Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poota 04.02.2022 13:56 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Jak to bylo
Ve vlákně "Jak to je" se snažím popsat "věci", které již existují ať už jako třeba viditelná matérie nebo sice neviditelné, ale aspoň nějak se projevující energie a také i jen obtížně zachytitelné nijak se navenek neprojevující prchavé informace.
V tomto vlákně bych se rád podíval pokud možno až na ten nejúplnější začátek, kdy nebylo nikde vůbec nic a všechno to, co už teď je, se začalo teprve postupně objevovat. Jasně, že nejsem první, kdo se o něco takového pokouší - prakticky každá víra nebo věda kterékoli civilizace to nějakým způsobem prezentuje, a v každém z těch výkladů jsou zajímavé myšlenky. Ovšem zatím jsem nenarazil na takový výklad, kterému bych byl ochoten beze zbytku věřit a nebo na něm aspoň neshledávat nějakou chybu nebo zádrhel, takže záhy potom co se mi dostalo několika poněkud překvapivých nápověd jsem se odhodlal jít svou vlastní cestou - a kdo má zájem, může se projít se mnou.
Děj toho začátku je celkem jasný a většina výkladů se na něm shoduje:
"Nikde nic nebylo a Stvořitel to všechno, co tu je, postupně stvořil."
Vlastně je to ohromně jednoduché a teď jenom stačí vysvětlit kdo nebo co je ten Stvořitel a taky takovou maličkost, totiž jak se z ničeho dá vytvořit něco.
Asi to bude na delší povídání, ale co, času máme dost.
Nejsem materialista a tak věřím tomu, že jakákoli matérie vzniká na základě informace, kterou se energie přetváří v matérii, o čemž jsem se zmínil ve vlákně "Hmota - je a nebo není?" https://www.omforum.cz/forum.php?t=555 .
Takže nejdřív se musíme podívat na tu informaci.
Když nahlédneme do světa počítačů, tak zjistíme, že každá informace se vlastně skládá ze dvou typů obdobně zaznamenaných posloupností hodnot. Prvním typem jsou "data" a druhým typem je "algoritmus", to znamená určitý návod či inteligence, podle které se má s těmi daty zacházet. Tady lze vzpomenout definici Boží trojice, podle které je Bůh tvořen Otcem, Synem a Duchem svatým - otec a syn mohou být dvě hodnoty binárního kódu (např. nula a jednička) a Duch svatý může být algoritmus/program.
Pro programátory je naprosto běžná představa, že určitý "program"/"algoritmus" zpracovává nějaká "data". Dokážou také i zcela nový program napsat a není jim cizí ani představa, že ten program vlastně existoval třeba jako "možnost" už daleko dřív, než ho napsali a spustili. Ovšem i pro ně už bude asi obtížné si představit, že by ten program mohl "běžet" nejen dřív, než ho napíšou, ale ke všemu aniž by ke svému fungování měl k dispozici nějaké materiální prostředí. Pro další "nápovědu" se tedy vydáme do hájemství magie.
Její doménou je prostředí nazývané "astrál", v němž se dějí rozličné prapodivné věci, které si většinou spojujeme s různými strašidly a duchy. tedy nemateriálními bytostmi nadanými inteligencí rozdílné úrovně. Člověk patřičně vzdělaný a se zvláštní mentální průpravou označovaný většinou jako mág, může s těmito bytostmi navazovat kontakt, může je zviditelňovat i materializovat, může je různě úkolovat a může vytvářet i bytosti další a nové. S procházením astrálu souvisí i astrální cestování a lucidní snění, o kterýchžto věcech je různá literatura v naší Čítárně. Tady se o tomto fenoménu zmiňuji jenom proto, že už na této nejnižší úrovni vícerozměrných prostředí či dimenzí mohou existovat samostatné algoritmy/programy/vědomí nadané vlastní inteligencí, které ke svému fungování vůbec nepotřebují žádnou matérii. Tím celkem snadno a přijatelně docházíme k tomu, že v nějakém mnohem vyšším prostředí může existovat naprosto dokonalé samostatné "vědomí", které obsahuje úplně všechny možné a myslitelné algoritmy, což odpovídá hinduistickému pojmu "brahma" neboli "abstraktní prvek božství, nepopsatelný základ všeho". Jako bůh je Brahma považován za stvořitele, ale kupodivu jako stvořitel není nijak uctíván. Předestřu zde svůj názor na to, proč tomu tak je.
1
3
Poota 05.02.2022 12:31 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Jako ve všem, tak i v algoritmech exitují dva protichůdné principy Jang a Jin, odstředivý a dostředivý, které se navzájem vyvažují a tudíž eliminují. To znamená, že Brahma je dokonale vyvážený, klidný a nemá žádný důvod k tomu, aby nějak jednal a a cokoli na tomto stavu jakkoli měnil. Představa vousatého starce v noční košili podle Effelova Stvoření světa je sice velice půvabná, ale přece jenom se od skutečného Brahmy dost podstatně liší, především v tom, že Brahma je neviditelný a nehmotný. V tomto stavu setrval až do té doby, než od sebe oddělil jako samostatné vědomí většinu svých Jinových algoritmů. Toto nové "vědomí" je většinou považováno za jeho dceru a s jistými rozpaky i za jeho manželku/šaktí. Ovšem tím, že se Bráhma zbavil části svých algoritmů, tak už není "nepopsatelný základ úplně všeho", tudíž přestává být bráhma a je z něj manžel/patí Šiva, který má za manželku/šaktí dceru Bráhmy pod jménem Párvatí.
V hinduizmu je větší množství dvojic patí a jeho šaktí, třeba Šiva a Párvatí, Višnu a Lakšmí - ale jedná se vždycky o stejnou dvojici, ovšem pouze přejmenovanou jinak podle toho jak se chová nebo funguje. Utvrzuje mě v tom právě ta entita, která sama sebe nazývá Šaktí a Silvova metoda ji nazývá Vyšší Inteligence a komunikuje s ní jako se správcem Informačního Pole, Osobních Záznamů i Akášy. Z toho vyplývá, že Bráhma není stvořitel, ale jenom Zdroj Všeho a skutečným "Stvořitelem" je dvojice Patí a Šaktí, která vznikla jeho rozdělením. Úkolem Šaktí je "požadovat či přát si něco", co jí Patí vytvoří nebo zničí, zcela dle jejího přání.
Šaktí je v souladu s Jinovým a tedy ženským principem iniciátorem a řídící složkou toho, co Patí v souladu s Jangovým a tedy mužským principem aktivně vykoná či vytvoří, což je vlastně univerzální způsob tvoření čehokoli od počátku až do dnešních dní.
Takže první část, to jest odpověď na otázku "Co nebo kdo je Stvořitel?", bychom měli jakš takš zodpovězenou a můžeme se soustředit na to "Jak se z ničeho udělá něco hmatatelného?".
Effelův Pánbůh (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Poota 06.02.2022 18:10 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Je samozřejmé, že tenkrát když si Šaktí přála, aby tu bylo aspoň něco, tak u toho nebyl nikdo, kdo by to mohl popsat, ale na druhou stranu je pro mě docela výhodné, že tím pádem není ani nikdo, kdo by mohl tvrdit že to bylo jinak než jak to budu popisovat. Čehož ovšem nemíním nijak zneužívat a rovnou prohlašuji, že se budu snažit vše popsat opravdu jenom tak, jak jsem přesvědčen, že to skutečně probíhalo. Jen žádám o značnou shovívavost při posuzování mých popisů, protože tenkrát neexistovalo nic takového jako je prostor, směr, čas, velikost, světlo, barvy - prostě nebylo nikde vůbec nic a taky nebylo vůbec nic nikde vidět ani slyšet. Dokonce ani Patí a Šaktí spolu nemluvili, takže jejich komunikace probíhala vzájemným telepatickým "čtením myšlenek".
Tak se stalo, že si jednou Šaktí uvědomila, že jsou s Patím v té Prázdnotě úplně sami a že by se jí líbilo, kdyby tam s nimi bylo ještě něco. Tuto její myšlenku Patí samozřejmě zachytil a protože zrovna neměl nic na práci, tak se rozhodl, že jí teda nějaké to "něco" vytvoří, a hned to taky udělal. Tím "něčím" byl úplně malý, neviditelný a nehmotný "primární bod", jenom zcela nepatrný ždibíček čisté energie. Samotný Patí byl překvapený tím, jak snadné to vlastně bylo - stačilo k tomu jenom si představit jaké to má být a jak by to vypadalo, kdyby to bylo vidět. Tenhle způsob tvoření od té doby stále funguje pod názvem "imaginace".
Šaktí se ten primární bod moc líbil, takže Patího chválila, ale pak ji přece jenom napadlo, že by bylo docela hezké, kdyby pro ni Patí ten docela mrňavý bod třeba zvětšil nebo aspoň nějak změnil na něco zajímavějšího. Patímu se líbilo, když měla Šaktí radost, a taky ho to tvoření bavilo daleko víc než to dosavadní nicnedělání, a tak si ten bod představil jako tenké vlákno, čímž ho vlastně "natáhnul". Mám dojem, že jsem už zmínil, že ten primární bod byla vlastně jenom čistá energie. Tím natažením ovšem vzniklo v tom vlákně jakési pnutí, které mělo tendenci ten odtahovaný Konec vrátit zpátky, čemuž by se dalo říkat "primární síla".
Až sem se nedělo nic, co by se nedalo vzít zpátky. Jenže pak Patí to primární vlákno uprostřed "přestřihnul". Samozřejmě že neměl nůžky, takže "stříhal" imaginárně jednoduše tak, že si představil to vlákno uprostřed přestřižené a ono se přesně takovým stalo. Místo jednoho vlákna a jedné síly tu měl najednou dvě vlákna a dvě síly, ovšem opačného charakteru. Tenhle moment je natolik důležitý, že ho raději vysvětlím důkladněji.
Tím přestřižením primárního vlákna vznikly dvě poloviny, jedna od původního bodu/Konce až ke střihu a druhá od střihu až k tomu odtahovanému bodu/Konci. Původní primární síla působila směrem od odtahovaného Konce k původnímu Konci. Po přestřižení vlákna tedy působí síla v jedné polovině směrem od odtahovaného Konce ke střihu - a v druhé polovině od střihu směrem k původnímu Konci. Na první pohled to vypadá jako nepodstatná prkotina, ale právě tady vzniknul jeden z nejdůležitějších principů celého Vesmíru, kterým jsou dvě protikladné síly Jang a Jin.
Zajímavé je i to. že Patí při tomto tvoření použil úplně stejný postup jako předtím Bráhma, což nám naznačuje, že každé stvoření je potřeba začít rozdělením kompletního celku na Jangovou a Jinovou část.
0
5
Poota 09.02.2022 11:50 Bydliště: Praha
9081
603
7584
V této fázi si Patí uvědomil, že ty dvě poloviny teď může buď nechat samostatné a nebo je zase spojit do jednoho celku, přičemž jedno vylučuje to druhé. Aby tedy mohl dělat oboje, využil toho že cokoli je možné "duplikovat", a rovnou si vytvořil kopii obou těch polovin na pozdější pokračování druhým směrem.
Ty původní poloviny spojil dohromady, jenže ne tak jak byly původně, ale tak že je přitiskl na sebe navzájem s těmi "střižnými" konci u těch "původních" Konců, takže mu vzniklo polovičně dlouhé "dvojvlákno" s oběma silami navzájem vázanými. Pak už jenom to vlákno stlačil tak že mu vzniknul jenom jeden jediný "dvojbod", v němž se dokonale ukryla celá jeho energie - právě tak tenkrát stvořil první bod Éteru.
Tento bod sice vypadá jako nicotná nepatrnost, ale ve skutečnosti je to základní kámen Prostoru a tedy celého Vesmíru a vůbec úplně všeho co se nějak materiálně projevuje. Patí rovnou odstartoval stálou a trvalou duplikaci tohoto bodu a od té doby až dodnes se v Prázdnotě neustále zvětšuje celý Prostor a tudíž i Vesmír.
Jak vidno tak vědci mají pravdu když tvrdí, že se celý Vesmír neustále zvětšuje. Ovšem cestu ke skutečnosti jim blokuje jejich přesvědčení, že celkové množství hmoty ve Vesmíru je stále stejné, takže jeho zvětšováním je ta hmota stále řidší, přičemž nejhustší byla na počátku, kdy podle nich byla hmota celého Vesmíru soustředěna do jednoho jediného bodu.
Vlastnosti Éteru jsou pro nás poněkud překvapivé - navenek se nijak neprojevuje protože se skládá ze dvou naprosto dokonale protichůdných energií, které se díky tomu navzájem dokonale eliminují. Přitom každý jeho bod je základním množstvím té nejkoncentrovanější energie, čili se Éter/Prostor nedá ničím stačit takže je tím nejtvrdším co vůbec existuje. Éter se skládá z jednotlivých bodů určitého množství do dvojic vázané energie a tím určuje celému mikrosvětu bodový neboli digitální charakter.
Patí ponechal Prostor jeho zvětšování a vrátil se zpátky ke svým kopiím půlek toho původního vlákna. Protože spojení obou půlek do dvojvlákna už použil, tak bylo jasné, že ona druhá cesta spočívá v zafixování samostatnosti těchto půlek, aby se tato kvanta energie dala vhodně kombinovat. Především bylo potřeba nějak spolehlivě rozlišit u těch dvou vláken co jsou ty původní Konce a co jsou ty "volné konce" jejich vláken. Udělal to elegantně tak, že oba Konce nechal tam kde byly a jejich vlákna kolem nich smotal vždycky do spirálky, jejímž byly středem. V Jangové spirále tak směřovala energie odstředivě a v Jinové dostředivě. Ty spirálky, které nazývám "ton", se mu líbily a tak rovnou zahájil jejich duplikování. Volné síly mohou působit z plynule se měnící vzdálenosti a také z různých směrů, takže celý makrosvět tím získává vektorový a tím pádem i analogový charakter.
Pro začátek zkusil Patí spojovat tony do dvojic aby vytvářel ditony, ale rozdílné se mu povedly jenom tři když dal dohromady dva tony Jangové, dva tony Jinové a Jangový ton s Jinovým.
Pokračoval tedy dalším zdvojením a z ditonů začal skládat kvartony, kterých mu už vyšlo šest. První kvarton byl ze dvou ditonů Jangových, druhý ze dvou ditonů Jinových, třetí kvarton byl diton Jangový s ditonem Jango-Jinovým, čtvrtý diton Jinový s ditonem Jino-Jangovým, pátý diton Jangový s ditonem Jinovým a šestý ze dvou ditonů Jango-Jinových.
První čtyři kvartony se navenek projevují sílou určitého charakteru, takže později jsou rozlišovány jako čtyři živly - Oheň, Voda, Země a Vzduch.
Pátý a šestý kvarton mají své vnitřní síly v rovnováze a proto se navenek energeticky neprojevují a byly později nazvány Pátým elementem. Dualita kvartonů Pátého elementu je nutná pro rozlišení jeho dvou stavů, potřebných pro binární kódování programů či procesů.
Geometricky jsou středy tonů v kvartonech na vrcholech čtyřstěnu, stále probíhající duplikací kvartonů vznikají celkem čtyři energetická pole jednotlivých živlů a jedno informační pole Pátého elementu. Všechna tato pole existují v Prostoru současně a navzájem se prostupují, přičemž některá pole se mezi sebou mohou ovlivňovat, ale k tomu se ještě dostaneme později.
0
1
Poota 10.02.2022 11:48 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Patí obrátil svoji pozornost k utěšeně se zvětšujícímu Prostoru a rozhodl se podívat blíže na možnosti a potenciál těch Éterových bodů. Věděl, že tyto body nejsou tak jednoduché jako byl kdysi ten jeho primární bod, ale že se jedná o složitější útvar.
Jeho základem je Jinový Konec, který je napevno ukotven na svém místě v Prostoru. S ním splývá či pro lepší představu by se dalo říct že na něm leží bod Jangového Konce a mezi nimi je skryté s nimi splývající energetické dvojvlákno. Imaginací lze bodem Jangového Konce pohybovat libovolným směrem, tedy nahoru i dolů stejně jako do kterékoli strany, a přitom se mezi oběma Konci objevuje do spirály stočené to energetické dvojvlákno, nejprve jako nepatrná dutá kulička, jejíž průměr se zvětšuje se vzdáleností obou Konců.
Energetické dvojvlákno má určitou "toušťku", takže zmíněná kulička se zvětšuje jenom do té doby dokud se závity spirály navzájem překrývají. V okamžiku, kdy se už jenom dotýkají se kulička přestává zvětšovat a při dalším vzdalování obou Konců se kulička začíná měnit ve vřeteno se závity oddělenými mezerami zvětšujícími se až do té doby, než se Jangový Konec zastaví v krajní úvrati. Následně se začne Jangový Konec pohybovat opačným směrem k druhé úvrati, která je v nějaké vzdálenosti od Jinového Konce, v té se zastaví a následně se opět začne pohybovat opačným směrem.
Takto vznikají "částice", které tvoří hmotně se projevující matérii, tedy protony, neutrony a elektrony. Rozdíl mezi nimi je jenom ve způsobu jakým kmitají, takže změnou tohoto kmitání se dá kterákoli "částice" změnit v kteroukoli jinou, a také jak se dá "částice" z Éteru vytvořit a taky zpátky na Éter převést.
Podrobněji se na všechny tyto změny podíváme ještě někdy později, zatím tedy zůstaneme na tom, že nejmenší kompletní "částice" jsou proton, neutron a elektron, které se neskládají ze žádných menších "podčástic" - pokud se vyskytuje někde něco podobného, tak to jsou jenom jakési zlomky a střepiny "částic".
Frekvence na které "částice" kmitají je pro všechny "částice" v dané části Prostoru stejná a jedná se údajně o biliony kmitů za vteřinu. Přitom materiálně se "částice" projevují jenom v té části kmitu, kdy se závity energetického dvojvlákna zrovna dotýkají - a po zbytek kmitu je "částice" nehmotná, neviditelná a volně prostupná. Zajímavé jsou i zmínky o tom, že právě tento kmitočet je zároveň i "adresou", pomocí které je možné se do dané části Prostoru rovnou odkudkoli přesunout.
Nejsem si jist, že je z předešlého dostatečně jasné, že celý ten proces kmitání je iniciován i řízen prostřednictvím informací které dodalo nějaké vědomí. Proces popsaný výše je zcela zásadní pro každé "probuzení" energie, která se skrývá v každém bodě Éteru. O této energii mluví věda jako o energii nulového bodu a existenci Éteru schovává za pojem "fyzikální vzduchoprázdno". O tom, jako co se bude projevovat excitovaný bod Éteru, rozhodují zdánlivě nepatrné rozdíly v parametrech, které se dají bez dodání energie změnit prostým "přepsáním" původních informací.
Pokud nedojde ke změně těchto informací "přepsáním", tak se dají měnit pouze prostřednictvím vnější energie dodané v materiální fázi dotyčné "částice", například změnou její polohy.
0
1
Poota 19.02.2022 18:59 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Teď bych měl nejspíš vysvětlit, a pokud možno jednoduše a srozumitelně, jak je možné docílit ze stejného základu tři naprosto rozdílné "částice". Ty částice dávám do uvozovek proto, že se jedná o čistě energetický útvar, který jenom v určité části svého kmitu vypadá jako hmota a tehdy ho nazývám materion. Ve zbylé části kmitu se jedná jen o čisté vlnění a používám pro něj výraz nematerion, takže ta "částice" je vlastně materion-nematerion.
Když z bodu Éteru vzniká "částice", tak se od sebe vzdalují body Jinový a Jangový a tím se mezi nimi postupně zvětšuje dutá kulička tvořená spirálou energetického dvojvlákna, kterým jsou tyto body spojené. Ta kulička se zvětšuje jenom do té doby dokud na sebe doléhají závity té spirálky která ji tvoří - v tom okamžiku se její velikost přestane zvětšovat. Abych mohl nějak srozumitelně vysvětlit na čem záleží jestli se z této kuličky stane neutron, proton a nebo elektron, tak si to usnadním tak, že si na chvíli tu kuličku v prostoru zastavíme a za nehybný střed budoucí "částice" si stanovíme ten největší a prostřední závit spirály kterou je ta kulička tvořena.
Teď už je to docela jednoduché - neutron vznikne tehdy když se od středového závitu vzdalují oba body, tedy Jinový i Jangový, přesně symetricky čímž se závity dvojvlákna od sebe vzdalují a tvoří symetrické vřeteno, u kterého jsou náboje obou konců navzájem vyrovnané.
Proton vznikne tehdy, když se od středového závitu vzdaluje Jinový konec rychleji než konec Jangový, takže tím vznikne vřeteno nesymetrické s delší částí Jinovou a kratší Jangovou, u kterého se víc uplatňuje kladný Jangový náboj.
Elektron vznikne tehdy, když se od středového závitu vzdaluje Jinový konec pomaleji než konec Jangový, takže tím vznikne vřeteno nesymetrické s kratší částí Jinovou a delší Jangovou, u kterého se víc uplatňuje záporný Jinový náboj.
Pro zjednodušení jsem skutečnost opustil, takže teď samozřejmě ještě dlužím návrat k ní. Ve skutečnosti je bod Éteru vázán právě "nehybným" Jinovým bodem na svoji konkrétní polohu v Prostoru. "Částice" se vytváří pohybem Jangového bodu a rozdíl mezi "částicemi" přitom vytváří rozdílný pohyb středového závitu.
Kmitání všech "částic" je navzájem synchronizované, takže všechny "částice" jsou v jednom stejném okamžiku materiony a v druhém opět stejném okamžiku nemateriony. Existence všech "částic" se tak realizuje pouze mezi úvratí minimální vzdálenosti obou krajních bodů a mezi úvratí jejich vzdálenosti maximální. U tohoto kmitání jsou po většinu kmitu všechny "částice" v nemateriálním módu a do toho materiálního přecházejí až v určitém bodě blízkosti minimální úvratě - pokud se tato úvrať něčím posune před tento bod, tak se "částice" vůbec neprojevuje "hmotně", což znamená že zůstává průhledná a také volně prostupná. K materializaci nehmotných "entit", realizované třeba v magických obřadech, tak dochází zvětšením rozkmitu Jangových bodů "entity" až za ten výše zmíněný bod "přechodu".
Nejsem si jist zda z předešlého dostatečně zřetelně vyplývá, že takzvaná hmota není nic trvalého, ale že se může zcela volně a kdykoli z Éteru vytvořit a zrovna tak opět ze světa zmizet tím, že se změní zpátky v Éter. Přitom k těmto dvěma změnám nedochází jenom při stvoření světa a při jeho zániku, ale naprosto kdykoli se nová matérie jak vytváří tak i mizí.
0
1
Poota 21.03.2022 11:51 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Slíbil jsem, že se vrátím k energetickým polím, která jsou základními složkami vyšších dimenzí, tedy vícerozměrných prostorů neboli makrosvěta s jeho analogovým charakterem. V tomto světě jsou částečky Jangové a Jinové energie zcela samostatné v jakýchsi chuchvalcích či klubíčkách, pro které používám název "ton".
Jak jsem psal, tak sdružováním jednotlivých tonů do dvojic vytvořil Patí tři různé ditony. Spojováním vždy dvou ditonů dostal celkem šest různých kvartonů, které tvoří základní vesmírné síly známé jako čtyři živly (Oheň, Voda, Vzduch, Země) a dva stavy Pátého elementu který je Informačním polem.
Kromě těchto šesti základních sil vytvořil Patí ještě dalších čtyřiašedesát nižších sil tím, že ke kvartonům přidal ještě třetí diton, čím vznikly sextony.
Stálou duplikací všech kvartonů i sextonů docílil Patí toho, že pro každou jednotlivou sílu vzniklo stále se zvětšující samostatné silové pole.
Dvě nejsilnější a nejvýraznější tvořená Jinovými a Jangovými kvartony a sextony se navzájem ovlivňují tak silně, že je fyzikové prezentují sice mylně, ale o to tvrdošíjněji jako pole jediné, tedy elektromagnetické.
Napřed chci upozornit na to, že samostatné kvartony i sextony se nám jeví tak, jako by měly dva rozdílně se projevující "konce", což v nás budí dojem dipólů. To ovšem není příliš výstižné a pokud bych to chtěl přiblížit o trochu přesněji, tak jeden "konec" je vždycky "neutrální" či spíš by se dalo říct že "pasivní". Druhý "konec" kvartonu i sextonu je naopak "aktivní" - u těch Jinových se jedná o tah, kdežto u Jangových je to tlak. Zatím vžité označování "dipólových konců" jako pólů +/- nebo červeně/modře je spíš zavádějící, protože červenou a modrou barvou se rozlišují živly "oheň" a "voda". Označování "dipólových konců" hrotem/opeřením šípu zase budí nesprávný dojem jakéhosi proudění "dipólem".
Abych to nějak zjednodušil a zpřehlednil, tak při znázorňování pomocí podlouhlých "dipólů" budu označovat jenom jejich "aktivní konec" a to buď barvou nebo znaménkem, tedy červeně či + pro Oheň/Jangové/Elekrické pole a modře či - pro Vodu/Jinové/Magnetické pole. Tím zabráním dojmu proudění a zároveň vyznačím jak aktivní konec tak i charakter pole.
Začnu Jinovým polem, jehož jednotlivé prvky se v prostoru orientují tak, že směřují neutrálním "koncem" vždycky ke středu nějakého materiálního tělesa, takže do okolního prostoru působí jenom "aktivní konce" svým tahem. Takto by vypadalo základní Jinové pole kdyby na něj nepůsobilo nic jiného, než to těleso které by navíc bylo homogenní.
Takováto forma tohoto pole se prakticky nevyskytuje, ale pokud by někde přece jenom byla, tak by "přitahovala" všechny předměty stejně ať už by byly paramagnetické nebo diamagnetické.
Magnetizmus tak jak jej známe jako vlastnost tzv. magnetů, vzniká v tomto poli tak, že nějaká matérie, která má schopnost orientovat svoje elementární krystaly stejným směrem, do sebe "naláká" z nejbližšího okolí Jangové kvartony a sextony, které ve svém objemu "srovná" všechny aktivními konci jedním směrem, čímž vnikne "magnet". Na něj reagují i volné prvky Jinového pole okolního prostoru a organizují se tak, jak to názorně ukazují železné piliny. Takovýto "magnet" pak přitahuje jakékoli předměty, jejichž matérie má orientovatelné elementy. Z praxe víme, že do "magnetu" se dá natvarovat Jinové pole i působením Jangového/elektrického pole třeba prostřednictvím cívky.
0
2
Poota 22.03.2022 18:29 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Další je pole Jangové, které se definuje i jako pole elektrické či jako živel Oheň. Tvoří ho čistě Jangové kvartony a sextony, které se v prostoru orientují podle nejbližších elementů Jinového pole tak, že svým aktivním koncem natáčejí k aktivnímu konci Jinového elementu. Díky tomu Jinové elementy celkem logicky a pochopitelně "přitahují" všechno k povrchu materiálního objektu.
Ovšem chování Jangových elementů už tak logicky nevypadá, protože k témuž povrchu materiálního objektu všechno "přitlačují", což budí dojem jako kdyby se jednalo o působení nějaké "síly", která dotyčný objekt ze všech stran "obklopuje". Součet Jinového "tahu" a Jangového "tlaku" se projevuje jako gravitace.
Jinové pole proniká jakoukoli matérií, takže se nedá ničím odstínit, jediná možnost je jeho "tvarování" pomocí magnetů nebo elektromagnetů.
Jangové pole proniká také jakoukoli matérií a lze ho ovlivnit pohybem Jinového pole, dá se "vést" ve formě "elektřiny" kovovými vodiči a bránit jejímu toku pomocí izolantů. "Odstínit" se dá pomocí uzemněné kovové klece.
Nepochopení těchto silových polí a jejich vzájemného ovlivňování brání jejich efektivnějšímu využívání, takže zatím se používá jenom "výroba" elektřiny mechanickým pohybem magnetů při dodávání mechanické energie.
Takže tím jsme vlastně probrali celé "stvoření světa" zcela určitým Vědomím. Většina lidí se ptá na to, proč vlastně byl svět stvořen, co je jeho smyslem a účelem, k čemu že má vlastně dojít?
Dovolím si na toto téma předestřít jakousi mnohem jednodušší analogii, pro kterou si vyberu hru šachy.
Prostor, ve kterém se její "děj" odehrává, je celkem nepatrný a pouze dvojrozměrný - tvoří jej pouhých 64 čtvercových polí seřazených do osmi řad a osmi sloupců. V tomto prostoru se pohybuje podle určitých pravidel 16 figur bílých a 16 figur černých, které spolu opět podle určitých pravidel "bojují". V každé sadě figur se vyskytuje 8, 2, 2, a 2 figury s navzájem stejnou a od jiných odlišnou "mobilitou" a "nebezpečností" - 1 a 1 figura s těmito vlastnostmi unikátními.
Nebudu se tu dlouze rozepisovat o tak notoricky známé hře, jenom upozorním na to, že se vlastně jedná o samostatný jednoduchý "svět", který tvoří prostor, figury a pravidla - nic víc. Přitom jak obrovské množství různých partií je možné v tomto jednoduchém "světě" sehrát!
A teď se tedy můžeme zeptat "proč byly šachy stvořeny"?
0
1
Poota 27.03.2022 13:01 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Tak zatím jsme probrali všechno co je vidět a nebo se aspoň nějak "silově" projevuje, takže by se mohlo mít za to, že jsme už na konci "stvoření světa" a dál už není co probírat. Ovšem chyba lávky - stejně jako u mnoha jiných věcí, tak i u toho stvoření je nejdůležitější právě to, co je ze všeho nejmíň patrné. Vnímavý čtenář také mohl snadno postřehnout, že to bylo samé "Patí udělal tohle či něco jiného" a "chudinka" jeho manželka Šaktí nikde nic a jako kdyby vůbec nebyla. Jenže pravý opak je pravdou - byla u všeho a dokonce často byla její účast i mnohem důležitější než to, co dělal Patí - jenom to nebylo vůbec vidět. A nebylo to vidět proto, že se jednalo jenom o čisté informace. Nikomu nejspíš neunikla zmínka o Informačním poli, o kterém se často leckde mluví jako o Pátém elementu.
I když to tak nevypadá, tak nic "energetického" ani "materiálního" nemůže existovat bez "informace", která už předem definuje veškeré jeho vlastnosti a náležitosti. Naprosto všechny informace, tedy jak ty relizované tak i zatím nerealizované, jsou uložené v tom Informačním poli, které spravuje a řídí právě samotná Šaktí.
Tady si dovolím na chvíli trochu odbočit.
Do světa informací, tím myslím tak trochu pod jeho kapotu, můžeme nahlédnout prostřednictvím pohledu na digitální svět výpočetní techniky. Musíme se ovšem smířit s tím, že vesmír je mnohem mnohem složitější a dokonalejší, takže ten náš příklad nám může jenom tak nepatrně naznačit jaké to asi je.
Propojení všech "počítačů" dává možnost zaznamenat naprosto všechny informace o komkoli a o čemkoli, což je vytouženým cílem fenoménu nechvalně známého pod názvem Velký Bratr. Jeho cílem je špehování všech lidí tak, aby o komkoli bylo možné zjistit co kdy a kde dělal od narození až do smrti a popřípadě mu to i aktivně upravovat podle to, jak se to hodí Velkému Bratrovi.
Ovšem to, co si Šaktí vyžádala a co jí Patí vytvořil, je daleko dokonalejší a mnohem složitější a slouží nikoli k nějakému špehování, ale výhradně k pokroku a zdokonalování čehokoli jsoucího, takže Šaktí funguje spíš jako Velká Matka. Také má k dispozici mnohem víc a mnohem dokonalejších systémů a nástrojů. Například všechno v celém vesmíru je fraktální, všechny informace jsou ukládány ve formě hologramů a pro "záznamy" se nepoužívá jenom dvojková soustava, ale jakékoli vyšší soustavy, a navíc s proměnnou délkou jednotlivých "byte".
0
1
Poota 29.03.2022 15:31 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Takže se zkusíme podívat na to Informační pole.
Ve vlákně "Jak to je" jsem docela podrobně probral to, že každý člověk má svůj "Osobní záznam" i to k čemu slouží a jak se používá. Veškeré přístupy k Osobním záznamům kontroluje a řídí sama Šaktí - měnit jak k lepšímu tak i k horšímu může svůj záznam jenom jeho majitel. Ostatní mohou cizí záznamy jenom "číst" a měnit je mohou jenom k lepšímu. Tuto "ochranu" se pokouší obcházet černá magie, ovšem takové počínání trestá Šaktí naprosto nekompromisně a s překvapující krutostí. Veškerý provoz a dění v Informačním poli sleduje Šaktí v reálném čase, takže zná všechny myšlenky všech živých bytostí a některé z nich i aktivně ovlivňuje, nejčastěji tím co nazýváme "náhodou" nebo "štěstím".
Osobní záznamy mrtvých lidí Šaktí odblokovává a soustřeďuje je do Akášy - v té je soustředěno úplně všechno, co kdy prošlo jakoukoli lidskou myslí. Kromě toho má ještě Šaktí ve svém vědomí rezervovaný zvláštní "prostor", ve kterém relativně samostatně fungují jako jakési "podprogramy" různé virtuální osoby, jakými jsou třeba osobní skřítci, víly a strážní andělé. Sem také Šaktí umisťuje samostatná vědomí "svatých" a "osvícenců", na která je možné se obracet s různými prosbami.
Monoteistická náboženství přisuzují svému jedinému Bohu nejenom stvoření světa, ale i všechno ostatní, co lidstvu přinesli či od něj požadovali bohové (nefilim, Anunaci atd.), jakož i možnost všech zázraků. Z předchozího je ovšem jasné, že obracet se se svými prosbami přímo na Boha je nesprávné. Jakákoli prosba o cokoli je především informace a jako takovou ji musí napřed zpracovat právě Šaktí, ať už přímo ona osobně a nebo některá autonomní část jejího vědomí (skřítek, svatý atd.). Šaktí tedy rozhodne jestli je prosba oprávněná a "dobrá" a pouze takovou předá k realizaci Patímu.
0
1
Poota 27.01.2023 15:41 Bydliště: Praha
9081
603
7584
Kdesi výše Poota napsal: "Imaginací lze bodem Jangového Konce pohybovat libovolným směrem, tedy nahoru i dolů stejně jako do kterékoli strany, a přitom se mezi oběma Konci objevuje do spirály stočené to energetické dvojvlákno, nejprve jako nepatrná dutá kulička, jejíž průměr se zvětšuje se vzdáleností obou Konců.
Energetické dvojvlákno má určitou "toušťku", takže zmíněná kulička se zvětšuje jenom do té doby dokud se závity spirály navzájem překrývají. V okamžiku, kdy se už jenom dotýkají se kulička přestává zvětšovat a při dalším vzdalování obou Konců se kulička začíná měnit ve vřeteno se závity oddělenými mezerami zvětšujícími se až do té doby, než se Jangový Konec zastaví v krajní úvrati. Následně se začne Jangový Konec pohybovat opačným směrem k druhé úvrati, která je v nějaké vzdálenosti od Jinového Konce, v té se zastaví a následně se opět začne pohybovat opačným směrem."
Tedy ne že by na tom nějak zvlášť záleželo, ale přece jenom mi to nedá a raději, spíše jen tak pro jistotu, bych to přece jenom uvedl na pravou míru.
Takže správněji tam mělo být:
"Imaginací lze bodem Jangového Konce pohybovat libovolným směrem, tedy nahoru i dolů stejně jako do kterékoli strany, a přitom se mezi oběma Konci objevuje rovné energetické dvojvlákno, které se dá natáhnout jenom do určité délky, na které se zastaví. Při následujícím vracení Jangového Konce se dvojvlákno stáčí do vřetena jehož závity mají se zkracující se vzdáleností obou Konců stále menší stoupání. To pokračuje až do doby, kdy se závity vřetena začínají dotýkat až posléze vytvoří dutou kuličku, která se svému okolí projevuje jako matérie."
Tento novější popis lépe odpovídá přechodu od informace přes energii až k hmatatelné matérii a také procesu opačnému, kteréžto tak lze snadněji vizualizovat při případných magických operacích.
Podpořte chod fóra 