly
a další nové století přežily.
Zahrada mlčenlivých
vydává smutné svědectví
toho začarovaného domu,
sna bylo to nucené v slzách
a pro duchy v bodě zlomu,
i ti duchové v bodu souznění
zůstaly i nadále ve svém rodišti
i když v mukách a trýznění
ve stoleté kapličce s obrazy Ježíše Krista
a zapálených smutečních svíc
je jejich cesta čistá snad i víc...
zůstala zarmoucená líc.
0
2
Saxána 20.01.2024 14:25 Bydliště: Kašperské Hory - Kavrlík
22
0
27
Tak jedna sobotní...
Perseidy v pozdním létu.
Je pozdní léto a srpen už se chýlí,
vše dozrává pod taktovkou léta
jak kombajny v polích,
prázdniny v rytmu padajícího obilí
spěchají ke konci svých dní
snad se slzou na víčku
a končících žní bude s létem veta...
Pomalu krátí se letní dny
a nastupují dlouhé noci
kdy na obloze té tmavé
čarovné Perseidy v pozdním létě
jsou nám ku pomoci....
ten tajemný jev kdy Perseid letí roj
a zanechává za sebou v té tmě
barevný chvoj....
Tak jak slzy na tváři nám představí
¨tu nádheru a než zapadnou tak zazáří,
jen tak pod oblohou tou tajemnou
v trávě ležím a čekám kdy opona
jevištní se roztáhne a zadržuji
svůj dech jen stěží...
Ne nebojím se v té tmě
a jen netopýr malý nade mnou krouží
i on čeká a touží,čeká s postřehem
tak jako já s větou o nádheře na rtu...
čekáme spolu v té tmě
na Perseidy v pozdním létu.
0
2
Saxána 20.01.2024 21:00 Bydliště: Kašperské Hory - Kavrlík
22
0
27
Jedna večerní...
Úvaha život po životě - návrat
Tak nad knihou co čtu
vracím se zpět svým životem
a po myšlenkách jdu....
ano je pravdivá ven z těla ta cesta,
je to sjezd kamsi.....a pak tichá a nádherná,
mozek to vnímá,kdo neví o čem mluvím,
je po smrti jedna ze sta.
Je klidná i když plno vzruchu,
cítím kolem sebe plno známých i neznámých duchů.
Proč o tom přemýšlím a tužka píše?
Snad proto,že tahle říše ti dá
nová poznání a návrat z ní zpět
do tvého těla pocit jiného vnímání....
má duše se vrátit nechtěla,ale to,
že mě děda za ruku vzal
a radu svou mi dal......
"Ty Ádelo nazpět se vrať
ještě není tvůj čas,nebe ještě nepřeje ti,
tam dole na tebe čekají tvé děti.....slyšíš,
necháš je napospas?"
V tu chvíli přivinout k srdci jsem je chtělam
proto vrátit jsem se musela i když možná......myšlenka
zpět do svého těla.Návrat je jak blesk
kdy probereš se a co jsem cítila v ten okamžik?
Závrať,cit,lítost a stesk...a děda?
Celou tu dobu při návratu se mnou byl,
jeho ruka na rameni,ta ruka jak vánek lehká
mě držela a hladila když jsem s ním mluvila,
jako bych ho slyšela říkat.....
"Ádelo příště radši nemysly neboť......."
Na tři krále u mě byl než se rozhodl odejít
než se rozloučil.....odcházel a moje slzy
stékaly kamsi do prázdna,už musel jít,
splnil svůj úkol přivedl mě zpět,
viděl mě znovu žít,tak šel a odcházel tam
do krásna,jen občas cítila jsem tu a tam
ten lehký hladící vánek co přinášel mi úlevu
na víčka a klidný spánek.
A poslední můj dík do nebe
byl dědečku můj pro tebe.
0
2
Saxána 21.01.2024 15:08 Bydliště: Kašperské Hory - Kavrlík
22
0
27
Protože jsme a existujeme...
Modlitba za Justinu.....a přežila.
Justino moje čarodějnická sestro
z minulého života,mám pro tebe
na rtech čarovnou modlitbu,
tu krásnou větu.....
zase budeš čilá a k světu,
vždyť volám nahlas přeci
tvého Anděla strážného ku pomoci.
Tys pomohla mě a já pomůžu tobě,
jsme přece čarodějnice,
máme to kouzlo v sobě,
kouzelné noci a čáry
poskytují nám ty dary,
jsi věčná jak jen čarodějnice můžou být,
síla a pozitivum kouzel.....
Ne nebudou ty vlci v lese výt,
ty nikdy nezemřeš,nesmějí tě rušit
a rvát tvoji duši.
Jak nad tebou stojí moc
vrátí se ti ten čarodějnický klid,
ty budeš věčně žít Justino,
jsme nesmrtelný jak minulý život
vrací se zpátky,nakopne tě síla
čarů a tajů,ty vrátíš se nazpátek
otevřenými vrátky...
Vrátíš se Justino a ty to víš,
držíš v rukách svůj osud ten tajemný kříž,
neudolá tě nemoc,tvůj život ještě nekončí
není tak krátký,podívej se životu do očí
si silná,budeš bojovat,tady to přece nekončí.
Přejdi tu řeku bolesti v rukách ten kříž
který je napojený na minulost,
otvírá ti další naději......Justino jdi
a přejdi ten most prosím,
není konec všech tvých dnů,ty nemůžeš
a neodejdeš do říše snů,není tvůj čas Justino,
takhle to není,vím,že prožíváš muka
a utrpení,ale ty to dáš,drž si ten kříž
a netrap se kouzla znáš,
jsi nesmrtelná bytost,ty přece nevíš co je lítost.
Celá tvá minulost,přítomnost i budoucnost
prolítne ti hlavou,ale já ti věřím.....
posílám ti energii Justino a pamatuj si,
že zase tě uvidím silnou a zdravou.
0
2
Saxána 22.01.2024 17:14 Bydliště: Kašperské Hory - Kavrlík
22
0
27
Skoro dobrý večer...jsem tu úplně sama básnířka?Není nás tu víc?Bylo by hezké se tu sejít a přidávat svojí poezii...
0
1
Saxána 23.01.2024 14:44 Bydliště: Kašperské Hory - Kavrlík
22
0
27
Nestárnu ze Šumavou.
Jak holka rozverná a malá
cítím se dnes...
dva culíky na hlavě se mi třepotají,
na každém barevná gumička,
nestárnu ze Šumavou....
jsem to já v té básničce,
ta malá holčička.
Nastavuji svou tvář,to protože
příroda nabízí mi svůj dermacol mládí,
natahuji po něm ruce,
snad,protože mě to svádí,
nanáším ho na tváře,čelo,nos i oči...
cítím v něm žár elexíru mládí.
Šumavská příroda rozdává ho
plnými doušky z lásky
a prameny lesní vody kouzlí
na mém obličeji chladný
a kosmetický nádech,
zažehnány jsou všechny vrásky.
Stroj času na mě neplatí,
nemůže udeřit a seslat stáří,
nemá šanci a sílu,když nestárnu
se Šumavou,jsem v opojném elexíru,
možná jsem ženou sta tváří
tak mladá jak Magdalena Máří.
0
1
Saxána 25.01.2024 17:07 Bydliště: Kašperské Hory - Kavrlík
22
0
27
Tak zase jedna...pro Vás.
Nicota.
Tak na co čekáš?
Hrej a zpívej mi píseň,
píseň všech bouří neboť
vidím jí všude tu nicotu prázdnou
jak s úšklebkem oči mhouří,
tak vlezlá od svítání do stmívání,
snad,že se snaží lísat se...
a ty hrej a zpívej ať nicota
nikomu strach nenahání.
To prázdno,to ticho a klid,
asi tak to nicota chce mít
a možná má to tak být...
tak ani snad nechoď dál,
nikdo tě nezval a teď
bouře připravuje si sál
a ty nicoto,no kdo by o tebe stál,
nic si nepřinesla hmmm
a my nic ti nedáme....
Hej ty bez ničeho běž dál
nebo se neznáme...
a ty hrej a zpívej pro nás,
co je nás víc,co cítíme
to prázdno,to bohapusté nic,
tak hrej a zpívej,ať nicota
v náladě zmizí...hej nahlas a víc
a pak...snad úsměvem uvolní se líc.
Skoro dobrý večer...jsem tu úplně sama básnířka?Není nás tu víc?Bylo by hezké se tu sejít a přidávat svojí poezii... 
Podpořte chod fóra 