Léčebné účinky velmi naředěné kyseliny chlorovodíkové díky dramatickému navýšení imunity nejen u savců.
Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Píďalka 17.09.2015 13:05 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Přehled působení HCl na zdraví člověka
Tohle samozřejmě muselo přijít, anžto to má nadčasovou platnost. Vlákno bude zamčené, a pro diskuzi je otevřené vlákno Kyselina chlorovodíková - Diskuze
V příloze je jakýsi přehled, který z angliny přeložil nejspíše Jiří Wojnar. Následovat budou další přílohy na téma.
Souhrn HCl (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
2
2
Píďalka 17.09.2015 14:02 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Překlady "Tři roky léčení HCl" z anličtiny o praktických zkušenostech s léčením pomocí HCl tímto uvádím poznámkou editora dávno zaniklého zdravotního časopiu (U.S.A.) , ve kterém vycházely články různých doktorů, kteří se touto metodou svého času velice úspěšně zabývali, než to farmácie utopila i s časopisem.
HCl terapie
(Léčivé účinky fyziologického roztoku kyseliny chlorovodíkové)
Shrnutí od neznámého autora
Obecně vzato by se dalo říct, že terapeutická opatření, jimiž lékaři trápí churavého jedince, ať už je to očkovací látka, vakcína, rentgenové záření, radium, chirurgie, intravenózní léčiva, transfuze krve, žlázové terapie, remineralizace, vitaminová terapie, nadměrně vysoká horečka, mrazení, osteopatické nebo chiropraktické manipulace, nové zázračné léky a tak dále, jsou k ničemu. To nejlepší co se o nich dá říct je, že je to „střelba Pánubohu do oken“.
K dnešnímu dni nenašlo žádné z odvětví lékařského umění logickou či doopravdy vědeckou základnu, na níž by studovalo případy nebo praktickou léčbu chronických či degenerativních onemocnění. Úsilí lékařů frustrovaných pramalou fyzickou a mentální odezvou u chronických pacientů se většinou omezuje na ospravedlňování sama sebe. Ještě mohou, a také sami vůči sobě ospravedlňují své tristní každodenní počínání úvahou, že veškerý jejich čas a pozornost vyžadují ti akutně nemocní a chroničtí, které zpravidla označují za hypochondry, si už „nějak poradí“. Tento postoj ovšem hluboce znepokojuje některé lékaře a zdravotníky, kteří znají fakta.
Proč ta otřesná a naprostá nevšímavost vůči chronickým pacientům?
Doktoři medicíny rádi dogmaticky tvrdí: „Já jsem pravý lékař, a proto je můj přístup k terapeutice korektní.“ Z pohledu široké veřejnosti nepřetržitě konfrontované s mizernou diagnostikou jsou ovšem známější jako šermíři s pojmy, jako například neuróza či neurastenie, či nervózní zažívání, nervové vyčerpání, nervózní dyspepsie, nervózní žaludek, hypochondrie či nervová porucha psychického původu, primární hypertenze nebo všeobecná astenie nebo rozjitřená představivost, a… radši už dost. Nelze pochybovat, že tato medicína, a s ní spojená lékařská umění, při plnění svého poslání naprosto propadla. Z nějakého důvodu jsme připustili aby naše lékařská praxe zaostala o přinejmenším 50 let – a ona je s tím nejen spokojená, ale navíc neustále bazíruje na stejných zastaralých a nepřirozených léčebných přístupech k chronickým poruchám stáří. Adekvátní lékařská péče, tento starý americký sen není dosažitelný ani pro boháče!
Zmíněnou neschopnost musíme přisoudit skutečnosti, že lékařská věda se při studiu chronických a degenerativních onemocnění příliš dlouho vášnivě a slepě zabývala konečnými rezultáty, aniž by nejdřív věnovala patřičnou pozornost: za prvé způsobu, jak se to našemu zdraví přihodilo, za druhé příčinami fyziologických změn, k nimž dochází už dlouho před patologií tkáně, za třetí environmentálními podmínkami napomáhajícími takovému vývoji a za čtvrté tomu, že onemocnění není samostatná entita nebo jakýsi proces úplně sám o sobě, ale spíš jeho účinky zpětně ovlivňované organizmem jako celkem.
Patologická pitva, očividné nebo hmatatelné změny struktur zjištěné v orgánech a tělesných tkáních vždy představovaly a nadále představují základ praxe těch, kteří nedokázali jít s duchem změn, které s sebou přinesla moderní věda. Ale je tady jeden zásadní fenomén, vyskytující se v praktickém životě lékařů i léčitelů opět a znovu. Každý z nich buď sám zažil, anebo slyšel od jiných o jednom či více případech akutního onemocnění bez naděje na lidskou pomoc, anebo o lidech, kteří postiženi nevyléčitelným chronickým onemocněním jakýmsi nevysvětlitelným způsobem dokázali zvrátit životní proces zranění v hojení, akci na reakci, takže jejich tělo opět získalo přirozenou či dokonce zvýšenou tělesnou odolnost (imunitu), v jejímž důsledku u nich zvýšená reakce buněk nebo tkáni vedla k likvidaci původce choroby, návratu k rovnováze, opravě všech poškozených nemocných tkání a zdánlivě zázračnému uzdravení.
Mimo to, že tyto případy nazývají „spontánním uzdravením“, nebo ještě lépe ZÁZRAKY… až dosud nikdo nepřišel s žádným inteligentním vysvětlením.
Při pátrání po léku povzbuzujícím retikulo-endoteliální tělesné systémy jsem provedl mnoho experimentů. Během jednoho z nich, když jsem pozoroval červené a bílé krvinky a bakteriální buňky pod mikroskopem s temným polem, jsem měl mezi sklíčky několik substancí.
Užíval jsem sériových roztoků, EDTA jako chelátor a kyselinu chlorovodíkovou (HCl) jako redukční činidlo. Jakmile jsem ji zředil tak, aby nedocházelo k viditelnému poškození červených krvinek, udělal jsem objev, který jsem hledal.
Na vlastní oči jsem v krvi infikovaného člověka zřetelně pozoroval dvě věci:
Pozorování šokujícího chování bílých krvinek mne vedlo k pátrání ve světové literatuře po užívání kyseliny chlorovodíkové v lidském těle. Zprávy o tom byly sice staré, ale fascinující a neviděl jsem žádnou jinou možnost, než začít s touto léčbou sám na sobě a sledovat změny ve své vlastní krvi.
Několik vynikajících textů zveřejnili MUDr, B. Ferguson, W. B. Guy, I. Howell, W. G. Brymer, M. A. Craig, A. M. Allen, F.J. James, O. P. Sweatt, R. L. Sills a E. D. Jackson, a snad největší příspěvek zanechal ve světové literatuře R. R. Garcia.
Když je kyselina chlorovodíková, velmi zředěná na fyziologický poměr, vpravena injekcí do těla, organizmy bílých krvinek zvýší aktivitu a pH krve se vrací do normálu, bez ohledu na to zda předtím byla kyselá či alkalická a počet bílých krvinek roste.
Následující jsou některé mé nesouvislé úvahy k této věci.
Nejočividnějším klinickým postřehem při léčení akutních infekčních onemocnění použitím kyseliny chlorovodíkové je, že bílým krvinkám je injekcí zředěného roztoku HCl do krevního řečiště sdělená informace vedoucí k zvýšené fágocytní aktivitě, a že stupeň jejich čilosti u různých jedinců kolísá. To se osvědčilo jako velice důležitý poznatek vedoucí k zlepšení stavu rezistence organizmu (imunity).
Leukocyty a fagocytóza, ač důležité, jsou ovšem jen články v řetězci událostí, jimiž obranný mechanizmus bojuje proti onemocnění, ať už akutnímu, chronickému či degenerativnímu. Protože jsou součástí přirozeného mechanizmu obrany a oprav, můžeme při akutní chorobě udělat několik pozorování. V příznivých podmínkách musí tělo uspořádat všechny síly obranného mechanizmu za účelem vedení úspěšné bitvy. Nepříznivými podmínkami jsou rostoucí poškození a slábnoucí reakce. To musí být pozměněno za účelem zvýšení schopnosti reakce, omezení poškození rozkladem a definitivní reparace poškozené a nemocné tkáně.
Kvůli efektivnímu průběhu musí dojít k adekvátní horečnaté reakci za účelem snížení virulence napadajícího patogenního mikroorganizmu, rychlé eliminaci nahromaděných bakterií a obnovení normální produkce kyseliny solné v žaludku.
Musí být navýšena její přítomnost v krevním řečišti, protože právě tato kyselina zodpovídá za péči o normální pH. Při léčení každého procesu onemocnění samozřejmě musíme odstranit všechny podmínky, které vyvolaly předchozí stav, jako například podvyživenost a ložiska lokální infekce.
Musíme dosáhnout vyloučení všech nahromaděných bakteriálních a metabolizovaných jedů. Musí dojít k obnovení vnímavosti tkáně, a co se týče produkce kyseliny solné zjistit, zda jí není příliš mnoho nebo příliš málo či vůbec žádná a obnovit její normální hladinu v krevním řečišti. Jinak řečeno – obnovit fyziologickou rovnováhu. Je rozumné věřit, že acidobazickou rovnováhu krve udržují sekreční buňky a protože kyselina chlorovodíková je jedinou v našem těle běžně produkovanou anorganickou kyselinou, musíme právě jí přisoudit pozorovanou kyselinovou reakci bílých krvinek. Za takového stavu fyziologické rovnováhy má jedinec absolutní imunitu. Je zdráv a má v krevním řečišti a ostatních tělních tekutinách normální pH. Pod pojmem „normální pH“ jako takovým si můžeme představit to, co je všeobecně známo jako přirozená imunita. Rozličné orgány a tkáně mohou vyvinout vlastní imunitu či lokální obranný mechanizmus. Přitom jsou, jak se zdá, řízeny normální produkcí HCl v žaludku a normálním pH v krevním řečišti. Pomysleme na kontinuitu pleti a její kyselý povlak, kyselost žaludku, obranný mechanizmus v nosních průchodech, sekrety a vystýlky očí, úst, střevního traktu, ženského a mužského genitálně-močového ústrojí a včasnou prezenci specifické imunity.
Je dobře známo, že prakticky každý člověk v různých obdobích poskytuje v jícnu, ústech a nosním traktu útočiště zárodkům chřipky, zápalu plic, spály, spalniček, příušnic a dalších nakažlivých chorob, aniž by se sám stal jejich obětí. Je také známo, že k rozvinutí infekce není nezbytné jen rozmnožení bakterií v tkáni, ale je zapotřebí, aby ji poškodily, a tak indukovaly onemocnění. Tohoto bakteriální formy dosahují produkcí škodlivých substancí v dostatečných množstvích až po čase.
Činitelem odpovědným za aciditu bílých krvinek a udržování normálního pH je normální produkce HCl a její přítomnost v krevním řečišti a dalších tělních kapalinách. To je to agens, které dělá bakteriím z tekutin a tělesných tkání nevlídné prostředí, které je zabíjí.
Čím více bílých krvinek je udržováno ve fagocytním stavu, tím dokonalejší je přirozená odolnost. (EDTA užívaná s DMSO dopraví HCl do krevního proudu i bez obvyklé injekce. DMSO nezřídka lze zakoupit v obchodech se zdravou výživou a u dodavatelů pro veterináře. Zředěním s 50% sterilní vody se někteří léčí sami...)
Infekce může proniknout do těla několika způsoby. Pak může být buď odražena, anebo blokována, či pokračovat v naší úspěšné likvidaci. Jakmile je při léčení všech dílčích onemocnění metabolizmu, žláz s vnitřní sekrecí, alergií i chronických a degenerativních onemocnění, produkce kyseliny chlorovodíkové obnovena, obvykle dojde k obnově běžné acidobazické rovnováhy a zvratu procesu, následovanému opravami všech poškozených a nemocných tkání a návratem k zdraví. Při nedostatcích v produkci kyseliny chlorovodíkové, faktu, snadno prokazatelného laboratorními metodami, jenž může být pozorován od porodu a kdykoli v průběhu přirozeného vývoje našeho života, dochází ke stavům nadbytku kyseliny chlorovodíkové nebo naopak jejího nedostatku, čili achlorhydrii. Tyto výpadky produkce HCl mohou být dočasné nebo trvalé povahy a tyto stavy mohou být způsobeny jedním nebo vícero předcházejícími vlivy, jako podvýživou, ohniskem lokální infekce, chronickou otravou, ozářením, vyčerpaností, emočním tlakem či šokem, atd.
K lepšímu porozumění konceptu onemocnění a imunity dospějeme vyhodnocením těch několika málo poznatků, které o imunitě máme.
V první řadě jsou probouzeny k životu specifické organizmy, antitělíska.
Za druhé, baktericidní schopnost krevního séra člověka či zvířete vůči všem mikroorganizmům přicházejícím z oblasti mimo tělo nezávisí na přítomnosti či nepřítomnosti specifických protilátek. Za třetí, přítomnost imunitních tělísek nepřivodí absolutní odolnost proti specifickému onemocnění,
a za čtvrté, když dojde k invazi a projeví se působení choroby, onemocnění může být lehké nebo těžké, nezřídka bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost antitělísek.
Z toho plynou následující otázky:
Jak lze jasně vyjádřit základní hodnotu specifické imunity a jakým způsobem nám poskytuje ochranu?
Proč tato ochrana často selže? Je možné, že vstoupí do hry jen tehdy, když v předchozím případě nedokázala předejít invazi?
Leukocyty, čili bílé krvinky, jsou faktorem napomáhajícím či doplňujícím přirozenou imunitu. Někdy však, to když převládne virulence napadajícího patogenu a příliv jeho toxinů do krevního řečiště, jsou tato tělíska přemožena. Nadbytek toxinů bílé krvinky nejen ochromí či uvede do netečnosti, ale způsobí i poškození tkáně a z toho vyplývající onemocnění. Při práci s krví některých jedinců pod mikroskopem s temným polem jsem častokrát pozoroval masivní nahromadění L-forem bakterií (bakterie bez buněčné stěny), ale bílé krvinky byly přesto naprosto netečné, nepohyblivé, nefagocytní a krčily se bez pohybu v malých hrudkách.
Pevné zdraví a dokonalá imunita závisí na existenci normální produkce HCl a její přítomnosti v krevním řečišti a ostatních tělních tekutinách. Při nedostatečné produkci HCl a jejím progresivnímu úbytku zjistíme ztrátu odolnosti, pokles úrovně vnímavosti tkání, nevyváženost krevní chemie a špatné zažívání a vstřebávání potravy. Toto je východisko k podlomenému celkovému zdraví a podvyživenosti. Je zde logický předpoklad, že nedostatek vhodných minerálů v denní stravě nezbytně musí vést k výpadkům produkce HCl. Je rovněž známo, že žlázy odpovědné za její produkci potřebují určité soli, například draselné.
Víme, že když produkce HCl není na úrovni nezbytné k udržení acidity bílých krvinek a acido-bazické rovnováhy, následně dojde k nedostatku a chlorovodík případně úplně vymizí z oběhu. Jenže jakmile se vytratí, musí kvůli udržení pH obíhajících tekutin okamžitě zaujmout jeho místo jiná kyselina. Roli chlorovodíku v cévní chemii převezmou kyselé odpady. Následuje nerovnováha krevní chemie, jelikož odpady nemohou být vylučovány stejně rychle, jak vznikají, takže se začnou hromadit v tělesných tekutinách a tkáních. V důsledku toho dojde ke kolizi mezi touto kyselou a alkalickou rezervou.
Výsledkem je úplné vyčerpání posledně zmíněné, což se projeví poruchami metabolických funkcí endokrinní a alergické povahy a acidózním stavem. Člověk pak ztrácí přirozenou odolnost a tělo je vysoce náchylné k vzniku ohniska nějaké infekce, následované akutním onemocněním. Tělo v takto vyčerpaném stavu naprosto postrádá rezervu nezbytnou k zničení napadajícího mikroorganizmu.
Bylo správně zjištěno, že všechny případy podvýživy vždy provází acidózní stav. Poté následuje redukce fyziologických funkcí a dochází k DALŠÍ ZVÝŠENÉ akumulaci metabolizovaných kyselých odpadů v krevním řečišti. Produkce chlorovodíku přitom i nadále klesá. Kyselinu chlorovodíkovou při péči o acidobazickou rovnováhu krve dříve či později úplně nahradí kyselé odpady, přičemž zásoba vodíkových iontů, nezbytných pro údržbu normálního pH, je nedostatečná. Kyselé odpady zahrnují kyselinu uhličitou, kyselinu diacetátovou, kyselinu mléčnou, octové kyseliny, mastné kyseliny, kyselinu močovou, atd. Abnormální výskyt těchto odpadů v krevním řečišti rozvrací přirozenou chemii krve.
Když kyselina chlorovodíková zmizí z oběhu, dochází k jejímu nadměrnému vylučování žaludečními buňkami zodpovědnými za její produkci. To má za následek stav známý jako hyperchlorhydria (nadbytek HCl). Nadměrná sekrece chlorovodíku v žaludku je ovšem jen součástí přirozené snahy o jeho obnovu v krevním řečišti strmým navýšením. Avšak žaludeční buňky se dříve nebo později unaví a produkce chlorovodíku začne zaostávat. Fokální infekce přilévající do krevního proudu nepřetržitý proud bakteriálních jedů tím dosáhne úbytku a nakonec vymizení chlorovodíku z oběhu. Výsledkem je deaktivace fagocytů. V patách ji následuje rozšíření primárního ložiska infekce do jedné či i více částí těla, kde spustí další nemocné procesy a vznikají další ohniska infekce. Následuje možnost chronických otrav, například olovem, arzenikem, kysličníkem uhelnatým, narkotiky a alkoholem. Důsledkem nahromadění pohlcených jedů, plus kyselých odpadů metabolizmu, je stav zvýšené kyselosti krve. Deficitu produkce HCl následuje podvýživa, ztráta vnímavosti tkáně – tedy hlavní příčiny formující to, co vede k chronickým a degenerativním onemocněním. Novější studie v Německu i USA ukazují, že rakovina, cukrovka, akutní infekce, neuróza, pasivní zácpy, žaludeční katary, těžká anémie, kornatění cév, zvýšený tlak, otravy chemikáliemi, neduhy srdce, růsty novotvarů, metabolické a endokrinní poruchy, senilní nepříčetnost, dyspepsie, chronické vředy žaludku a dvanácterníku, zánět žlučníku, zánět slepého střeva, zánět dvanácterníku, nepokojnost, úzkost a zatarasení vrátníku, to vše vyvolává výrazné změny v produkci HCl. Je jí buď příliš mnoho, anebo příliš málo nebo není vůbec.
V rámci statistického výzkumu případů překyselení žaludku u pacientů každého věku bylo zjištěno, že 25-30% lidí ve věku přes 45 let nevykazuje žádnou volnou nebo vázanou kyselinu chlorovodíkovou. Výskyt achlorhydrie v celém vzorku přes 3000 zkoumaných pacientů činil více než 10%. Víme, že pepsin je za nepřítomnosti značného množství HCl neúčinný. Stejně tak víme, že v kyselém prostředí žaludku může přežít jen velmi málo bakterií, a že tedy žaludeční šťávy potravu částečně sterilizují a předcházejí putrefakci (rozkladu organických látek a specielně proteinů mikroorganizmy v průběhu gastrické fáze trávení). Toho bez kyseliny v žaludku nelze dosáhnout.
Uvažujme chvíli o ochranných prvcích v živočišném organizmu, ale místo abychom hovořili o protilátkách, vakcínách, protijedech, imunitě krve, životosprávě, atd., sestupme až dolů k základům a přemýšlejme o velmi podstatných minerálech, z nichž je složeno naše tělo.
Všeobecně se věří, že organický život započal před dávnými věky v slaném oceánu, a že chemický vzorec tohoto praoceánu, krevní sérum (a tělesná teplota), se od té doby nezměnil. Okolnost, že oceán většinou neobsahuje zahnívající látky, bez ohledu na to kolik živočichů v něm uhyne, pravděpodobně můžeme připsat chlóru. Chlor je obsažen nejen v chloridu sodném, ale také v chloridech hořčíku, vápníku a dalších minerálech.
Podívejme se tedy na úlohu chlóru při trávení potravy a její následné absorpci tělesnou tkání. Volný chlór můžeme najít v kyselině chlorovodíkové v žaludeční šťávě, v kombinaci s albuminem v albuminóze nebo především ve spojení se sodíkem v tělesných tekutinách a draslíkem v pevných látkách.
Draslík se také ve formě chloridu nachází především v morfologických prvcích, jako krvinkách, svalových buňkách atd.
Chlorid vápenatý lze nalézt jako sekundární produkt žaludečních šťáv. Kyselina chlorovodíková podporuje vylučování fosfátů vápníku.
Normální žaludeční šťáva v lidském žaludku obsahuje asi dvě až tři promile HCl. U zdravých psů je to pět. Je zvláštní, že zdravý pes může sežrat hnijící maso, ale když mu o půl hodiny později prozkoumáme žaludek, zjistíme, že zápach shnilého masa zmizel. Tohoto úkolu se zhostila acidita a germicidní schopnost chloridu. Kyselost žaludku však nezřídka není zásluhou přebytku kyseliny chlorovodíkové, ale spíš nadbytku kyseliny mléčné, a jestliže je obsah žaludku zásaditý, jsou přítomny oxi-máselná, diacetická a další kyseliny uvolněné v rámci hnilobných procesů. Co platí pro mléčnou, platí i pro ostatní organické kyseliny jako máselnou, mravenčí a octovou; všechny jsou obzvlášť hojné při stagnaci obsahu žaludku kvůli zatarasenému vrátníku. Jedinou normální anorganickou kyselinou v tělesném hospodářství je HCl. Všechny ostatní kyseliny, jako mléčná, uhličitá, močová, atd., jsou ODPADY, které musí být z těla vyloučeny tak rychle, jak jen je možné. HCl je s největší pravděpodobností jedinou látkou, která je toho schopna dosáhnout.
Jestliže máme příliš velký nadbytek kyseliny uhličité, můžeme upadnout do KOMATU, jako při cukrovce nebo pozdních stavech pneumonie (zápalu plic).
Při přílišném množství kyseliny močové se tvoří sedimenty na chlopních, tepnách a povrchu kloubů.
Při nedostatečné nebo dokonce chybějící hladině HCl v žaludeční šťávě musíme očekávat vážné důsledky, které se nevyhnutelně projeví v lidském metabolizmu.
Jako první by mělo být pozorováno pozvolné a rostoucí vyhladovění, kvůli neschopnosti vyzískat z potravy minerální prvky. Jídlo je nedostatečně tráveno a musí se vyskytnout adaptační poruchy. Za druhé, v tkáních započne septický proces a budou se stále více projevovat pyorrhea, dyspepsie, nefritida, apendicitida, nežity, abscesy, zápal plic, atd. K neutralizaci normálně aktivní žaludeční šťávy je potřebný obsah žlučníku a slinivky břišní. Nedostatek normálních kyselin vede k stagnaci obou těchto orgánů, což končívá cukrovkou a žlučníkovými kameny.
Za nepřítomnosti nebo při značném deficitu HCl zjistíme nárůst počtu degenerativních reakcí, připravujících cestu všem formám degenerativních onemocnění. Co asi způsobí úbytek HCl v žaludečních tekutinách po jídle?
Zjistili jsme, že sekreci HCl mohou ÚPLNĚ POTLAČIT emoce nebo starosti. Ve dnech emocionálního znepokojení a úzkosti, třeba ze ztráty domova, práce, příjmu a peněz, se v blízké budoucnosti můžeme právem obávat značného ohrožení degenerativním onemocněním, jako například rakovinou, zánětem ledvin a srdečních, nervových či duševních poruch, která se nepochybně vyskytnou, jestliže se člověk nedokáže povznést nad světské záležitosti a najít opravdový zdroj potěšení a štěstí.
Když člověk uváží, že běžná kyselina chlorovodíková je odvozována z tkáně žaludku či žaludeční membrány, a ne přímo z chloridu sodného v krvi, rychle pochopí, že pouze hojná zásoba chloridu sodného k obnově normální kyselosti žaludku nestačí. Spíše to, že jde o komplexní proces. Aby se mohl uvolnit atom chlóru je vybrán sodíkový atom, a v kombinaci s atomem fosforu dá vzniknout fosforečnanu sodnému, který poté musí být vyloučen. Získaný atom chlóru se spojí s draslíkem a dalšími minerály a albuminy a vytvoří tak žaludeční kyseliny připravené k budoucí zažívací funkci.
Podle mého odhadu není tajemství zhouby k nalezení v životě samotné buňky, ale spíš v médiu, V PROSTŘEDÍ, V NĚMŽ BUŇKA ŽIJE a nervech kontrolujících její růst.
Růst buněk je fyzicky ovlivňován nervovými centry v míše. Je to nepochybně tak, jak ukazuje rychlá degenerace celulární tkáně a progresivní svalová atrofie po postižení předních výrůstků míchy při dětské obrně. Obdobně by působení bakteriálního jedu, který vyvolá útlum inhibiční kontroly nad růstem buněk, zřejmě prezenční v zadním nervu míšního centra, umožnilo spontánní bujení buněčného života. Tudíž tvorbu novotvarů všech rozmanitých forem poté, když úplný výpadek antiseptických vlastností krevního séra může přivodit stav, který známe jako malignitu (zhoubnost).
Často pozorujeme, že se rakovinové výrůstky objevují při nízkém krevním tlaku, indikujícím počínající výpadek systému nadledvinek bojujících proti toxémii (otravě krve). Jiná skupina degenerativních onemocnění se naopak projevuje zvýšeným tlakem.
Co z toho můžeme vyvodit? Že pro úplně zdravý žaludek je nezbytná normální kyselina chlorovodíková, jejíž deficit vede k sepsi, hnisavým procesům a všeobecné toxémii.
Že se při neaktivních nadledvinkách obvykle objeví degenerativní formy onemocnění; jestliže jsou poškozeny, lze očekávat maligní nádor. Tento novotvar s největší pravděpodobností způsobí porucha inhibičního kontrolního nervu, pravděpodobně umístěného v zadním nervovém centru míchy. Že emocionální znepokojení, žal, úzkost a deprese jsou faktory považovatelné za příčiny nedostatku kyseliny v žaludečních šťávách, a tudíž vyvolávají mnoho stavů způsobujících degenerativní procesy v alkalickém prostředí, obvyklém u rakovinových onemocnění.
Co je acidóza? Nahromadění kyselin neboli redukce zpětné vazby pH. Ale jakých kyselin? Můžeme pohotově říci: kyseliny uhličité v krvi nebo kyseliny mléčné v tkáni, kyseliny močové v kloubech a krevních cestách, mléčné, diacetické, mastných v žaludku nebo střevech atd. Můžeme si dokonce představit jaterní kyseliny v játrech, ale pokud nevíme, proč dochází k nadbytku těchto kyselin a neznáme jejich vztah k alkalóze, nikdy neporozumíme jejich skutečnému významu a nedokážeme tyto stavy efektivně léčit.
Jedinou normální kyselinou v živočišném těle je kyselina chlorovodíková v žaludeční šťávě. Všechny ostatní kyseliny jsou odpadní produkty. Kyselina uhličitá vzniká při dýchání okysličováním kyseliny mléčné odstraňované z tkání; nadbytek mléčné kyseliny proto signalizuje nedostatečné okysličování. Její neúplná oxidace se chorobně projevuje rakovinou, tuberkulózou a zimnicí. Aminokyseliny jsou jen mezistupně trávení, a když se jich ukazuje nadbytek, jsou svědectvím zhoršené funkce jater a slinivky břišní. Nejzhoubnější forma acidózy vzniká po ucpání dvanácterníku nebo vrátníku. V takovém stavu se kyselina chlorovodíková ze žaludečních šťáv vytratí a na její místo nastoupí jiné kyseliny, jako octová, máselná a mléčná.
Hladina chlóru v krvi je obvykle snížená, močovina navýšená a je zde zvětšená schopnost krve vázat kysličník uhličitý.
Achlorhydrie se v některých případech projeví i u zdánlivě zdravých osob. V mnoha případech pak jde o gastrointestinální onemocnění. Je třeba zdůraznit, že se často objeví u cukrovky a s ještě větší frekvencí u tyreotoxikózy (otravy způsobené hyperfunkcí štítné žlázy) stejně jako v jistých případech nonmegalocytické hypochondrické anémie (chudokrevnosti). Absence kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě je běžný příznak u depresivní neurózy. Ta je namnoze spojována s duševní únavou, trvalými obavami a napětím, zejména u osob s vrozenou nestabilní psychikou. Symptomy jsou velmi neurčité; nechutenství, pocit plnosti po jídle, říhání a průjem běžněji než zácpa. Žádné bolesti.
Kyselina chlorovodíková reagující s dvanácterníkovou membránou produkuje hormon zvaný sekretin, který stimuluje slinivku břišní k uvolnění inzulínu a aktualizuje aktivitu žlučníku za účelem zvýšené tvorby žluči. Kdybychom měli shrnout sled událostí, k nimž dojde v důsledku deficitu HCl, mohli bychom sestavit tento seznam:
– Špatné zažívání
– Kvašení a později putrefakce
– Snížená absorpce
– Redukovaná činnost jater a slinivky břišní
– Tvorba vředů
– Zvýšený krevní cukr
– Redukce okysličování kyseliny mléčné
– Zadržování kysličníku uhličitého krví
– Snížení aktivity bílých krvinek
– Snížená schopnost likvidace bakterií
– Nevyvážené hladiny minerálů
Špatné trávení znamená nevyváženou asimilaci, a tím nevyvážený obsah minerálních látek v těle. Jak vypadají některé symptomy této nerovnováhy?
Především je to nadbytek sodíku následovaný vodnatostí tkání a sklonem k otokům a dýchavičnosti, ochabnutím svalstva a nedostatkem chlóru. Nedostatek vápníku znamená přemíru sodíku a deficit draslíku. Nedostatek chlorovodíků je hlavní příčinou alkalózy.
V příliš alkalické celulární tkanině mají mastné kyseliny sklon se rozpadat a uvolňovat přitom glycerín. Je zajímavé si povšimnout, že Progenitoracae jsou bakterie podobné Actinomycetales, které se podobají Microbacteria, tedy bakterii tuberkulózy. Všechny tyto bakterie rychle sílí v roztocích s glycerinem nebo cukrem. Zajímavé je také to, že nejúčinnějším tlumičem jednoho z fermentů enoláze je fluór. Když je tento ferment potlačen, jsou dodávky uhlohydrátů převedeny na produkci glycerolu namísto toho, aby mohly být spalovány buňkami jako zdroj energie. Umělé znečištění fluoridy tudíž napomáhá infekcím. Jestliže je v těle alkalický (zásaditý) stav doprovázený fyziologickým překompenzováním podstatných žaludečních buněk, může, vinou nic netušícího lékaře nebo samotného pacienta, dojít k neúmyslnému předávkování alkalickými antacidy. Toto má za následek další zhoršení dané alkalózy a mohlo by přinutit tělo ke kompenzaci produkcí kyselin v tkáních.
Čistým výsledkem této aktivity je produkce toxémií a snížení nejzazší hranice obrany a oprav.
Opakovaně jsem se zmínil o nečinnosti bílých krvinek.
Je zajímavé si povšimnout, že do dvou hodin po nitrožilní injekci chlorovodíku projevilo 32% bílých krvinek výslovně fágocytní aktivitu a začaly pohlcovat mikroorganizmy. Dvacet čtyři hodiny po injekci už aktivita fagocytů vykazovala 69%. Ohromné množství bílých krvinek fungovalo jako fagocyt.
Průměrný člověk má 7000 – 8000 bílých krvinek v každém mililitru krve. Převedeno na muže vážícího 72 kg se šesti litry krve, bychom dospěli k populaci bílých krvinek čítající asi 48 miliard buněk. Injekcí hydrochloridu můžeme předvídatelně zvýšit populaci bílých krvinek o virtuálních 2000 mililitrů a poslat tak do boje proti čemukoli okolo 10 miliard buněk navíc.
Samozřejmě víme, že je zde mnoho věcí, jenž mohou vyvolat podobnou reakci. Gamaglobulin, pankreatické extrakty, nukleové kyseliny a tak dále. Ale nic z toho není tak efektivní nebo tak fyziologické, jako kyselina chlorovodíková.
Abychom si ukázali jak obrovskou podporu léčbě je tato terapie schopna poskytnout, uveďme si následující příklad.
Člověk, který 22 let trpěl vředy na dvanácterníku a vrátníku. Rentgen potvrdil aktivní stav jednoho z postižených míst. Poté, co postupně dostal 10 injekcí chlorovodíku, všechny stopy po peptickém vředu zmizely.
Je pravděpodobné, že když kyselá žaludeční šťáva obsahující trávenou potravu přijde do kontaktu se sliznicí dvanácterníku, uvolní se rozličné hormony ovlivňující pohyby střev (peristaltiku) a jejich přidružených orgánů. Víme, že soli železa precipitují v neutrálním nebo mírně alkalickém prostředí, a tudíž přítomnost HCl v žaludku svědčí lidem, jimž je podáváno železo k léčení chudokrevnosti.
Víme, že vitamin B-1 je v neutrálních nebo zásaditých roztocích nestabilní, a proto kyselina chlorovodíková má svou roli při účinném využití této ústně podávané substance. Jelikož zamezí dekompozici tiaminu, k níž jinak v achlorhydrickém žaludku dojde, HCl umožní, aby celé množství, které se dostane do žaludku, dospělo až do dvanácterníku.
Veškeré chorobné procesy, ať už funkcionální, metabolické, endokrinní, alergické, akutní, chronické nebo degenerativní, doprovází acidózní stav a deficit produkce kyseliny chlorovodíkové. Netřeba říkat, že čím déle nemoci dovolíme vegetovat v těle, tím menší bude reakční schopnost tkáně na fyziologické popudy. Poměrně úspěšné je i použití chlorovodíkové terapie při revmatismu a artritidě.
Při léčbě akutního kloubového revmatismu je pravidlem, že léčba musí začít ihned. Jestliže k ní přistoupíme v době, kdy existuje jen jeden spojující výrůstek, může být jeho růst bezprostředně zastaven. Při léčení artritidy denně, asi po tři týdny, poskytujeme intravenózní injekce zředěného roztoku kyseliny chlorovodíkové. Když bolest ustupuje, přejdeme k eliminaci nebo léčbě všech ohniskových infekcí, jako zubních abscesů, infekci mandlí a dutin, infikovaného nebo potrhaného cervixu, prostaty a rektálních krypt atd.
Kysličník uhelnatý se váže na hemoglobin 300krát lépe než kyslík. Zjistili jsme, že použití nitrožilních injekcí zředěné HCl urychluje odpojování kysličníku uhelnatého od hemoglobinu.
Je dobře známo, že pro normální fyziologii je nezbytná určitá rezerva alkalických solí, jelikož mnoho funkcí, mezi něž patří výměna kyslíku a kysličníku uhličitého, probíhá při optimální hladině krevních alkálií. Úbytek této rezervy znamená výraznou redukci okysličování.
Stupeň okysličování buněk nebo tkání ve skutečnosti nezávisí na množství absorbovaného kyslíku nebo na jeho množství, které je k dispozici v krvi, ale spíš na schopnosti tkáně ho využít. Povaha zprostředkujícího katalyzátoru nebo fermentu není zřetelně určena, ale většina lékařů nyní už připouští, že nějaký činitel plnící funkci katalyzátoru je pro normální okysličení nezbytný. Jeví se jako pravděpodobné, že za normální okysličování odpovídá v rámci péče o udržování acidobazické rovnováhy krve chlorovodík.
Zde je jedna zajímavá anamnéza z análů medicíny.
Lékař byl přivolán k velmi nemocné ženě. Při ohledání byla zjištěna teplota 37,7°C, dechová frekvence 56, puls 160. Pacientka byla vysoce toxická, cyanotická, měla skelné oči a byla v bezvědomí. Bylo jí okamžitě nitrožilně podáno 20 ccm zředěného roztoku kyseliny chlorovodíkové a během pěti minut se srdeční činnost, dýchání i všeobecný stav značně zlepšily. Cyanóza zmizela, žena otevřela oči a byla schopna mluvit. Ošetřující lékař se k ní vrátil po třech hodinách. Teplota stoupla jen nepatrně, žena byla při plném vědomí a její celkový stav dobrý. Následně bylo zjištěno, že prodělala neúplný septický potrat, který byl následně korigován chirurgicky a pacientka se úplně zotavila.
Popis jiného případu poskytl jeden lékař Americké asociaci pro rozvoj vědy. Uvedený případ byl typický: „… pacient umíral na nepředvídané účinky anestetika. Byla mu poskytnuta injekce kyseliny chlorovodíkové, aplikovaná v 10:15 dopoledne. Po osmi minutách začal škubat rty, po deseti minutách pohnul rukama a po dalších čtyřiceti minutách už souvisle mluvil.“
Počátkem ledna byl MUDr. B. Ferguson povolán k pacientovi, muži ve věku 55 let, který očividně umíral na angina pectoris. Byl v hotelovém pokoji sám a nikdo nemohl poskytnout žádnou historii jeho onemocnění. Na toaletním stolku byla částečně prázdná lahvička digitalinu. Trhané oddychování z vodou zaplněných plic vylučovalo možnost důkladně vyslechnout jeho rychle a divoce bijící srdce. S pomocí hotelového sluhy dostal intravenózní injekci zředěných kyseliny chlorovodíkové. Ještě před dokončením injekce se zlepšilo dýchání a pacient se uklidnil.
Bylo vypozorováno, že nitrožilní injekce zředěné HCl nijak znatelně nemění objem oxidu uhličitého v krvi, zatímco obsah kyslíku do 30 minut značně stoupne. Je naprosto pravděpodobné, že nitrožilní aplikace roztoku kyseliny chlorovodíkové mohou vést k lepšímu okysličení červených krvinek než inhalace kyslíku z dýchacího přístroje.
V předchozí pasáži jsem vyjmenoval sled událostí při snížených dodávkách chlorovodíku. Růst bakterií v těle se urychlí a hladina toxinů začne stoupat a stoupá neustále. Úbytek chlorovodíku je obvykle pozvolný a bakterie putují do oběhu příležitostně, aniž by provokovaly obranný mechanizmus. Tím začíná konstantní, nekonečný příliv bakteriálního jedu do krevního řečiště, následovaný zpomalováním oběhu a všech dalších fyziologických procesů. V důsledku toho se v krevním řečišti začíná hromadit bakteriální jed a vznikne slabá toxémie. Je obecně známo, že tehdy se pacient poprvé přijde poradit s lékařem. Stěžuje si na mírné potíže, jako celkovou slabost, nechutenství, malou výdrž, nažloutlou pokožku a podrážděnost.
Dychtivost s níž bílé krvinky pohlcují či ničí každou cizí substanci vstupující do krevního řečiště brzy poklesne, ve skutečnosti už jsou přidušeny a přemoženy nahromaděnými bakteriálními toxiny. Významný příliv bakteriálních jedů dělá bílé krvinky bezmocnými a jejich fágocytní odezva je téměř nulová, i když jich v krvi může být vysoký počet. Vyšetření krevního obrazu po injekci chlorovodíku odhaluje ohromný nárůst fágocytní aktivity leukocytů.
Když zásoby chlorovodíku v krevním řečišti přespříliš poklesnou, začíná tělo vyrábět jiné druhy kyselin za účelem neutralizace vzápětí vznikající alkalózy. Podílí se na tom kyselina mléčná, uhličitá, máselná, diacetátová, octová a mastné kyseliny.
Následuje stimulace žaludečních žláz odpovědných za produkci chlorovodíku. V důsledku této poruchy začne nadprodukce chlorovodíku. Dochází k nadprodukci kyseliny a hyperchlorhydrický a toxemický stav jsou evidentní. Pacient se odhodlá k druhé návštěvě lékaře, zopakuje předchozí potíže, ale mezitím už se přidaly symptomy nějakých žaludečních potíží.
Rozhozenou chemii provází mizení chlorovodíku z oběhu a jeho záměna kyselými metabolickými odpady. Některé z nich nemohou být převedeny na substance vhodné k vyměšování. Tento faktor, plus přítomnost bakteriálních toxinů nebo nějakých jiných jedů vstupujících do krve a progresivní zpomalování oběhu a všech dalších fyziologických procesů v rozmanitých tkáních, vyvolá stav, za nějž je tělo neschopné zbavit se kyselých metabolických odpadů stejně rychle, jak vznikají, a proto se začnou hromadit v krevním řečišti a vyvolají počáteční stav acidózy a toxémie. Pacient přijde potřetí a stěžuje si na nedostatek výdrže, podrážděnost, nervozitu, nespavost, neurčité bolesti a zažívací potíže.
Povšimněte si, že vždy, jakmile se dílčí poruchy začínají zhoršovat, začnou se projevovat nové symptomy.
Pod správou kyselých odpadů je krevní řečiště už jen dopravníkem. Snížení produkce chlorovodíku vyvolá kupříkladu už absence dostatečné zásoby draselných solí. Tak či onak, produkce chlorovodíku zaostává a nastoupí stav známý jako hypochlorhydrie. Progresivita metabolických poruch je zjevná a dříve či později dojde k úplnému potlačení produkce chlorovodíku a projeví se stav známý jako achlorhydrie.
Klinicky se tento sled událostí jeví jako podvyživenost a takzvaná fyziologická porucha, metabolických a endokrinních ústrojí, jako infekční artritida a zánět kloubů, endokarditida, ulcerative endokarditis, myokarditis, rheumatic pericarditis, akutní chorea, svalový revmatismus, periferní neuritida, herpes, absces mozku, akutní apendicitida, zánět žlučníku, salpingitida, oophoritis, zánět štítné žlázy, zánět ledvin, zánět kostí a kostní dřeně, phlebitus, zánět výstelky kloubní nitroblány, různé kožní choroby, kornatění cév, bakterie v moči … a tento seznam může pokračovat donekonečna.
Špatné trávení a asimilace v důsledku deficitu produkce chlorovodíku v žaludku způsobí vážné vyčerpání alkalické rezervy, podvýživu, zhoršenou látkovou výměnu a vyšinutí fyziologických funkcí rozličných tkání.
Kromě toho se krevní řečiště stává stokou naplněnou rostoucím množstvím bakteriálních toxinů, kyselých metabolických odpadů, odpadních kyselin; kyselé soli pozměnily sekrety žláz s vnitřní sekrecí i bakterií. Krevní řečiště se stává doslova žumpou, v níž, zejména u lidí s dědičnou vadou nebo sklony, začnou působit rozličné tkáně. Stav pokročilé acidózy a toxémie se stávají klinicky zjevnými.
Náš pacient je ještě s námi, a teď už si stěžuje na značnou všeobecnou slabost, nervozitu, nespavost, zažívací potíže, různé dílčí poruchy metabolické a endokrinní povahy, poruchy srdeční funkce, kruté bolesti hlavy, alergické reakce, podvýživu, neurčité bolesti všude po těle a nadto současné symptomy nějakého zánětu či organického poškození. Znovu jde navštívit svého lékaře.
Ten se teď radí s elitou profese, chirurgy, neurology, endokrinology, alergetiky, žaludečními specialisty apod. Nějakou dobu poté, co absolvoval kolečko různých odborníků, se nemocný člověk nalezne ve stavu, kdy je sice zbaven různých tělesných náležitosti a jisté částky peněz, ale jeho zdravotní stav je stále horší. Nedostatečná produkce chlorovodíku, odblokování minerálů, vitamínů a aminokyselin a dalších základních prvků potravy a celková nerovnováha nebo vyšinutost všech fyziologických funkcí rozmanitých tělesných tkání. Současně se vždy projeví snížený stupeň vnímavosti tkání.
Je vypozorováno, že při tomto stupni už jakákoli predispozice, která způsobila toto onemocnění, nehraje žádnou roli.
A čas běží. Rostoucí intenzita každého a všech komponentů zahrnujících hlavní příčinu, spojenou s jedním nebo vícero patologickými procesy, přivede našeho pacienta do stavu s evidentně patologickými symptomy pokročilé progresivní acidózy a toxémie, provázené vyčerpáním a snadnou unavitelností, nespavostí, pocity tlaku v čelní části, temeni a týlu hlavy; oblíbenými lokalitami kde se projevují pocity svírání je i oblast hrdla a hrudní kosti. Mohou se projevovat bolesti zad, břicha, kruté bolesti hlavy, chvilkové závrati, bolesti a slabost svalů, dyspepsie, extrémní nervozita a podrážděnost, sexuální a mentální poruchy, znecitlivění rukou, prstů, navlhlé ruce a chodidla, nejasné bolesti všude po těle, podprůměrná nebo zvýšená teplota, vysoký nebo nízký krevní tlak a různé funkční poruchy srdce. Do této doby se vynoří také jedna nebo více alergií.
Náš pacient si konečně uvědomí marnost snah o vyhledání pomoci ať už alopatů, homeopatů, chiropraktiků, neuropatů atd. a setrvává v zahořklé náladě v očekávání dne vysvobození.
Proces pak při úplné ztrátě vnímavosti tkáně a aberace všech fyziologických funkcí neustále pokračuje, dokud nejsou všechny tkáně prosyceny jedy.
Degenerativní onemocnění je pouze reakce tkáně na celkovou patologii. Ta může nabýt libovolné formy, jako jsou arterioskleróza, diabetes, nefritida, neduhy srdce, růsty novotvarů, zhoubná chudokrevnost, leukémie, lymfadenom, senilní nepříčetnost, sclerosis multiplex a artritická degenerace.
Teď si představme našeho pacienta v poslední fázi utrpení. Je ve finální fázi pokročilé acidózy a toxémie.
Rozhlédněte se kolem sebe, po svých přátelích a milovaných. A pohleďte i na sebe. Zeptejte se sami sebe: „Jak se doopravdy cítíš?“
Všechny tyto tragédie, úmrtí, bolesti a beznaděj jsou řešitelné prostými terapiemi, jednoduchými postupy, vymyšlenými jako gesto pomoci lidmi řízenými prostou dobrosrdečností.
Popsané poznatky jsou k dispozici už více než třicet let. A co se stalo s génii, kteří si kdysi dávno dovolili vybočit z řady řízené míněním hrstky lékařů? To prozradí jediný telefonát na Úřad lékařského vyšetřování: „Byli to nějací dnes už nežijící mastičkáři"!
V tomto okamžiku nutně potřebujeme filozofii přežití za stavu nouze.
V budoucnu se všichni sejdeme u soudů nad zločiny zdravotnictví dvacátého století.
Vyjímečnost kyseliny chlorovodíkové (HCl) v lidském organismu oproti všem dalším kyselinám:
a) HCl je jedinná anorganická kyselina, kterou si tělo produkuje žlázami ve velkém a která není pouze meziproduktem, vedlejším produktem, či obecným produktem buněčných metabolických funkcí.
b) HCl je jedinná kyselina, která neobsahuje kyslík a přímo nezpůsobuje okysličování, ale chlorinaci, i když nepřímo zvyšuje okysličování krve a tkání minimálně úpravou hemoglobinu.
c) HCl je jedinná kyselina, která uvolňuje do organismu volný vodík H2 a monoatomický vodík H1 v reakcích, nezbytný k neutralizaci produktů zánětlivého okysličování, specificky neutralizaci hydroxylového radikálu OH.
d) HCl je prakticky nejreaktivnější kyselina přítomná v lidském v organismu (vedle některých dusíkatých), která je první linií obrany našeho imunního systému při příjmu potravy. Mimo jiné štěpí bílkoviny, čímž je částečně tráví, ale zároveň díky této vlastnosti také ničí naprostou většinu mikroorganismů (živých bílkoviných systémů) přijímaných s potravou. To se týče plísní, bakterií, virů a některých parasitů.
e) HCl v krevní plasmě a ve tkáních dále štěpí a tím tráví bílkoviny.
f) HCl způsobuje ionizaci roztoků, váže na sebe v roztoku jednoduché i složitější látky a pomáhá je roznášet přes stěny zažívacího systému, jmenovitě žaludeční stěnu, jak doloženo rychlostí vstřebávání a prakticky okamžité účinností mnoha látek už několik minut po pozření.
g) HCl nezůsobuje snižování pH krve, tedy její okyselení, v běžných léčivých dávkách. Naopak, je alespoň jedním z faktorů, který udržuje pH rovnováhu krve v přirozené blízkosti pH 7.35 a nepřímo vyrovnává jak zvýšenou zásaditost, tak zvýšenou kyselost krve.
h) HCl v krvi mimo jiné aktivuje elektrický náboj všech krevních částic, což je specielně evidentní na rozpouštění shluků červených krvinek. Rozpouští počínající i stávající trombózy a reaktivuje neaktivní ferity v hemoglobinu.
i) HCl vyplavuje z mízních uzlin a kanálů usazené ferity, které se zasluhují o zánětlivost lymfatického systému, která eventuelně může vést k rakovinám díky chronickému zánětu a ucpávání, a tím selhávání tohoto systému, který jednak zásobuje neprokrvené tkáně (obaly orgánů, chrupavky a kloubní zapouzdření, mozko-míšní systém atd.) živinami, a jednak z nich odklízí splodiny metabolismu a infekcí.
j) Tělesné tkáně savců, naše vlastní bílkoviny, vykazují neobyčejně vysokou (řádově) toleranci HCl oproti toleranci drtivé většiny mikrooganismů. Samotný fakt, že HCl je dodávána při kritické alkalóze na jednotkách intenzivní péče v množství ekvivalentním až 8ml 37% chemické koncentrace HCl během 4-6 hodin do vrátné žíly, pokazuje na tento fakt, stejně jako naprosto pozitivní reakce vnějších poranění na 1:1500 obklady HCl.
k) Dostatečný obsah HCl v organismu se jeví jako jeden ze základních předpokladů množení kmenových buněk nutných k regeneraci tkání a žívota schopnosti a aktivity bílých krvinek, které jsou v principu opět kmenovými buňkami. Tento aspekt samozřejmě souvisí se zdravím našeho imunního systému. Ze širokého spektra léčebnýh klinických výsledků je patrná její vyjímečnost a účinnost, které se nevyrovná žádná jiná kyselina ani jiná látka použitelná v těle v léčebném množství, včetně kyseliny askorbové (přesněji vitamínu C).
l) HCl neutralizuje velice efektivně organické jedy a trávící enzymy, které nejsou savcům vlastní. Její velmi účinné a universální působení v případech uštknutí a bodnutí jedovatými plazy a hmyzem, překonává účinnost jednoúčelových protijedů. Osvědčuje se i proti kousnutí pavouků, jako je černá vdova a hnědý samotářský pavouk, které se jinak mohou projevit i jako smrtelné pod lékařskou péčí.
m) Účinnost HCl aplikované injekcemi proti infekčním chorobám záleží na dávkování a při adekvátním dávkování nejenže převyšuje účinnost jakýchkoli antibiotik, ale je pro mikroorganismy nenávyková a zabírá během několika málo minut. Navíc nepoškozuje rovnováhu střevní mikroflóry. Naopak, dovede ji byť i nepřímo příznivě upravit, nemluvě o jejím universálním spektru antibakteriální, anitivirové a antiplísňové účinnosti.
HCl lze bezpečně použít ke sterilizaci vody a dokonce i mnoha druhů ovoce a zeleniny pro další skladování, či spotřebu. Netvoří na rozdíl od kyseliny chlorné karcinogenní organické chlornany (halogeny). Navíc neutralizuje mnoho chemikálií používaných k postřikům.
Technické údaje:
a) US standart je historicky 31-33% chemické nasycení HCl, považované v US lékárnictví za 100% HCl.
b) Dnešní Evropský standart je 35% chemické nasycení HCl, pvažované v lékárnictví za 100% HCl.
c) Běžné ředění v lékárnách ČR a na Slovensku je 3,5% chemické = 10% lékárenské.
d) Existuje několik komerčních druhů HCl mimo lékárenskou. Tyto jsou vždy udávané chemickou koncentrací, což je v Evropě běžně 35%, ale vždy označené na nálepce. Z nich jsou nejdostupnější:
d1) Technická, běžne k dostání v drogeriích, která má nejnižší chemickou čistotu. Nečistoty jsou převážně chloridy kovů. Nicméně v posledních několika letech se jeví i technická HCl jako dostatečně čistá na použití. Skutečné celkové množství znečištění relativně minimálích léčivých dávek je menší než u většiny potravy v jedné běžné porci.
d2) P.A. Per Analysis = pro analýzy, je nejčistčí dostupnou HCl, k dostání v laboratorních potřebách kdekoliv na světě.
d3) Ústní forma HCl je také dostupná v podobě Betain HCl, kterážto cukerná sloučenina uvolňuje HCl při styku s vodou. Navíc je betain HCl často obohacován dalšími trávícími enzymy.
e) Poměry podle Dr. Fergusona uváděné v historické literatře jsou objemové. Jedna kapka 32% HCl na danný počet kapek destilované vody.
f) Běžné ředění podle Dr. Fergusona je 1(HCl) :1500 (voda) na všechna použití, avšak s mnoha vyjímkami podle uvážení ošetřujícího lékaře. Tento poměr je naprosto standartní pro zevní použití v obkladech na rány, spáleniny, odřeniny, záněty a popřípadě další poranění , včetně zmíněných jedovatých bodnutí a kousnutí hmyzem.
g) Běžná dávka injekcí je 10ml (1:1500), ale může být mnohonásobně vyšší i silnější, podle uvážení doktora. Jen pro zajímavost, i králík snese bez problému tuto dávku do žíly a lze si představit, že i řádově vyšší dávka (cca 25x) nijak neohrozí člověka, viz nouzová aplikace HCl při akutní alkalóze, dokazující bezpečnost použití IV HCl. Nicméně, při předávkování může dojít k velice silné a nepříjemné detoxikační reakci.
Další poznámky:
A) Lékárenské roztoky solí a jiných rozpustných látek.
Jakákoliv vodu rozpustná látka má svou specifickou maximální rozpustnost při danné teplotě. V lékařství se běžně mluví o 20°C. Docílí se rozpouštěním solidní látky, například kuchyňské soli, do té doby, dokud se látka neodmítne dále rozpouštět a zůstává na dně. Tento roztok je považován za 100% roztok, který se dále ředí podle objemu. Požadujeme-li řekněme 10% lékárenský roztok kuchyňské soli, jeden díl nasyceného roztoku zředíme devíti díly destilované vody (1:9). Jakékoliv jiné látky lze popřípadě ředit i fyziologickým roztokem, což je slaná voda celkem odhadnutelná chutí podle slanosti, která je stejná jako u krve.
B) Kapátka.
Ba) US kapátko nakape teoreticky 16 kapek na 1ml.
Bb) Metrické kapátko nakape teoreticky 20 kapek na 1ml
Bc) Česká lahvičková kapátka jsou různá, ale vypadá to, že převažuje 12.5 kapek na 1ml. Pokud jsou používána, je vhodné si jejich kalibraci předem zjistit, řekněme v injekční stříkačce. Prakticky je vše poněkud jinak podle teploty, specifické váhy a viskozity kapaliny atd.
C) Zkratky:
HCl = Hydrochlorine = plyn, ale všeobecně je tím míněna kyselina solná = chlorovodíková.
IV znamená “Intravenous” = injekce do žíly
IM znamená “intramuscular” = injekce do svalu
SDK
1
3
Píďalka 06.10.2015 11:22 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Dr. Walter B. Guy
Kyselost žaludečních šťáv však není vždy danná kyselinou solnou (HCl), ale kyselinou mléčnou, a je-li potrava zásadité povahy, vznikají v žaludku díky hnilobným procesům kyseliny (oxybutyric, diacetic, formic) a jinné. To lze snadno prokázat podáním několika kapek kyseliny solné ve sklenici vody, která velmi rychle přinese uklidnění. Prof. Austin dále praví: “Veškerá kyselina mléčná by při správném zažívání měla ze žaludku zmizet během půl hodiny díky aktivitě kyseliny solné.” Co platí pro kyselinu mléčnou, platí také pro ostatní organické kyseliny, které vznikají hlavně při stagnaci obsahu žaludku v případě obstrukce pyloru (před vstup do dvanáctníku).
Máme dostatek informací, abychom si uvědomili, že nedostatek, nebo absence kyseliny solné, je hlavní příčinou vzniků degenerativních onemocnění, a že je jedinnou inorganickou kyselinou, kterou si tělo samo vyrábí. Všechny ostatní kyseliny jsou vedlejšími produkty, či odpadem metabolismu. Prof. Austin jasně prokázal nedostatek, či absenci kyseliny solné při zápalu plic, souchotinách a rakovině, stejně jako při stavech deprese.
Kyselina solná je jedinným vhodným a přirozeným prostředkem odstraňování nežádoucích kyselin a nežádoucích mikroorganismů v žaludku. Pokud je jí nedostatek, musí nutně následovat závažné zdravotní problémy, at’ už náhle, nebo postupně. Nedostatečné trávení a vstřebávání minerálů přichází obvykle jako první. Poté následují nechutenství, zažívací potíže, pálení žáhy, záněty ledvin a slepého střeva, vředy, astma, chřipky, zápal plic atd. Normální žaludeční šťáva navíc stimuluje žlučník a slinivku a její špatné složení vyvolává stagnaci těchto orgánů.
Dr. Burr Ferguson z Alabamy nepochybně prokázal svými bohatými klinickými zkušenostmi, že HCl je naším přirozeným dezinfekčním prostředkem při ošetřování otevřených ran válečných i civilních operativních zranění, který nejenom dezinfikuje, ale také podporuje hojení a regeneraci tkání.
Prof. Austin také naprosto nevyvratitelně tvrdí: “Vyměšování kyseliny solné může být částečně i úplně potlačeno neblahými emocemi, obavami a duševním napětím." Skutečně dobrý doktor musí na tento fakt neustále poukazovat, řídit se jím a být příkladem druhým.” Avšak jaká to úleva doktorově vlastní víře, umí-li si představit a skutečně rozumět skutečnému conceptu postaty nemocí, tělesné fyziologii a patologii, a obnovit tuto nezbytnou kyselinu společně s jejími nezbytnými minerály hladovému tělu nemocného. Ani k tomu není zapotřebí masivních dávek. Stačí zředěný ionizovaný roztok těchto minerálů v zředěné kyselině solné, abychom dosáhli rychlé změny v postiženém organismu. Po měsících studií, zkoumání, pokusů a omylů, jsem vyvinul současnou formuli minerálů arsénu, železa, draslíku a chlóru. Tuto správně naředěnou směs lze ordinovat jak ústně, tak injekcí do žíly (I.V.)
Především klinické zkušenosti (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
1
3
Píďalka 06.10.2015 12:20 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Dr. William Howel
Během třiceti dvou let své všeobecné praxe v malém městečku bez laboratorní pomoci jsem si mnohokrát přál žít ve větším, kde bych měl lepší technickou podporu s mnohými případy. Léky, tak jak mne je učili používat v případech infekcí, které se na mne obrátily o pomoc, neúčinkovaly tak, jak nám slibovala Materia Medica, kterou jsem studoval. Z tohoto důvodu jsem byl nucen měnit předpisy a doufat v to nejlepší, kdykoliv si pacient nevedl příliš dobře pod mou péčí.
Jednou za čas se během těcho let objevovali v mé ordinaci agenti chemických laboratoří, kteří mi vždy popsali mnoho nových preparátů na tu, či onu nemoc, nebo infekci. Po několika zkouškách takových léčidel, drog a vakcín jsem měl vždy pocit, že tyto přípravky velmi pokulhávají za sliby, a dospěl jsem k závěru, že něco musí být špatně bud'to s mými diagnózami, nebo s nabídnutými preparáty. Vzhledem k tomu, že jsem si byl celkem jistý správností svých diagnóz, nezbylo mi než usoudit, že je cosi špatně se všemi těmi drogami.
Pokaždé, když jsem v situaci porodníka a dojde k otevřeným zraněním, podám 10 c.c. 1/1500 HCl do žíly (I.V.) se stoprocentním (100%) úspěchem, aniž by následovaly horečky. Než jsem s tím začal, měl jsem jednou za čas případ následovný infekčním zánětem. V případě jakýchkoliv otevřených zranění jakéhokoliv původu dělám totéž a zase tím zabráním jakýmkoliv infekcím. Předešlé lékařské zprávy jsou mými zkušenostmi a už jsem poskytl nějakých 1200 injekcí HCl. Viděl jsem jenom málo reakcí a ty, které jsem viděl, rychle pominuly a nezanechaly nepříznivých následků. V minulých třiceti letech jsem střídal jeden přípravek za druhým. Od té doby, co jsem přešel na I.V. a I.M. injekce HCl, což je nyní něco přes dva roky, jsem neměl potřebu nic střídat, a jak se mi to jeví do budoucnosti, nevidím žádné důvody, proč bych tak měl učinit. Budu pokračovat s touto metodou ve všech případech infekcí a to i tam, kde je mohu teprve očekávat.
Nemám možnost se pídit po nepříznivých chemických a biologických změnách, o kterých se tvrdí, že k nim v těle dochází, protože jsem výlučně praktický lékař a sloužím povětšině ve všeobecné venkovské praxi. Nicméně mám ty nejlepší klinické zkušenosti s injekcemi HCl s velikým počtem případů. Pokud k nějakým takovým změnám dochází, snad by nebylo tak těžké to ověřit a dokázat to jak ve velmi dobře vybavené laboratoři, tak ve velkých klinických testech. Závěrem mohu pouze říci, že jsem Dr. Fergusonovi nesmírně zavázán. Tyto nové klinické zkušenosti, o jakých se mi dříve jenom snilo a jaké jsem nepoznal před používáním HCl , se mi jeví jako potvrzení, že příroda je tím nejlepším doktorem a že jí jenom pomáháme aplikací HCl injekcí.
Dr. Paul Roth shledal, že po injekci 10 cc 1:1000 kyseliny chlorovodíkové do žíly se během třiceti minut po podání téměř zdvojnásobil obsah kyslíku v krvi. Testy v hodinovém intervalu po podání ukazují okamžitý vliv na nárůst počtu bílých krvinek a na rychlou nápravu nesprávné (pH) rovnováhy, jak ukazují rozdíly náměrů. Takže, pokud je vstříknuta tato základní kyselina, vidíme okamžitý výsledek na obsahu kyslíku v červených krvinkách, a můžeme pozorovat jev, který snad lze vysvětlit nějakým podivným chemickým vlivem na kyselo-zásaditou rovnováhu.
Vezmeme-li za základ předešlá fakta a dojmy, může si člověk utvořit jakýsi obrázek mnoha podivností působení kyseliny chlorovodíkové, kyseliny, kterou nepoužívám jako lék, protože jsem byl vycvičen, abych tak činil s drogami. Neléčí žádnou nemoc, kterou bych znal, ale pouze stimuluje všechny známé i neznámé síly odolávání nemocem, stejné síly, které si vysloužily pověst nejlepšího lékaře a stejné síly, které Hipokrates nazýval “Životní duch vlastní nám všem k tomu, aby napravoval všechny neduhy lidského druhu.
22. Září 1934 ke mně byl dopraven svým otcem mladý, pětadvacetiletý muž. Vážil 47kg. Důvodem návštevy bylo jeho dlouhodobé astma, trvající už 5 let. Pisklavým hlasem malého chlapce s charakteristicky dlouhým chrchláním astmatika, mi mladý muž přerušovaně pověděl o svých návštěvách El Pasa a Fénixu v Arizoně, podniknutých z jeho domova v Oklahomě. V obou městech se mu hned po příjezdu na chvíli ulevilo, ale tato příznívá zlepšení jeho stavu byla velice brzy následována plnou recidivou jeho potíží s obtížným dýcháním. Navzdory velikému množství hlenů v obou plicích, jak mi prokázal stetoskop, se však ven dostávalo velice málo hlenů. Bílé krvinky měl na 7800 a červených 3,200,000 na mm3, a poskytly mi příležitost zvýšit počet obou, červených i bílých krvinek, injekcí kyseliny chlorovodíkové (solné).
Vzhledem k tomu, že F.A.M.A. (Federal American Medical Association) tak často vyjádřuje svůj názor, že injekce 1:1500 kyseliny chlorovodíkové je nebezpečná a způsobuje závažnou hemolýzu (rozklad krve) následující její aplikaci do žíly, jsem se rozhodl i v tomto případě se po tomto nebezpečí podívat, jako už mnohokrát před tím. Podal jsem pacientovi vnitrožilní injekci kyseliny 1:250 a poslední kapku krve jsem přikápl po skončení injekce do roztoku kyseliny na mikroskopickém sklíčku. Nikde nebyly patrné jakékoliv změny ve tvaru červených krvinek. Podle výroků z Chicaga jsem měl vidět ničivé změny, ale neviděl jsem je.
Požádal jsem pacienta, aby přišel následujícího dne. Učinil tak a zpravil mě, že z něj nikdy v životě nevyšlo tolik hlenů. Test jeho hlenů vykázal pár streptokoků a staphylokoků a nespočet bílých krvinek, takže mi nepřišlo zapotřebí potvrzovat tuto stimulaci bílých krvinek počítáním. Ve své klinické praxi jsem nikdy neviděl vycházet z infikovaných plic tolik hlenů po jakémkoliv léku, udávaném v Materia Medica a určeném na vyvolání odhlenění, jaké vidíme po podání kyseliny chlorovodíkové.
Dostával šest injekcí 1:250 roztoku týdně. Po prvním týdnu zaznamenal veliký pokles astmatických záchvatů a jejich závažnosti, a malý příbytek na váze i více sil. Před tím neušel jeden blok aniž se alespoň jednou musel zastavit a nabrat dech a odpočinout si, a nyní blok ujde bez zastavení a v pohodě. Po šedesáti injekcích byl pacient očividně ze svého astmatu venku, ale občas měl v noci případy čehosi, co popsal jako záchvaty pískání v plicích, a tak jsme v injekcích pokračovali, jednak abychom odstranili i tento problém a jednak ve snaze, aby dále nabyl na váze na svých původních 63kg. Teď měl jen 54kg, což zatím bylo navýšení o 7kg od počátku léčby pod vlivem buněk, stimulovaných kyselinou.
K mému naprostému úžasu ho koncem Listopadu opustila chuť k jídlu a opět začal ztrácet váhu, přestože jsme pokračovali s injekcemi tak, jako před tím. Po několika dnech hubnutí mi hlásil závažný záchvat astmatu a ztratil už 3.5 kg. Tohle byla zvláštnost a jevilo se mi, že jí lze čelit jen injekcemi se zvýšenými dávkami kyseliny chlorovodíkové. Nicméně, silnější roztok do žíly než 1:250 je bolestivý v místě vpichu a tato bolest často pokračuje několik dalších hodin až po rameno.
V Prosinci jsem mu tedy poskytl víc kyseliny ve 2% roztoku novokainu, který jsem doplnil kyselinou chlorovodíkovou na 2% (lékárenský, odpovídá 0.635% chemické koncentraci = 1:50) roztok kyseliny. Vpíchl jsem mu 2cc hluboko do sedacího svalu. Nejdříve jsem mu do svalu pomalinku vtlačil kolem desetiny cc, což pacient pocítil jako mírnou palčivost, a po minutě, kdy už zabral novokain, jsem mu velice pomalu vytlačil do svalu zbytek. Bolestivost byla zanedbatelná.
Kromě neděle navštěvoval ordinaci obden, takže ke dnešku dostal osm těchto 2% injekcí HCl v novocainu. Jeho klinický stav potvrdil správnost mých důvodů pro změnu, a to, že jediná medicína lepší než HCl je víc HCl. Pacient ke dnešku váží 53.5kg, neměl ještě tento měsíc astmatický záchvat a chodí 5km do ordinace a zpět. Hemoglobin má na 90, červené krvinky na 4,770,000 a bílé na 8400 na mm3 před injekcí.
Pro přibližné zjištění chování bílých krvinek pod vlivem HCl byl hned ráno při třetí vizitě, takže po dvou injekcích 1:250 IV, proveden test jejich počtu, a byl na 10,400/mm3. Po tomto nárůstu během čtyřiceti osmi hodin oproti prvnímu testu, a to o 2,600,000 bílých krvinek na litr, jsem se cítil velice ujištěn o konečném výsledku léčby. Vidím to tak, že tato čísla dávají jasný obrázek o síle této naší vlastní základní kyseliny pro povzbuzení jinak konstantního faktoru naší obranyschopnosti, o fagocytoze.
S pozastavením v klinickém pokroku a se ztrátou váhy po dvou měsících vnitrožilních injekcí a okamžité změně k lepšímu pod vlivem silnějšího roztoku do svalu mám pocit, že to musí být připsáno na vrub přímému vlivu kyseliny na kyselo-zásaditou rovnováhu v krevním oběhu. Klinická historie léčení tohoto pacienta však v každém případě poukazuje na to, že injekce do svalu je v některých případech mocnější než vnitrožilní aplikace.
Změna hlasu tohoto pacienta byla stejně pozoruhodná jako nárůst počtu červených krvinek. Jak už jsem se zmínil, měl při první vizitě pisklavý hlas malého chlapce. Během dvou týdnů se mu však proměnil v sytý baryton. Myslím, že zmizení chudokrevnosti lze vysvětlit zdvojnásobením obsahu kyslíku v krvi šestkrát týdně a zvýšené činnosti fagocytů a jejich neutralizaci jedů od bakterií, které způsobily astma. Nevyskytly se žádné zánětlivé reakce ani nepříjemné pocity, jež by šly přisoudit injekcím kyseliny chlorovodíkové.
A, mimochodem, mohu říct, že jsem po novokainu dal i svalové injekce 2cc až 10% (3.2% chemická koncentrace = 1:9). Takže, názory kolegů v časopise Asociace zabývající se nebezpečností injekcí kyseliny chlorovodíkové jsou mylné.
0
4
Píďalka 09.10.2015 23:38 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Dr. Desiderius De Beszeditz
Můj absolutní koník co se týče klinických zkušeností i osobnosti a navíc psal líp, než Američani, i když byl z Mexika.
Daleko od obyčejné civilizace a ještě dále od nemocnic, laboratoří, i od pomocných služeb zdravotního personálu, včetně sester, násobenou odloučením za dlouhých období dešt'ů, se spokojujeme se čtením týden starých novin a mnohokrát opakovaným čtením každého slova v časopise The Medical World a v dalších odborných publikacích, spolu se vším, co je jenom trochu ke čtení a co se dá nějak sehnat. Takto udržujeme krok s profesionálním pokrokem doby jak jen je to možné. Nouze nás denně nutí abychom si sami poradili a vyřešili všechny problémy, at' už zdravotní, nebo existenční. Z těchto činností nás pak vytrhne naléhavý vzkaz, přinesený nějakým přátelským sousedem, který se k nám den či dva plahočil křivolakými ztezkami divočiny.
Pak sami vyrážíme neproniknutelnými pustinami hor Siera Madre, kde musíme v mnoha zrádných místech vést své naložené mezky po srázných úbočích hor k té nejprimitivnější chatrči toho nejchudšího indiánského uhlíře, trčící nad hlubokým kaňonem. Tam putujeme sotva znatelnými cestičkami, dobrými snad ještě srnám a horským kozám. Provázeni řevem horských lvů, který se vám zařízne až do morku kostí, se trmácíme sopečným vzduchem, jenž se svým chladem hluboko zařezává do zápalem postižených plic mého pacienta. Jindy se zase vydáváme do srdce krajiny neméně zrádných dešťů, do džunglí prosycených výpary proradných močálů, prodíráme se změtí stvolů vysoké trávy kunai středem toho nejintimnějšího rodiště bataliónů komárů a tisíců druhů další nebezpečné havěti, škorpionů, hadů a aligátorů, abychom dorazili k okraji jezírka, na jehož bahnitém břehu se krčí otevřená, ubohá, jednopalmová chýže rybáře, kde v jedné místnosti, která mu slouží za kuchyni i pokoj, můžeme najít ať už prvorodičku s horečkou omladnic, nebo zaručeně nejžlutějšího malomocného, jakého jste kdy viděli, blouznícího horečkami malarie v očekávání smrti, nebo El doctoro.
Malárie - …. Mezi nimi byla snad nejtypičtější a nejpříšernější má vlastní malárie. Nacpaného chininem mne denně přepadaly návaly zimnice a ty trvaly kolem 45 min. Následovaly je na 2 až 3 hodiny horečky až 40.3°C a smáčely mne potem. Mé vlastní lékařské znalosti vyčerpány, 3 týdny léčby mými na slovo vzatými kolegy neúčinné, kdy jsem zhubl ze 170 lb na 105 lb jenom abych se stal tou nejžlutější kostrou v oblasti, kdy se ještě přidaly i žaludeční vředy a tropický průjem, jsem začal uvažovat o sebevraždě. Můj venkovský dům s ordinací a lékárnou mi podpálili rebelové a jedinným lékem, který se mi ze spáleniště podařilo zachránit, byla očazená lahev fosfátů Dr. Horsforda v roztoku kyseliny chlorovodíkové. V naprostém zoufalství jsem její obsah naředil jak jen jsem si mohl dovolit a začal s ním léčit sebe i druhé, jak ústně, tak svalovými (IM) injekcemi, a to bez ohledu na diagnozu nemoci. Pokud to na malárii nezabralo do té míry, jak bych si přál, zvedl jsem dávkování a bylo vystaráno. Zdá se to asi trochu šílené, že? Ano, také si to myslím, jenže to je můj přístup indiánského šamana a akce, a vše je fér v lásce a v boji a cokoliv je omluvitelné u nemocného člověka. Hlavně aby se vyléčil! No a? Během týdne jsem neměl co řešit a všichni jsme byli št’astní a spokojení.
Přítomnost plísní - Zde bych byl rád, aby byl můj následující výrok zaznamenán. “Neochvějně prohlašuji, že jsem díky své klinické zkušenosti, potvrzené v biochemické laboratoři, shledal, že naprostou většinu, ne-li všechny choroby, at' už chronické, nebo infekční, včetně všech forem rakoviny, předchází před-bakteriální a před-inkubační období, během něhož něco, cosi, jakýsi mikroorganismus, připravuje úrodnou půdu pro vznik těchto chorob.” Jak často se stane, že nějaký specifický virus, nebo bakterie, u které věříme, že zapříčinila chorobu, se objeví na scéně teprve poté, co jiný parasit začal svou ničivou činnost a v mnohém případě už i svedl rozhodující bitvu? Tento všudypřítomný organismus je plíseň, anebo je alespoň plísňového původu. Je to parasit, který ještě nebyl nikdy klasifikován a nejspíše bych ho nazval lidožravou plísní.
Cukrovka mellitus - Tuto cukrovku lze bezpochybně držet na uzdě injekcemi HCl do svalu. Mám v záznamech 16 případů, ve kterých jsem docílil trvalého vyléčení použitím HCl a medové diety. Působení injekcí HCl při této nemoci, která není způsobena infekcí, ale organickými změnami, stojí sama o sobě za pozornost a za detailní rozbor. Je zajímavá hlavně tím, že ani jedna z léčebných látek, ačkoliv jsou schopny vyléčit cukrovku, nemá nic přímo společného se snížením cukru v krvi. Léčí jinak a přirozeně tím, že napraví špatnou a nedostatečnou funkci systému endokrinních žláz, což je skutečnou příčinou této nemoci.
Rakovina, následky- 8 Únor 1932, věk 45, vdova, bezdětná, s hroznou bolestí v levé paži. Matka jí zemřela na rakovinu žaludku a tatík na delirium tremens. Před 2 roky našla zduřelé místo v levém prsu. O několik měsíců později se objevil tvrdý nádor s občasnou pálivou bolestí prsu. Dva specialisté jí doporučili operaci. Později prodala co měla včetně domu, a podstoupila operaci ve Všeobecné nemocnici v Mexico City. Během 7 měsíců se objevily 3 malé bulky na horní levé paži. Paže ji postupně začala celá občas bolet, a víc a více, až se bolest stala nepřetržitou a téměř nesnesitelnou. Nervy a svaly paže slábly, až nad ní ztratila vládu, včetně prstů. Tráví většinu dne ve dřepu, pláče, a chová si nemocnou paži, kterou musí manipulovat pomocí pravé. Počíná mít občasné bolesti břicha a ztratila během posledních osmi měsíců 26 kg.
Prohlídka ukázala, že byl odňat celý pravý prs včetně mízních uzlin v podpaží. Oznámil jsem jí, že pro ni nemohu nic udělat, ale žadonila alespoň o něco na ztišení bolesti, jenomže si nemohla dovolit morfium. Zkusil jsem kde co, ale bezvýsledně. Nakonec jsem zkusil i adrenalin, který na chvíli trochu zabral, ale ne na dlouho, a poté se situace ještě zhoršila. Nabídl jsem jí tedy experiment s HCl, který přijala. Injekce HCl dostávala 1x denně a byla přidána i ústní formule: roztoky arsenitu draselného (Fowler), chloridu draselného, chloride železnatého, zředěná kyselina fosforečná 10 kapek ve sklenici limonády 3x denně, později injekce jenom 2 až 3x týdně s ústní formulí.
Černé neštovice - Epidemie byla celkem mírnou aférou. Vyskytlo se jenom několik případů s krvavými boláky a zemřely pouze dvě děti a jeden dospělý, který však už trpěl mnoha jinými chorobami. Ale nezemřel žadný z těch, koho jsem ošetřil HCL. Kupodivu ti, kteří již byli pod’obaní od předešlé epidemie, na tom byli ze všech nejhůř. Používal jsem roztok i zevně a roztíral ho houbou na těla posypaná neštovicemi, jednak pro uklidnění a jednak i na vyhojení neštovicových boláků.
Uštknutí - Naprosto spolehlivě jsem léčil hadí uštknutí injekcemi HCl. Injekce a obklad namočený v čisté HCl, který se přiloží na místo uštknutí, jsou schopny kontrolovat situaci bez ohledu na jejich jedovatost.
Anthrax - Proto by mělo být zajímavé a musím zde zaznamenat, že v měsících Srpnu a Září 1933 decimovala vážná epidemie anthraxu populace zvěře i dobytka v mé oblasti. Jeden z mých přátel a pacientů, veliký farmář, ztratil 500 kusů malého i velkého dobytka. Anthraxu také podlehlo mnoho ubohých nákladních zvířat, našich užitečných, malých mezků. Už pro uspokojení své vlastní zvědavosti jsem se pustil do nového experimentu a vyzkoušel různá dávkování a koncentrace injekcí HCl na nemocných zvířatech, stejně jako jejich schopnost prevence na ještě nepostiženém dobytku. Nedal jsem víc jak 6 injekcí kterémukoliv nemocnému zvířeti a stříkal jsem je bud'to do vnitřní strany stehna, nebo do krčního svalu, ale nikdy ne do žíly. Pouhé 3 injekce byly dostatečné jako prevence u kteréhokoliv zvířete. Ani jedno z takto naočkovaných zvířat neonemocnělo a ze 64 nemocných zemřelo pouze jedno po druhé injekci. To snad stojí za přemýšlení, že?
Pár myšlenek - Jak se tak dívám skrze své mnohé záznamy, napadá mne nesmírně smutná a závažná myšlenka: Jaká je to jen hrozná škoda, že tato vynikající a stoprocentně účinná léčivá látka, kyselina chlorovodíková, nemůže být nikdy všeobecně přijmuta a použita díky svému vtělenému, hroznému a neodpustitelnému hříchu, který si sebou nese jako věčné Kainovo znamení, jako katův cejch největšího ze všech zločinů, a to, že: "Je příliš obyčejná na všechno, nesmyslně laciná a absolutně dostupná komukoliv. Nenese v sobě žádnou záhadu složitosti nebo výroby, je lehce k dostání a lehce aplikovatelná a použitelná ve všech koutech světa, at' už ji tam najdeme v lékařských seznamech nebo ne." Právě proto absolutně nezapadá do schématu výtěžků komerčního vydírání farmaceutickými společnostmi a je naprosto nevhodná pro jejich monopolistické účely.
Teorie uváděné v odborných publikacích, které se dušují a zapřisahají, že vstřikovat tuto látku do krevního oběhu je životu nebezpečné a že zapříčiní sražení a rozklad krve, není nic jiného, než další vědecký nesmysl a omyl, jestliže ne vědomý podvod. Takových podobných, které byly po dlouhou dobu prohlašovány za dokázanou vědu a vytrubované řevem úctyhodných expertů a autorit, pisatelů a editorů odborných časopisů, můžeme v historii vědy nalézt spousty, jenom aby nakonec byla potichu prokázána jejich faleš.
Podpořte chod fóra 