 | Hana 
02.10.2022 13:53
|
| XXIII. Spojení křehkosti a síly
A ten muž v ní viděl laň. A jako se vždy žena stane tím, co v ní muž vidí, najednou se před ní v jejím snovém světě laň objevila. Ó, jak byla krásná, křehká a plachá! Nějakou dobu si na ni zvykala. Až ji napadlo, že zkusí změnu a půjde na Blaník ne s nějakou šelmou, to už uměla, ale naopak s laní.
Vybrala si temnou noc v novu. Ještě než do blanického lesa vstoupila, sama se stala laní. Laní, na kterou ty šelmy číhají. Laní, která, když se někde objeví, musí cítit, že je chráněna. Laní, která napíná uši. S naprostou důvěrou, že se jí nic nestane a že je v bezpečí, stoupala tedy té noci na vrchol Velkého Blaníku a zdolala jej poprvé jako laň. Bystřila sluch, který se tak nějak rozšířil. Jak vše bylo najednou jiné, nové! Vzpomněla si, že ve starých pohádkách se čarodějnice vždycky proměnily v laň, a musela se smát.
Mohla se vlastně proměnit, v jaké zvíře chtěla. Jednou hned na kraji blanického lesa svým vnitřním zrakem viděla zajíce. A tak se stala zajícem, kličkovala mezi stromy a poznávala Blaník jeho očima. A viděla, že je vlastně vším.
Vím
Jsem
Vším
A vše
Je
Mnou
Jsem
Osamocenou
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 