Toto vlákno se míní podívat na sebeobranu nějakou střelnou zbraní poněkud šířeji, než bývá zvykem. Většinou se to odbývá dost jednostranným pohledem, který řeší dostupnost na trhu, pohotovost zbraně a nebo její účinky. Nemíním tu diskutovat jiné sebeobranné prostředky, na které je dost různý názor ohledně jejich účinnosti a jejichž výhodou bývá hlavně jejich snadná dostupnost.
Takže především je potřeba si uvědomit, že v případě sebeobrany čelíme nejprve útočníkovi, kterého budu pro jednoduchost nazývat lotrem. V této fázi bráníme svůj život, zdraví a nebo majetek, případně i svou důstojnost.
V další fázi čelíme u soudu lotrovu advokátovi a bráníme svoji svobodu a popřípadě i svůj majetek. Tato fáze se u většiny úvah pomíjí, ale já ji považuji za klíčovou pro výběr vhodné zbraně. Souvisí to hlavně s naší v této věci naprosto nedostatečnou a zfušovanou legislativou, která důsledně nadržuje lotrovi.
Pokud by bylo jasně řečeno, že veškeré následky a odpovědnost za ně nese pouze a výhradně narušitel pokojného stavu, nebylo by co řešit. Lotr by byl povinen nahradit veškeré škody, jeho zranění a případnou smrt by si přivodil pouze svým jednáním a povinnost nahradit škodu by přecházela na jeho dědice.
Život ovšem není vůbec růžový a tak když se lotrovi ubráníme, můžeme čekat značné nepříjemnosti u soudu, kde budeme muset prokazovat, že jsme se opravdu jenom bránili, a to hlavně přiměřeným způsobem, proti reálnému ohrožení. V tomto jednání nás nesmí překvapit, že jsme měli napřed lotra vyzvat, aby od svého úmyslu upustil, vystřelit napřed do vzduchu pro výstrahu a podobné jiné nesmysly. Také pokud lotra zasáhneme víc než jednou ranou, můžeme se snadno dočkat obžaloby z pokusu o vraždu, stejně jako když ho zasáhneme zezadu při útěku s našimi celoživotními úsporami. Podivování se nad zhovadilostí našich zákonů by nás jenom zdržovalo, takže je mějmež za dané a budeme se snažit výběrem zbraně a jejím použitím docílit toho, abychom měli reálnou naději z této fáze našeho ohrožení vyváznout s pouhou podmínkou.
Ve většině případů jde lotrovi o získání našeho majetku, nemá v úmyslu nás kvůli tomu zabít a zbraní nebo silou se nás pouze snaží donutit k tomu, abychom mu svůj majetek vydali. Lotrův advokát se sice bude snažit z toho udělat jenom zdvořilou žádost, nicméně přítomnost zbraně u lotra a nebo reálná možnost použití násilí nás opravňuje k použití zbraně. Takže tím už se dostáváme k tomu, jakou si vybrat.
Jinde jsem se vyjádřil, že možnost výběru je natolik ubohá, že nemá smysl si kvůli tomu pořizovat zbrojní průkaz. Pokud ho už někdo má a chce jít touto cestou, pak mu doporučuji co největší dostupnou ráži, což znamená .45". Většina pětačtyřicítek je pro denní skryté nošení krajně nevhodná, takže v úvahu přichází pouze derringer.
Výhodou je u něj možnost použití brokového náboje, nevýhodou jednočinná funkce, což znamená nutnost před výstřelem napřed natáhnout kohout.
Český Kevin, původně konstruovaný pro náboj .45" se vyrábí pouze v ráži 9mm, kterou již považuji za "riskantní". Navíc 6 až 8 nábojů v zásobníku snadno svede k většímu počtu výstřelů, které vydatně zhorší naši pozici u soudu.
Leckoho překvapí moje horování pro větší ráže, které se může jevit až jako posedlost. Nic není pravdě vzdálenější a jsem k tomu opravdu jenom donucen okolnostmi. Naším cílem je lotra pouze zastavit a přitom ho co nejméně "poškodit". Je naprosto bez diskuze, že bychom mu nejraději ustřelili palici aby už nikdy nemohl nikomu škodit, což by bylo i pro společnost nejpřínosnější, ale u soudu by to byla pro nás ta nejhorší možná varianta.
Takže trochu "mechaniky".
Střela je schopná pojmout určité množství energie, dané součinem její hmotnosti a její rychlosti, kteroužto energii je schopná předat cíli, pokud se v něm zastaví. Jestliže cílem jenom proletí, pak jí předá pouze část. Zdálo by se tedy, že těžká pomalá střela bude mít v cíli stejný účinek jako střela lehká, ale přiměřeně rychlejší. Praxe ukázala, že tomu tak není, a jistým Johnem Taylorem, mezi pytláky a lovci africké zvěře známějším jako Pondoro, byl definován "zastavovací" neboli KO (Knock Out) faktor, který zahrnuje i průměr střely.
Opět asi vypadám jako krvežíznivec, ale Bůh je můj svědek, že jsem veden jenom a pouze snahou o zastavení lotra při jeho pokud možno co nejmenším poškození. Obecně se dá říct, že nervový šok při zásahu je tím větší, čím větší plocha a tedy i počet nervů je zasažen. Na povrchu těla je hustota nervů výrazně vyšší, než u vnitřních orgánů, takže je zbytečné, aby střela pronikala hluboko pod povrch, ba dokonce to považuji pro náš účel za krajně nevhodné. Dostáváme se k jakémusi paradoxu, kdy potřebujeme předat co největší energii, ale současně nechceme, aby střela pronikla do hloubky. Dokonce ani nechceme, aby zasáhla nějakou kost a nebo vnitřní orgán. To se dá vyřešit jenom a pouze tím, že co nejvíce zvětšíme zasaženou plochu, což je možné buď zvětšením průměru střely a nebo jejím rozložením do většího počtu menších střel - broků.
Při stejné hmotnosti této hromadné střely, která se bude skládat řekněme z dvaceti broků, bude energie každého broku pouze dvacetinou energie střely jednotné. Tím se dá docílit jak menší hloubky, do které broky proniknou, tak i daleko větší zasažené plochy.
Pětačtyřicítka pro střelbu kulí nebo broky (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Automatický Kevin (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
2
Poota 18.02.2016 12:54 Bydliště: Praha
9068
603
7583
V předcházejícím příspěvku jsem zmínil derringer, což je název, zavedený pro malé kapesní pistole. Původně se jednalo o malé perkusní jednoranné pistole, vyráběné v 19. století Henrym Deringerem, puškařem ve Philadelphii. Tyto pistole byly velice žádané a tudíž i kopírované, ovšem padělky byly většinou značené se dvěma r, takže tento název se ujal pro převážně velkorážové kapesní pistole. Jejich vývoj je sice velice zajímavý, ale pro nás je přece jenom trochu mimo téma - ostatně zkušenosti z něj se budou v textu vyskytovat.
Původní derringer byla pistole předovka, u které byla navážka černého střelného prachu zažehována perkusní roznětkou, na kterou udeřil kohout. V dobách mnohem pozdějších byly derringery překonstruovány na mnohem dokonalejší systém, kde je roznětka již součástí patrony, která obsahuje současně navážku prachu i střelu. Tato modernizace nás ovšem příliš nezajímá, a to ze dvou důvodů - nedá se obstarat v ráži větší než .45" a dá se legálně pořídit pouze na zbrojní průkaz.
Naši "moudří" zákonodárci považují perkusní zbraně za natolik beznadějně zastaralé a prakticky nepoužitelné, že povolili jejich nákup a držení každému svéprávnému a dospělému občanovi, pokud bude tato zbraň nejvýše dvouranná.
Takže se podíváme na perkusní systém trochu podrobněji a probereme si jeho výhody i nevýhody a pokusíme se těžit z jeho předností aniž by nás nějak omezovaly jeho slabiny. To poměrně rozsáhlé a nejspíš pro někoho i poněkud nudné pojednání považuji za vhodné hlavně proto, že podle mého názoru není na trhu dostupná žádná zbraň, která by beze zbytku splňovala všechny požadavky - tím pádem nemůžu s klidným svědomím napsat: kupte si tohle a máte vyřešeno.
Místo toho se chci nějak postupně dostat k tomu, jak by měl vypadat ideální derringer, co by měla jeho konstrukce respektovat a také proč. Nedá se s jistotou vyloučit možnost, že se jeho výroby někdo ujme, protože si myslím, že v dnešní době by to mohl, a správně i měl být, velice žádaný artikl. Ovšem i když nic jiného, tak díky tomuto pojednání bude možné si utřídit informace a udělat si názor, jestli si nějakou podobnou zbraň pořizovat a také které vlastnosti u ní lze případně oželet a které naopak mít bezpodmínečně musí. Fakta, která tu předkládám, nejsou žádné dogma kterému se musí každý podřídit - naopak předpokládám, že píšu pro myslící bytosti, které předkládané pečlivě zvažují a docházejí ke svým vlastním závěrům, které mohou být od mých i značně rozdílné.
Během času chci také probrat současnou nabídku na trhu perkusních derringerů, kdy bych k jednotlivým modelům přičinil i svůj čistě soukromý názor.
Často je zmiňovaná ráže zbraně, která je uváděna s rozličnými číslicemi.
Zjednodušeně lze říct, že se jedná o tři základní systémy popisu toho, jaký je vnitřní průměr hlavně a jaký je odpovídající průměr střely.
Jako první uvedu systém "koulí", který se značí jako "gague". Je na první pohled trochu podivný, ale má svoje výhody hlavně pro uživatele. Je založen na váze jedné anglické libry, která má přibližně 453 a půl gramu. V tomto systému je ráže určena počtem kulatých koulí, které se z této libry odlijí. Zároveň je tím dána i přesná váha této koule - například pro běžnou ráži 16 je to 1/16 libry, což je přesně jedna unce neboli 28 gramů. Znamená to, že čím větší číslo, tím menší průměr - a také naopak.
Další systém je založen na palcové soustavě a uvádí se v Americe zpravidla v setinách palce, takže .45" znamená 45 setin palce. V Anglii se používá obdobné značení, ale většinou v tisícinách palce, takže "americká" pětačtyřicítka by tam měla značení .450".
Třetím systémem, používaným hlavně v Evropě, je značení průměru v milimetrech, což je nám nejbližší a pro lepší představu si ostatní ráže do milimetrů s oblibou převádíme.
Tento zkrácený přehled ovšem nedává ani zdaleka představu o tom, jaká je ve značení ráží a hlavně nábojů džungle - pro příklad: americká .38" = také americké .357"!
0
1
Poota 18.02.2016 13:03 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Leckoho při čtení mnou propagovaného sloganu "lotra zastavit, ale s co nejmenším poškozením" určitě napadlo, že ideální zbraní pro sebeobranu je paralyzér, obranný spray a nebo plynová pistole, což jsou prostředky, které lotra poškozují jen nepatrně. Tuto podmínku tedy splňují docela dobře. S tím zastavením nebo zneškodněním lotra je to už ovšem daleko slabší - z diskuzí a hlavně pak z praxe vyplývá, že jsou sice "lepší než nic", ale bohužel ne pokaždé.
Nevýhodou paralyzéru je hlavně to, že se dá použít pouze na kontaktní vzdálenost, tedy na takovou, kdy na nás lotr již dosáhne.
Nevýhodou sprayů i plynovek je to, že většinou účinkují i v prostoru, kde se zároveň nalézáme i my, takže jejich účinnost je silně závislá na okolnostech a našem štěstí. Plynová pistole se zdá být vhodnější, protože plyn dopravuje dál a dokonaleji než spray, ale praxe ukazuje, že na její účinek se nedá spolehnout a častěji lotra rozzuří než skutečně odradí.
Jsou ovšem i tací, kteří na jejich účinnost přísahají, takže ti už mají "vyřešeno".
Nápad použít k obraně narkotizační střely vypadá dobře, ovšem jenom do té doby, než si uvědomíme, jak dlouho to trvá, než zasažený dostatečně zmalátní.
Snaha tedy byla, ale vrátíme se pokorně ke střelné zbrani, jejíž parametry začneme stanovovat napřed z pohledu našeho advokáta a advokáta lotrova a teprve potom hledat "technické" řešení.
Při té příležitosti upozorňuji na to, že jako obžalovaní máme právo neuvádět nic, co by mohlo vést k našemu odsouzení a taky máme právo nemluvit pravdu a máme právo i lhát.
Uvítal bych také, pokud má někdo možnost a chuť právní stránku věci upřesnit či uvést na pravou míru, kdyby tak bez ostychu učinil.
Jednoranná zbraň, výstřel na vzdálenost do dvou metrů, mířit na břicho.
Proč tedy jednoranná?
Pokud bychom měli zbraň dvourannou, tak budeme muset čelit otázkám:
Proč jste vystřelil jenom jednou a rovnou na tělo?
Proč jste nevystřelil napřed varovný výstřel do vzduchu?
Pro majitele dvouranných pistolí - varovný výstřel je velice tvrdý oříšek, protože není jasné, kam by se mělo vystřelit. Projektil totiž vždycky někam poletí a nespíš i něco zasáhne, navíc se s oblibou od něčeho a někam odráží a za způsobené škody či újmy stejně neseme odpovědnost my.
Takže moje soukromá rada - první ránu mířit na lotra a pokud ho zasáhne, tak vystřelit podruhé někam mimo něj a mířit pokud možno na nějakou stěnu, strom nebo trávu či hlínu. U soudu rány prohodit a tvrdit, že první byla "výstražná" mimo a teprve když to nepomohlo, tak druhá že byla ta mířená. Pokud lotra první rána nezasáhne, tak byla rovnou ta "výstražná" a jestli se lotr neotočí zády a nebo bokem, tak podruhé už mířit pečlivěji!
Proč na dva metry?
Je to "tak akorát" - na větší vzdálenost bychom ještě nebyli "dost ohroženi" a klidně bychom mohli čelit i nařčení, že jsme zaútočili my a navíc i bezdůvodně. Menší vzdálenost je už pro nás příliš riskantní, protože i zasažený lotr má určitou setrvačnost.
Proč mířit na břicho?
Budeme střílet ve stresu, ve spěchu a nepříliš dokonalou a přesnou zbraní, takže musíme mířit někam, kde něco trefíme i když se dost odchýlíme. Na břiše je dostatek nervů, najmě pak i solar plexus, což nám dává reálnou šanci na dostatečný nervový šok a tudíž i zastavení lotra. Na břiše můžeme předpokládat buď tukovou vrstvu a nebo vypracované břišní svaly, což obé relativně dobře chrání vnitřní orgány, navíc se na břiše nevyskytují žádné kosti, které by se zásahem mohly poškodit. Většina orgánů v břiše je schopná fungovat dál i přes menší poškození, která tak nejsou "život ohrožující".
Moje soukromá rada ke střílení - pistoli vytahujeme až těsně před výstřelem a okamžitě střílíme. U pistole, kterou tu propaguji, bychom nemuseli být ani odhodláni lotra zabít, protože zásah nebude ani náhodou smrtelný.
Jestliže nejsme odhodláni vystřelit, pistoli vůbec nevytahujeme a zejména se nepokoušíme pistolí vyhrožovat a nebo zastrašovat - pistole je prostě na střílení a ne na ukazování!
Střílíme pouze tehdy je-li k nám lotr otočen předkem, protože zásah do boku a nebo dokonce do zad by se nám šeredně vymstil, protože lotrův advokát by naši sebeobranu zcela určitě obrátil do zbytečného a pomstychtivého pokusu o vraždu ubožátka, které se marně snažilo uniknout z našeho dosahu.
0
1
Poota 18.02.2016 13:11 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Dejme tomu, že dada na mé dobře míněné rady, rozhodnete se pro nákup nějaké krátké volně prodejné zbraně, tedy zbraně kategorie D, a bude vás zajímat, jak jste na tom s jejím používáním z hlediska našich zákonodárců.
Kupodivu docela dobře - podle jejich názoru, dokonce písemně vyjádřeného, můžete tuto zbraň používat sice pouze na schválených střelnicích, ale současně i kdekoli jinde, pokud se jedná o sebeobranu. Význam častější tréningové střelby zbraní, která střílí hromadnou střelou na dva metry je sice poněkud diskutabilní, ale může se jednat i o jiný typ derringeru s drážkovanou hlavní na střelbu jednotnou střelou, takže budiž. Taky je dobré si střelbu, hlavně pohotovost tasení a rychlost rány vyzkoušet a případně i nacvičit - tedy pokud pomineme fakt, že nácvik "nasucho" a nebo jenom s roznětkami v klidu domova je mnohem pohodlnější a taky podstatně levnější.
Zajímavý je názor zákonodárců, že takovouto zbraň můžeme přepravovat a nebo nosit pouze skrytě, ale ten nám taky docela vyhovuje, i když nás nutí nějak řešit, kde a jak zbraň nosit. Za vhodné považuji nošení "za pasem" bez pouzdra, tedy pokud je zbraň opatřená klipem, který brání jejímu propadnutí. Pro zbraň bez klipu je bezpečnější pouzdro, které ovšem zvětšuje tloušťku zbraně. Dobrým umístěním je také některá z kapes - buď taková, která je šikovně "po ruce" a nebo taková, o které může lotr předpokládat, že obsahuje peněženku, kterou se mu chystáte dobrovolně odevzdat. Tzv. ledvinky jsou již méně vhodné, ale u letního oblečení to může být jediná "nenápadná" možnost.
Dámy jsou na tom s vhodnými kapsami většinou hůř, což je svádí k umístění zbraně do kabelky - to je ovšem velmi špatné umístění, protože pokud se lotrovi nejedná jenom o ukojení pohlavního chtíče, bude jeho cílem právě kabelka, kterou uchopí. Při následujícím přetahování zbyde na dámu pouze její řemínek a na zbraň nedosáhne ani náhodou. Takže se zbraní v kabelce se dáma nesmí nechat lotrem překvapit a musí s dostatečným předstihem vsunout ruku do kabelky a držet připravenou zbraň v ruce dřív, než jí lotr kabelku vyrve. Jakmile jí kabelku se zbraně stáhne, musí okamžitě vystřelit. V tu chvíli není důležité, kam lotra zasáhne, protože musí vystřelit dřív, než se stihne lotr otočit zády a dát se s kabelkou na útěk - prostě je nutné ho střelit zepředu.
Pro dámy tedy z předešlého vyplývá, že pokud mají zbraň v kabelce, je na místech výskytu lotrů vhodné mít ruku v kabelce a držet zbraň připravenou. Zbraň s klipem může mít dáma také za pasem a v případě lehčího oděvu ji "nosit skrytě" tak, že nosí kabelku přitisknutou přes ni.
Kdyby naše vláda dělala něco opravdu účinného pro naši bezpečnost, tak bychom nemuseli řešit takovéhle problémy. Ovšem kdyby ... byly někde ryby atd.
Z právního hlediska je nejspíš nějaký zásadní rozdíl mezi přenášením zbraně a jejím nošením !? Přenášet se totiž má zbraň pouze nenabitá a zajištěná. Pro sebeobranu se nosí zbraň zásadně nabitá.
A aby to nebylo tak jednoduché, tak nabitá zbraň se považuje za "nebezpečný předmět", který nelze přepravovat v prostředcích hromadné dopravy.
A ještě perlička - pro sebeobranu není trestné použití nelegálně držené zbraně, ale postihu za nelegální držení se lze pochopitelně nadít.
0
1
Poota 18.02.2016 13:22 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Abych ještě chvíli zůstal u právních aspektů, tak se zmíním o způsobu nabytí vhodné zbraně. Vzhledem k tomu, že by se mělo jednat o zbraň kategorie D, tak by měla být naprosto volně a bez jakýchkoli omezení ke koupi kýmkoli dospělým a nejspíš i svéprávným, i když tu druhou podmínku zákon jaksi nezmiňuje.
Kromě perkusních zbraní patří podle odstavce i) paragrafu 7 do kategorie D :
"zbraně, na kterých byly řezem provedeny takové úpravy, které odkrývají alespoň částečně vnitřní konstrukci zbraně" - což je velice žertovné, protože stačí ve vnějším plášti prakticky jakékoli zbraně proříznout nebo odvrtat otvor, který neohrozí funkci zbraně, ale umožní popatřit na jakoukoli vnitřní část - a voilá, je z ní zbraň kategorie D, tedy volně prodejná. Abych trochu ochladil případné zahoření pro tento nápad, tak osobně se domnívám, že z běžných zbraní se žádná do mého konceptu stejně příliš nehodí, takže jakýs takýs význam by to mohlo mít, pokud by se někdo rozhodl kvůli snadnější manipulaci pro velkorážový derringer na patrony a nechtěl si jenom kvůli němu pořizovat zbrojní průkaz.
K tomu ještě připomínám, že podle zákona upravovat a nebo vyrábět zbraně může pouze osoba, která má pro tuto činnost oprávnění. Ostatním osobám hrozí za podobnou činnost postih za nedovolené ozbrojování. Tahle věc je ovšem poněkud "ne zcela dostatečně domyšlená", pokud se jedná o zbraně volně prodejné - situace by se dala definovat asi nejpřesněji jako "nedovolené dovolené ozbrojování"
Před vlastní výrobou jakékoli zbraně, tedy i zbraně kategorie D, co nejdůrazněji varuji a nikomu ji nedoporučuji!
Pokud má někdo dojem, že taková výroba není příliš složitá, může se se svým teoretickým řešením obrátit na některého puškaře. Ten má dostatek vědomostí, zkušeností, vhodné materiály a náležité vybavení, takže může proveditelnost návrhu zasvěceně komentovat, navrhnout účelné změny a zbraň posléze na zakázku i vyrobit a nechat tormentovat. Tormentaci provádí zkušebna zvýšenou dávkou prachu a pokud ji zbraň přečká bez poškození, je na ni vyražena tormentační značka.
Na druhou stranu - lze zkonstruovat požadovanou zbraň dostatečně jednoduchou, která se dá vyrobit i se základním vybavením, která přestojí i soukromou tormentaci díky "bezpečnostnímu" předimenzování důležitých částí. Původ takovéto netypické a neznačené zbraně lze prokázat jenom stěží a jejím držením se žádný zákon neporušuje, ovšem všechna rizika jsou pouze "na vlastní nebezpečí".
0
1
Poota 18.02.2016 13:28 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Vždycky, když se v televizi dívám na záběry bezpečnostních kamer z přepadení benzinky nebo nějakého krámu, vidím vždycky totéž - nějak ozbrojený lotr žádá na bezbranné obsluze hotovost, kterou mu ona dobrovolně odevzdá a nebo si ji lotr násilím sebere. Záběry, na nichž se obsluha ubrání třeba smetákem, jsou velice vzácné.
Majitelé oněch zařízení přitom zaměstnancům přikazují neklást odpor a hotovost lotrům vydat. Škody jsou většinou v řádu desetisíců a po traumatizujícím zážitku dávají zaměstnanci často výpověď z místa, které jim sice zajišťovalo slušný příjem, ale bojí se dalšího přepadení, takže raději než život riskují nezaměstnanost.
Přitom při investici pouhých několika tisíc za vhodnou "lotrobijku", kterou by obsluha měla k dispozici pro náležitou a správnou odpověď lotrovi, by se situace zcela obrátila. Lotr už by neměl loupež za docela zábavné "vybírání" si peněz od někoho, kdo mu nemá možnost jakkoli odporovat. A přitom by obsluha byla bezpečnostní kamerou krytá proti obvinění, že lotra střelila zcela bezdůvodné, což by byl určitě velice oblíbený slogan lotrova advokáta.
Z tohoto hlediska bych rozdělil zbraně do dvou kategorií, z nichž jednu bych nazval třeba mobilní a druhou stacionární.
Jako mobilní může sloužit jenom zbraň, jejíž skryté nošení nás příliš neomezuje a nebo neobtěžuje. To znamená zbraň nepříliš velkou a nepříliš těžkou, kterou budeme ochotni mít u sebe prakticky nepřetržitě.
Zbraň stacionární je taková, kterou máme po ruce a ve snadném dosahu na místě, kde třeba pracujeme, nejlépe poblíž peněz, o které většinou lotrovi jde. Vhodným místem je zásuvka s penězi nebo v trezoru s penězi.
Dá se předpokládat, že přístup na takové místo nám lotr povolí a spíš je ještě pravděpodobné, že nás k němu naopak bude nutit. Pokud projevíme ochotu peníze mu vydat, jeho ostražitost většinou ochabne a přepne se do módu "těšení se na kořist", což nám umožní překvapit ho výstřelem místo očekávaných peněz.
Docela vhodnou taktikou je naznačit lotrovi, že je nám osud peněz zcela lhostejný, protože to stejně zaplatí pojišťovna. Také je docela dobré se ho zeptat, jestli chce drobné a nebo větší peníze, čímž mu naznačíme ochotu postupovat podle jeho přání. Nejspíš řekne, že velké a nebo že všechny, tím se můžeme ještě zeptat, které chce dřív - pochopitelně že ty velké.
Čímž se dostáváme konečně k tomu, že můžeme otevřít šuple a nebo trezor s lotrobijkou. Střílíme na břicho a nebo na ozbrojenou ruku, díky dostatečnému rozptylu se nám může podařit zasáhnou oboje, pokud se při míření na břicho trochu odchýlíme k ozbrojené ruce.
U benzinek a ve směnárnách je situace trochu jiná, protože buď je pult příliš vysoký a nebo je nad ním oddělující sklo. Tady bych doporučoval střílet pod deskou pultu. Pod ni se dá umístit, tedy pokud tam už není, polička nebo přihrádka, ve které může lotrobijka trpělivě čekat na svou příležitost. Čelní stěnu pultu je ovšem vhodné poněkud upravit, aby střelbu zbytečně nekomplikovala - to znamená ji pod horní deskou proříznout na výšku přihrádky, celou čelní desku překrýt sololitem nebo tenkou hobrou a přelepit samolepicí tapetou vhodného vzoru. Sololitu, ale hlavně tapety pořídíme rovnou víc, aby každá nutná obnova nebyla hned nápadná.
Stacionární zbraň sice může být větší a těžší než mobilní, ale kvůli jednoduchosti bych doporučoval používat pro oba účely jenom mobilní verzi a pokud možno stejný typ, aby nebylo nutné ve stresové situaci nijak přemýšlet a dalo se spolehnout na zažité reflexy.
0
1
Poota 18.02.2016 13:37 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Zatím jsem se shodl, tedy hlavně sám se sebou , na tom, že by se mělo jednat o zbraň střelnou, perkusní a brokovou jednorannou, s dvojčinným spouštěním, bezpečně "nositelnou" a zcela jednoduché konstrukce. Střelnou - preferuji proto, že ve zvolený okamžik působí zcela konkrétním směrem a s dostatečnou účinností, nezávislou na fyzické kondici obránce. Perkusní - preferuji proto, že je volně prodejná.
Přitom se nemusí nutně jednat pouze o čistou předovku, u které není na závadu ani tak nabíjení, jako spíš poněkud problematické čištění a případné vybíjení selhané a nebo nesprávně nabité "náplně". I pro nabíjení zepředu je možné použít systém, při kterém se hlaveň dá snadno a rychle odšroubovat. Brokovou - její výhodou je zaručení zásahu na krátkou vzdálenost i s nepřesným mířením. Další výhodou je možnost použití tak vysoké celkové energie, aby zaručila spolehlivé zastavení lotra, přičemž tato energie je rozdělena do většího počtu broků, z nichž žádný nemá takovou energii, která by stačila k průstřelu a nebo hlubokému proniknutí. Tato okolnost nás nenutí k tomu, abychom byli rozhodnuti lotra skutečně zabít, protože máme jistotu, že ho pouze zraníme. Další výhodou broků je to, že se přizpůsobí jakékoli ráži. Jednorannou - razím zásadu "na jednoho lotra jednu ránu". Při předpokladu více lotrů je lepší mít ve stacionárním uložení dvě či více lotrobijek, než jednu dvourannou. U jednoranné lze také při přijatelné velikosti a váze zvětšit ráži podstatně více, než u dvouranné. Dvojčinnou - v případě jakékoli obrany je klíčový čas, za který se nám podaří vystřelit, takže není kdy na jakoukoli předběžnou manipulaci, jakou je třeba odjišťování a nebo natahování kohoutu.
Zbraň je potřeba uchopit a stisknout spoušť.
Zbraň je určena ke střílení a kdo má rád pojistky ať jde do pojišťovny.
Když chci vystřelit, stisknu spoušť.
Když vystřelit nechci, spouště se nedotýkám a zbraň raději ani neberu do ruky. Bezpečně nositelná - zbraň je potřeba nabít a dál už se o ni nestarat s vědomím, že dokud úmyslně nestisknu spoušť tak nevystřelí. Že se nestiskne spoušť neúmyslně, zajišťuje její dost vysoký odpor. Že nevystřelí třeba při pádu na zem, zajišťuje tzv. odskok nebo bezpečnostní ozub, jejichž úkolem je držet kohout tak daleko od roznětky, aby se jí úderník nedotýkal. Jednoduchá konstrukce - je nutná hlavně proto, aby se zbraň dala snadno vyrobit a tudíž byla snadno dostupná a dostatečně levná a současně se snadno a přehledně obsluhovala. Pro méně technicky zdatné uživatele by jak vyzkoušení si zbraně, tak i případné další nabíjení a čištění mohl snadno zajišťovat i prodejce.
Přitom nabíjení perkusní zbraně není nic tak složitého - umístí se roznětka, kohout se uvede do bezpečné polohy, do hlavně se nasype určité množství střelného prachu, na něj se umístí ucpávka, nasype se určité množství broků a na ně přijde další ucpávka.
Jednotlivé části pistole i jejich funkci budeme ještě probírat podrobněji až na ně přijde řeč.
0
1
Poota 18.02.2016 13:40 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Takže napřed se podíváme po tom, co je v současnosti z perkusních derringerů na trhu k mání, a protože jsem šťoura, tak k tomu budu přičiňovat i svůj názor.
Jako první je na řadě derringer Philalelphia, což je novodobá kopie zbraně, kterou byl zastřelen Abraham Lincoln.
Konstrukčně se jedná o běžnou perkusní pistoli s postranním zámkem, u níž je "skladnosti" dosaženo jenom extrémním zkrácením hlavně.
Proč ano - je levná, lze ji nabít i dávkou broků.
Proč ne - před výstřelem je nutné napřed natáhnout kohout, spolehlivost je daná perkusní zápalkou, obtížné čištění a vybíjení
Zhodnocení - nejmenší "použitelná" ráže, drážkování hlavně je při tak krátké hlavni pro jednotnou střelu zbytečné, protože zvýšení přesnosti se při střelbě na krátkou vzdálenost neprojeví a jiný význam pro kulatý projektil nemá. Stabilizace podlouhlé střely je pro obrannou střelbu kontraproduktivní, protože jenom zvyšuje průbojnost střely, což je přesně to, co nechceme. Pro hromadnou brokovou střelu je pro náš účel výhodné, protože spíš "rozhodí" letící shluk broků do dostatečné šířky i na krátkou vzdálenost. Aby při vytahování z kapsy nezachytil kohout, je potřeba na něm mít palec už při vytahování a rovnou kohout i natahovat, aby se co nejvíc zkrátil čas přípravy k výstřelu.
Středový zámek snižuje šířku zbraně, přičemž pro sebeobranu nevadí, že překáží při míření. Zajímavostí je spoušť, která je schovaná v rámu a vyklopí se do "pracovní" polohy až po natažení kohoutu na druhý ozub - ten první ozub je bezpečnostní.
Na stejných stránkách kdysi uváděný derringer Guardian White je sice také kopií historického vzoru, ovšem ten byl v ráži .22" a osobně bych ho neřadil ke zbraním obranným, ale spíš vhodným k překvapivému a nepříliš nápadnému úmyslnému usmrcování. Nabízená zbraň je určena k zábavné či salónní střelbě na terč a pro sebeobranu je krajně nevhodná.
Na stejných stránkách by dříve nabízený i Derringer ELF - ráže .22" Flobert, určený pro zábavnou střelbu do terče - pro sebeobranu naprosto nevhodný, v prodeji byla i "saténová" verze
Takže tím jsme se podívali po nijak oslniví nabídce jednoranných zbraní.
0
1
Poota 18.02.2016 14:02 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Přejdu k dvouhlavňovým derringerům, jejichž dvourannost je dvousečná.
Na jednu stranu je možnost druhé rány výhodou, protože je to určitá záloha pro případ, že první rána selže, a taky může být druhá rána docela vítaná, pokud je lotrů povícero, tedy ideálně dva. Možnost selhání je u perkusních zápalek docela reálná a pohybuje se prakticky v jednotkách procent, což znamená, že na sto výstřelů vyjde několik selhání. Řešení tohoto problému budu ještě pochopitelně probírat u příležitosti konstrukce lotrobijky.
Nevýhody dvourannosti se projeví hlavně u soudu při tahanicích kolem dvou zásahů lotra a pořadí jednotlivých výstřelů, a v případě jediného zásahu vysvětlováním, proč jsme nepoužili k odvrácení útoku varovného výstřelu. Varovný výstřel už jsem probíral výše, takže tady jenom ještě dodám, že po varovném výstřelu "do vzduchu", který lotra od jeho úmyslu neodvrátí, se může docela snadno stát, že druhý výstřel selže a ze střelné zbraně se tak rázem stane předmět, vhodný pouze k hodu či úderu.
Zatím nevyřešeným problémem dvouranných zbraní je to, že zpětný ráz první rány posouvá střelu v druhé hlavni, takže pod ní vzniká "mrtvý prostor". Tento problém je výraznější pro větší výkony a těžší projektily. Důsledkem je "slabší" druhá rána.
Za nevýhodu spíše konstrukčního rázu považuji to, že z důvodu váhy jsou u dvouhlavňovek použité "dostatečné" ráže jenom výjimečně.
Takže derringer GG - tedy od firmy Great Gun. http://www.greatgun.eu/index.php?/vyroba_zbrani/dvouhlavnova-perkusni-pistole-derringer-45-1
Proč ano - jedná se o moderní variaci na pistoli Portero, která byla kapesní verzí pistole El tigre - na zbraň je doživotní záruka, je možné si zvolit i jinou než základní ráži a také délku hlavní a povrchovou úpravu - osobně bych preferoval model v ráži .54" s co nejkratšími hlavněmi a v provedení "Dimini", nabíjený broky. Zbraň se dá použít pro střílení do terče i na vzdálenost větší, než "obrannou".
Místo "proč ne" dám raději osobní hodnocení z hlediska sebeobrany.
I před druhou ránou je nutné znovu natáhnout kohout a navíc ještě přesunout úderník, což snižuje pohotovost druhé rány. Docela zajímavou možností, která řeší většinu rizik, je nastavení úderníku do "mezipolohy", ve které dochází k odpálení obou hlavní najednou.
Jedná se sice o kvalitní zraň, ale bohužel tomu odpovídá i cena. Relativní neskladnost také nejspíš nebude svádět ke každodennímu pravidelnému nošení.
Derringer Great Gun (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Poota 18.02.2016 14:04 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Dalším je derringer CORY. http://www.progun.cz/product.php?id_product=50065
Je to moderní výroba původního derringeru Twister, zajímavého otočným svazkem dvou hlavní, takže správně by se měl definovat jako dvouhlavňová pepřenka.
Proč ano - je zcela výjimečně skladný, takže se nosí docela příjemně a má skryté zápalky.
Hodnocení - použitá ráže .36" s hladkým vývrtem je vhodná spíš k zastřelení než k zastavení lotra, určitým řešením by mohlo být nabíjení dvěma až třemi podrážovými koulemi nebo hrubými broky. Pro druhou ránu je nutné natáhnout znovu kohout a navíc ještě odjistit hlavňový svazek a přetočit ho spodní hlavní nahoru, takže druhá rána je nepříliš pohotová a také není možné vystřelit z obou hlavní najednou.
Derringer CORY (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
3
Poota 18.02.2016 14:08 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Takže tím jsme probrali asi tak všechno, co je běžně dostupné a jak vám asi neušlo, nad ničím z toho jsem se nerozplýval nadšením.
Možná se někomu zdá, že jaksi žehrám na výrobce, kteří mi nejsou schopni vyhovět, ale jádro pudla je někde úplně jinde.
Skutečně dobrá sebeobranná zbraň je vhodná jenom pro sebeobranu!
To ovšem znamená, že se má nabít a potom už být stále v pohodlném dosahu, aby z ní bylo možné na co nejkratší vzdálenost co nejrychleji, a to i ve stresu, vystřelit - a bez nějakého míření lotra zasáhnout tak, aby okamžitě přestal být "funkční", ale současně přežil s co nejmenším trvalým poškozením.
Výrobci ale potřebují zbraně hlavně prodávat a potíž je v tom, že když už si někdo zbraň koupí, tak ji chce taky používat, což podle zákona může kromě sebeobrany dělat pouze na střelnici. A tam je zvykem střílet většinou do terče a za lepšího střelce je považován ten, kdo se lépe trefuje. V tomhle "zápolení" existuje i kategorie "derringer", což vede výrobce k výrobě derringerů, které dokážou střílet poměrně přesně i na větší vzdálenost.
Tím se ovšem silně vzdalují původnímu a i novému určení derringerů. Pokud by se střílela disciplína "obranný derringer", tak by se mělo střílelo nejspíš ze dvou metrů na terč (popper) velikosti pytle brambor, který se snad minout vůbec nedá. Tím je jasné, že střelba na přesnost by to určitě nebyla!
Takže zbývá jenom střelba "na rychlost", tedy kdo dřív. Ve westernovém střílení se používá dvou sklopných popperů, které stojí vedle sebe a šikmo, takže se sklápějí "přes sebe" - ze souboje vychází jako vítěz ten, jehož ležící popper je vespod.
0
1
Poota 18.02.2016 14:13 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Spíš jenom pro inspiraci a také jako důkaz, že už v dávné minulosti existovaly zbraně, kterým bylo pro sebeobranu jen velice málo co vytknout, uvedu ještě dvě velice zajímavé pistole typu "underhammer", tedy se "spodním kladivem". Přestože nápad na zbraň se zátravkou směřující dolů pochází z Evropy, k dokonalosti tento systém přivedla až Amerika v perkusní verzi zapalování a jejich terčové pušky jsou přímo vzorovým příkladem maximálně jednoduché a přísně účelové robustní konstrukce s neopakovatelnou elegancí.
Kapesní pistole Cooper (New York mezi 1844 a 1850), ráže .62" (20 ga), spodní kohout je tvořený listovou pružinou, která se pro umístění roznětky odsouvá stranou, prp. neodpružená pouze dvoučinná (DAO)spoušť, která je v základní poloze přidržovaná kohoutem, kterému zároveň brání dosednout na roznětku. Bezpečná a současně pohotová zbraň. Pro hráče karet se vyráběla pistole stejného systému, ale s běžněji tvarovanou "otevřenou" spouští.
Z mého pohledu je to konstrukce skutečně pozoruhodná, na které je možné zlepšit už jenom máloco. Naprosto geniálně je vyřešený současně jak "odskok", tak i dvojčinné spouštění. Ráže je naprosto vyhovující, takže jediné zlepšení, které jsem schopen navrhnout, je použití dvou pistonů vedle sebe, aby kohout odpaloval dvě zápalky současně, což má dvě výhody. První je intenzivnější zápal, který nastartuje i rychlejší spalování navážky, čímž umožní spálení většího množství prachu dřív, než střela opustí hlaveň - při tak krátké hlavni je to zvlášť významné zlepšení. Druhou výhodou je podstatné zvýšení spolehlivosti - při selhání jedné zápalky stačí k odpálení ta druhá.
Na druhé fotce je dvojité zapalování, použité R.J.Rennerem pro jeho "underhammer" pušku Faeton v africké ráži .82" = 8 gague.
Underhammer Faeton (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Poota 18.02.2016 14:16 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Švýcarská kapesní pistole Correvon z roku 1854, spodní kohout s "dvojčinnou" spouští a bezpečnou základní polohou kohoutu. Má drážkovanou hlaveň, do které se po jejím odšroubování vkládá střela zezadu a pak se hlaveň našroubuje zpátky na komoru s navážkou. Opět zajímavé řešení "dvoučinné" spouště kombinované s "odskokem".
U pistolí se spodním kohoutem je konstrukční omezení, které neumožňuje pistoli výrazně zkrátit - piston musí být dost přesně proti kohoutu, což znamená při "šroubovací" hlavni piston na komoře. Dokonce i při hlavni napevno uzavřené dnovým šroubem vychází spoušť dost vzadu, takže je nutné protažení rukojeti výrazně dozadu.
Correvon 1854 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Poota 18.02.2016 14:23 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Pro přátele více ran a jediné hlavně mám u předovek kdysi používaný systém, nazývaný "tercerolla". Původně se jednalo o to, že do hlavně se nabíjela opakovaně navážka prachu a na ni koule, do která byla vyvrtána "zátravka", přičemž poslední koule byla plná. Skutečná zátravka byla proti navážce nejbližší k ústí. Při jejím odpálení vylétla koule vpřed a zároveň "zátravkou" ve spodní kouli se zapálila navážka pod ní, což se opakovalo až do úplného vyprázdnění hlavně.
Vzhledem k nedokonalému "těsnění" mezi hlavní a kulí docházelo poměrně často k tomu, že došlo k téměř současnému odpálení všech navážek, což hlaveň pochopitelně nevydržela. Takže tento systém se neosvědčil a byl inovován tak, že mezi koule a navážku se dávala ucpávka, koule byly plné a bez děr, a každá navážka měla svoji zátravku s pánvičkou a ocílkou, proti které se přesouval kohout s pazourkem. Tento systém byl sice spolehlivější, ale zase moc komplikovaný, takže se také nijak nerozšířil.
U perkusní pistole se spodním kohoutem by se obdobné použití dvou ran (možná) dalo realizovat nejspíš použitím dvou kohoutů, ovládaných jednou spouští - je nutné odpalovat napřed přední navážku.
Osobně toto řešení považuji za zbytečné a navíc zbytečně komplikované, takže se jím blíže nezabývám, ale někdo může být jiného názoru a třeba se tím inspirovat.
Do konstrukce jakékoli zbraně se promítá hlavně důraz na některé vlastnosti, které jsou protěžovány na úkor vlastností méně důležitých.
U lupariny je preferována malá váha s malými rozměry, aby ji bylo možné nosit stále u sebe a připravenou okamžitému k výstřelu.
Dále spolehlivé zastavení útočníka s co nejmenšími zdravotními následky kvůli co nejnižšímu případnému postihu. Jistota, že se nejedná o zbraň smrtící usnadňuje rozhodnutí vystřelit. Jednorannost vylučuje diskuzi o varovném výstřelu a také o nepřiměřenosti druhého výstřelu. Rozptyl je úmyslně co největší kvůli střelbě na co nejkratší vzdálenost. Perkusní systém je volně prodejný.
Pokud se nebude jednat o zbraň pro sebeobranu, ale třeba pro obranu obydlí, stávají se klíčovými jiné vlastnosti. Tím se dostáváme ke zbrani, která nemusí být co nejmenší, co nejlehčí a také není určená k nějakým diskuzím při soudním projednávání.
Pokud má jít o volně prodejnou zbraň, musí být perkusní. Systém se spodním kladivem je sice velice dokonalý, ale bohužel neumožňuje snadné nabíjení.
Osobně bych se přikláněl spíš ke klasické lovecké dvouhlavňové lancasterce, u které by se zápalník nahradil zátravkou s pistonem a nebo komůrkou pro roznětku. Broky a navážka prachu by se mohly umístit do běžné vystřelené brokové nábojnice s provrtanou roznětkou a přelepeným otvorem. Nabíjení oproti běžné brokovnici by se tím protáhlo pouze o výměnu roznětek. Při současném zkrácení hlavní by se prakticky jednalo o perkusní luparu.
0
3
Poota 18.02.2016 14:30 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Základem perkusní střelné zbraně je hlaveň, která je vzadu uzavřená nejběžněji dnovým šroubem. Část před ním je komora, ve které je umístěna navážka, to znamená určité množství střelného prachu zepředu utěsněného plstěnou ucpávkou. Na ni se umisťuje určité množství broků a na ně další ucpávka.
Jsou i jiné způsoby nabíjení, ale tady je zcela záměrně pomíjím.
Do prachové navážky ústí z nějakého směru malý otvor o průměru 1,5 až 2 mm, kterému se dnes říká zátravka, i když původně to byl fajrloch. Tímto otvorem proniká k navážce plamen ze zápalky nebo roznětky. Zátravka je tím lepší, čím je rovnější a kratší, navíc by měla zapalovat navážku co nejblíže jejímu středu. To splňují moderní systémy "in line", kdy zátravka pokračuje z osy komory přímo dozadu, ovšem záleží na tom, jak se podaří vyřešit přístup pro výměnu zápalek.
Pro perkusní zápalky, které mají tvar malého kalíšku s třaskavou složí na dně, musí být na konci zátravky zašroubovaný piston neboli komínek, jehož středem zátravka pokračuje a zápalka je nasazena na jeho konec. Při úderu plochy kohoutu na dno zápalky funguje okraj pistonu jako kovadlinka, třaskavá slož se vznítí a prošlehne do komory. Zápalka se při tom často roztrhne a mohou z ní odletovat drobné úlomky, takže se kolem zápalky používá ochranný límec buď přímo na kohoutu a nebo kolem pistonu. Další nevýhodou zápalek je jejich spadávání z pistonu nebo jejich posunutí a slož nedostatečně utěsněná proti pronikání vlhkosti.
Menší spolehlivost zápalek, která je závislá jak na výrobci, tak i na konkrétní zbrani, vede ke stále větší oblibě brokových roznětek, které vypadají jako malé válcové "patronky" s okrajem. Obsahují jak slož, tak i kovadlinku, která je proti středu dna, na které bije zakulaceným čelem úderník (naprostá přesnost terminologie tady není nutná a zbytečně by to jenom komplikovala).
K výstřelu dochází tak, že úderný prvek, což je kohout nebo kladívko, udeří na roznětku nebo zápalku. Před výstřelem je ovšem nutné zbraň přepravovat nebo skladovat naprosto bezpečně, což znamená, že k úderu nesmí dojít náhodně, třeba při pádu zbraně.
U zbraní tzv. jednočinných, u kterých se ručně natahuje kohout, je to řešeno bezpečnostním ozubem, kterému se dříve říkalo první rast. Do něj zapadne výběžek spouště tak, že se spoušť nedá stisknout. Před výstřelem se kohout natáhne na druhý rast neboli bicí ozub, kde ho přidržuje výběžek spouště až do stisknutí spouště.
U dvojčinného systému typického pro revolvery dochází k natažení i vypuštění kohoutu pouze stiskem spouště a při jejím uvolnění se musí úderník vzdálit od roznětky, což je řešeno různými způsoby a říká se tomu odskok. U některých revolverů je odskok řešený jinak, většinou tzv. přenosovou pákou.
Rám zbraně je jakési její tělo, které umožňuje zbraň držet, spojuje rukojeť s hlavní a také obsahuje všechny části bicího a spoušťového mechanizmu. Rámy z jediného kusu jsou poměrně vzácné a většinou jsou odlévané z Herculoye, kterému se také říká žlutá ocel a je to slitina mědi se 4% zinku a 4% křemíku. Dalším systémem je rám frézovaný a s jedné strany krytý boční deskou. Skládat se dá rám i jinak a použít třeba jeho hlavu, která drží hlaveň, obě boční desky a rám rukojeti, krytý s obou stran střenkami.
Spoušť je pohotovější nekrytá lučíkem, ovšem i tak je vhodné, aby se při plném stisku opřela o výstupek rámu - zpevní se tím úchop při výstřelu. K vlastnímu vypuštění kohoutu není spoušť úplně nezbytná a lze ji případně i vynechat.
O kohoutu mluvíme tehdy, jestliže má pro ruční napínání vnější hmatník. Jestliže je zcela skrytý, je správnější mluvit o kladívku. Úderník na nich může být pevný nebo pohyblivý, případně může být i mimo ně jako součást rámu.
Pružiny se používají listové nebo vinuté a mohou být jak tlačné, tak i tažné. Všechny mají svoje výhody i nevýhody.
Takže tím jsme lehce "prolétli" pistolí
Aby to celé nebylo jenom takové plané teoretizování, tak zkusím přidat i něco přece jen trochu praktičtějšího v podobě zbraně, která z toho teoretizování tak nějak "sama" vyplynula.
Konstrukce perkusní jednoranné zbraně, a zvláště této, je natolik jednoduchá, že by mohla někoho svést i k vlastní výrobě, což je nápad podle mého názoru velice nešťastný. Když tu varuji před domácí samovýrobou, tak to není ani tak kvůli právní stránce věci (nedovolené ozbrojování se zbraní z kategorie volně prodejných je přece jenom trochu sporné), jako spíš z důvodu bezpečnosti.
Za bezpečnou se považuje zbraň, která projde úspěšně tormentační zkouškou, přičemž o tormentaci může žádat pouze licencovaný výrobce zbraní. Takže celkem schůdnou cestou může být zadání výroby nějakému puškaři. Což má kromě ceny už jenom samé výhody - lze použít profesionální postupy při výrobě i v povrchové úpravě, tormentace je samozřejmostí a celý postup je naprosto legální.
Abych jenom planě neteoretizoval, tak přikládám náčrtek lupariny, která se dá realizovat v puškařské dílně i se základním vybavením. Pro puškaře je všechno jasné už z pouhého náčrtku, ale pro neodborníky se zmíním o některých méně běžných detailech.
Moje koncepce se přizpůsobuje běžným polotovarům, běžným postupům a snadné montáži - přitom netrvám na tom, že mnou navrhovaná řešení jsou jediná možná a dávám komukoli prostor pro jejich přizpůsobení jeho možnostem či názorům.
Hlaveň je celkem libovolné ráže, zde 12 gague, délka je daná požadavkem skladnosti. Dnový šroub není určen k případné demontáži, takže se vyrábí nadvakrát. Do šestihranu se vyřízne o něco delší velký G závit, kterým se natvrdo zašroubuje do hlavňové trubky. Teprve potom se soustruží suk se závitem M10, vrtá se zátravka a vytvoří se komůrka pro roznětku. Rozšíření ústí hlavně zvětšuje rozptyl a usnadňuje zavádění dostatečně těsných zátek při nabíjení. Pro nabíjení se hlaveň vyšroubuje, aby bylo možné vyměnit roznětku - zároveň se naskýtá možnost použití několika přednabitých hlavní, případně i různých ráží.
Tělo zbraně se skládá z hlavy rámu o tloušťce 14 mm, hřbetního oblouku, převodové páky a bočních desek.
Do hlavy rámu je zašroubovaná hlaveň a shora je k hlavě dvěma šrouby vedle sebe připevněný hřbetní oblouk, přičemž mezi hlavou a obloukem je ještě přitažená destička, která svým zahnutým krajem brání případnému vypadnutí roznětky.
Boční desky jsou silné asi 1 mm a k hlavě a hřbetnímu oblouku jsou připevněné každá čtyřmi šrouby M3 se zapuštěnou hlavou, které jsou zašroubované do průchozích závitů.
Osy kladívka i spouště jsou řešené jako distanční sloupky o průměru 5 mm s vnitřním závitem M3 a stejně jsou řešené i další dva distanční body.
Kladívko je odpružené tlačnou vinutou bicí pružinou, která se o kladívko opírá rozvidlením svého vnějšího vodítka. Rozvidlení zajišťuje odskok - vypuštěné kladívko svou setrvačností překoná odpor předního opření, které ho následně vrací do klidové polohy. Bicí pružina se spodním koncem opírá o příčný kolíček vnitřního vedení, které se hrotem opírá o převodovou páku, jejímž prostřednictvím jsou současně odpružené jak jazýček tak i spoušť. Z montážních důvodů je převodová páka spojena s hřbetním obloukem prostřednictvím válcovité hlavice a menisku, o jazýček se pouze opírá.
Jazýček je na spoušti nesen svým rozvidlením prostřednictvím kolíčku ve funkci čepu, tedy v jedné z obou částí otočně a v druhé "napevno". V přední poloze se jazýček svým výstupkem opírá o aretační čep, takže fixuje kladívko v poloze odskoku. Aretační čep má na spodním konci vystupující závit M3, kterým je zašroubován do spodní desky - vrchní deska je k němu přišroubována šroubem "zvenku".
Spoušť se tiskne všemi čtyřmi prsty, takže může mít dostatečný a tudíž i bezpečný odpor. Při domáčknutí se opírá o hranu převodové páky, takže úchop zbraně v okamžiku výstřelu je skutečně pevný.
Střenky předpokládám dřevěné, tedy jako prosté asi 3 mm silné plátky s rovnou přední svislou hranou a zbývajícím obrysem podle rámu, připevněné každá nejspíš třemi celkem libovolně umístěnými šrouby.
Lotrobijka neboli luparina (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
proud 17.07.2016 09:26 Bydliště: svet
1922
42
793
"Ve většině případů jde lotrovi o získání našeho majetku, nemá v úmyslu nás kvůli tomu zabít a zbraní nebo silou se nás pouze snaží donutit k tomu, abychom mu svůj majetek vydali."................... a kdyz to tak nebude,muze nam to uz bejt jedno,proto se o me vi(sam jsem o sobe tu zpravu sikovne rozsiril),ze nerad za sebou nechavam raneny "svedky" a povazuju za utocnika i cikana,a nejen jeho,kterej prijde v tmavym parku s rukou v kapse,nebo za zady a chce pripalit cigaretu.Ve svy lidumilnosti se kdekdo splete jenom jednou a znova uz nemusi mit nikdy prilezitost! To by mel ale mit na pameti v prvni rade "utocnik",nebo i clovek kterej si chce opravdu jen pripalit tu cigaretu od nekoho ciziho a podle toho radeji nejednat,nebo jednat.
0
0
proud 17.07.2016 09:32 Bydliště: svet
1922
42
793
Zij a nech zit,k obojimu je treba premejslet a snazit se o to.Kdo to chce jinak,samozrejme musi pocitat s nasledkama,protoze napadenej nemuze nikdy vedet,jestli mu nejde o zivot a co ma grazl u sebe za zbran a jestli neni narusenej sadista,protoze verit grazlovi je imbecilni risk-sebevrazda.
0
0
Poota 10.04.2019 20:02 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Poota napsal(a):Střílíme pouze tehdy je-li k nám lotr otočen předkem, protože zásah do zad by lotrův advokát obrátil do zbytečného a pomstychtivého pokusu o vraždu ubožátka, které se marně snažilo uniknout z našeho dosahu.
Byl bych velice nerad, kdyby lotr stihnuvší se k nám otočit zády, mohl spokojeně odběhnout i s naším majetkem.
Tedy probermež si nastalou situaci trochu podrobněji a pokusme se najít nějaké pro nás příznivější řešení.
Lotr má ve své moci naši peněženku nebo kabelku a zády k nám se dává do běhu, střelba do zad je nepoužitelná a lotrova rychlost je větší, než nám dovolí léta a nebo šteklíčky. Opravdu jedinou naší možností je výstřel - a když už nesmíme střílet na záda, tak miřme na lotrovy běháky asi tak ve výši kolen, což ho nejspíš zastaví a nebo jeho rychlost alespoň výrazně sníží, takže ho můžeme dostihnout a praštit ho přes hlavu lotrobijkou - přitom nepoužijeme úder tak silný, jak nám velí vztek, protože to by ho rovnou zabilo. Pokud by snad první rána na jeho zneškodnění nestačila, můžeme klidně přidávat další.
Proti tomuto našemu postupu může lotrův advokát namítat jenom to, že jsme chtěli lotra zasáhnout do zad a do nohou jsme ho zasáhli jenom chybou zamíření.
V tom případě by bylo zřejmě nejvhodnější nabídnout soudu předvedení naší střelecké dovednosti - nejlépe tím, že ze stejné zbraně vystřelíme ještě jednou na stejnou vzdálenost a zezadu na lotra a nebo jeho advokáta.
Ale zpátky k nastalé situaci - lotr je zcela v naší moci a můžeme mu odebrat svůj majetek.
Ovšem ouha, tady vznikají problémy. To, že má lotr náš majetek, dokazuje loupež - tedy pokud to jeho advokát nepřekroutí tak, že jsme mu ho podstrčili.
Další - v obraně svého majetku jsme zranili člověka, i když v tom lotrovi nic moc člověčího není.
Máme možnost vzít si své a nechat ho tam jeho zaslouženému osudu, ale pokud bude naše jednání v budoucnu někým posuzováno, tak nejspíš nebude shledáno zcela korektním.
Za vhodnější se dá považovat některá tísňová linka s oznámením loupežného přepadení se zraněním útočníka a vyčkání příjezdu policie a zdravotníků s následnými formalitami.
, na tom, že by se mělo jednat o zbraň střelnou, perkusní a brokovou jednorannou, s dvojčinným spouštěním, bezpečně "nositelnou" a zcela jednoduché konstrukce. 
Podpořte chod fóra 