 | Píďalka 
06.12.2017 22:15
Bydliště: ČR
|
|  minsc napsal(a): Slávku myslím že tě chápu. Bohužel jsem už nějakej ten pátek ze školy a tyhle vzorečky mi říkají míň a míň. Ale kdo ví, třeba je to dobře....... |
Nazdar Minsci.
Co na to říct? Ampéry2? To mi nic neříká. Zato mi hodně říká uvádění síly ručního, elektrického nářadí v Ampérech. I člověku, který nemá o elektrice šajna, ale s praktickými zkušenostmi, to přehledně napovídá, s jak silným nástrojem má tu čest. A že těch elektricky negramotných řemeslníků je v Severní Americe většina.
Přirovnání el. proudu, napětí a odporu k vodovodu je sice běžně dostatečné, ale v konci naprosto zavádějící a kdo se ho křečovitě drží, nemá šanci pochopit, že jde o něco zásadně jiného.
Voltmetr s nekonečným odporem je samozřejmě jen teoretická úvaha. Praktickými voltmetry jsem se pokoušel měřit náboj na mých turbulentních odlučovačích vody a co voltmetr, to názor. To právě vyplývá z toho méně než nekonečného odporu. Voltmetr zase měří jenom proud, ale přes odpor, který nedovolí významný pokles napětí díky nepatrné zátěži cívky s odporem. Je to tak trochu čarování. Napadá mne, že v analogii to lze opět přirovnat k vodě. Máš vysokou bandasku a ve dně velikou výpusť. Otevřeš ji a jak voda začne unikat, dojde nad výpustí ke značnému poklesu tlaku oproti hydrostatickému. Zde bys pak měřil průtok, tedy proud, nějakou vrtulí. Pokud by nebyl vynalezen tlakoměr, mohl bys tlak měřit jako průtok na nepoměrně menší výpusti, kde dochází díky daleko menšímu profilu otvoru a tím většímu odporu průtoku vody k podstatně menšímu poklesu tlaku nad malinkou dirkou. Zase bys ale měřil nějakou vrtulí jenom proud.
Co se týče frekvence, ano, výkon se mění i s frekvencí. Je dost rozdíl kolikrát za jednotku času něco nakopneš. V podstatě se u rotačních zařízení, respektive elektromotorů, zvedá výkon i se vzrůstající frekvencí. Ta totiž řídí počet otáček a počet otáček je součást výkonu. Vzali nás v Evropě oproti Americe na hůl i v tomto ohledu, i když hodně v začátcích elektrifikace. No a vůbec nikdo nebral ohled na to, že všechna indukční zařízení, např. trafa, indukují tím lépe, čím je větší frekvence střídavého proudu a že čím vyšší je frekvence, tím je potřeba méně železa v jádře. Je to dost veliký rozdíl už i mezi 50 a 60 Hz. Tam, kde vyšší evropské napětí zmenšuje množství mědi na cívkách, narůstá množství železa v jádrech při stejných ampérových, a tím magnetických hodnotách. Jenže železo je lacinější než měď, že jo.
Co se týče odporu a impedance v supravodičích, tvrdí se že není. Co jsem načetl před cca 30ti lety, kniha odkazovala právě na kruh olova, ve kterém proud "koloval" už snad několik desítek let na nějaké univerzitě beze ztráty síly magnetického pole. Osobně dnes už vidím takto nabuzený supermagnet jako permanentní magnet, kdy je elektrický proud v materiálu spíše stavem hmoty, než nějaký proud. Naprosto polopaticky, zatímco teplota je chaotický stav oscilačního kmitání molekul a atomů materiálu, elektrický proud je synchronní kmitání téhož s postupným vlněním. Ono ani tak moc nejde o ty atomy a molekuly, ale o měnění orientací a kmitočtů valenčních spojů. K tomu má co říct i rozdíl mezi běžnými magnetickými poli, které jsou v podstatě vzájemně atraktivní díky mnohafrekvenční charakteristice vířivých proudů v materiálu a Meisnerovým polem suprakonduktorů, která cizí magnetická pole vždy vytěsňují právě proto, že mají nekompatibilní frekvence oproti jednotné frekvenci superkonduktoru. V analogii to lze přirovnat k neschopnosti splynutí závitu a matky s rozdílným stoupáním u každé "siločáry" magnetického pole.
S laskavým pozdravem, Píďalka. |
|
Podpořte chod fóra 