 | Píďalka 21.12.2018 11:17 Bydliště: ČR
|
| E_man napsal(a): Důkaz máš v každém střídavém relé. .... |
Obávám se, že to, co považuješ za důkaz, má příčinu v momentálním přeskupení domén feromagnetu, které se u něj dovedou do značné míry přizpůsobit orientací vnějšího pole. To v nich ještě nezbytně nevytváří vlastní magnetické pole, i když po odtažení z vnějšího pole nějaká magnetická remanence vzniká. Vlastní pole vzniká až když se feromagnet začne z vnějšího pole vymykat.
Dívám se na to jinak. Pokud by kus oceli zanořené do vnějšího magnetického pole, řekněme stálého magnetu, mělo produkovat pole vlastní, musel bych nutně očekávat, že pole takové soustavy bude silnější než pole dotyčného stálého magnetu. Síla dvou polí by se měla sčítat a být větší než je pouze síla použitého, stálého magnetu Z praktického hlediska by to pak mělo znamenat, že čím víc ocelových prvků nechám přichytit na stálý magnet, tím více by taková soustava měla mít schopnost nabalovat další ocelové prvky. Opak je pravdou.
Dále to ještě mohu rozvést, že magnetické pole jakékoliv látky je naprosto převážně uzavřeno v okruzích intermolekulárních vazeb látky, které se na povrchu prakticky neprojevují. V tomto smyslu je však vše permanentním magnetem bez vnějšího projevu, kromě násilně přeskupených domén materiálů permanentních magnetů, které si to nechají do nějaké míry líbit. Avšak, neschopnost feromagnetů navýšit celkovou hodnotu síly přitažlivosti sestavy magnet-feromagnet alespoň mně říká, že feromagnet v takové sestavě pouze sdílí magnetické pole stálého magnetu.
To mi dále říká, že feromagnet tudíž pouze vede magnetické pole stálého magnetu podstatně lépe než řekněme vzduch, tím ho deformuje a díky té deformaci na sebe magnet s feromagnetem působí přitažlivě. Stupeň té deformace je pak také jedním ze stěžejních kritérií vlastní síly přitažlivosti mezi ať již magnety, nebo magnetem a feromagnetem.
Píďalka |
|