Letošní průzkum lokality vytipované podle "Mapy záhadných míst".
Psát příspěvky můžete po přihlášení
farkas 17.09.2015 14:18 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Psychotronik Pavel Kozák v hodnocení záhadného místa Benešova Hora, Hrad uvádí toto: Na přírodní skále střed nově vzniklého obřího energetického víru více než srovnatelného s vortexy v Arizonské Sedoně. Průměr víru je asi 600 m.
Meditační místo s možností mystických zážitků.
Ubytovaly jsme se s dcerou v penzionu v nedaleké osadě Vítovice.
Kolem deváté ráno jsme vjely za na lesní cestu vedoucí podle mlýnského náhonu
a pak proti proudu potoka Spůlka do Čkyně. Ze Čkyně do vesnice Benešova
Hora jsme pokračovaly asi 2 km po silnici. Bylo krásné ráno, před námi se tyčil vybájený vršek, ale cesta neutíkala. Silnice vedla do mírného kopce, ale mě připadalo, že kolo pode mnou něco brzdí. Dcera na mě čekala v Benešově Hoře u kostela. Koukly jsme do mapy kudy dál, ale já měla sto chutí nikam blíž k Hoře nepokračovat a zmizet pryč.
Úzká silnice vedoucí vesnicí směrem k Hoře měla trochu prudší stoupání a po 200 metrech už jsem toho mela fakt dost. Zastavila jsem a pocítila slabost, která mě táhla k zemi, v očích mi kroužila jakási šedá mlha a ne a ne to přestat. Udělaly jsme tedy trochu delší pauzu na polenech dříví složených mezi silničkou a jakýmsi domem. Bylo mi tak zle, že jsem se zařekla, že pokud mě teď a tady nesebere sanitka, hned v pondělí se objednám na kardiologické vyšetření. Po chvíli jsme pokračovaly dál mezi novými stavbami až k hranici lesa. Tam jsme na mapě zkoumaly, kudy se dostaneme k tomu Hradu. Rozhlížela jsem se kolem.
Les byl suchý, nevlídný a nezajímavý. Po několika stech metrech jsme odbočily po vyšlapané cestičce na vrchol Hory ke skále. Pod skálou jsme opřely kola o stromy a pokračovaly pěšky. Teoreticky jsme byly ve středu vortexu, ale o nějakých mystických zážitcích nemohla být ani řeč.
Cesta z vrcholu směrem na Javorník se prudce svažovala, ale nebylo nutné ani moc brzdit. Kolo bylo opět jako svázané. Jakoby mě Hora nejdříve nechtěla pustit k sobě a teď zase od sebe. Na silnici jsme se ocitly v Bošicích, kde lesní cesta končila.
Z Bošic směrem na Javorník se asfaltka svažovala dolů, žádný vítr proti nám nefoukal, ale my musely šlapat do pedálů V protisměru nás obrovskou rychlostí minul cyklista jedoudí nahoru, který tenhle problém zjevně neměl. Toho si Hora naopak přitahovala.
Ten den jsme v podhůří Šumavy najely ještě několik desítek kilometrů, navštívily vrchol Javorníku, Královský kámen a Obří hradiště na Popelné hoře. Kola byla opět lehká a žádné další komplikace ani divné síly už jsme nezaznamenaly.
Kardiologické ani ergonomické vyšetření absolvované v následujícím týdnu u mě žádnou patologickou odchylku neshledalo.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Karel 124 18.09.2015 08:40 Bydliště: Praha a okolí
556
41
734
Tak si to čtu a koukám, že mi to cosi připomíná :
Jednak cestu na Blaník, který nás napřed nechtěl pustit k sobě, a po pobytu na něm zase od sebe......... To bylo s Lucií.
No, ale shodou okolností jsme asi před 3 roky byli se synem a manželkou na kopci který se jmenuje Mařský vrch u obce Svatá Máří https://www.google.cz/maps/place/Ma%C5%99sk%C3%BD+vrch/@49.0724555,13.8472844,338m/data=!3m1!1e3!4m2!3m1!1s0x0000000000000000:0x470ba9e91d02646a!6m1!1e1
Tam to bylo prosluněné, a z obce pěšky do kopce to šlo samo, a zpět zase krásně. Na odkazu je vidět vysílač, v té době poškozený větrnou bouří a vypnutý, místo je moc pěkné, když najdu fotky dám nějakou.
Napadlo mi, že je to jakási singularita ke vzpomínané Benešově Hoře, která je nedaleko.
Tak jako je singularitou Velký Blaník a Malý Blaník.
Nic s těchto vjemů nelze opakovat, a tak jsou jedinečné,závisí na roční době, a ještě ke všemu na stavu pozorovatelů, a i na tom jaké jsou mezi pozorovateli vztahy.
Mám za to, že vypozorované singularity fungují vždy párovaně, dost často se ale mluví jen o té části, která je častěji positivní
Zdravím
Karel
0
2
farkas 18.09.2015 13:31 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Po celá desetiletí mě vrcholy kopců přitahují a evidentně nejsem sama.
Na místech starověkých hradišť a observatoří jsou stopy soudobých návštěvníků a vedou k nim vyšlapané cesty i bez turistického značení.
Na vrcholech jsou ohniště i pyramidky z navršených kamenů. To znamená, že lidé těmi místy jen neprocházejí, ale pobývají tam delší dobu, protože to pro ně má význam.
V poslední době se orientuji podle mapy PhDr. Jana Jílka a samozřejmě podle mapy záhadných míst s komentáři Pavla Kozáka.
Někde se dějí věci a někde je jen božský klid. Skutečně hodně záleží na tom, jak prostředí každý z nás vnímá. Někdo je citlivý na energie zemské, někdo na kosmické a někdo na změny gravitace. Většina záhadných míst se nachází v blízkosti geologických zlomů, a tak má každý možnost svého vlastního zážitku.
Podpořte chod fóra 