 | Poota 
17.11.2018 23:41
Bydliště: Praha
|
| Odcházení
Zatím jsem se tak nějak letmo zmínil o tom, jak a co se s námi děje po smrti, ale nějak jsem pominul fenomén umírání, tedy to co se děje před smrtí. Většina lidí se nebojí ani tolik smrti samotné, jako spíš stavu, který jí může předcházet. Třeba dlouhé měsíce a nebo i roky tělesné nemohoucnosti, kdy třeba nebudou schopni se sami najíst a nebo dojít na záchod, kdy budou na obtíž svým blízkým a nebo odloženi do nějakého ústavu.
Není třeba zavírat oči před tím, že tyhle ústavy mají o klienty zájem až tehdy, kdy je jim přiznán plný příspěvek na bezmocnost - ten jim totiž připadne celý ještě k běžné ceně za ubytování. Právě takoví klienti jsou tedy často i několik let hýčkáni a opečováváni, než se jim podaří svým odchodem ukončit dlouhé a nikam a k ničemu nevedoucí trápení. Pokud jsou ještě v bdělém stavu a při smyslech, tak si zbytečnost své další existence většinou uvědomují a nejraději by ji už ukončili, kdyby ovšem věděli jak.
Jejich tělo už postrádá většinu funkcí, které by jim umožnily nějak smysluplně existovat, ale stále ještě je díky výživě dostatečně silné na to, aby si v sobě tu "svou" duši tahem stříbrné šňůry dokázalo udržet. Život těchto lidí je jenom čekáním na to, kdy se jejich tělo stane natolik slabé a nefunkční, že se jim podaří tu stříbrnou šňůru přece jen uvolnit a to nemohoucí tělo opustit. Během toho čekání přemýšlejí o tom, jestli a jak by to mohli urychlit a jestli by nebyla lepší nějaká eutanazie - ale to všechno jsou jenom takové úvahy, protože jejich údělem je jenom ležet, jíst a dělat pod sebe, na nic jiného se už nezmohou.
Jejich rozpoložení plně chápu, ale jsem proti jakémukoli zabíjení, takže neschvaluji vraždu, sebevraždu a ani tu eutanazii. Zvlášť když vím, že existuje možnost jak zemřít v klidu a kulturně s respektováním přírodních zákonitostí.
V našem těle totiž existuje i jistá část našeho "podvědomí", která má na starost "chod" našeho organizmu. Je to jakýsi náš "majordomus" nebo chcete-li tedy něco jako autopilot, který se snaží "udržet kurz" i přes naše často naprosto nevhodné zásahy do řízení. Jeho fungování je poměrně známé a pokročilejší osoby ho dokážou docela efektivně využívat, co se ale stále ještě příliš neví - má v sobě i program pro "ukončení letu", tedy řekněme že ovládá i automatické "přistání".
Jak jsem již zmínil, tak jeho slabinou je komunikace - prostě není stavěn na to, abychom mu do jeho řízení nějak kecali. Na druhou stranu bedlivě posuzuje každé naše jednání a z něj usuzuje co by měl dělat. Tenhle autopilot není jenom výsadou lidí, mají ho zabudovaného i třeba zvířata. Dokud je zvíře schopné si obstarat potravu a ubránit se šelmám, tak je dostatečně silné a aktivní, žije naplno. Když mu ubudou síly a rychlost, tak pokud ho nesežere něco silnějšího, tak už si nedokáže potravu obstarat. Jeho autopilot zjistí, že není potrava a tak omezí tvorbu žaludečních šťáv, tělo nemá přísun energie a přechází do úspornějšího režimu. Energie se spotřebovává, autopilot vypíná všechno, co není nutné a tělo přechází do vegetativního režimu podobného zimnímu spánku. Když už energie nestačí ani na něj, tak začne autopilot postupně vypínat jednotlivé funkce a tělo dává duši svobodu.
Je to sice smutné pozorování, ale krásně je to vidět třeba u domácích koček. Napřed přestávají být veselé, pak se přestanou mýt, přestanou jíst a pít a během několika dnů "odejdou". Pokud se podaří je nějakými pamlsky přimět k dalšímu jídlu, tak třeba ještě několik týdnů zase fungují, ale pak už se to většinou znovu nepodaří.
Z tohohle je vidět, že náš "autopilot" reaguje přesně a citlivě na náš příjem potravy a s ním související úroveň energie, kterou máme k dispozici. Takže i v mnoha směrech nefunkční tělo, pokud ho budeme krmit a dodávat mu energii, bude autopilot považovat za nutné udržovat v chodu - jestli to má nějaký smysl a nebo jestli to vůbec chceme, jde úplně mimo něj.
Jakmile dobrovolně přerušíme přísun potravy, povede v souladu s klesáním energie naše tělo "na přistání".
U Indiánů bylo zvykem, že stařec oznámil, že si přeje ukončit svůj život, načež ho odnesli nebo doprovodili na nějaké opuštěné místo a tam ho zanechali. Vypadá to na pohled krutě, ale je to velice rozumné. Člověk, který nepřijímá potravu, nepotřebuje ani vyměšovat, takže vlastně nemá vůbec žádné potřeby a je dokonale svobodný. Stačí mu pouze ležet a může volně přemýšlet a dávat do pořádku všechny resty svého života - odpustit všem co mu kdy ublížili a omluvit se těm, kterým ublížil on.
A pak pokojně odchází ... |
|
Podpořte chod fóra 