Přesah exaktních věd do oblasti transcendentna fascinoval dnes již zapomenutého českého hermetika Jaroslava Hojku (1896 - 1971), který se zabýval okultní chemií. Ve svých odvážných názorech předjímal i možnost vzniku atomové bomby, radaru, elektronového mikroskopu nebo neutronové bomby. Zde naleznete jeho přehled a popis magických kuřidel.
Ve své podstatě je tato kniha míněna jako průvodce iniciačními procesy a jednotlivými etapami iniciačních procesů (tzv. operačními mody) alchymie a magie s přihlédnutím k pseudoiniciační problematice, jak se tato jeví na démonické rovině.
Všechny duchovně orientované zasvěcovací procesy směřují či měly by směřovat k reintegraci.
Ani zde tomu není jinak. Důraz je však položen na aktivní, tj. magickou cestu reintegrace, jakkoli reintegrace lze nepochybně dosáhnout i cestou pasivní.
V českém "magickém kotlíku", kde je praktikujících alchymistů i praktikujících magiků jak šafránu a navíc si ti i oni většinou hrají na svém vlastním písečku, představuje toto útlé dílko zároveň ojedinělý podnět k mezioborové spolupráci.
Těm, kteří jsou zvyklí spatřovat ve mně černého mága, bude tato kniha možná připadat příliš pozitivní. Jsem si vědom tohoto "nedostatku" a pokusil jsem se jej do jisté míry vyvážit pojednáním o démonických operačních modech.
Novost tématu a noetický přínos této sondy do temné oblasti klifotu a částečně i meonu by pak měly učinit toto téma stravitelným i pro pozitivněji zaměřené čtenáře.
Kdyby magie byla vědou, nárokovala by si tato kniha statut seriózní vědecké práce.
Příručka je určena vážným zájemcům o magii.
Autor se v ní zabývá některými aspekty planetární magie, jakožto i magií zodiakální, magií atavismů, magií henochiánskou a prakticky neznámou magií tří principů i praktikám sexuální magie.
Kniha v odkazu je pouze Karikova recenze Veselého osmisetstránkové knihy!
V novodobém hermetismu lze vystopovat dva proudy, jež jsou patrné dodnes. První z nich, prezentovaný hlavně představiteli tzv. francouzského magického obrození, si kladl za cíl obnovu tradičního hermetického učení v jeho původní čistotě. Tento směr byl u nás reflektován prvorepublikovou Universalií a díky tomu je v Čechách poměrně dobře znám. Zastánci druhého proudu se nesnažili sestavit mozaiku pravdy z dochovaných střípků, nýbrž se pokoušeli ztracenou pravdu znovu objevit. Ani oni ovšem nebudovali své myšlenkové koncepty na zelené louce, ale jejich vlastní poznání a pochopení věci pro ně bylo přednější než tradice, navíc často nejistá. Použili metodu konstrukce namísto rekonstrukce. K jakým výsledkům došli? K různým, vždy však zajímavým. Právě těmto konstruktérům je věnována tato kniha. V knize je vybráno celkem deset osobností novodobého světového hermetismu, z nichž všechny mají jednu věc společnou: v Čechách se o jejich učení ví, až na výjimky, jen velmi málo nebo téměř nic. Věnuji se zde v první řadě naukám těchto mistrů, životopisné údaje jsou omezeny na minimum.
Podpořte chod fóra 