 | Píďalka 
06.04.2016 12:33
Bydliště: ČR
|
| Osobně nevidím s pokusem samotným žádný problém. Navíc si ten obrázek pamatuju i z učebnice na devítce, ale tenkrát jsem do toho nešťoural, přišlo mi to OK. Problém je v interpretaci a předpokladech.
Co se týče Wattu ... Ano, blbě jsem tu jednotku chápal. Takže dík za upozornění. Prošel jsem si to znova a porovnal si to v makovičce.
Ale zpět k tomu vozejku. Pokud si vezmeš vlak, tření je relativně malé a většina síly, kterou lokomotiva při rozjezdu táhne, je ve skutečnosti využita na překonání setrvačnosti vagónů. Vezmeš-li si to obráceně a budeš brzdit vlak jenom lokomotivou, tření tady lokomotivě pomáhá, ale vetšina protisíly lokomotivy je spotřebována na překonávámí setrvačnosti rozjetých vagónů.
U toho vozejku jde o totéž a hmotnost M2 je rozhodující berz ohledu na tření vozíku. Hádám, že s tím, jak učebnice mluvila o pečlivosti pokusů, si dal někdo práci, aby byl vozík pokud možno co nejkvalitnější a stejně tak s tím, že jeho hmotnost byla započítána do hmotnosti M2. S tím problém nevidím. V podstatě "lokomotiva" M1 táhne přes kladičku za roh a táhne především proti setrvačnosti M2 včetně vozíku. Taky bych počítal, že profesoři, co učebnici sestavovali, snad věděli, jak k té formuli někdo dospěl.
Zásadní problém ale vidím v tom (Veliká chyba), a ty jsi se dopustil téhož, že byl evidentně udělán předpoklad, že M2 je taženo přes špagátek "neměnou" hmotností M1, což by dávalo teoreticky konstantní sílu působení M1. Jenže ono to tak v praxi není. M2 je taženo relativní váhou, správně v české fyzice tíhou M1 při daném poměru mas M2 a tím i v závislosti na hodnotě proporce zrychlení.
Je to sice pro ofiko fyziku až Einstein, alespoň je mu tohle pořisuzováno, ale nejde o čistě teoretickou záležitost. Jenom to svého času vypíchl se svým příkladem působení výtahu na člověka, když zdůvodňoval princip ekvivalence přetížení a gravitace.
Lze si to v praxi ověřit mnoha způsoby. I proto jsem uvedl vsunutí/nastavení špagátku gumičkou, nebo pružinkou, ale dá se to celkem snadno vyzkoušet i mnoha jinými způsoby. Už cihla na špagátě spouštěná z balkónu dá při různých hodnotách přibržďování prsty člověku ten rozdíl pocítit. Pokud by člověk chtěl i měřit, spouštění přes kladku zavěšenou na pružině jasně ukáže, že čím je akcelerace spouštěné cihly blíže volnému pádu, tím je pružina kladky méně natažena a nejvíce je natažena když cihla jenom visí. To je ta relativní tíha. To už lze i celkem slušně měřit.
Co se týče "Malé chyby" je to balíček několika, ale ve světle "Veliké chyby" už jsou bezvýznamné. Prostě je to špatně.
Co se týče formule samotné, ano, je velice použitelná v ohromném množství klasických případů. Teprve až se člověk začne zabývat méně klasickými, dojde na to, že jde pouze o kruhový odkaz a je-li zvědavec, neřkuli potřebuje-li vědět, jak to je ve skutečnosti, začne šťourat a třeba se i došťourá. |
|
Podpořte chod fóra 