Str.: 1, 2 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poota 10.10.2019 14:37 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Úvodem
K pochybování o existenci hmoty je zapotřebí nejspíš nedostatku zdravého rozumu, protože hmotu můžeme kdykoli kolem sebe vidět a hmatat, a kdyby toho nebylo, tak se můžeme spolehnout na nekonečnou řadu vědců těch nejzvučnějších jmen, kteří své životy zasvětili jejímu zkoumání a poznání všech jejích zákonů. Tedy ne že bych o jejich výsledcích nějak pochyboval - naopak si jich hluboce vážím a dokonce se je beze zbytku snažím využívat, nicméně i tak mi zbývá jisté, byť nepatrné "ale".
To "ale" spočívá v tom, že dosavadní věda má stále ještě potíž s věrohodným vysvětlením několika věcí či lépe řečeno záhad. Ani nevím, jestli má smysl je všechny vyjmenovávat, snad stačí poukázat na tu nejzásadnější kterou je to, že pro makrosvět jim bezvadně fungují zcela jiná pravidla než pro mikrosvět. Budiž jim ke cti, že neustávají v hledání takzvané "teorie všeho", která by to napravila. Určitým význačným krokem kupředu bylo vytvoření Kvantové teorie, ovšem ta narazila na problém "co tvoří subatomární částice", o jehož řešení se pokusila Strunová teorie. Ovšem neúprosná matematika Strunovku rozdělila do několika směrů z nichž není možné vybrat "ten správný" - a jimž je společné hlavně to, že k jejich fungování je potřeba devítirozměrný prostor s chováním jakéhosi chameleona který vždycky některé z těch rozměrů "zavine" do nefunkčnosti; takže Strunovka se "teorií všeho" nestala.
Další cizelování Kvantové teorie dalo vznik celé plejádě nových sub-částic, ale k žádnému dalšímu posunu řešení původních záhad stejně nedošlo. Pokud se někdo chce podívat na dosavadní vývoj a přesvědčit se že se vědci neflákali, najde dostatek materiálu na netu - pro příklad jenom několik odkazů:
Aby bylo hned od začátku jasno - nejsem dostatečně šílený na to, abych popíral existenci hmoty, tedy něčeho co každý z nás kolem sebe vidí a na co si může kdykoli sáhnout.
Moje šílenost je jen docela malá takže stačí nanejvýš jenom na to, abych tomu co nazýváme hmotou - jenom upřel některé její vlastnosti, které u ní předpokládáme podle mého názoru neprávem. Pokud tady budu mluvit o hmotě podle dosavadních představ a tedy i s těmi "nesprávnými" vlastnostmi, budu používat výraz "hmota" a "hmotné". Jestliže budu mluvit o hmotě bez těchto "nesprávných" vlastností, pak budu používat výraz "matérie".
Takže co mě vede k tomu abych upíral hmotě některé její vlastnosti a nutí mě nahrazovat hmotu matérií. Především to, že důvěřuji důkladnosti vědců, kteří využili úplně všech svých možností k prozkoumání hmoty - a stále ještě mají několik "záhad" jejího chování, které uspokojivě vysvětlit nedokážou. Dalším aspektem je názor jogínů, že celý náš viditelný a hmatatelný svět je jenom "mája", tedy pouhý přelud a iluze. Někdo to může mít za pouhý blábol, ale já vím, že jogíni mají schopnost jaksi "vidět za roh" a tedy "vidět" i věci neviditelné, takže jejich tvrzení vůbec neberu na lehkou váhu. Ovšem potíž s nimi je v tom, že se svá tvrzení vůbec nenamáhají nějak vysvětlovat.
Je tedy možné, abychom za skutečnost a realitu považovali něco, co skutečné není? Ovšemže je, krásným příkladem jsou třeba velice živé a "skutečné" sny na jejichž nereálnost přijdeme až tehdy, když se probudíme. Ale podléhat iluzi se dá i při plném vědomí - stačí se dívat na televizi. Vidíme krajinu, vidíme moře, ryby, zvířata a lidi, všechno je plné barev a všechno se hýbe úplně jako ve skutečnosti - a přitom se nám na obrazovku promítají jenom nehybné "obrázky", které vzbuzují iluzi pohybu tím, že každý další z těch pětadvaceti za vteřinu je o ždibíček jiný než byl ten předešlý. Čím je ten ždibíček větší, tím rychlejšího pohybu máme iluzi.
Jak vidno ošálit nás není vlastně nic tak složitého. A pokud se k tomu ještě přidá přesvědčení, že skutečné je jenom to, co se dá vidět, změřit a spočítat - tak je téměř nemožné odhalit tajemství pohybu objektů na obrazovce. Přitom se dá změřit jejich rychlost a určit i směr jejich pohybu a dá se naprosto přesně i spočítat za jak dlouho zmizí za okrajem obrazovky - ale to je asi tak všechno.
Zatím se veškeré bádání vědců soustřeďuje hlavně na hmotu a dokonce i energie se zkoumá prostřednictvím jejího působení na hmotu. Všechno se tak točí jenom kolem hmoty a nejdůležitější zákon je zákon o zachování hmoty, z kterého je odvozen i zákon o zachování energie. A najde se snad někdo kdo má tu drzost otírat si svou nectnou hubu o hmotu, která je vlastně základním kamenem celé seriózní, tedy materialistické vědy?
Jo, našel se.
Napřed se podíváme na ten zákon o zachování hmoty - a už jsou tu problémy! Podle toho zákona je tu hmota furt, nejde zničit, jenom přeměnit.
To je hezké, ale od kdy tu je?
Jedna z teorií praví, že "nic" je možné rozdělit na hmotu a antihmotu, které když se znovu dotknou tak dojde k anihilaci čímž vznikne opět "nic". Na námitku, že nikde antihmota není tato teorie reaguje tak, že nějakým nedopatřením(!) vzniklo víc hmoty a náš Vesmír je ten přebytek, který zbyl po Velké anihilaci. Celkem hezká teorie a i když má svoje mouchy, tak si ji ještě časem "něčím jiným" připomeneme.
Druhá, dnes docela oblíbená teorie vychází z toho, že Vesmír se rozpíná, čili je čím dál tím větší. To znamená, že dřív byl menší a ještě menší - až byl úplně nejmenší. Matematici milují nekonečno, takže byl "nekonečně" malý. Z nějakého důvodu zrovna "tou dobou" (čas ovšem ještě neexistoval!) došlo k Velkému Třesku, který odstartoval to rozpínání. Nikdo tu prdu sice nepamatuje, nicméně události první vteřiny existence Vesmíru jsou velice přesně(!) a obšírně na mnoha stránkách vylíčené - prostě to nemohlo být jinak!
Taky dobrá teorie, ale vznik a taky nutný zánik hmoty nijak nevysvětluje, jenom je tak nějak odsouvá mimo jeviště.
0
0
Poota 11.10.2019 10:59 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Jakoby s původem hmoty v tomhle Vesmíru nebylo starostí dost, tak jsou i teorie paralelního Vesmíru či dokonce Mnohovesmírů, pochopitelně nejlépe v počtu nekonečném, na čemž má hlavní zásluhu "vynález" principu neurčitosti.
Když už jsem zmínil to nekonečno - jeho existence předpokládá svět založený na analogovém principu, kde existují zlomky a desetinná čísla, nula a čísla záporná, prostě dokonalý ráj matematiků. Proti tomu stojí svět na principu digitálním, který předpokládá Kvantová Teorie. Podle ní je nejmenší možné "kvantum" čehokoli nějak velké či spíš malé - a nic menšího už neexistuje, menší je jenom nula neboli nic. Tím dostáváme jenom nulu a jedničku a jakékoli množství je jenom počet jedniček, žádné zlomky, žádná desetinná čísla, vrchol jednoduchosti. A navíc - co nějak začíná, to také nějak končí, takže žádná hmota celého Vesmíru stlačená do nekonečně malého bodu a žádné rovnoběžky protínající se v nekonečnu.
Kvantová Teorie je opravdu pěkná, ale zatím si neporadila s otázkou:
"Co a nebo z čeho jsou subatomární částice?"
Vytváření dalších podčástic je jenom systém další menší "ruské bábušky", který nic užitečného nepřináší, a jehož největší zrada tkví v tom, že výsledek jakéhokoli měření je přímo ovlivněn očekávaným předpokladem výsledku.
K čemuž si dovolím připodotknout, že kdyby se vědci soustředili právě na tuhle "zradu", tak by zcela určitě přišli na mnohem zajímavější a užitečnější věci! Strunová teorie je podstatně sofistikovanější, ovšem její hlavní chybou je to, že sice o vlastních strunách hovoří jako o energetických útvarech, ale prakticky jim přisuzuje všechny vlastnosti hmoty a také je jako hmotu vkládá do vzorců. Různé částice se podle ní vytvářejí rozdílným způsobem kmitání strun a mám pocit, že nevysvětluje nijak věrohodně, čím je ta různost kmitání dána.
0
1
Poota 12.10.2019 12:55 Bydliště: Praha
9069
603
7583
No jak vidno, tak rejpání a hledání hnid v různých teoriích mi jde docela dobře a dokonce až tak, že by to mohlo vzbudit dojem, že mám nějakou teorii vlastní, která podobnými chybami neoplývá. Takže to opravdu ne, na nějakou teorii určitě nemám, nicméně aspoň na malou hypotézu by to při troše dobré vůle třeba stačit mohlo. Abych si to zjednodušil, tak to co předpokládám budu formulovat jako kdyby to tak opravdu bylo.
Takže ne že bylo nebylo, ale prostě je - a hotovo!
Existuje Prázdnota, což je dokonalé nic které se rozprostírá všude a nekončí snad ani v nekonečnu a setkal jsem se i s názorem, že se jedná o Antiprostor.
V této Prázdnotě je Prostor, který je Prázdnotou se všech stran obkolopen, je konečný a tvoří ho Éter.
Éter je tvořen neviditelnými Nulovými Body, které se v této podobě navenek nijak neprojevují.
Nulový Bod, tedy každý, je to nejmenší co vůbec může být a je tvořen dvěma splývajícími body, Bodem Začátku a Bodem Konce.
Bod Začátku, v dalším jako Začátek, je bodem Záporné Energie známé jako Jin a tento bod zůstává pevně na svém místě v Prostoru.
Záporná Energie Jin má charakter "tažný" směrem ke středu materiálních objektů a její spirála je směrem k Začátku levotočivá.
Bod Konce, v dalším jako Konec, je bodem Kladné Energie známé jako Jang a tímto bodem je možné pomocí Informace pohybovat v Prostoru libovolným směrem.
Informace - zatím ještě nemám k dispozici žádnou výstižnou definici, takže se prozatím musíme spokojit s tím, jakým dojmem na každého z nás bude působit během dalšího výkladu.
Kladná Energie Jang má charakter "tlačný" směrem ke středu materiálních objektů a její spirála je směrem k Začátku pravotočivá.
Energie Nulového Bodu je latentní a navenek se nijak neprojevuje, protože energie Jin Začátku a Jang Konce se navzájem eliminuje.
Informace - zatím ještě nemám k dispozici žádnou výstižnou definici, takže se prozatím musíme spokojit s tím, jakým dojmem na každého z nás bude působit během dalšího výkladu.
Odtažením Konce od Začátku se zruší Nulový Bod, takže se Jin a Jang přestávají navzájem rušit a vytváří se energetické Vlákno, jímž se aktivuje dosud skrytá energie Nulového Bodu.
Hotové Vlákno má na Začátku pouze Jinovou energii která slábne směrem ke Konci který má pouze Jangovou energii slábnoucí směrem k Začátku a je svinuté do spinové spirály, kterýžto útvar si dovolím nazvat třeba Kvantio.
Kvantio je tedy Vlákno svinuté do spirály, která má Začátek na své ose a její "závity" se ke středu její délky zvětšují a od středu opět zmenšují až ke Konci, který je opět na její ose; v podélném řezu se její obrys dá definovat jako mandorla či vesica piscis.
Kvantio je čistě energetický útvar který má charakteristiku energetického pole a je zcela bez jakýchkoli hmotných projevů, ovšem navzdory tomu je při svém "zhuštění" schopen vytvořit jakoukoli hmotně se projevující "částici", kterou si dovolím nazvat třeba Materion.
Materion se projevuje jako hmota, ovšem na rozdíl od ní nikoli trvale, ale jenom v určité části každého kmitu Kvantia.
0
1
Poota 12.10.2019 13:00 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Odtahováním Konce od Začátku se původní dvojbod nazývaný Nulovým Bodem zruší v tom smyslu, že ač zůstane elektricky neutrální, stane se Energetickým Bodem, který už je rozeznatelný - Energetické Body mají význam pro binární ukládání Informací do různých Informačních Polí, k nimž se dostaneme později.
Dalším odtahováním Konce již vzniká energetické Vlákno, které je svinuté do postupně se zvětšující duté kuličky, která dosažením své maximální velikosti vytvoří zatím neutrální zárodečný materion, jehož střed se stává relativně nehybným Centrem Kvantia v tom smyslu, že se k němu budou vztahovat "pohyby" Začátku a Konce. Různost těchto pohybů je způsobena Informací, popřípadě i působením okolních sil.
Pokud se Centrum Kvantia drží na své původní vzdálenosti od Konce, tak se Začátek od něj vzdaluje a Kladný Materion se stává neviditelnou čistou energií Kvantia, které díky své "paměti" bude při kadém svém dalším kmitu vytvářet znovu a znovu Kladný Materion, tedy proton.
Pokud Centrum Kvantia zůstává na svém místě a Konec se od něj vzdaluje, tak se Záporný Materion stává neviditelnou čistou energií Kvantia, které díky své "paměti" při každém dalším kmitu bude vytvářet znovu a znovu Záporný Materion, tedy elektron.
Pokud se v blízkosti Začátku nachází Konec protonu, tak tvořící se Centrum Kvantia zůstává stále uprostřed mezi Začátkem a Koncem, oba se od něj vzdalují stejně, takže se Neutrální Materion stává neviditelnou čistou energií Kvantia, které díky své "paměti" při každém dalším kmitu bude vytvářet znovu a znovu Neutrální Materion, tedy neutron.
0
0
Poota 12.10.2019 13:05 Bydliště: Praha
9069
603
7583
A teď se podíváme na to, proč ze stále stejného Kvantia vznikají rozdílné Materiony.
Až do vytvoření celé "kuličky" zárodečného Materionu probíhá proces úplně stejně pro jakoukoli budoucí "částici". To je dáno tím, že až tehdy je Materion schopný reagovat na energetická pole v "blízkém" okolí, což je asi tak prostor budoucího atomu. Pokud se tam žádné pole nevyskytuje, drží se Centrum Kvantia u Konce a vzniká proton. Když je Centrum Kvantia u Začátku přidržované "tahem" blízkého protonu, tak se od něj vzdaluje Konec a vzniká elektron. Pokud na Centrum Kvantia působí svým "tahem" protony s obou stran, tak se od něj vzdalují Začátek i Konec symetricky a vzniká neutron.
Správnost tohoto názoru potvrzují i změny neutronů na protony prokázané při ostřelování atomových jader. Dojde k tomu tak, že Začátek neutronu už díky svému pohybu neleží v bodě Konce protonu, jak tomu bylo při jeho vzniku. Jeho Centrum Kvantia se tedy přesunulo z geometrického středu Kvantia ke Konci, čímž ztratilo neutralitu a stalo se Kladným Materionem, tedy protonem.
Zdálo by se, že tím jsou možnosti vytváření Materionů vyčerpány, ale existence kvantové provázanosti dokazuje, že pro vytváření částicových "dvojic" je použit ještě jeden princip, kdy jsou obě částice navzájem opačné. Na první pohled to vypadá velice jednoduše - jedna částice bude prostě záporná a ta druhá kladná. Ve skutečnosti obě ty částice svoji polaritu synchronizovaně střídají tak, že když je první částice záporná, tak je druhá částice kladná a při druhém kmitu je první částice kladná a druhá záporná.
A jak to ty potvory dokážou - no docela snadno. Když Centrum Kvantia první částice zůstává u Začátku, tak se Centrum Kvantia druhé částice pohybuje zároveň s Koncem. U první se tak vzdaluje Konec a u druhé Začátek, čili první částice byla záporná a druhá kladná. V dalším taktu si to navzájem prohodí, takže u první se Konec vrátí k Centru a následně se vzdaluje Začátek, čili částice byla kladná. U druhé je to naopak - k Centru se vrátí Začátek a následně se vzdaluje Konec, čili částice byla záporná.
Takže žádné "strašidelné spojení na dálku", ale jenom prosté synchronizované střídání polarity!
Ověření se mi zdá docela prosté: jednu částici nechat v klidu a tu druhou na "chvíli" nechat běhat skoro světelnou rychlostí. Při vhodné rychlosti a správné "chvíli" by se mělo docílit toho, že obě částice budou mít stejnou polaritu. Tím by se prokázala ona synchronizace a zároveň by se dala vypočítat i frekvence kmitání těch Kvantií.
0
0
Poota 13.10.2019 12:00 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Zmínil jsem jakési kmitání, kdy se délka Kvantia periodicky mění od minimální, kdy tvoří dutou kuličku Materionu, až k maximální, kdy je pouze "řídkým" spinovým vláknem energie s obrysem mandorly. V tomto rytmu kmitají synchronně všechna Kvantia celého Vesmíru, takže právě tato frekvence určuje Čas.
Jelikož Einstein prokázal vazbu mezi Časem a "hmotou" neboli Matérií, docházíme k tomu, že ta vazba je ve skutečnosti jenom mezi Časem a Energií, takže i to "pozorované" rozpínání Vesmíru může být velice snadno jenom nějakou další iluzí - což ostatně naznačuje i podstatný rozdíl mezi vypočítaným a zjištěným množstvím energie k tomu rozpínání potřebné. Právě onen rozdíl je také důvodem k začlenění principu neurčitosti do Kvantové Teorie, což ve svém důsledku vede k jinak zbytečným Mnohovesmírům.
Celý Vesmír je tedy v jednom okamžiku "hmotný" a v následujícím "nehmotný", což se stále opakuje. Hmota jako taková nebyla jednou provždy vytvořena, ale vytváří se stále znova a znova jako matérie pouhým zhušťováním energie. Není zde energie a pevná hmota jako dva protiklady tvořící dualizmus, ale pouze jedna jediná energie, která je jednou "řídká" a po druhé "hustá".
Celkem snadno se tedy vysvětluje "záhada" dvojštěrbiny, kterou "částice" prochází pohodlně v době, kdy je energetickou vlnou - a "hmotně" se pak projevuje v době, kdy je Materionem. Současně to vysvětluje potíž se zjišťováním aktuální polohy elektronu, který je "vidět" jenom tehdy, když je Materionem, ale vzápětí se stává "neviditelným" Kvantiem. Nedá mi to nepřipomenout onen vtip o dvou policajtech: "Svítí mi pravý blinkr?" "Teď jo, teď ne, teď jo, teď ne!"
Podle této hypotézy v tom není nic záhadného. Příroda zcela běžně používá fígl s dvojicemi navzájem opačných vlastností - například replikace dvojspirály DNA probíhá tak, že se rozdělí od sebe obě poloviny a ke každé z nich se připojí nová půle opačných vlastností. Takže není vůbec nic divného na tom, že každá částice "ví" jak má vypadat její opak a taky ze svého opaku dokáže zjistit svou podobu.
0
0
Poota 13.10.2019 12:10 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Atom podle téhle hypotézy netvoří planetární systém a elektrony kolem jádra nekrouží, místo toho nabízím analogii s odkvetlou pampeliškou, u které její chmýří/elektrony zůstávají na svých místech nehybně přidržované silou elektrického náboje ve stále stejné vzdálenosti od jádra a navzájem od sebe co nejdále díky stejnému náboji.
Podle téhle hypotézy také nemůže vzniknout žádná antihmota, protože pevně "ukotvené" jsou jenom záporné Začátky, které právě jenom díky tomuto ukotvení mohou být těsně u sebe. Z kladných Konců nelze vytvořit střed atomu, protože se navzájem odpuzují a přitom jsou "pohyblivé". Dokonce ani atom vodíku s jedním protonem a jedním elektronem nelze "převrátit" tak, aby byl elektron v jádru a proton v obalu - tato "možnost" neexistuje a to co neexistuje jako možnost, to se nedá žádnou Informací zrealizovat.
Sice jsem to tu už ve stručnosti zmínil, ale raději to ještě připomenu a zvýrazním: "Protože hmotu nahrazuji matérií, která je určitou formou energie, tak mi nadále zůstává pouze zákon o zachování energie, který je podmíněn zachováním Informace."
Dalo by se to říci tak, že každé Kvantio "ví" z jakého Materionu vzniklo a následující Materion vytvoří úplně stejný. Jenže jak víme, tak hmotu čili matérii sice nemůžeme zničit, ale dokážeme ji různě přeměnit. Zatím umíme přímo působit pouze na tu matérii, takže když nějak fyzicky změníme nějaký Materion, tak následně se už bude vytvářet jenom ten změněný.
Měnit můžeme jak jeho fyzikální vlastnosti, tak třeba i jeho polohu v Prostoru, která závisí jenom na tom z kterého konkrétního Nulového Bodu se bude tvořit.
Sice mi to dost trvalo, ale přece jenom jsme se k těm kouzlům nějak dobabrali.
Ono už z principu není nutné měnit napřed "částici", aby se tím následně změnila Informace. Stejně tak je možné napřed změnit tu Informaci a ta už v následujícím kmitu vytvoří "částici" jinou a nebo někde jinde. Přitom Informace nemá či nepředstírá žádnou váhu, takže ani setrvačnost a tudíž k její změně není nutné dodávat žádnou energii.
Tím se dostáváme k tomu, že "všechno" se dá realizovat bez spotřebovávání energie - materializace, dematerializace, levitace, létání, telekineze, teleportace, transmutace a zřejmě i mnoho dalšího, tedy pokud se nám podaří odhalit různá tajemství neviditelna, která zřejmě většinou souvisejí a nebo přímo závisejí na Informaci.
Jak jsem už zmínil, tak jsem nikde nenašel definici toho, co je podstatou Informace, takže kolem toho budeme tak nějak jenom kroužit. Jisté je, že nějakým způsobem souvisí s Možností. Určitým vodítkem nám při tom může být výpočetní technika, která se prakticky zabývá zpracováváním informací a také jejich ukládáním. Výhodou pro nás je, že počítače používají binární kód, který se skládá pouze z nul a jedniček. Totéž poskytuje i Éter, jehož Nulové Body jsou ideálními Nulami, a jehož Energetické Body jsou ideálními Jedničkami. Záznamovým médiem je tak celý Éter, tedy ten obrovský "volný" a "prázdný" prostor mezi jádrem a obalem každičkého atomu jakož i prostor mezi jednotlivými atomy.
0
1
Poota 14.10.2019 11:11 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Nebudu raději zabíhat do podrobností něčeho, co dostatečně neznám a tak jenom ve stručnosti. Každá informace je "někde" uložená podle nějakého systému a zabírá určité místo, takže někde začíná a někde končí. Pro přečtení/vyzvednutí každé informace je nutné najít její začátek, který je "adresou" té informace.
Počítače používají řadu bitů, takže když se ztratí polovina té řady, tak bude té informace jenom polovina. Příroda používá holografický systém ukládání, který je mnohem sofistikovanější v tom, že na stejně objemné médium se vejde mnohem víc informací a navíc mohou být uložené i "přes sebe". Přitom pokud se ztratí polovina toho média, tak se dají přečíst všechny informace jenom s tím rozdílem, že třeba obrázky nebudou mít tak výrazné barvy.
Práce s informacemi na počítači vyžaduje komunikaci s operačním systémem, který ve své operační paměti informace zpracovává a následně je podle nějakého algoritmu ukládá, aby je mohl kdykoli podle téhož algoritmu opět načíst. Příroda má obdobný úkol a tak není příliš překvapivé, že ho řeší také obdobným způsobem. Naše Vědomí má k dispozici operační systém, kterým jsou naše složky obvykle prezentované jako podvědomí a nadvědomí.
Obecně se dá říct, že do kterékoli části prostoru lze ukládat informace a také je následně číst, ovšem z praktických důvodů je lepší pro to využít volný prostor atomů nějaké fyzikální látky nebo předmětu. Nejznámější jsou voda a krystaly, obojí umožňuje uložené informace i přenášet.
Operační pamětí člověka je ta část Éteru, kterou momentálně obsahuje naše tělo - je to poněkud legrační, ale můžeme se o tom celkem kdykoli přesvědčit. Pokud se nám stane, že chceme něco udělat nebo říci a po několika krocích "zapomeneme" co to bylo, pomůže nám vrátit se na místo, kde jsme to ještě věděli - a tam si na to "vzpomeneme", protože ta myšlenka na tom místě "zůstala". To naznačuje, že naše krátkodobá paměť není celá automaticky zahrnutá do celku naší osoby, takže pokud se chceme pohybovat v prostoru i s ní, musíme to nějak dát najevo. Například by bylo velice trapné, kdybychom se sice úspěšně teleportovali třeba k protinožcům, ale na místě samém bychom si nemohli vzpomenout na to, co tam vlastně chceme.
To, co si chceme zapamatovat trvale, se automaticky přepisuje do obdoby našeho adresáře Home, kterým je náš Osobní Záznam, a to tehdy když spíme a jsme v hladině Alfa. Tato hladina je typická pro komunikaci s Informačním Polem, které obsahuje všechny Osobní Záznamy a také celkový záznam všech vědomostí lidstva, který je známý pod jménem Akáša. V neoprávněných přístupech striktně brání a veškerý "provoz" v Informačním Poli řídí "živá" entita nazývaná Vyšší Inteligence, která sama sebe nazývá Šaktí - pod stejným jménem prezentuje hinduizmus manželku boha Šivy.
0
2
Poota 14.10.2019 11:23 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Informace týkajícíc se materiálních objektů jsou v zásadě dvojího druhu. Tím prvním jsou informace vnitřní, které rozhodují o materiálu objektu, o jeho velikosti, teplotě, pevnosti, z čeho se skládá, co všechno k němu patří atd. Objekty se často skládají z nejrůznějších součástek nebo orgánů, takže při jakýchkoli manipulacích je potřeba definovat co všechno do objektu patří. Analogií je úprava textu v editoru, kdy napřed musíme označit "blok", kterým může být jedno písmeno, slovo, věta, odstavec a nebo celý text, a teprve potom můžeme s tímto "blokem" provést nějakou operaci jako je třeba změna typu, velikosti nebo barvy písma či jeho smazání a nebo vytvoření jeho kopie. Pro "práci" s matérií budou platit obdobná pravidla.
Změnou těchto vnitřních informací se mění fyzikální vlastnosti objektu, příkladem je třeba transmutace kdy se mění přímo atomy. Dalším příkladem je třeba změna velikosti opakováním replikace stejných atomů, a nebo replikace celého objektu, kdy "zkopírujeme" všechny jeho vnitřní informace a vcelku je přesuneme na jiné souřadnice prostoru.
Další informace jsou vnější, tedy takové, které nemění vlastnosti objektu, ale pouze mění jeho polohu tak, že v dalším taktu se jeho Materiony vytváří z jiných Nulových Bodů. Příkladem je třeba levitace, telekineze, teleportace a nebo třeba i jenom prostá rotace. Analogií je přesun "bloku" písma na jiné místo téhož dokumentu a nebo jeho přesun do dokumentu jiného, který je případně i v jiném adresáři či na jiném zařízení. Inteligentní manipulací s vnějšími Informacemi se dají celkem snadno a logicky vysvětlit rozličné artefakty a stavby, na které naše soudobá technika nestačí a které se přičítají dávným či mimozemským civilizacím.
Informace zapisujeme tedy vždycky do Éteru, tedy do Prostoru, který je jak mezi jednotlivými atomy, tak i uvnitř v atomech tvořících nějakou látku nebo předmět. Pokud se jednalo o předmět, tak ten můžeme přemisťovat, přičemž záleží na tom, jestli jsme Informaci zapsali "jako součást předmětu" a nebo jako "samostatnou informaci". Jestliže je Informace součástí předmětu, tak se bude přemisťovat současně s předmětem, to znamená že po změně souřadnic (= vnější Informace) se podle "vnitřních Informací" vytvoří tentýž předmět na nové pozici i s "uloženou informací".
Pokud byla Informace zapsána jako "samostatná informace", tak se na nové pozici vytvoří tentýž předmět, ale bez té "samostatné informace", která zůstane zapsaná v prostoru, kde byl dotyčný předmět původně.
S Informacemi se dá "napřímo" pracovat pouze mentálně, tedy působením nějakého Vědomí prostřednictvím myšlenek. Prakticky se ukazuje, že Vědomí jako takové není vázáno jenom na živočišný mozek a dokonce že ke své existenci ani nepotřebuje fyzicky se projevující entity.
S těmi vnějšími Informacemi jsme už přeskočili z mikrosvěta do makrosvěta, který se přece jenom něčím od mikrosvěta liší. Zatímco v mikrosvětě jsou obě síly Jang a Jin navzájem v rovnováze a relativně pevně do sebe "zaklesnuté" v energetických vláknech, tak v makrosvětě jsou to dvě navzájem oddělené "síly", které se projevují v nějakém vzájemném poměru.
Krom toho, že se dají našimi smysly indikovat, toho o nich víme skutečně pramálo. Poměrně jisté a ověřené je to, že pokud se obě tyto síly spojí na společné spirále, tak vzniká Orgon, který je základní podmínkou života - bez něj zůstává matérie jenom anorganickým materiálem.
0
2
Poota 15.10.2019 11:29 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Jak tak na to koukám, tak tahle hypotéza nejspíš moc oblíbená nebude, protože podle ní by neexistovala celá řada fyziky a matematiky tak oblíbených rekvizit. Začalo to hmotou a pak už se to sypalo jedno za druhým - nekonečno, Velký Třesk, všechny ty nové částice, devítirozměrný prostor, paralelní vesmíry a neurčitost. Samozřejmě s hmotou by měl odejít i zákon o jejím zachování a pochopitelně taky otazníky jak byla stvořena a jak skončí. Ještě že zbyl aspoň zákon o zachování energie - jenže i on spíš závisí na "zachování informace". Vlastně ať na to jdeme s kterékoli strany, nakonec se vždycky dostaneme k informaci, kterou to začíná a taky končí. Ovšem docela tristní je to, že tak nějak "víme" co ta informace je, ale nějakou kloudnou definici stále ještě nemáme.
A ještě k těm informacím - pomocí informace se dá matérie "stvořit", pomocí téže informace se ta samá matérie udržuje a nejspíš se s ní taky dá i ta matérie i s těmi jejími Kvantii ze světa sprovodit. Tím pádem je jasné, že už nám nezbyl ani ten zákon o zachování energie a dokonce to vypadá i tak, že se nezachová dokonce ani ta informace. Právě tady nejvíc chybí ta definice toho, co je vlastně informace. Jestliže se dala matérie nějak vytvořit, tak tu musela být ta možnost jejího vytvoření. Ovšem i po likvidaci oné matérie tu pořád zůstává možnost ji znova vytvořit, takže ta informace tu stále zůstává, pouze se nerealizuje. takže by zřejmě nemuselo být ani tak příliš od věci mluvit o "zákonu trvání informace".
Vědomou práci s Informačním Polem má velice dobře zpracovanou Silvova metoda a jiné podobné systémy založené na "práci" v hladině Alfa https://www.omforum.cz/forum.php?t=57
Nejspíš všechny systémy pro mentální práci používají jako svůj hlavní nástroj vizualizaci, která v první fázi ověří možnost a v druhé rovnou vytvoří k ní náležející informaci - třetí fází je požadavek na realizaci a poslední fází je realizace.
Zatím jediným systémem, který tohle všechno splňuje je kvantové léčení, které se pod tímto názvem objevilo teprve nedávno, i když je jasné, že se prakticky používá různými uzdravovateli už od nepaměti. Příklad praktického provádění je třeba tady
Pokud někdo doufal, že tady zveřejním návod jak vytvářet kyklopské zdivo nebo mistrovské šáry, tak ho zklamu. I kdybych ho znal a podobné věci byl schopen vytvářet, tak by bylo velice nerozumné to prezentovat, protože především by se to dalo velice snadno zneužívat a pak - ohrožovalo by to něčí zisky. Stačí si jenom představit k jakým ohromným až katastrofálním změnám by došlo běžným rozšířením třeba jenom takové pitomůstky jakou je telekineze.
0
3
Poota 11.11.2019 13:13 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Poota napsal(a):Zatímco v mikrosvětě jsou obě síly Jang a Jin navzájem v rovnováze a relativně pevně do sebe "zaklesnuté" v energetických vláknech, tak v makrosvětě jsou to dvě navzájem oddělené "síly", které se...
Podrobněji se tímto zabývají, jak jinak, různá náboženství, alchymie a magie, kdy se většinou hovoří o čtyřech živlech a případně ještě o pátém elementu. Ony dvě energie bývají nazývány také různě, třeba elektrická-magnetická, sluneční-měsíční, mužská-ženská, Jang-Jin nebo vyzařující-pohlcující.
Budeme pochopitelně usilovat o co nejjednodušší a tudíž i co nejpravděpodobnější princip, který by ovšem odpovídal všem známým kritériím.
Výbornou nápovědou je jeden z nejstarších symbolů, kterým je takzvaný sluneční kříž, což je prostý kruh rozdělený křížem na čtvrtiny. Běžně se má za to, že kruh znázorňuje sluneční kotouč a kříž že znázorňuje čtyři roční období nebo rovnodennosti a slunovraty - to považuji za "veřejný" význam tohoto znamení. Tím "tajným" a skutečným je poznání, že každý živel/element je tvořen čtyřmi čtvrtinami.
Jestliže jsou všechny čtyři čtvrtiny Jangové jedná se o živel/element Oheň, který se projevuje jako pevný či silný Jang.
Pokud jsou všechny čtyři čtvrtiny Jinové, jedná se o živel/element Voda, který se projevuje jako pevný či silný Jin.
U těchto dvou "čistých" živlů/elementů se jejich čtvrcení nijak neprojevuje, protože se skládají pouze z jedné jediné síly.
Tři čtvrtiny Jangové a jedna čtvrtina Jinová dává dohromady živel/element Vzduch, který se navenek projevuje jako pouze poloviční Jang díky tomu že jedna Jangová čtvrtina je navenek eliminována čtvrtinou Jinovou - hovoří se tak o Jangu "slabém" nebo "proměnném" proto, že vůči pevnému Jangu se chová jako Jin a vůči silnému Jinu jako Jang.
Tři čtvrtiny Jinové a jedna Jangová dávají dohromady živel/element Země, který se jako Jin "slabý" či "proměnný" také chová "obojetně", tedy vůči Jinu jako Jang a vůči Jangu jako Jin.
Dvě čtvrtiny Jangové a dvě Jinové dávají dohromady živel/element Éter, o kterém zasvěcenci mluví jako o pátém elementu, který ovládá čtyři základní živly a navenek se energeticky nijak neprojevuje.
0
3
Poota 03.12.2019 14:00 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Vláknová hypotéza tím, že rozmetala představu trvale existující hmoty, pomohla vyřešit většinu či dokonce možná že úplně všechny problémy kvantové teorie.
Například tím, že matérie předstírá hmotu jenom po zcela určitou část kmitu 'kvantia' - je správné do vzorců dosazovat jenom odpovídající část hmotnosti, takže se bude dosahovat správnějších výsledků, které pak nebude nutné korigovat 'neurčitostí', která ústí třeba až v nutnost mnohovesmírů.
Dalším příkladem je třeba i to, že kterýkoli 'materion', neboli to co je dosud považováno za částici, může být na stále stejném konkrétním místě i v době, kdy je jenom nelokalizovatelným "vlněním" tedy 'nematerionem' - a na tomtéž místě se opět opakovaně "materializuje". Tím není nutné počítat s žádnou větší či menší pravděpodobností výskytu 'nematerionu', protože zůstává na svém místě i v době kdy ho nelze přesně "zaměřit".
Jak vidno neprojevuje vláknová hypotéza žádnou snahu o nějaké znevěrohodňování dosavadních fyzikálních rovnic, pouze do nich umožňuje dosazovat konkrétní a věrohodné hodnoty, které umožní dospět k přesnějším výsledkům a také k odstranění všech rozporů prozatímně řešených zaváděním berliček v podobě 'nekonečna' a 'neurčitostí'.
Kvantium tím, že se stále mění z 'materionu' na 'nematerion' a zase nazpátek, má "zdánlivě současně" i naprosto protichůdné a navzájem se vylučující vlastnosti, které tak důkladně brání logickému pochopení probíhajících procesů. Od přesvědčení, že "všechno jsou jenom částice", které je jenom pouhou "vědeckou" obdobou pohanské personifikace přírodních sil, je potřeba přejít ke správnějšímu výkladu že "všechno včetně částic je jenom určitá konkrétní podoba vlnění nějaké síly". Tato změna úhlu pohledu nám podstaně zjednodušuje i řešení všech dosavadních problémů.
Základní síly jsou pouze dvě - Jang a Jin, a jsou navzájem protichůdných vlastností, což svádí k domněnce že vznikly nějakým rozdělením "čehosi" nebo snad "ničeho" na základě nějaké "informace", kterou dodalo nějaké "vědomí". Ty dvě nějak vznikající síly svojí vzájemnou neutralizací vytvářejí stále více Nulových Bodů, z nichž se tvoří Éter neboli Prostor a z něj posléze i všechno trojrozměrné. Vzhledem k tomu, že Nulové Body jsou v Éteru nejspíš "nahusto", tak se různé "zakřivování prostoru" jeví jako nepravděpodobné. Mimochodem je docela možné, že popsaný proces Stvoření stále ještě trvá, což by mohlo snadno vzbudit i dojem, že se Vesmír rozpíná.
0
0
Poota 10.12.2019 13:28 Bydliště: Praha
9069
603
7583
O kousek výše jsem zmiňoval pět elementů tvořených vždy ze dvou základních sil v nějakém poměru.
Takzvaný "pátý element" má obě síly stejně velké, tedy je navenek energeticky neutrální, takže stojí mimo ostatní pole tím, že netvoří pole energetické ale pouze informační.
Energetické pole se obecně skládá vždy ze dvou elementů nestejně "silných", takže v nich vždycky jedna z nich převládá, čímž vzniká energetický potenciál neboli rozdíl energie mezi oběma "póly" daného pole. Pokud se potenciál nemůže vyrovnat "prouděním", tak se projevuje jako "náboj", tedy polarizací jednotlivých elementů pole.
Z předešlého vyplývá, že v Prostoru existují čtyři samostatná energetická pole z nichž každé má odlišné vlastnosti, ale všechna existují společně a navzájem se ovlivňují.
0
1
Poota 12.12.2019 12:00 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Pokusím se do toho vnést jakýs takýs náznak pořádku, snad se mi to podaří.
Dospěli jsme zatím k tomu, že všechno se skládá vždycky jenom ze dvou základních protichůdných sil Jinu a Jangu.
Ovšem tyto síly se skládají dohromady různými způsoby, takže tím pádem vytvářejí i různé "věci".
Pro vytváření Kvantií jsou použity tyto síly v poměru 1:1 a vytvářejí Nulové Body, což je Éter, tvořící Prostor. Z Nulových Bodů se vytvářejí Informační Body a dalším procesem Kvantia, která pulzují mezi stavy Materion a Nematerion.
Dalším způsobem je skládání Jinu a Jangu do čtveřic neboli Kvartonů, které jsou základní jednotkou volných sil, které složené do dvojic neboli Dikvartonů vytvářejí Energetická Pole. Kvartony a Dikvartony s vyváženými silami se energeticky navenek neprojevují a fungují zřejmě ve sféře informací.
Z energetického hlediska jsou Dikvartony vlastně dipólové jednotky, které se bez vnějšího vlivu skládají do jakýchsi vláken díky tomu, že se jejich opačné póly přitahují. Takto vytvořené pole je klidné, vyrovnané a navenek se nijak neprojevuje - pro přehlednost ho budu nazývat polem primárním.
Jestliže se tato struktura nějakým vnějším vlivem naruší, tak se vzniklá anomálie navenek energeticky projeví jako sekundární Energetické Pole, které je již indikovatelné, měřitelné a případně i nějak využitelné.
Poota napsal(a):Energetické pole se obecně skládá vždy ze dvou elementů nestejně "silných" ...
Asi nebude od věci vysvětlit to přece jenom trochu důkladněji.
Elementy zmíněné v citaci jsou celkem čtyři a odpovídají magickým i alchymistickým "živlům".
Já je v předešlém pojednání nazývám kvartony, což má připomínat to, že se každý z nich skládá ze čtyř čtvrtin, tvořených buď Jangem nebo Jinem.
Složení jednotlivých kvartonů jsem probral v https://www.omforum.cz/p.php?idx=33314
Energetické elementy mají energetický potenciál daný tím, že se každý z nich skládá ze dvou kvartonů tvořících Dikvarton, z nichž jeden je vždycky ze čtyř stejných čtvrtin (Jang nebo Jin) a druhý má tři čtvrtiny stejné a jednu opačnou. U toho druhého kvartonu je jedna jeho polovina Jangová nebo Jinová, a v druhé polovině má jednu čtvrtinu Jangovou a druhou Jinovou které se navzájem energeticky ruší takže navenek má tento kvarton pouze poloviční energii Jangovou nebo Jinovou.
Vzhledem k tomu že je energie kvantovaná, tak má každá čtvrtina kvartonu elementární náboj a tudíž lze velice snadno odhadnout energii Dikvartonů různých polí.
Dikvarton Oheň+Vzduch = 6 x Jang, pravděpodobně pole elektrické
Dikvarton Oheň+Země = 2 x Jang, pravděpodobně pole ódické
Dikvarton Voda+Vzduch = 2 x Jin, pravděpodobně pole magnetické
Dikvarton Voda+Země = 6 x Jin, pravděpodobně pole gravitační
0
1
Poota 26.12.2020 13:44 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Živá příroda používá také tyto už "osvědčené" kvartony, ovšem její "programování" je podstatně složitější, takže používá kvartony v trojicích, tedy jako trikvartony.
Každá pozice trikvartonu může být tvořena kterýmkoli ze čtyř živlů, což znamená že trikvartonů je celkem 64. Toto číslo je zajímavé hlavně proto, že 64 je také hexagramů, které používá I-ting.
Jeho hexagramy se skládají vždycky ze dvou trigramů, ovšem jenom "čistých", tedy bez použití slabého Jangu a slabého Jinu, které jsou označovány jako Jang a Jin "proměnné". Pokud se tyto "proměnné" na některé pozici objeví, tak se použije jako první a hlavní výklad odpovídající hexagramu s "pevnými" silami na všech "proměnných" pozicích, a jako druhý doplňující výklad odpovídající hexagramu s "pevnými" silami opačného charakteru na všech "proměnných" pozicích. Osobně bych považoval za správnější používat pouze trigramy, ale ve všech variantách i s Jangy a Jiny proměnnými - tím by se došlo rovnou ke všem čtyřiašedesáti "přímým" výkladům. Pro tento přístup je ovšem nutné správně přiřadit jednotlivé výklady k jejich trikvartonům.
S novou tabulkou čtyřiašedesáti výkladů přiřazených napřímo k čtyřiašedesáti trikvartonům je možné I-ting zjednodušit a současně i zpřesnit na pouhé trigramy. Místo tabulky pro převod trigramů a přes hexagramy na stránky je potřeba udělat na každé stránce katalogový praporek s jejím trigramem nebo raději řešit třídění.
Vzhledem k tomu, že známe energii každého živlu v jednotkách elementárního náboje, můžeme v těchto jednotkách přesně vyjádřit potenciál kteréhokoli trikvartonu. Pro výpočet si stanovíme, že Jangové náboje budou kladné/plusové a Jinové budou záporné/mínusové, což sice může odpovídat i elektrickému potenciálu, ovšem stejně tak nemusí, protože Jang lze chápat i jako potenciál elektrický, zatímco Jin je potenciálem magnetickým, přičemž oba tyto potenciály nejsou ve fyzikálním, ale v ezoterickém smyslu.
Když v každém trikvartonu matematicky sečteme jednotky všech tří živlů, dostaneme vždycky nějaké kladné nebo záporné celé číslo, které udává jakým Jangovým nebo Jinovým potenciálem působí tento trikvarton na své okolí.
Struktura ze čtyř "živlů" seskupovaných do trojic dává k dispozici 64 (43) "písmen" abecedy využitelné k jakémukoli kódování. Ovšem plnému využití tohoto potenciálu pro kódování DNA nebo RNA brání požadavek snadné replikovatelnosti, který si vynucuje použití zcela konkrétních a neměnných dvojic - takže to dává k dispozici pouze 16 (42) "písmen".
0
0
Poota 27.12.2020 13:50 Bydliště: Praha
9069
603
7583
V předešlém jsem došel až k tomu, že existují čtyři energetická pole, která jsou sice navzájem samostatná, ale v prostoru jsou všechna čtyři současně a tak nějak "přes sebe". Tato pole jsou ve svém základním tvaru "statická" v tom smyslu, že bez nějakého vnějšího ovlivnění se navenek nijak neprojevují. Tohle tvrzení si ovšem vyžaduje přece jenom trochu podrobnější vysvětlení, takže s chutí do toho.
Začnu třeba s tím polem gravitačním, které by se v "prázdném" prostoru, tedy prostoru bez jakékoli matérie, vůbec nijak neprojevovalo. Teprve přítomnost materionů homogenitu tohoto pole naruší tak, že ony materiony "k sobě přitahují" jakékoli jiné materiony, přičemž síla toho přitahování závisí na počtu materionů a na jejich vzájemné vzdálenosti. Gravitace má pouze jediný směr do středu objektu a každý objekt má svou vlastní gravitaci. Gravitace jako taková prochází zcela volně skrze jakékoli prostředí, takže ji nelze nijak odstínit ani izolovat a také ji není možné nějakým materiálem někam "vést" a nejde ji ani nijak "shromažďovat". Zřejmě také neexistuje žádná antigravitace a za takovou se vydávají pouze jiné síly působící opačným směrem.
Zrovna tak se pole magnetické naprosto nijak neprojevuje pokud se v něm neobjeví nějaký "magnet", tedy předmět obsahující "Blochovu stěnu", která pro toto pole představuje neproniknutelnou překážku. Tady to vzbuzuje dojem, že magnetické pole není zcela statické, ale spíš homogenní s jakousi směrovou tendencí, takže "magnet" tuto homogenní směrovost narušuje a nutí to pole k tomu, aby překážku jaksi "objíždělo", což se projevuje jako "siločáry magnetu" a interpretuje se to jako "magnetické pole magnetu". "Směrovost" magnetického pole se projevuje dvoupólovostí magnetů. O proudění základního homogenního magnetického pole se nedá uvažovat vzhledem k tomu, že póly otáčejícího se magnetu zůstávají stále stejně orientované vůči magnetu. Nehomogenitami základního magnetického pole je možné ovlivňovat děje v elektrickém poli a také obráceně, což vede k nesprávné představě pole elektromagnetického.
Elektrické pole je v základním stavu také statické a homogenní, ale "elektřinu" je možné vést vodiči nebo polovodiči, které je možné od prostředí nebo navzájem oddělovat izolanty. Elektřina se zatím definuje jako proud elektronů, kterého můžeme docílit chemicky, mechanicky i prostřednictvím magnetů, a je to dosud nejlépe probádaná a nejvíce prakticky užívaná energie nějakého pole.
Ódické pole je ze všech nejméně známé a prakticky nepoužívané. Dá se o něm říci, že "lépe proniká" skrze kovy, takže by tyto bylo možné považovat za "vodiče ódu". "Hůře proniká" organickými materiály a nejspíš i umělými hmotami, které tak lze považovat za "izolanty". Zdá se tu být jakási obdoba elektřiny, zejména té "statické".
0
1
Poota 27.12.2020 13:52 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Kterékoli pole ve svém základním stavu se nijak neprojevuje, takže ho vlastně není možné ani zjistit, natož pak třeba zkoumat nějaké jeho vlastnosti. Aby se takové pole nějak projevilo, tak musí být jeho homogenita narušená něčím, co způsobí jeho anomálii, která už se dá nějak zjistit a případně i změřit. Takže o těchto polích víme jenom díky existenci anomálií, které vznikají v daném poli působením něčeho, čemu vědové přisuzují "vytváření" dané síly. Podle nich je tedy třeba každé těleso zdrojem gravitace a každý magnet zdrojem magnetizmu, protože tak to i na první pohled vypadá. Ovšem pokud se pokusíme takovéto "zdroje síly" využít ke konstrukci skutečného motoru, tak dříve či později přicházíme na to, že je "cosi jinak", protože ta "síla" na kterou jsme se spoléhali, je taková nějaká jalová.
Pokud přijmeme myšlenku, že se vždycky jedná o energii nějakého pole, tak nám bude zároveň jasné, že pokud ji chceme využít, musíme ji čerpat přímo z příslušného pole a nikoli z nějaké jeho anomálie. Zdrojem síly tedy není nějaký předmět, ale celé pole, ze kterého energii odčerpáváme podobně jako "palivo z nádrže", ovšem s tím rozdílem, že z pole neodčerpáváme žádnou "látku", ale jenom čistou energii prostřednictvím podélného vlnění.
Prvním krokem je tedy rozkmitání základního pole, které tím začne emitovat v tomtéž rytmu podélně kmitající základní energii, která se ale nedá zachytit přímo, protože ta zcela suverénně proniká všemi materiáliemi, i když některými s nepatrným rozdílem.
0
0
Poota 06.01.2021 14:42 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Vzhledem k tomu, že všechna čtyři základní pole jakýmkoli materiálem procházejí téměř či úplně bez odporu, tak na nějaké kapesní generátory čerpající energii z prostoru můžeme rovnou zapomenout. Tedy ne že by se ta energie nedala čerpat vůbec, ale zatím ještě stále nemáme k dispozici dostatek informací potřebných k vytvoření jednoduchého a spolehlivého zdroje. K těm informacím se dostáváme jenom nepřímo a musíme si je pracně odvozovat třeba z částečně dochovaných objektů, které nebylo možné vytvořit žádnou nám známou technologií. Druhým směrem je získávání informací z Akáši, které není o nic snazší vzhledem k tomu, že přístup k informacím tam uloženým je střežen a regulován vševědoucí entitou.
Nicméně něco málo už je celkem jasné.
Tak například k podélnému rozkmitání pole dochází tehdy, když toto pole prochází dvěma "různými materiály" se vzájemným pohybem. "Různé materiály" jsou třeba "kámen" a "voda" nebo to mohou být i "dva kameny", ovšem nesmí být spojené a ani se dotýkat.
V přírodě je nejčastějším zdrojem vyzařujícím energii větší skalnatý masiv v jehož podloží se pohybuje pramenící voda. Tato "primární" energie se ovšem zřejmě nedá využívat rovnou a přímo, takže by se dala přirovnat k nosné vlně radiového vysílání. Aby se taková vlna v radiopřijímači projevila nějakým zvukem, tak se musí ve vysílači modulovat zvukovou frekvencí. Stejně tak je potřeba tu primární energii "modulovat" ještě alespoň jednou energií z jiného zdroje. Jak primární tak i modulovanou energii lze přijímat, transformovat, modulovat, soustřeďovat a vysílat. Některá tato zařízení se ve fragmentech nebo i úplná zachovala, některá dokonce stále ještě funkční.
Většinou se jedná o obrovské objekty vykazující umělé opracování, jejich smysl, funkce a původ je neznámý a většinou se přisuzuje nějaké neznámé vysoce vyvinuté civilizaci. Z jejich geometrie se většinou usuzuje na souvislost s astronomií a náboženskými obřady.
Podpořte chod fóra 