Byl konec ledna 2011 a všude bylo obrovské množství napadaného sněhu.
Ulice lemovaly metrové sněhové bariéry a před domem jsme měli iglů vyhloubené v obrovské haldě sněhu, který už se mezi chodník a silnici nevešel.
Večer kolem půl jedenácté jsem pod okny ložnice zaslechla dusot. jakoby kolem domu běžela ovce a vzápětí kovový třesk. "Něco se přerazilo o kovovou bednu před chodníkem", pomyslela jsem si. ale vzápětí mě přepadl strach.
Zhasla jsem lampičku a škvírou mezi žaluziemi pozorovala z okem okolí domu.
Nikde nikdo, nikde nic. Ráno jsem vyšla ven zkontrolovat, co tam mohlo běžet.
Čekala jsem stopy kopýtek nebo tlap velkého psa, ale kromě otisků kočičích tlapek byla sněhová vrstva neporušená a a bílá čepice na zapadané kovové bedně nedotčená.
Ten den jsem hlídala dvou a půl letého vnoučka. Běhal po domě sem tam, ale najednou zděšeně vykřikl a s pláčem běžel ke mně. Vzala jsem ho do náruče a šli jsme se podívat, co ho tak vyděsilo. V hale seděla kočka, vrčela a s naježeným upřeně ocasem koukala skrze prosklení balkónových dveří na úplně prázdnou terasu.
Nebyla jsem jediná, kdo té noci slyšel dusot i třesk, kočku jsem však přistihla, jak celá naježená na cosi neviditelného vrčí přes sklo ještě další den.
Hlava mi to nebrala, tak jsem se se svým zážitkem svěřila mému oblíbenému spisovateli Otomaru Dvořákovi a on mi napsal toto: vaše příhoda je zajímavá, působí znepokojivě, ale myslím, že bát se
nemusíte, pokud ten zvláštní jev nesouvisí s dalšími problémy ve vašem
osobním životě a s nějakými vašimi psychickými krizemi. Ale i v tom
případě by šlo situaci řešit takzvaným "uzemněním energie" (kovové
spirály a podobné vodiče) a zklidněním mysli upnutím k pozitivním prvkům
vašeho života a k nějaké ochranné autoritě. Ale ve vašem případě
(zvlášť, když něco podobného slyšela i žena v sousední obci) by mohlo
jít o takzvaného "zvukového fantóma". Jde o zvuk, který se za určitých
atmosférických podmínek odráží a šíří podél předělů mezi chladným a
teplým vzduchem až do značných vzdáleností, ale na náhodného posluchaře
zapůsobí, jako by se ozval těsně vedle něj. Podobné případy uvádím ve
svých knihách, například proslulé neviditelné kočáry, psí smečky nebo
loveckou honbu, jejíž zvuky se šíří lesem, ale nikdo není vidět. Také
chování kocoura může souviset se změnami zemského magnetického pole a s
meteorologickou situací, protože zvířata jsou na tyto podněty mnohem
citlivější než člověk.
Snad vám můj pokus o vysvětlení pomůže, abyste nepropadala zbytečnému
strachu.
Od té doby mám na sklepních okénku pod ložnicí namontované kovové mříže se spirálou.
0
6
proud 15.07.2016 23:21 Bydliště: svet
1922
42
793
Zajimava vec,ale nepasuje mi do vysvetleni ta vec s kockou,osobne si myslim,ze kocka skutecne "neco" videla a vubec se ji to nelibilo,protoze jinak,jit o anomalii,proste by si sla najit jiny misto,stejne tak vnoucek,protoze deti jeste umeji "vnimat" mnohem lip nez my,do urcityho veku,taky jsme jako decka umeli:-).
0
1
farkas 15.07.2016 23:34 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Tenkrát to bylo celé úplně divné. Kočka se ježila, vnoučák byl vyděšený, určitě za tím sklem něco bylo. Kočka dodnes dokáže přes to sklo zírat, jako by něco pozorovala, ale z vnoučáka(brzy mu bude osm) školka a škola vymlátila všechno božské, tak jsme na tom dnes oba stejně,
Toho nejmladšího snad budu raději každý den hlídat, aby do té mašinérie na debily alespoň do pěti let vůbec nemusel.
0
1
proud 16.07.2016 00:09 Bydliště: svet
1922
42
793
Fakt je ze kamarad ma dve deti ktery nenechal nikdy ockovat a jeho zena je uci sama doma.Nevim k cemu to prirovnat,snad k rajcatum,ten rozdil mezi koupenym a vypestovanym doma bez chemie,takovej je rozdil mezi jeho detma a tema "systemovejma".Primo to uz od malinka tlouklo do oci.To bylo pred peti lety,tak dlouho jsem je uz nevidel.Zajimalo by me jak na tom jsou dnes,z myho pohledu.
0
2
Sysel 05.10.2017 00:12 Bydliště: Stredni Cechy
176
26
255
Dát do mista velky silny orgonit v kombinaci s fialovymi kameny(ametyst,čaroit)
Potom čaroit na krk jako privesek :-)
Saxána 19.01.2024 19:10 Bydliště: Kašperské Hory - Kavrlík
22
0
27
Jsem tajemná...
Stalo se to před 26 lety kdy jsem prošla klinickou smrtí...zážitek o kterém jsem napsala i báseň.Stalo se mi to když mi bylo 30 let a od té doby to mám v hlavě obrácené,píšu básně i jsem vydala knihu.Ale hlavně jsem tam tenkrát neviděla ani Boha ani Ježíše,ale je tam krásně,ticho,duchové posedávají po lavičkách,Vypadá to jak malá vesnička...ale můj děda nebyl bílý,ale na férovku jak zaživa přišel za mnou a měl na sobě montérky,kostkovanou košili,na hlavě čepici(hučku)...byl to kovář,kterého znali od Hospozína,Slaného,Kladna až po Prahu.Fakt je,že normálně mluvil a ptal se mě co tam dělám...nechtěl,abych tam zůstala...já jsem nazpátek nechtěla kvůli bolesti a trápení.Ale pak mě vyprovodil a pád nazpátek do těla byl hrozný...sešup,tma.Pak byl za mnou ještě třikrát,tak oblečený a normálně jsem s ním mluvila...a pak když odcházel,loučil se jako tenkrát když umíral na rakovinu.Odcházel do světla,ale dodneška vím,že nade mnou drží ochrannou ruku. A pak si mě našla čarodějnice Justina,nikdy jsem jí neviděla,neznala...ale pak poznala.Zvláštní a já myslela,že se vrací středověk.Vše o mě věděla aniž bych s ní někdy mluvila,dostala jsem od ní kříž nabitý energií,který jsem nesměla nikdy sundat,jedině až se vyléčím ze svých čarodějnických tří hříchů,kdy jsem v minulosti zabila tři lidi kletbou.A tento život mi nadělil tři rány,tři 29,tři dcery...Ta Justina mi nakonec řekla,že je moje sestra z minulosti...že mě zdáli pozorovala a od té doby cokoliv se stalo,byla na mě napojená...Ale jelikož jsem se vyléčila,tak se mi nějak vzdálila.Ale fakt je,že mi zůstalo to,že jsem rozuměla duchům,začala jsem milovat starý kříže na hřbitově,protože jak mi řekla Justina,tak jsem čarodějnice křížová v Blížencích.Tento příběh je nekonečný,tajemný,kdy za mnou byl i duch zla v černém plášti...vím odkud byl. Kdy zemřela teta a přišla jako krásný bílý anděl se rozloučit sem na samotu s chalupou...prostě příběh.
Podpořte chod fóra 