 | Poota 
11.04.2017 21:59
Bydliště: Praha
|
|  Poota napsal(a): Na počátku manželství je téměř každý přesvědčen o tom, že nevěra je něco, co ho nemůže potkat. Statistiky ale uvádějí neúprosná čísla - během manželství je nevěrných 65 % ženatých mužů a 46 % vdaných žen, 60 % manželstv |
| Šolim napsal(a): Jsem překvapen, že čísla hovořící o počtu nevěrníků jsou tak malá. |
Pomiňme důvěryhodnost statistik a pokusme se podívat na docela zajímavý a celkem zřetelně patrný rozdíl v tom, jak ke své vlastní nevěře přistupuje nevěrník a jak nevěrnice.
Ne že by se snad jednalo o něco závratně nového, ale nejspíš právě proto se mi to zdá bagatelizované až opomíjené.
Abychom se zbytečně nerozptylovali rozebíráním nějakých anomálií, tak rovnou předesílám, že pokusím rozebrat modelovou nevěru, kdy se jeden z normálních partnerů trvalejšího vztahu nebo manželství dopustí pohlavního obcování s jedincem opačného pohlaví mimo tento vztah.
Takže především - proč vlastně je vůbec nějaký rozdíl ve vztahu ke své vlastní nevěře, když si jsou oba partneři ve svých právech a povinnostech zcela rovni?
Myslím, že právě v tom je ten primární klíč - jsou si sice rovni v právech a povinnostech, ale v jejich genech je jim přírodou dán k jejich vztahu přístup přesně opačný!
Při nejrůznějších příležitostech se zmiňuje mužský a ženský archetypální princip a omílá se donekonečna protikladnost jangu a jinu, ale už většinou uniká, že by to mohlo hrát nějakou roli v partnerském vztahu.
Abych to zbytečně nerozpatlával, tak přirozeností muže je dávat - sperma, lásku, čas, peníze atd., kdežto přirozeností ženy je totéž všechno přijímat.
Právě tohle je fakt, který nám většinou uniká a pohled na partnerský vztah si zjednodušujeme na to, že ti dva jsou prostě spolu a navzájem si všechno dávají i přijímají, což si také většinou slíbili a nebo to alespoň předpokládají.
Ve skutečnosti muž dává a žena přijímá - a je to tak v pořádku, a pokud bude žena přijímat tolik, kolik jí muž dává a muž dávat tolik, kolik žena přijímá, tak to tak může i zůstat až do konce jejich dní - ámen.
Ovšem jak naznačují i se značnou rezervou brané statistiky - realita je mnohem méně idylická.
Láska, která se projevuje tvorbou opojných efedrinů zhruba po roce přechází v přátelství, které tvoří sice také příjemné, ale daleko méně opojné endorfiny, partnerce klesá potřeba přijímání sexu a naopak stoupá její spotřeba času a peněz, což souvisí se zajišťováním rozrůstající se rodiny.
U muže tak dochází v sexuální oblasti k převisu nabídky nad poptávkou, což je dříve či později při nějaké příležitosti ochoten řešit odevzdáním "přebytku" nějakému vhodnému protějšku. Z jeho pohledu se nejedná o nic tak špatného, protože odevzdává většinou jenom to, o co doma není dostatečný zájem.
Co se jeho týká, tak tím by to taky mohlo skončit, jenže ...
Právě tady se dostává do určité pastičky, která jej může lapit hned ze dvou stran. Jednou je jeho pohodlnost, kdy je po určité době snazší si svůj úlet zopakovat se ženou již jednou "dobytou", než pracně svádět nějakou novou.
Ovšem ne nadarmo se říká: "Jednou je nikdy, dvakrát je zvyk."
Druhou stranou pastičky je právě ženský přístup jeho protějšku, který se celou věc dívá s naprosto odlišnou "logikou".
Žena na rozdíl od muže vnímá velice výrazně "závaznost" pohlavního styku, pochopitelně hlavně pro muže. Pro ni se tím, že se s ní "vyspí", muž zavazuje k tomu, že o ni bude taky do budoucna pečovat a navíc jaksi předpokládá, že jsou pro něj všechny předchozí ženy "minulostí". Pro ni je zcela normální a přirozené, že toho dotyčného muže všem předešlým ženám včetně jeho současné partnerky nebo manželky "přebrala" a má na něj nezadatelný nárok. Proto celkem ochotně souhlasí s případným pokračováním nového vztahu. Pokud narazí na to, že nevěrník odmítá ukončit svůj dosavadní vztah, tak je schopná nevěrníkův úlet nějakým způsobem manželce prozradit, přičemž se spoléhá na to, že mu jeho nevěru odmítne tolerovat, rozvede se s ním a ona ho převezme do své "péče".
Žena nevěrnice má nějaký deficit v přijímání, pociťuje že něčeho má nedostatek - sexu, pozornosti, šatiček, peněz atd., což je ochotná přijímat i od někoho jiného. I z jejího pohledu je to celkem v pořádku, protože si bere jenom to, co jí v manželství schází a bez čeho by byla nespokojená a jako manželka tudíž asi i vůči manželovi dost protivná. Stejně jako manžel-nevěrník má i ona snahu svoji nevěru co nejdůkladněji tajit, protože ani ona si nepřeje procházet peripetiemi rozvodu. Nevěrnici příliš nevyhovují protějšky "jednou a dost", protože většinou nebývá k dispozici dostatečný výběr a navíc to nevítaně zvyšuje možnost "proláknutí". Stabilní protějšek, tedy pokud vydrží a nezevšední, je z tohoto hlediska bezpečnější volbou a navíc když už se to provalí, tak je tu stále ještě možnost ho "převzít".
Určitým paradoxem je to, že nevěra jako taková není většinou výrazem toho, že by nevěrník chtěl rozvod nebo rozchod, ale slouží jenom jako takový určitý pojistný ventil, který má zabránit přílišnému přetlaku - a že většina potíží a problémů nevzniká ani tak nevěrou, jako spíš její netolerancí díky uražené ješitnosti. |
|
Podpořte chod fóra 