Věci druhdy tajené jako vědy hermetické, alchymie, magie a ezoterika
Str.: 1, 2 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poota 10.02.2023 17:51 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Proč zrovna exoterika
Doba nám silně pokročila, skončil boj církve s kacíři a čarodějnictvím a církev má dost co dělat s tím, aby uhájila svoje pozice proti náporu ateismu. Vzrůstá zájem o různé "východní" víry, šamanizmus, woodoo a podobné věci, které se na "západě" přesunuly pod ezoteriku, která navazuje na tradici utajovaných "hermetických" znalostí.
Ovšem stále větší část populace opouští "racionální" materialistický ateizmus, protože je stále zřejmější že kromě něj je ještě i "cosi mezi nebem a zemí".
Přirozeným protipólem materializmu je idealizmus, který by měly opanovat nejrůznější církve. Ty se o to sice stále ještě snaží, ale zvolna ztrácejí svoje pozice hlavně ze dvou závažných důvodů.
Tím prvním je fakt, že na nejdůležitější otázky odpovídají silně zastaralými argumenty a dogmaty, na nichž setrvávají hlavně proto, aby se nepodrývala jejich důvěryhodnost.
Tím druhým je fakt, že každé církvi jde především o "moc", kterou má nad svými věřícími.
Právě mezi materializmem a idealizmem je prostor pro všechny, kdo si chtějí svobodně rozhodnout, co si jako správné vyberou z materiální vědy a čemu věřit ve sféře duchovních a morálních ideí. Tento jakýsi "meziproud" sice těží jak z výdobytků materializmu tak i idealizmu, ale paradoxně oba tyto své zdroje považuje za nedokonalé a snaží se dokonalosti docílit kombinováním toho, co si z nich vybere. Vzhledem k tomu, že se "tito věřící" se svými názory a poznatky už nemusejí skrývat, tak tato "nová víra" už není "ezo-" ve smyslu tajná a utajovaná, takže se pro ni dá použít docela příhodně předpona "exo-" víry otevřené a volné ve smyslu existující mimo jakákoli omezení.
Exoterika nemá nikým a ničím daná nějaká omezení nebo pravidla či přikázání. Každý, kdo se chce nějak duchovně rozvíjet, si sám hledá jak své možnosti tak i svá omezení, pokud má potřebu nějakých zákonů, tak se snaží rozeznat zákony Přírody a nebo zákony Vesmíru, které pak zcela dle své vůle respektuje nebo porušuje.
0
2
Poota 11.02.2023 11:40 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Poota napsal(a):Každý, kdo se chce nějak duchovně rozvíjet, si sám hledá jak své možnosti tak i svá omezení,...
Právě tohle je pro exoteriku jako jakousi "novou víru" charakteristické.
Teprve tehdy, když si jedinec vyřeší základní potřeby svojí existence, tak dojde k názoru, že má k řešení i otázky na "vyšší" úrovni než je "materiálno" a začne hledat něco, čemu by mohl opravdu "věřit". Samozřejmě se mu nabízí bezpočet nejrůznějších náboženství, která už mají všechno vyřešené a skloubené do kompaktního celku, který stačí jenom přijmout. Jenže právě s tím přijetím je problém, protože člověk má potíž "věřit" něčemu neznámému, něčemu co se mu jenom tvrdí a co si nemá možnost nějak něčím sám ověřit a vyzkoušet. Takže se zpravidla vydává na dlouhou cestu hledání, prověřování nalezeného a přijímání toho co projde do pozvolna rostoucího základu své soukromé "víry".
K prověřování se mu nabízí spousta nejrůznějších názorů lidí chytrých, vychytralých i moudrých, takže je opravdu z čeho vybírat. Právě naučit se rozeznávat jejich "kvalitu" je součástí a taky smyslem té cesty. Ta zpočátku připomíná stejné bludiště, jaká bývala v zámeckých zahradách vytvořená z vysokých živých plotů. Člověk v nich viděl jenom úzkou kroutící se uličku ze které se občas dalo odbočit doprava či doleva do další stejně nepřehledné uličky, která sice může být ta správná, ale stejně tak může být i "slepá".
Cesta duchovního "procitání" či "vzestupu" ovšem dříve nebo později začne "stoupat", takže je stále lépe vidět přes tu horní hranu živého plotu i do stran a zvolna se dá rozeznávat jak se kroutí a propojují uličky v blízkém okolí, což další cestu usnadňuje a taky vede k přesvědčení, že když budeme tak vysoko, abychom viděli půdorys celého bludiště, tak rozeznáme nejen správnou cestu, ale pochopíme i to, jestli vede k nějakému konkrétnímu cíli a nebo jenom ven z bludiště.
Rozhodně v tomto vlákně neočekávejte žádný "návod" nebo "itinerář" pro cestování bludištěm, protože bludiště má každý jenom to svoje vlastní, které se liší od všech ostatních. Takže jen občas sem napíšu drobnou indicii či střípek (který mi pošle Šaktí), který by třeba mohl někomu zapadnout do jeho mozaiky. Ale jestli mu to bude k užitku a nebo zatím na nic - to si už musí každý rozhodnout sám.
0
1
Poota 12.02.2023 13:28 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Při čtení různých "ezo" textů můžeme mít potíž s chápáním jejich smyslu.
V počátcích mého procitání jsem se vrhnul celý natěšený na Blavatskou - a jaké bylo mé překvapení, když jsem při nejlepší vůli nedokázal pochopit smysl toho co napsala. Dobrá, není každý den posvícení a tak jsem se věnoval "čtivějším" autorům jako třeba Lobsang Rampa, Muldašev, Norbekov, Sitchin, Melchizedek a dalším, kteří už jsou i ve zdejší Čítárně. A taky jsem se znova podíval na tu Blavatskou - a tentokrát jsem z téhož textu měl dokonalé jasno o čem ta její kniha je.
Jejím smyslem totiž není sdělit čtenáři to, co autorka napsala, ale naopak jenom to, co nenapsala.
Tohle tvrzení zní paradoxně, ale to je v pořádku, protože to taky paradox je.
Jak paradox vypadá a jak ho rozeznáme?
U textu se to dá nejsnáze definovat tak, že v daném odstavci schází poslední věta a nebo v německé větě poslední slovo. Tím pádem daný text má nějakou informační hodnotu jenom pro toho, kdo se v dané problematice orientuje natolik, že si tu scházející část dokáže domyslet.
Paradox, i když z jiného důvodu se může vyskytovat i v materialistickém vědeckém výzkumu, pokud se praktickým pokusem dosahuje výsledku, který odporuje dosud odhaleným a ověřeným fyzikálním zákonům.
Momentálně se na stanici NOE na pokračování vysílá pořad "Pod lampou o zázracích fyziky", ve kterém se prezentuje postupný vývoj kvantové teorie. Je to sice ve slovenštině a značně rozvláčné, nicméně velice poučné, protože se probírá přínos jednotlivých věhlasných fyziků. Zajímavé je, že snad každého pokroku v postupném vývoji se dosáhlo hlavně tehdy, když "něco" ve výsledcích porušovalo zákony, což se zpravidla řešilo definováním nového paradoxu. V tomto kontextu je tedy paradox "cosi, co prokazatelně existuje, i když to fyzika nepřipouští"!
Jinak řečeno, každý takovýto paradox signalizuje, že "je to jinak" než jsme si mysleli.
0
0
Poota 13.02.2023 15:47 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Mája
Označuje se tak něco jako přelud nebo iluze že reálně existuje to všechno hmotné, co vidíme a hmatáme kolem sebe. Tohle tvrzení vypadá naprosto nesmyslně. protože to popírá všecko o čem se můžeme svými smysly přesvědčit. Navíc se ta "mája" s oblibou vysvětluje ještě tak, že si každý z nás vytváří jenom tu "svou" iluzi toho všeho co vnímá, tedy celý "svůj" Vesmír, který existuje jenom pro tu jedinou konkrétní osobu a pro nikoho jiného, protože každý jiný si vytváří svůj soukromý Vesmír.
Není tedy divu, že třeba Einsein tvrdil, že nevěří tomu, že by Měsíc zmizel jenom proto, že se na něj zrovna on přestal dívat.
Samozřejmě by se to dalo vyřešit tvrzením, že tem Měsíc tam musí být pořád, protože se na něj vždycky zrovna někdo dívá, ale je jasné, že to bude nejspíš "nějak jinak".
Ve věcech, které jsou nějak "podivné", nalézám většinou jejich jakousi "obojakost" či "obojživelnost" neboli úspěšné spojení dvou navzájem se vylučujících věcí na principu "chytrá horákyně".
Pro osvěžení paměti i pro odlehčení je vhodné si pohádku Boženy Němcové zase jednou přečíst, třeba na https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/bozena-nemcova/chytra-horakyne-pohadky.html#axzz7tCuQo9Jd
Podle tohoto principu tam tedy ten zatrolený Měsíc opravdu je, ovšem pokud je současně taky jenom iluzí, tak tam prostě být nemůže!
A co takhle kdyby tam sice byl pořád, ale vidět by ho bylo vždycky jenom chvilku a potom zas chvilku ne?
Něco podobného tomu vtipu o policajtech, kdy se jeden ptá: "Svítí mi blinkr?" a ten druhý odpovídá: "Teď jo, teď ne, teď jo, teď ne ...".
Takže kdyby ten Měsíc dokázal "blikat" dostatečně rychle, tak by tam mohl být skutečně pořád, ale to že taky pořád svítí by byla jenom iluze každého, kdo se na něj zrovna dívá.
To docela štymuje, máme tu jak jednu jedinou "objektivní skutečnost", tak bezpočet "individuálních iluzí".
0
0
Poota 10.03.2023 13:21 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Ten vtip s policajty se mi líbí a tak ho zkusím modifikovat na exoterický pokus, ke kterému budu potřebovat ty policajty čtyři. Navíc do něj zapojím i čas tak, že se budou střídat celé vteřiny liché, prokládané celými vteřinami sudými.
Řidič bude v autě kterému blinkry svítí vždycky vteřinu a pak na vteřinu zase nesvítí.
Před autem stojí dva policajti Levý a Pravý, kteří rytmicky po vteřinách otvírají a zavírají oči, ale navzájem opačně. Za autem stojí Zadní policajt, který se dívá nepřetržitě a nesmí ani mrknout. Inu, služba u policie je náročná a s nějakými civilisty bych se do tak složitého pokusu ani nepouštěl.
Pokus začíná.
Řidič zapne pravý blinkr a ptá se: "Svítí mi pravý blinkr?"
Levý hlásí: "V pořádku, svítí pořád!"
Pravý hlásí: "Chyba, nesvítí vůbec!"
Zadní hlásí: "Teď jo, teď ne, teď jo, teď ne ..."
Každý z nich má pravdu a hlásí přesně jenom to, co na vlastní oči vidí a co by mohl s klidným svědomím odpřisáhnout.
0
1
Poota 10.03.2023 14:13 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Poota napsal(a):Momentálně se na stanici NOE na pokračování vysílá pořad "Pod lampou o zázracích fyziky"...
Tento pořad asi soustavně sleduje jenom málokdo, ale je to škoda protože ukazuje kvantovou fyziku jako obdivuhodný spletenec roztodivných nepochopitelností, který je seriózně podepřen většinou nezvratnými matematickými důkazy.
Můj čistě soukromý názor je ten, že fyzika je jednoduchá a průzračně čistá, ovšem současným fyzikům připadá tak "podivná" jenom proto, že si na její prohlížení vytvořili "křivá zrcadla". Ta matematika jim vlastně jenom ukazuje chyby těch zrcadel.
A k té Schrödingerově kočce bych měl taky co připodotknout.
Měla by řešit paradox neurčitosti stavu, který se zruší "pozorováním" objektu. Kočka je prý živá/mrtvá jenom do té doby, než se otevře krabice a zjistí se jaká momentálně je. Krom toho, že je to ohavné, tak je předem jasné, že čím později se krabice otevře, tím je větší naděje na to že už to bude mít za sebou.
Podle mně by byl kvantové fyzice mnohem bližší pokus s mým kocourem, který je živý a zcela reálný. Do jakékoli aspoň trochu vhodné krabice ochotně vleze, nicméně k mému pokusu to není potřeba. Kvantový princip neurčitosti lze u něj nalézt v tom, že pravidelně dýchá, to znamená že se nadechuje a vydechuje. Běžně se tedy nalézá ve stavu (ψ) Nádech/Výdech a kdykoli můžeme pozorováním zjistit, co z toho je momentálně správně.
Poučení pro kvantovou fyziku:
vyplývá z toho, že pokud je něco ve stavu neurčitosti ψ (= dvě možnosti navzájem se vylučující), tak se ty možnosti střídají podle nějaké zákonitosti.
0
1
Poota 11.03.2023 16:37 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Schrödingerovo ψ
Trochu jsem o něj zavadil už v předchozím příspěvku.
Co to vlastně je, nevěděl ani sám jeho autor a dokonce se svým vlastním výkladem nesouhlasil.
Zatím se současný názor na to psí ustálil na definici "vlnová funkce stavu" a vysvětluje se to tak, že vymezuje určitý prostor ve kterém se kdekoliv může částice s danou pravděpodobností vyskytovat. Přitom se má za to, že přesná poloha částice se z této funkce zjistit nedá.
Otázka kde se částice skutečně nalézá, se považuje za krajně nevhodnou a celou věc nemístně komplikující, takže se to obchází tím, že poloha se určí jenom "pozorováním", ale to je už mimo tuto funkci.
Podle mého názoru je chyba hlavně v přesvědčení, že každá částice je jenom různě mrňavá "kulička", u které se s jistými rozpaky připouštějí i nějaké vlnové projevy.
Jak píšu i jinde, tak to co se považuje za hmotnou částici, je nejspíš jenom energetické vlákno, svinuté do "vřetene" nebo "torusu", které kmitá na nějaké frekvenci, v jejímž rytmu mění svoji velikost mezi maximem a minimem. Tu maximální velikost přesně ukazuje to Schrödingerovo ψ. Totéž ψ by mělo ukázat i přesnou velikost "částice" v její druhé úvrati, kdy se projevuje jako hmotná.
Matematika v tomhle případu ukazuje naprosto přesně skutečnost, tedy jak momentální polohu částice, tak i její momentální velikost. Dokonce vyjadřuje i "hustotu" té "částice" v každém místě. Ta "hustota" je poměr mezi "tloušťkou" vlákna a "šířkou" mezer mezi vlákny spirály v daném místě.
Dalším bonusem je prokázání toho, že "částice", například elektron, zůstává stále na jednom místě, což vysvětluje další paradox.
0
1
Poota 22.03.2023 13:30 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Poota napsal(a):Poučení pro kvantovou fyziku:
vyplývá z toho, že pokud je něco ve stavu neurčitosti ψ (= dvě možnosti navzájem se vylučující), tak se ty možnosti střídají podle nějaké zákonitosti.
Schrödingerovo ψ, které se v kvantové fyzice vykládá jako stav neurčitosti, je nejspíš určitou "základní" fintou, na které celá fyzika vlastně funguje. Ve skutečnosti je to pouze k dokonalosti vypilovaný "dynamický" princip "chytrá horákyně".
Pokusím se to vysvětlit trochu blíž.
Chytrá Ančí má být současně oblečená i nahá, což splní tím, že se "oblékne" do rybářské sítě.
O "částicích/materionech" se fyzika domnívá, že se v určitém okamžiku nacházejí na nějakém konkrétním místě v prostoru a zjištění toho místa i času považuje za "měření" jehož výsledek už jednak není platný a navíc jsme ho stejně ovlivnili svým předpokladem.
Zkusím dát jako příklad materion, který je na jednom místě a nás u něj zajímá, jestli tam "stojí" nehybně a nebo jestli se točí a na kterou stranu. Klasická fyzika s tím zdánlivě nemá žádný problém - buď se na některou stranu točí a nebo ne. Jenomže na to točení potřebuje nějakou energii, na zastavení taky a navíc se to musí taky nějak projevovat vlivem na nejbližší okolí, a s tím už jakýsi problém vzniká.
Kvantovka to může vyřešit jako stav neurčitosti, ze kterého se dá vybrat konkrétní stav "měřením".
Ovšem za nejpravděpodobnější považuji to, že se daný materion točí střídavě na obě strany podobně jako to dělá setrvačka neboli nepokoj v hodinkách. Pokud je vychýlení na obě strany stejné, pak se "v průměru" ten materion "nepohybuje". Jestliže je vychýlení na jednu stranu větší než na druhou, tak se materion "točí" směrem k větší výchylce. Pro "zastavení" rotace tak není potřeba překonávat nějakou setrvačnost, protože stačí jenom dostat do rovnováhy obě výchylky.
0
0
Poota 25.03.2023 18:49 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Poota napsal(a):...fyzika je jednoduchá a průzračně čistá, ovšem současným fyzikům připadá tak "podivná" jenom proto, že si na její prohlížení vytvořili "křivá zrcadla". Ta matematika jim vlastně jenom ukazuje chyby...
Postupně bych se dle svých chabých sil chtěl pokusit o alespoň částečné napravení některých těch "chyb zrcadel".
Začnu třeba aetherem, který Einstein sice prohlásil za nepotřebný, ale nakonec i jemu v rovnicích stále a vytrvale cosi scházelo, což řešil zaváděním "konstant".
Řada dalších fyziků také pochopila, že se bez něčeho, co by mělo vlastnosti aetheru neobejdou, takže to řeší jinými názvy jako třeba "energie nulového bodu", "fyzikální vzduchoprázdno", "temná strana Vesmíru" atd.
Zdálo by se, že se jedná o značný pokrok, ale tak velký úžas to zas není. Vzhledem k tomu, že jim není známá podstata aetheru, tak mu bez jakéhokoli uzardění připisují i různé vlastnosti, které mu nepatří, takže mluví třeba o jeho fluktuacích, zakřivování a nebo o éterovém větru.
Takže z tohoto místa prohlašuji, že aether vytváří v PrázdnotĚProstoR, který je pevný, tvrdý a s maximální hustotou, takže ho není možné nijak tvarovat. V tomto ProstorU se cokoli šíří bez jakéhokoli zpoždění na jakoukoli vzdálenost, což je prokázáno hlavně matematicky.
Velice názorně to ukazuje hračka nazývaná Newtonovo kyvadlo, trochu to naznačuje i "hyperprostor" používaný v seriálu Hvězdná brána.
Ostatní vlastnosti jako třeba pružnost nebo zakřivování je nutné přisuzovat jen a pouze ČasoprostorU či ČasoprostorůM, které se od ProstorU liší tím, že v nich existuje pohyb, který vytváří ČaS!
Newtonovo kyvadlo (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Poota 26.03.2023 13:40 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Další "chybou zrcadla" je přesvědčení fyziků, že hmota je něco trvalého.
Z toho pak vyplývají jejich potíže s vysvětlením toho, jak hmota vznikla a taky jak skončí. A další potíž mají s již prokázaným stále se zrychlujícím zvětšováním Vesmíru.
Extrapolací došli až k pitoresknímu Velkému třesku, kdy byla hustota Vesmíru nekonečně veliká a celý Vesmír byl jenom jediný bod.
Ve vlákně "Jak to bylo" prezentuji jinou představu toho, jak byl Vesmír stvořen a tady k tomu chci jenom ještě dodat, že to stvoření stále ještě probíhá a bude i nadále pokračovat. Přitom současně s tvořením probíhá i ničení, takže vždycky určitá část vesmíru se stále recykluje.
Nejlepším příkladem takové recyklace je prakticky každá sluneční soustava. Každé Slunce se skládá ze dvou energetických systémů, z nichž jeden je to, co věda prezentuje jako Černou díru, a druhým je to, co prezentuje jako Bílou díru. Tyto věci nám kreslí jako "trychtýře", které jsou případně svými úzkými otvory propojené do "Červí díry", kterou se dá údajně "cestovat" a nebo posílat hmotu "někam jinam".
V představách fyziků Černá díra hmotu zhušťuje a za "horizontem událostí" je podle nich už tak velká gravitace, že nepustí ven ani fotony.
Mnohem jednodušší je ovšem vysvětlení, že Černá díra mění kmitání vláken materionů tak, že se postupně mění na nemateriony/energii a ještě dále na čisté informace. Ty pak pokračují dál do Bílé díry, která z dodaných informací vytváří energetické nemateriony, které vyzáří do prostoru. Podle této představy je tedy každé Slunce složené ze dvou "hvězd", z nichž jedna je magnetická (Černé slunce) a druhá elektrická (Bílé slunce).
Pokud je to opravdu tak, pak to vysvětluje zdroj sluneční energie a také to, že se občas objevují ze Slunce vyletující i hustší "předměty". Krom toho se jako docela schůdné zdá být vytvoření sluneční soustavy postupným "vypouštěním" jednotlivých planet, které se tak "odsouvají" na stále vzdálenější dráhy.
Přitom se dá předpokládat, že život je vždycky na té planetě, která je momentálně na dráze, která vyhovuje všem skupenstvím vody. To by znamenalo, že nemusíme pracně kolonizovat jiné planety a někam se ze Země stěhovat, protože to "stěhování" nám zajistí zdarma naše Slunce. Život v naší Sluneční soustavě byl na Marsu v době, kdy byl Mars na dnešní dráze Země. Když ho Země odsunula o dráhu dál, tak se život vyvinul na Zemi, kde vydrží až do doby dokud se na její dráhu nepřesune Venuše.
0
2
Poota 23.11.2023 19:26 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Těžiště
Takže napřed to co je o těžišti běžně známo.
- Každé těleso má jediné těžiště, což je zcela určitý konkrétní nehmotný bod.
- Poloha těžiště tuhého tělesa je stálá. Pokud se nemění rozložení hmotnosti tělesa, nemění se ani poloha jeho těžiště.
- Těžiště je bod, kterým můžeme těleso nahradit, a účinky tíhové síly na tento bod jsou stejné jako účinky tíhové síly na celé těleso.
- Fyzicky se dá těžiště snadno a přesně přesouvat změnou tvaru tělesa nebo těla, takže těžiště může být jak "uvnitř", tak klidně i volně v okolním prostoru nebo i uvnitř jiného objektu.
- Pokud je několik objektů navzájem pevně spojených tak mají jenom jedno společné těžiště.
- Objekt zůstává stabilní a nehybný pouze tehdy, když je podepřen svisle pod těžištěm.
- U zavěšeného objektu je těžiště vždycky na svislici procházející bodem zavěšení.
- U rotujících objektů je žádoucí mít těžiště ve středu rotace. Při statickém vyvažování většinou odebíráme přebytečný materiál, kdežto při dokonalejším dynamickém vyvažování například automobilových kol, přidáváme materiál vyvažovacích tělísek.
To je asi tak všechno co se dá o těžišti jako takovém napsat a dohledat a co taky drtivé většině lidí bohatě stačí vědět. Ovšem jsou i tací, kteří to zas až tak jednoduše nevidí.
Prvního a celkem nenápadného impulzu se jim dostane třeba tím, že z vyloženě pohodlného křesla se dokážou postavit až na druhý nebo třetí pokus. Přitom z běžné židle vstávají kdykoliv a rovnou na první pokus. Samozřejmě je rovnou napadne, že v tom hraje roli poloha chodidel a těžiště, ale pokud se to opravdu soustředí, tak zjistí že při tom vstávání jenom málokdy napřed posunou chodidla pod své těžiště - a přesto pokaždé snadno vstanou. Přitom ve většině těch případů mají svoje těžiště příliš vzadu a vlastně by vstát ani neměli. Jenomže vstali, což znamená je něco nějak jinak a neuvědomili si to už dřív zřejmě proto, že na to nikdy nemuseli myslet.
Dalším náznakem že je to nějak jinak může být třeba běžná chůze. Pokud stojíme tak máme těžiště zhruba uprostřed pánve. Když vykročíme levou nohou (Kupředu, levá!), tak jsme podepřeni pár centimetrů vpravo od svislého průmětu našeho těžiště a tudíž bychom se měli začít naklánět doleva. Což se nestane, tou levou klidně došlápneme a zvedneme pravou a měli bychom se naklánět opačně, tedy doprava. Ve skutečnosti k naklánění nedochází a tak spokojeně mašírujeme rovně vpřed a třeba i s rukama v kapsách, abychom si ověřili že to nevyrovnáváme zrovna těma rukama.
Abych zbytečně nezdržoval, tak předešle uvedené a ještě několik dalších podobných jevů ve mně vzbudilo přesvědčení, že "těžištěm se dá pohybovat nejen mechanicky, ale stejně dobře nebo i lépe psychicky", tedy za splnění jistých podmínek pouhým vědomím, což ještě hodlám probrat podrobněji.
0
0
Poota 24.11.2023 14:39 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Jak vypadá těžiště
Podle výše uvedených "pravidel" to má být "nehmotný bod", který "zastupuje celou váhu objektu" a "silovým působením na něj působíme na celý objekt".
Tak tohle vypadá na docela hustou magořinu - a jestli to opravdu všechno platí, tak to musí být mnohem zajímavější než to na první pohled vypadalo a tedy vzhůru za bádáním o těžišti!
V pravidlech je řečeno, že těžiště může být jak uvnitř objektu, tak i mimo něj. To znamená, že se můžeme podívat jak takový nehmotný bod vypadá. A nejen to, můžeme si rovnou vyzkoušet jak snadno se jeho posunutím pohne celý objekt.
Mám dojem, že vhodným objektem s "vnějším" těžištěm je bumerang https://cs.wikipedia.org/wiki/Bumerang), což je vrhací zbraň, která se sama vrací na místo odkud byla hozena. Přesně jako v tom vtipu o Australanovi co si vyrobil nový bumerang a potom se zbláznil protože nemohl ten starý zahodit
Důkladnou prohlídkou si ověříme, že "nehmotný bod" opravdu vidět není, zavěšováním bumerangu zjistíme z průsečíku svislic, že tam je a dokonce přesně který to je. Nicméně zatlačit přímo na něj se nijak nedá, protože není čím. Obejít se to dá jenom tak, že se opřeme o bumerang a tlačíme směrem k těžišti.
Zatím je výsledkem našeho bádání jenom to, že pravidla sice platí, ale tak nějak zprostředkovaně a jaksi nevyužitelně. Ovšem na druhou stranu jsme se přesvědčili o tom, že naprosto reálně existují i věci nehmotné a nehmatatelné, jakou je třeba právě to těžiště. I když my s ním zatím přímo zacházet neumíme, tak se můžeme podívat na příklady toho, jak to zřejmě dokážou někteří jiní.
Například obyčejná domácí kočka, která si vám lehne na hrudník nebo na břicho, kde spokojeně přede a případně i usne. Kdo to zažil, tak potvrdí, že s postupujícím časem opravdu mění kočka svoji okamžitou váhu, která vám chvíli promáčkne břicho až k páteři a za chvíli je tatáž kočka úplně lehoučká, což se může i několikrát opakovat podle nálady kočky. Pokud vím, tak to nikdo váhou neověřoval, takže jde určitě alespoň zčásti i o subjektivní dojem. Pokud na tom přece jenom něco je, tak to znamená, že skutečnou "váhu" objektu je možné ovlivňovat stavem mysli.
Něco podobného naznačuje i třeba Lobsangem Rampou zmiňovaný fenomén tibetských běžců, kteří spoužili jako poslové lámů. Překonávali značné vzdálenosti zvýšenou rychlostí běžně až šestimetrovými skoky ve stavu změněného vědomí. Pro toto poslání procházeli dlouhodobým výcvikem s meditacemi, který byl ukončen až tehdy, když byli schopni dostat se kdykoli "výskokem" z dva metry hluboké jámy na jejímž dně byli v meditativním sedu.
Dalším příkladem jsou mniši či fakíři sedící v lotosovém sedu několik decimetrů nad zemí, samozřejmě jenom ti, kteří skutečně levitují a nepoužívají nějaké skryté konstrukce maskované jako hůl o kterou se po straně opírají. Je také několik skutečně prokázaných a ověřených případů levitace či vznášení se, takže za "jistých okolností" to možné je.
Dále se tedy soustředím právě na ty "jisté okolnosti", tedy co je nejspíš nutné splnit a také jak a k čemu se to dá nebo kdy dalo využít.
Předesílám rovnou, že nevěřím na žádnou antigravitaci a ani na trvalou a neměnnou hmotu s Velkým Třeskem ani na věci nekonečně malé či nekonečně velké.
0
0
Poota 27.11.2023 13:02 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Těžiště - jak dál
Zatím indicie naznačují že by se těžiště mohlo posunovat i "psychicky", takže dál se hodlám vydat tímto směrem a uvidíme, kam až mě to zavede.
Zatím nechám stranou objekty s pevným tvarem, protože ty mají svoje těžiště trvale na jediném místě - i když je jasné, že se k nim nakonec stejně vrátím. Takže pro počáteční teoretizování si jako nejvhodnější vyberu objekt s tak volně měnitelným tvarem jako je třeba lidské tělo. Znám jich sice spoustu daleko pohlednějších, nicméně nejsnáze dostupné a přitom dostatečné pro mě bude to moje vlastní.
Na něm mám už dávno ověřené, že jeho různým ohýbáním, prohýbáním, nakláněním pokládáním, skrčováním a rozličným trčením končetin můžu docela snadno měnit polohu mého těžiště - čili toto už můžeme brát za prokázané.
Předešlými prostocviky zejména končetin sice dokážeme přesunout těžiště až do nějaké vzdálenosti od středu, ovšem když k některým úkonům potřebujeme dostat těžiště ještě o kousek dál, tak se nám toho většinou podaří docílit tím, že ony končetiny přesuneme do konečné polohy rychlým švihem. Může to sice být tím že tím švihem dostaneme končetiny přece jenom o kousek dál, ale druhou možností může být i to, že končetiny skončí ve stejné vzdálenosti a setrvačností se dál posune jenom samotné těžiště. Samozřejmě se mohou na výsledku podílet současně i obě možnosti, ale pro další ůvahy se soustředím hlavně na tu druhou, kdy je těžiště dynamicky nebo psychicky posunuté mimo svoji "přirozenou" polohu.
Z "pravidel o těžišti" sice vypývá, že pouhým přesunem těžiště se zároveň rovnou s ním přesunuje i celý objekt, ale předpokládám že úplně takhle jednoduché to nejspíš nebude. Zatím jenom teoretizujeme, takže můžeme předpokládat úplně cokoli a ze všech možností si svobodně vybrat tu, která se komukoli z nás bude zdát nejpravděpodobnější. O čemž bude u každého z nás rozhodovat hlavně to, kterému výkladu podstaty naší fyzické reality kdo věří.
Ortodoxní materialisté, tedy zastánci pevné a trvalé hmoty tvořené výhradě částicemi nejspíš rovnou vyloučí jakoukoli možnost existence těžiště kdekoli jinde než v jeho "přirozené" poloze a podle nich se dá konkrétní poloha těžiště změnit pouze třemi "regulérními" způsoby - přesunout celý objekt, změnit tvar objektu a nebo ho pevně spojit s jiným objektem.
Modernější fyzika, tedy ta kvantová pojímá hmotu také jako částice, ale velmi často se chovající jako kvantované vlnění. Problémy s určením přesného vzájemného poměru těchto "protikladů" řeší zavedením "principu neurčitosti". Stoupenci kvantové fyziky budou nejspíš ochotni připustit možnost přesunutí samotného těžiště i dynamicky, ale jak již jejich obyčej, tak čemukoli konkrétnějšímu se vyhnou použitím principu neurčitosti.
0
0
Poota 28.11.2023 13:11 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Těžiště - stále dále
Osobně jsem přesvědčen že to co se všeobecně má za hmotu a co já raději prezentuji jako matérii, není nic pevného a neměnného, ale že to jsou jenom vlákna energie která synchronně kmitají na kmitočtu svého časoprostoru. Po větší část kmitu má každé vlákno charakter a chování jako energie, to znamená že nemá váhu a je průhledné. Pouze v poslední zhruba desetině kmitu už je to vlákno stlačené do tak malé duté "kuličky", že je vidět a má váhu i setrvačnost, takže vzbuzuje dojem hmoty. Podrobně tuto "vláknovou hypotézu" prezentuji různě jinde a tady to zmiňuji hlavně proto, že matérie má jiné vlastnosti než hmota a také podléhá jiným fyzikálním zákonům.
S tím souvisí třeba chování různých typů virgulí a magického kyvadla, které stále ještě oficiální věda nedokáže vysvětlit. Přitom je to celkem jednoduché a logické a protože to souvisí s těžištěm, tak nebude od věci to vysvětlit rovnou tady a teď.
Každé materiální vlákno kmitá na kmitočtu "svého" časoprostoru, kterýžto kmitočet se dá ještě frekvenčně modulovat dalšími nižšími kmitočty. Frekvenční modulace je známá a běžně používaná pro televizní a rozhlasové vysílání v pásmu VKV, označovaném i jako FM. Vlastní kmitočet nebo spíš vlastní "jedinečný soubor kmitočtů" má i každý "materiál" jakým jsou třeba různé nerosty, kovy a nebo třeba různé typy vody. Vzhledem k tomu, že tyto kmitočty mají mnohem nižší kmitočty než daný časoprostor, tak je možné kterýkoli bod časoprostoru modulovat kmitočtem libovolného materiálu. Rezonance takto modulovaného bodu s odpovídajícím materiálem vytvoří mezi nimi vazbu, která se projeví nejčastěji jako vzájemná přitažlivost. U virgule nebo kyvadla si za bod k modulaci vybíráme jejich těžiště a na "vazbu" s hledaným materiálem tak fyzicky reaguje přímo virgule nebo kyvadlo. Je tedy mylný výklad že se jedná o nějaké nevědomé reakce našich svalů.
Naše propojení s virgulí je jenom na úrovni psychického programování těžiště na modulaci, která odpovídá hledanému materiálu, případně dotazu pro kyvadlo. O výběr správných frekvencí pro náš "dotaz" i o vyhledání těžiště a jeho modulaci se postará naše podvědomí, kterému musíme jenom sdělit, co hledáme nebo chceme.
Pro naše bádání "o těžišti" je důležité poznání, že naše podvědomí má schopnost těžiště spolehlivě najít a také správně naprogramovat či upravit.
0
1
Poota 08.12.2023 14:23 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Těžiště - horizontální olovnice, magické kyvadlo a L-virgule
Běžná olovnice je zavěšený těžší předmět jehož těžiště umisťuje zemská přitažlivost přesně svisle pod bod zavěšení.
Magické kyvadlo je vlastně úplně stejná olovnice a rozdíl je jenom ve způsobu jakým se dociluje toho, že reaguje na zemskou přitažlivost odlišně podle toho, na co se zrovna "ptáme". Kyvadlo reaguje většinou třemi druhy pohybu - kýváním podélně nebo napříč a kroužením, přičemž si každý musí sám ověřit, co je pro něj odpověď Ano, Ne a Nevím. Dá se předpokládat, že "mechanicky" kyvadlo funguje úplně stejně jako olovnice, takže "automaticky" umisťuje těžiště také přesně na svislici. Rozdíl je ovšem v tom, že olovnice má těžiště stále v jednom jediném bodě, takže po ustálení visí nehybně. U kyvadla svým vědomím vychylujeme těžiště mimo jeho "fyzikální" polohu, takže gravitace umístí na svislici právě toto "mentální těžiště", čímž kyvadlo vychýlí. Tímto způsobem se dá kyvadlo jak rozkývat do různých směrů tak i rozkroužit.
Jiného způsobu práce s těžištěm používá horizontální olovnice pro hledání typu "kterým směrem". U této olovnice je její závaží na volném konci vodorovného ramene neseného ložiskem se svislou osou otáčení. Tím je zcela eliminována zemská přitažlivost a závaží tak může reagovat na materiální předměty v blízkosti zemského povrchu. Protože nás zajímají předměty zcela konkrétní a nikoli jenom ty "nejtěžší", tak tentokrát necháváme těžiště na jeho "fyzikálním" místě a pouze modulujeme jeho základní frekvenci přirozenou frekvencí předmětu, který hledáme. Vzájemná rezonance mezi těžištěm a hledaným předmětem natočí rameno olovnice správným směrem. Zajímavé, i když zcela logické, je to, že takto modulované těžiště reaguje nejenom na hledaný předmět, ale stejně spolehlivě i na frekvenci prostoru, ve kterém předmět byl a už není, takže tam zbyl jenom jeho frekvenční "otisk".
Zřejmě taktéž s pevným "fyzikálním" těžištěm a s frekvenční modulací pracují i "L"-virgule, které odpovídají vzájemným natočením na otázku "kde je".
0
1
Poota 14.12.2023 15:44 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Těžiště - pokračování
V dalším vycházím z předpokladu že je možné pohybovat těžištěm jak v souladu s běžně známými fyzickými zákony, tak i ryze mentálním působením nějakého "vědomí". Druhým předpokladem je to, že dané těleso musí svojí polohou respektovat i těžiště mentálně přesunuté.
Oba tyto předpoklady samozřejmě kolidují s korpuskulárním názorem na podstatu Vesmíru. To mě ovšem nechává docela klidným, protože s částicovým názorem koliduje mnohem více věcí včetně mnoha matematicky ověřených fyzikálních "paradoxů", s kterými se fyzikové snaží zatím nepříliš úspěšně vyrovnat teorií strunovou, M - teorií a nejnověji i teorií kvantovou.
Osobně preferuji takzvanou "vláknovou" hypotézu, která řeší zmíněné "paradoxy" mnohem jednodušeji, ba dalo by se říci že "levou zadní" - zmiňuji se o ní v jiných vláknech a to ponejvíce v "Jak to je" nebo v "Jak to bylo" či v "Hmota - je a nebo není". "Vláknovka" umožňuje psychickou manipulaci s těžištěm a nevylučuje ani "materiální" následování takto přesunutého těžiště. Dlužno ovšem podotknout, že tato hypotéza se stále ještě vyvíjí, takže ledacos se v ní mění a upřesňuje, a ledacos taky může přestat platit nebo se může objevit něco nového.
Pokud by ovšem oba výše zmíněné předpoklady opravdu fungovaly, tak by mohly řešit i takzvané "předvěké" technologie, jakými jsou třeba levitace a telekineze.
0
0
Poota 15.12.2023 14:47 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Těžiště - pokračování
Zrovna s levitací souvisí zážitek z Indie, který mi vylíčil můj známý jako jeho přímý účastník. Na ulici tam viděl fakíra, který se v pozici lotosového sedu vznášel ve výšce asi tak 90 centimetrů. Takových už tam viděl víc a většina z nich se nevznášela, ale jenom seděla na skryté konstrukci maskované holí o kterou se opírali. Tenhleten byl ovšem "pravý" a navíc se kolem něj rojil štáb odborníků, kteří pod dohledem kamer nejrůznějšími přístroji zkoumali a měřili jak dotyčného fakíra tak i celý prostor kolem něj a hlavně pod ním. Fakír si toho ruchu nevšímal a vypadalo to, že se nudí, takže se ho ten známý zeptal, co se to vlastně děje.
Západní vědátoři se prý snaží odhalit tajemství levitace, takže za tisíc dolarů svolil, že můžou celý den měřit a natáčet co se jim zachce, což tedy právě dělají. On sám sice ty peníze vůbec nepotřebuje, ale když už jsou ochotní platit, tak je může dát místní nemocnici, která za ně nakoupí léky.
Známý ovšem řekl, že za tak velké tajemství je tisíc dolarů málo, ale k jeho překvapení mu fakír odpověděl, že na tom vlastně nic není, že je to úplně jednoduché a mohli se ho na to rovnou zeptat.
A ty bys jim to řekl?
Klidně, jenomže oni by to stejně nepochopili.
A mně bys taky řekl jak to teda děláš?
Proč ne. Můžeš zvednout pravou ruku?
Jasně.
Jestli víš, jak jsi tu ruku zvedl, tak už taky víš, jak to dělám!
S tím se mi zdá souviset i zkušenost s mimotělními zážitky, která odhaluje to, že naše vědomí je napřímo a natrvalo spojené s naším astrálním tělem, kterým pohybuje přímo a bezprostředně. Teprve tento pohyb astrálního těla se přenáší na naše tělo fyzické, ovšem jenom tehdy, když "jsme v něm".
0
0
Poota 27.12.2023 14:19 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Těžiště - pokračování
Různých předpokladů jsem už uvedl víc než dost, takže teď bude vhodné si jejich použitelnost také ověřit praktickými pokusy. Především si musíme ověřit vlastní schopnost cokoli metálně ovlivňovat. Tuto schopnost samozřejmě už máme, ale tím není současně řečeno, že ji už umíme taky vědomě a smysluplně ovládat.
Pro začátek si vyrobíme úplně jednoduchý magický větrníček, který nám dokonale a hlavně levně nahradí profesionálně používaný Krokesův mlýnek. Na náš větrníček potřebujeme jenom jednu školní mazací gumu, obyčejný špendlík, dvoucentimetrový čtvereček staniolu nebo alobalu a sklenici na přiklopení. Špendlíkem propíchneme gumu zhruba uprostřed, čímž máme hotové hrotové ložisko, na které umístíme rotor větrníku, který získáme dvěma úhlopříčnými přehnutími čtverečku a současně dvěma dalšími navzájem i ke stranám kolmými přehyby, tentokrát ovšem na druhou stranu. Překlopená sklenice nám zajistí neovlivňování rotoru pohybem okolního vzduchu, takže se můžeme spolehnout na to, že rotor reaguje či nereaguje pouze na naše vědomí.
V tomto okamžiku se dostáváme k prvnímu a nejdůležitějšímu kroku, kterým je ověření faktu, že "hmotnou realitu" lze dokonale ovládat pouhou "vůlí" jakéhokoli živého vědomí, tedy i našeho.
Výše zmíněné faktótum řeší perfektně i ty nejsložitější otázky fyziky, jako je třeba stvoření, magie, alchymie a také "předvěké" či mimozemské technologie. Z tohoto úhlu pohledu nelze ani docenit důležitost ovládání našeho větrníčku naším vědomím. Prvním úkolem je větrníček přes úvodní drobné záchvěvy rozrotovat. Další pak bude zvládnutí zastavení rotace a rotace v opačném směru. Snazší to budou mít proutkaři a uživatelé kyvadla nebo virgule. Určitým usnadněním může být také vizuální spojení rotace se spinem.
Spin je střídavé pootáčení doprava a doleva, které má tři základní stavy. Jestliže jsou rozkmity do obou stran stejně velké, rotor je zdánlivě v klidu; pokud je rozkmit do jedné strany větší, tak je výsledkem zdánlivá rotace v tomto směru. Tato "spinová" rotace se energeticky podstatně liší od pravé rotace. Na našem větrníčku si můžeme všechny naznačené stavy snadno vyzkoušet a také se můžeme naučit, čím a se navzájem liší a jak se dají rozeznat.
0
0
Poota 01.01.2024 15:56 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Těžiště - pokračování
Větrníček ovládáme naprosto dokonale až tehdy, když ho z klidu dokážeme roztočit kýženým směrem, pak ho zastavit a roztočit na druhou stranu a zase zastavit. Ovšem k prvotním pokusům s ovlivňováním těžiště můžeme přistoupit už v době, kdy se na větrníčku začínají projevovat alespoň nějaké záchvěvy vyvolávané naší vůlí.
Pro začátek si vybereme kouli s jejím těžištěm. Na vodorovné podložce stačí mentálním tahem nebo tlakem její těžiště nějakým směrem posunout a koule se začne tím směrem rovnou pohybovat. Dokonalé koule a ideální povrch jsou k snadno k dispozici u kulečníku, kde se dá mentální koulení dobře trénovat.
V předvěkých technologiích se kutálení koulí používalo ke snadné dopravě velkého množství materiálu, což nám naznačují například Kostarické koule. Součástí tohoto přepravního systému jsou i dva paralelní podzemní tunely pod západním pobřežím Jižní Ameriky, nad nimiž probíhají na povrchu kamením dlážděné "cesty" jako vodiče transportní energie. Jedním tunelem probíhal transport k severu a druhým na jih, velikostí jednotlivých koulí se stanovovala váha každé "zásilky". Při takto dokonalém transportním systému je celkem logické, že nebyl žádný důvod k vynalézání a používání kola.
Součástí tohoto systému byl i proces vytváření koulí, který nám snadno demonstrují pokusy s kapalinou v beztížném stavu, kdy se dokonalé koule vytvářejí úplně samy. Takže úplně stačilo nechat levitovat určité množství sypkého nebo tekutého materiálu, který se po dosažení správného tvaru nechá "ztvrdnout". Změna skupenství je velmi silná technologie využitelná například při těžbě a separaci nerostů i pro kyklopský způsob přesného zdění a tvářených dílů a prvků.
0
0
Poota 08.01.2024 17:28 Bydliště: Praha
9111
613
7695
Naznačené hrátky s větrníčkem a těžišti nejsou jen samoúčelnými exhibicemi, ale naopak velice důležitým vstupem do hájemství magie, která je klíčem ke stvoření, jehož základem je propojení všech tří základních "říší" - říše informací, říše sil a říše materiální. To projení lze nejsnáze vysvětlit jako metální "přesouvání" téhož objektu z kterékoli říše do kterékoli jiné říše.
V silové říši se prostřednictvím rotace dá podobného efektu docílit "mechanicky" vytvořením vortexu. Pokud je ten vortex jinový, tak mění matérii přes sílu až v informaci neboli ji dematerializuje - já takový vortex nazývám nejčastěji Černým sluncem a astrofyzici ho nazývají Černou dírou a její působení popisují nesprávně.
Jangový vortex slouží k materializaci, tedy převedení informace na sílu nebo až na matérii, astrofyzici jej nazývají nejčastěji Bílou dírou, já ho prezentuji nejčastěji jako Slunce nebo Hvězdu a považuji ho za zdroj sil nebo matérie pro Vesmír.
Podpořte chod fóra 