Elektronizace lidského sdružování a projevu; pěstovaný individualismus; dopady sociálních sítí; ztráta řeči ... a co s tím můžeme jako jednotlivci dělat?
Psát příspěvky můžete po přihlášení
kacíř stromy nekácí 27.12.2024 18:44
1
0
3
Zdravím vás. Po průzkumu tohoto fóra jsem nenašel žádné vhodné existující vlákno, kde bych se mohl vypsat ze svých úvah. Stejně tak jsem doposud nenašel žádné vhodné místo v tom reálném životě, kde bych své úvahy a postřehy mohl říci nahlas, abych byl slyšen a pokud možno pochopen. Prožil jsem období v korporátních společnostech, období v komunitách, neziskovce i období prasete v žitě a vzápětí jako bezdomovec a nyní prožívám opět život řádného občana v mladém produktivním věku, ale... ještě více neklidného, že něco není v pořádku. To něco vnímám denně, intenzivně a snažím se nepropadat závěru, že mám jen na nose nevhodné brýle. Nemohu si pomoci, ale denně mě provází pocit, že si pod sebou řežeme jako společnost větev a tento pocit mě denně žene, abych se o tom začal vyjadřovat. Ale paradoxně nevím, kde se vyjádřit a jak to uchopit a to je právě jádro toho problému, který denně vnímám.
Kam se všichni poděli ? Jsme zapletení do sítí. Do sítí internetu, do sociálních sítí... Jsme iluzorně socializování, zatímco se paralelně prohlubuje naše reálná osamělost a oddělenost. Nemohu si nevšimnout, jak se vytrácí schopnost vzájemně cizích lidí spontánně komunikovat, oslovovat se či budovat z nuly skutečné sociální sítě- ty bez internetu a dále se organizovat. Spontanita se stává strašákem při pohybu veřejným prostorem, na níž nedokážeme reagovat a ochranou jsou nám svítící displaye mobilů, sluchátka na uších, nevšímavý výraz či status nalepený na čele hlásící ,,nerušit-provozuju individuální aktivitu,, . Sílí ve mě dojem, že veřejný prostor se stává více a více jen dálnicí pro přesun těl z jednoho uzavřeného bodu do bodu druhého. Mohl by to reflektovat i strmý nárust individuální dopravy, ačkoliv statistických pohnutek k volbě takové dopravy je spousta.
Úmyslně nejsem registrován na sociálních sítích a tak prožívám tuto odloučenost o to intenzivněji. Připadám si, jako bych nebyl. Rozhodně nejsem introvert, chtěl bych diskutovat s lidmi na toto téma, na jakékoliv témata, na volná témata, ale nenacházím příležitosti. Veřejně pořádané akce často ctí nedotknutelnost naší bubliny a zvou nás na pasivní zúčastněnost s minimálním ,,rizikem,, že budeme z bubliny vytržení. Pozoruju, jak se ztrácí schopnost vést dynamické rozhovory, hluboké i povrchní. O to více cítím v mezilidské interakci strach, nedůvěru či předpojatost. Zdá se mi, že naše společnost ztrácí jakousi integritu a rozpadá se na jednotlivce; jednotlivce sycené dojmem soběstačnosti. Přitom mnoho z nás v sobě nosí spoustu zajímavých, inspirativních či přelomových teorií a dovedností, ale ubývá příležitostí, kde se mohou všichni tito lidé navzájem reálně obohacovat, konfrontovat a dál se na živo propojovat. Tuhle roli stále více přebírá internet, což nás jako společnost kastruje a oslabuje. Vzdáváme se tak té synergie nezbytné pro realizaci velkých myšlenek přesahujících naší individualitu, synergie vznikající ze skutečného vzájemného propojování.
Představme si, že bychom měli možnost v dosahu bydliště každého z nás navštěvovat živá diskuzní fóra, na otevřená i zaměřená témata, nekomerční, bezplatná, pro kohokoliv a dostatečně avízovaná, aby o jejich existenci měli lidé veřejné povědomí. Místa, kde bychom se mohli reálně vyjadřovat o všem, co si v sobě neseme a kde bychom měli pocit, že někoho inspirujeme, zajímáme nebo kde sami čerpáme inspiraci. Představme si, že by tato místa napomáhla vzniku iniciativ a tím prostoru pro realizaci svých nápadů. Taková místa by nám mohla lépe pomáhat držet se v nadhledu, když upadáme do tunelového vnímání vlivem denních stereotypů a stereotypních sociomů, kterých jsme (povinně) účastni.
Záměrně jsem tyto řádky sepsal s jistým nádechem frustrace a naivity, neboť není v mých silách jedním tahem pera vypsat zde v souvislostech vše, co denně vnímám a své vize z toho vyplývající. Pojďme tyto mé úvodní řádky vzít jako pozvánku do prostoru volného, třeba i nekonzistentního vyjádření; s vizí, že se nám podaří z chaosu vytvořit přeci jenom nějakou života schopnou a reprodukce schopnou konstrukci, z masa a kostí, nikoliv jen z jediček a nul ;)
Vždyť duchovno je a mělo by být všedním životem kolem nás, ne jen hobby nedělního odpoledne či návštěvou ezo akce. Jaké si to vytvoříme, takové to budeme mít. Buďme lidmi, ne uživateli.
0
3
Pafixa 28.12.2024 09:27 Bydliště: Masada
2447
138
2257
kacíř stromy nekácí napsal(a):..... Vždyť duchovno je a mělo by být všedním životem kolem nás, ne jen hobby nedělního odpoledne či návštěvou ezo akce. Jaké si to vytvoříme, takové to budeme mít. Buďme lidmi, ne uživateli.
Velmi poučná analýza, děkuji za upřímnou zpověď :-)
Je to zpověď typická pro jedince žijící v paradigmatu posledních tisíciletí. Odloučenost a izolace od toho, co nás všechny přesahuje, vede už po staletí k faktické degradaci přirozenosti lidských bytostí. Lidé se odloučili od nejpřirozenější přirozenosti našeho vesmíru. Ve své svobodné vůli se postupně etablovali do pyšného postavení "pána tvorstva" a mysleli si, také pohříchu stále si leckteří myslí, že dovedou vše vytvořit lépe než matka příroda. Kromě umělých hmot vytvořili plejádu umělých objektů, kterými se obklopují a utvrzují se v nefunkčním paradigmatu současné doby. Nazvali to odborně "objektivní realitou" a rozvinuli na této chybné tezi celou svou technokratickou a vědecky pokroucenou, neudržitelnou civilizaci.
Odtržení od přirozenosti dovedlo je do reálného zapomnění toho, jaký je v pravdě a skutečnosti přirozený životní cyklus lidské bytosti. Nechápou význam toho nejpřirozenějšího děje, kterému se nikdo z nich nemůže nijak vyhnout - smrti fyzického těla. Všechny hlavní církve a většinová náboženství ignorují přirozenost cyklického vývoje. Přitom každý vidí kolem sebe v přírodě ten řád cyklujícího fenoménu zvaný "život". Považujeme za normální, že po zimě nastane jaro, pak léto a potom podzim a zima. Cyklus ročních období se tak promítá v přírodě, nikoho neudiví, že na jaře vykvetou louky, listnaté lesy se zazelenají a příroda začne čerpat sílu pro přežití v přicházejícím podzimu a zimě. Nikdo nepochybuje o tom, že když na podzim opadá listí a zůstanou holé větve, že na jaře život opět vybují. Stromy se opět zazelenají.
Podobně s faunou, nikoho nepřekvapí že ze žravých housenek se v dalším kroku vývoje stanou zámotky z kterých se v dalším kroku evoluce životního cyklu stanou překrásní motýli, třepotavě poletující po rozkvetlých loukách, aby naplnili svou úlohu při opylování květů rostlin.
Všechno má svůj význam, nic není náhoda, vše má svůj řád, tu nejpřirozenější přirozenost vesmíru. Život je věčný, jen prochází svými cykly. Příroda je dokonalá a stejně tak je dokonalý řád tohoto světa. Tohoto Stvoření.
Lidé se od tohoto řádu odklonili a sešli z cesty přirozenosti. Ve své pýše a vedeni nízkými pudy a nefunkčními, neživými vlivy, vedoucími do věčné zkázy a zániku ztratili to nejpřirozenější spojení s řádem tohoto vesmíru. S tím co je všechny přesahuje.
To co lidé musí v první řadě uzdravit je jejich vztah k Bohu.
Příroda je Bůh. Bůh je ve všem. Je všude. A nepatří k lidem či k nějaké církevní denominaci. To lidé patří k Bohu.
Ve starém paradigmatu totálního popření toho co nás všechny přesahuje, popření Boha lidé ztratili úplně schopnost rozpoznat přirozeně svou intuicí, skrze své přírodou darované spojení s Božskou podstatou světa to, co je životaschopné, dobré a podporující oproti tomu co co život ničí, co je špatné a vede do zatracení.
Natolik lidé sešli ze své cesty k Bohu, že bloudí v iluzích existenciálního technokratického a umělého paradigmatu. Ztratili nejen spojení z Bohem ale i svou víru v něj.
Je dobré si uvědomit co nám to vlastně všem schází:
" Vždyť duchovno je a mělo by být všedním životem kolem nás, ne jen hobby nedělního odpoledne či návštěvou ezo akce. Jaké si to vytvoříme, takové to budeme mít. Buďme lidmi, ne uživateli. "
---
Pokud nezměníme své pradigma, pokud nepochopíme, že smrtí fyzického těla náš život nekončí, jen pokračuje v energetické dimenzi další evoluce lidských bytostí, aby se po určité době existence v duchovní říši opět zrodil do nového těla v novém světě pro naplnění účelu přirozené evoluce lidského ducha, potud těžko naleznouti životaschopného řešení vedoucího k šťastnému, plodnému a obohacujícímu životu zde na této planetě.
Nejde o duchovno ani ezo akce. Boha nenajdete v kostele či synagoze, ani v jiném chrámu. Chrám skutečného Boha je ve vašem srdci. Duchovní život bez opravdové víry ve všemohoucnost a vševědoucnost Boží je jen pokryteckou vějičkou. Boha musíte žít.
----
Nalézt cestu znamená pochopit proč jste zde na této Zemi. Co je vaše úloha zde a kam potom až opustíte své dočasné tělo, kam se dostanete.
0
0
Had 28.12.2024 12:46 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
1512
89
1465
je vidět že kolega má nadání písma. Tak by mohl rozvést i téma:
"Ve své pýše a vedeni nízkými pudy a nefunkčními, neživými vlivy"
"uzdravit je jejich vztah k Bohu"
, pro mnohé to určitě bude inspirativní.
0
0
Pafixa 28.12.2024 15:36 Bydliště: Masada
2447
138
2257
Had napsal(a):je vidět že kolega má nadání písma. Tak by mohl rozvést i téma:
"Ve své pýše a vedeni nízkými pudy a nefunkčními, neživými vlivy"
"uzdravit je jejich vztah k Bohu"
, pro mnohé to...
Ta témata tu byla od nepaměti. A samozřejmě i odpovědi na ně. Jak ty pravdivé a pravé, tak i ty druhé. Starověká vědomost o podstatě života lidských bytostí na této planetě tu byla ale byla zapomenuta. Nebyla patřičně ctěna a podstata "duchovního člověka a jeho cesty" tak, jak o tom jinde mluví pan Kozák, překladatel Bhagavadgíty, byla postupně úplně nahrazena paradigmatem jiným, současným přetrvávajícím.
Kořeny tohoto odloučení člověka od duchovna lze vystopovat už ve známém výroku "Myslím, tedy jsem". Při tom byla úplně upozadněna a zapomenuta ta prvotní teze, teze společná jak lidem, tak i živočišné říši. Ta teze by se dala formulovat jako "Cítím, tedy žiji".
Starověká Indie dala světovému kulturnímu dědictví čtyři zásadní "poznání" podstaty lidské existence na této planetě, v tomto jednotném jediném poli paralelních kvantových realit s jejich pravděpodobnostmi naplnění.
1. Kosmická iluze "Mája"
2. Koloběh životů - reinkarnace - zákony znovuzrození (opětovného vtělení v hmotném těle) a příčinnost skutků a následků, známou jako karma
3. Osvícení - Nirvána - jako vymanění se z koloběhu životů a splynutí s božskou podstatou, s Univerzem, návrat do stavu prvotního - stavu Tao.
4. Cestu duchovního člověka k osvícení skrze jeho činy - jógu.
Kdo se vydává na cestu duchovního zrání pak náhledem tohoto pradávného paradigmatu pochopí skutečný životní cyklus sebe sama. Život je věčný a lidská duše vydělená z duchovní říše vtělením na Zem dostává hmotné tělo jako dar od Boha ke svému vývoji, evoluci, kultivaci duše. Stává se lidskou bytostí procházející svým životem, kde sbírá zkušenost života ve hmotném světě. V den svého vtělení obdrží lidská duše i Bohem vyměřený čas, tedy přesný čas odchodu z těla a návrat domů, do duchovní říše, zpět ke Stvořiteli aby došlo na svrchovaný zákon spravedlivého vyrovnání skutků prožitých v těle. Jeden cyklus je uzavřen a další nový může začít. Během tohoto životního cyklu člověk mění svou formu existence z "energetické - duchovní - vibrační" na "hmotnou i duchovní - energetickou" aby se zpět po absolvování zkušenosti z tělesnosti a všech skutků v ní prožitých navrátil se zpět. Po celou dobu "lidská duše" žije, tedy "cítí a žije".
Ale milý Hade, toto jsou jen nějaká slova, nějaký konstrukt, není to o tom, abyste tomu uvěřili, abyste nad tím "mysleli a byli" víceméně buď zmateni, nebo šokováni či obyčejně otráveni z nějakých rozumů člověka s odlišným paradigmatem. Musíte se o tom sami přesvědčit. Vydat se na svou "duchovní cestu" tedy uznat reálnou existenci "čehosi" co nás všechny přesahuje a jednoduše se tomu říká Bůh (z praslovanského Boga = cesta). Otevřeně se s této "víry vyznat" a najít sobě přijatelnou čistou duchovní praxi, soustavnou kultivaci duše v těle, naplnění účelu své existence tady na Zemi v tomto těle v tento vyměřený čas. A "cítit a žít" srdcem a láskou k životu, láskou k tomu daru "pozemské zkušenosti", být opravdovým čistým duchovním člověkem, dobrým, milujícím své bližní více než sebe sama tak, aby po odchodu z těla nazpět duše se "cítila a žila" na druhé straně životního cyklu spokojená a naplněná, obohacená. Rozvinutím tohoto vědomí a rozšířením tohoto vědomí o zkušenost v těle vyvíjí se člověk a evolučně se posouvá podle "své vlastní vůle". Lidská vůle je dána Bohem a je nedotknutelná. Kdo se jí pokouší ovládnout, ten porušuje tabu, kosmický zákon.
Je to opět mnoho slov, ale ve skutečnosti je to prosté, logické, skutečné. Největší překážkou je opustit své Ego a uvědomit si kde se berou v mysli myšlenky. Ty totiž nedokáže ani moderní věda vysvětlit. Kde se v mozku vygeneruje myšlenka, ve kterých nervových synapsích či neuronech? Jaká biochemická reakce je vytváří a jakým mechanismem či energetickým přenosem vznikne?
Je těžké přijmout paradigma, že myšlenky nejsou "naše". Přijmout za fakt, že myšlenky přichází z vnějšího zdroje. A že ty zdroje jsou jen dva. Nikoli více, neboť žijeme v dualitě.
Nejsem nijak zvláště nadán, jen mi to co píši přichází na mysl. Činím tak, protože si vážím tvého zájmu. Protože mohu bližním říci co mi je na mysl posíláno. Protože je dobré sdílet s ostatními to tolik odlišné paradigma, ke kterému jsem se sám v průběhu zhruba 4 let dopracoval díky studiu a praxi učení, které mi tady bylo umožněno i prezentovat. Učení, díky kterému jsem dostal uzdravení z údajně nevyléčitelných zdravotních zatížení.
Jsem teď jinde, žiji obyčejný život ve svém novém paradigma a jsem vyrovnaný, šťastný a spokojený, beze strachu z čehokoli včetně "odchodu domů", tedy z těla po jeho fyzické smrti. Dostává se mi darů a pomocí, které se běžně považují za "neskutečné", "nereálné" či "nevysvětlitelné". Dokáži se zcela vložit do přítomného okamžiku a zažít blaženost tohoto plynutí, proudu času v realitě naší 3D reality. A Slunce tu svítí stejně pro mne i pro každého z vás. Večer zapadne a ráno opět vyjde.....
Závěrem chci vyjádřit vděk Adamovi za to, že jsem zde mohl s Vámi všemi sdílet celou tu cestu i s popisem té mojí "duchovní školy". Není to návod pro všechny, nemusí to být jim určenou cestou k navýšení vědomí a porozumění své existence zde na této planetě v tomto těle.
0
1
Pafixa 28.12.2024 17:45 Bydliště: Masada
2447
138
2257
Had napsal(a):je vidět že kolega má nadání písma. Tak by mohl rozvést i téma:
"Ve své pýše a vedeni nízkými pudy a nefunkčními, neživými vlivy"
"uzdravit je jejich vztah k Bohu"
, pro mnohé to...
Ta témata jsou vytržena z kontextu a tak se nelze nějak rozepsat. Snad jen takto:
1. "Ve své pýše a vedeni nízkými pudy a nefunkčními, neživými vlivy"
---- tady bych připomněl jak "pyšné" civilizované lidstvo vytvořilo z plastového odpadu v oceánu ostrov o rozloze větší než má Evropský kontinent.....
2. "uzdravit je jejich vztah k Bohu"
---- nevím co tady může být nejasného. Komu "patří" tato zeměkoule? Kým byla stvořena a pro koho? Nebyl to "Stvořitel" kdo "zrodil" Zemi a nebyla určena pro "život pozemský" všem stvořením, bytostem zde taktéž "zrozeným"? Bůh je ve všem, Bůh je všude. Příroda je Bůh a Bůh je příroda. Bez přírody by země nebyla obyvatelná a nebylo by ani lidstva. Na kom je na zemi vše závislé? Na přírodě - Bohu? Nepotřebuje lidská populace uzdravit svůj nemocný vztah k Přírodě- Bohu? Není stále více lidských bytostí ztrápeno svou vlastní psychospirituální krizí?
Je tu hodně odborníků na "ether" a energii z něho. Není tento éter jen projevem všudypřítomného Boha a jeho božské síly?
0
0
gromit 28.12.2024 20:45 Bydliště: Hradec Králové
204
25
165
Jaké jsou podle tebe možnosti setkávání v reálném světě, kde se může autor otevřeně vypovídat ze svých pocitů, aniž by měl pocit, že je něčím nebo někým omezován?
ChatGPT řekl:
ChatGPT
Autor možná volí online prostředí, protože je to dnes nejrychlejší a nejdostupnější médium pro vyjádření, i když to samo o sobě přispívá k izolaci, kterou kritizuje. Reálný svět ale nabízí alternativy, pokud má člověk chuť a odvahu vystoupit z komfortní zóny. Tady jsou možnosti:
1. Diskusní a komunitní skupiny
Kavárny s debatami: Některé kavárny nebo kulturní centra pořádají večery na volná témata, kde se může kdokoli zapojit. Například filozofické kluby, literární čtení, nebo diskuse nad aktuálními tématy.
Příklad: "Filozofické večery" v Praze nebo podobné akce na univerzitách.
Meetup skupiny: Platforma Meetup (nebo podobné) sdružuje lidi podle zájmů – najdou se i skupiny pro volné diskuse nebo sdílení emocí.
2. Skupinová terapie nebo peer-to-peer setkání
Terapeutické skupiny: Nemusí být určené jen pro léčbu. Existují skupiny zaměřené na osobní růst, kde lidé sdílejí své zkušenosti a pocity.
Výhoda: Bezpečné prostředí, které je moderované odborníkem.
Nevýhoda: Občas finanční náklady nebo nutnost registrace.
Sdílecí kruhy: Některé organizace (např. YMCA, neziskovky) pořádají setkání ve formátu otevřených kruhů, kde lidé sdílí své myšlenky a pocity bez hodnocení.
3. Komunitní projekty
Dobrovolnictví: Zapojení do komunitních projektů přináší přímý kontakt s lidmi, kteří mají chuť něco změnit.
Příklad: Komunitní zahrady, místní kulturní akce, ekologické iniciativy.
Místní kluby a spolky: Např. skautské hnutí pro dospělé (Junák), sportovní kluby nebo čtenářské kroužky.
4. Alternativní formy sdílení
Open Space Technology: Formát setkání, kde účastníci sami určují témata a volně přecházejí mezi diskusemi.
Velmi svobodná forma, která podporuje spontánní zapojení.
Tichá setkání: Existují i skupiny zaměřené na ticho nebo meditaci, které paradoxně otevírají prostor pro sdílení pocitů po skončení aktivity.
5. „Analogová sociální síť“
Knihovny a komunitní centra: Mnoho knihoven dnes funguje nejen jako místo pro knihy, ale i jako prostor pro diskuse, přednášky a komunitní akce.
Sousedi a přátelé: Autor by mohl zvážit oslovení svého blízkého okolí. I sousedská grilovačka může být překvapivě inspirativní.
6. Realizace vlastního projektu
Autor sám navrhuje něco jako živá diskusní fóra. Pokud má tuto potřebu, mohl by být tím, kdo podobnou iniciativu založí. Např.:
Organizace lokálního diskusního večera: Stačí kavárna, pár zájemců a téma.
Vyvěšení výzvy v komunitním centru: „Hledám lidi, kteří chtějí sdílet své nápady a pocity – bez přetvářky.“
7. Přirozené situace
Kavárny, parky, veřejný prostor: Prosté pozorování a zapojení se do neformálního rozhovoru (ano, vyžaduje to odvahu, ale přináší překvapivě silné propojení).
Události na „první pohled neosobní“: Např. bleší trhy, farmářské trhy nebo komunitní koncerty – někdy stačí jen prolomit led jednoduchou otázkou.
Jak na to, aby to fungovalo?
Sebevědomí a trpělivost: Otevřít se v reálném světě vyžaduje odvahu, ale právě ta osobní interakce může být léčivá.
Není nutné hledat dokonalé místo: Spontánní příležitosti se často objeví tam, kde bychom je nečekali. Důležité je být otevřený a zvědavý.
Myslíš, že by některá z těchto cest mohla rezonovat s tím, co autor hledá? 😊
Já bych jen dodal, že pokud kacíř stromy nekácí chce něco dělat pro sebe a nebydlí zrovna někde na samotě u lesa, živých lidí ochotných pobavit se najde kolem sebe dostatek. Jestli se ale primárně zaměřuje na lidi se sluchátky a za obrazovkou, pak se nemůže divit, že tady komunikace vázne. Je to jako očekávat nadšení od vegetariána, kterému budu nabízet tatarský biftek.
0
0
Omior 01.01.2025 16:20 Bydliště: Praha
363
3
69
Zde je videt jak je AI zatim jen stejnym stinem reality, jako teba zurnalistika. AI neupozornuje ze vetsina techo tzv. intektualnich seskupeni jsou dneska zeleno teplo woke libodemo orientovane.Nekoho s jinymi nazory vyobcuji. Trump je pro ne dabel, nenavidi ho stejne jako kdysi nasi komousi Gorbacova s jeho prestavbou. To uz rovnou jit mezi Svedky Jehovovy a vyvracet jim logickymi argumenty nimi stanovene datum konce sveta :)
0
0
lajos 07.01.2025 07:39 Bydliště: Liberec
328
11
253
Vybrat si ve svém okolí přiměřenou hospodu,chodit tam častějí k jednomu stolu kde tě přijmou a stát se štamgastem a budete mít kamarády vice či méně sympatické. Vím že je to zjednodušené řešení ale nebudeš se cítít tolik ztracen na tomto světě.Trochu nevýhoda že bys měl pít pivo, nebo alespoň střik, s limonadou tě spolek brzy vyloučí.
Podpořte chod fóra 