 | Jarin's 
08.04.2016 09:21
Bydliště: Zádveřice-Raková
|
| Tak mi to fakt nedalo a udělal jsem si malý domácí úkol z indukčních motorů, které fungují a jsou ověřené mnohaletou praxí, takže není důvod těm číslům a výpočtům nevěřit.
1) Píďalka má pravdu, že síla elektromagnetu je úměrná velikosti proudu a počtu závitů.
ALE
Při použití stávajícich materiálů jsou limitní hodnoty sycení železa v motoru do 2T
konkrétně to zpravidla bývá cca 1,7 - 1,8T ve statoru, 1,8-1,97 v rotoru a 0.8-0.95 v mezeře. Platí to pro motory Americké i Evropské. Ze vztahů pro sílu je zřejmá závislost na indukci a to kvadrátem. To prakticky znamená, že síla je zcela limitována rozměry. Proud je v motorech na 120V 3x vyšší, ale motory mají stejné rozměry, jako ty Evropské, takže je v nich mnohem méně závitů a indukce se tak vyrovnají. Jsou podobné a z toho vychází, že v tomto směru nás dodavatelé energie nijak neobírají. Stávající návrhy indukčních motorů jsou už optimalizovány na maximální zužitkování poměru cena(rozměry) / výkon. Navíc růstem rozměrů se zvýší i ztráty v železe a mechanické ztráty(dohromady nyní cca 8%)
Abychom tedy mohli využít výhody větších proudů a platit tak dodavatelům méně, ale pouze v případě elektromagnetických spotřebičů (netýká se vůbec odporové zátěže), museli bychom změnit konstrukci motorů buďto změnou materiálu, který umožní násobně vyšší indukci nebo rozměry.
2) Závěr je takový, že Píďalka má s tím proudem pravdu, ale při stávajícím stavu technologií pro nás změna napětí rozvodné soustavy neznamená vyšší náklady z důvodu zvýšení jalové složky. Konstrukce se totiž již přibližují stávajícím materiálovým limitům.
Což ovšem neznamená, že se to nemůže objevem čehokoliv v budoucnu změnit.
3) pro mě je tedy debata o tarifikaci prozatím(dokud se nezmění technologie) vyřešena. |
|
Podpořte chod fóra 