 | Hana 
04.05.2023 21:27
|
|  Had napsal(a): Můj život ovlivňují lidé kolem mě. Jak se chovají, jak myslí a to vytváří společnost. A nevykultivovaný člověk bude vždy jednoduše manipulovatelný ...... nechce zabývat sám sebou, protože jeho velký ego mu to... |
Celá naše moderní kultura je založená na potřebě sám sebe i okolí klamat, nalhávat si o sobě, že jsem lepší (slušnější, schopnější vědomější…), než jsem nebo než jsou ti druzí.
Život nás ale vytrvale učí rozpoznávat, že sami sobě lžeme, abychom se sebou dokázali vůbec žít.
A někdy je potřeba těžkých úderů osudu, abychom naopak měli potřebu být pravdiví.
Při nacházení skutečných motivací vlastních činů můžeme zjistit, že vůbec nejsou tak ušlechtilé, jak jsme si mysleli, ale jsou to jen obyčejné egoistické pohnutky (Udělal jsem pro někoho něco nezištně? Ne, udělal jsem to pro svůj dobrý pocit, pro kladný sebeprožitek, aby se ego mělo dobře apod.).
Hluboké sebepoznání může člověka připravit o poslední iluze o sobě, což sice může být zdrcující, ale zároveň nevyhnutelné a osvobozující.
Když stráví, že jeho velikost, mravnost (dle převládající morálky) a dobrota je nejspíš pouze domnělá, začne v něm růst pravá pokora, která se nedá falšovat předstíráním skromnosti. A také pravá svoboda, protože mizí veškerý strach. A každý strach je vlastně strachem ze sebe...
Pak ale třeba člověk zjistí, že mu jeho okolí těžko rozumí a považuje ho za podivína, blázna, protože už nejede většinovou sebeklamnou hru, ale demaskuje kulisy a kostýmy jejího divadla. Může tím některým lidem brát jejich svět, jde proti jejich potřebě se vzájemně ujišťovat, jak jsou dobří. Může být i na obtíž, ztrácet kamarády...
Pravda osvobozuje, ale taky vede člověka do samoty (samota ale není to samé, co osamělost). |
|
Podpořte chod fóra 